Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Jak přemýšlí a pracuje Radek Majer z TTC Teleport?

InspiraceRozhovor

S Radkem Majerem jsme si na kameru povídal o tom, jak v Praze postavil datacentrum za miliardu a jak na jeho serverech hostuje 60 % českého internetu. V dnešním rozhovoru mi odpovídal na otázky ohledně jeho života, způsobu přemýšlení a osobního rozvoje.

Každý z nás měl jako malý nějaký sen. Měl jsi svoje vlastní vysněná povolání a cíle, kterých jsi chtěl jednou v životě dosáhnout. Odpovídá tvému dětskému snu to, čemu se dneska věnuješ?

Jako malý kluk, co prožíval své mládí na Moravě v horách v okolí Rožnova pod Radhoštěm, jsem vždy snil o tom, že budu jako můj otec rozumět elektronice a všemu, co s tím souvisí. Na valašských kotárech není lehký život. Země, příroda a lidé jsou tu tvrdí, ale krásní a hrdí. A s jistou dávkou hrdosti a rebelství se mi nakonec podařilo studovat elektroniku, kybernetiku a ekonomii. Takže se dá říct, že se splnil můj sen být nezávislým, hrdým a znalým technikem.

Technika mě provázela celý život, ale svou cestu jsem našel v něčem jiném. Nezanevřel jsme na techniku a pragmatismus, nicméně větší láskou se stala cesta, kterou popisuji jako „Dělat věci jinak“. Jsem zaníceným měničem starých a zaběhlých postupů a přístupů. Mám hrůzu z toho, že bych měl dělat pořád ty stejné věci, co už někdo vymyslel a používá. Mám posedlost měnit věci kolem sebe, avšak jen tak, aby to dávalo smysl mně i ostatním. A to vede k nepřetržitému zájmu o vše kolem mě.

Snažím se lidem ukázat cesty, které nevidí – tzn. že věci lze dělat jinak – lépe a efektivněji, ukázat lidem, že se nemusí bát dělat nové věci. Že si lidé mohou dovolit riskovat a měnit své zaběhlé rituály a postupy. Podle přísloví – kdo neriskuje, ten nemá. Takže, když to shrnu, tak láska k technice mi zůstala a přidal jsem k tomu cestu a činnosti, které mění pohled na svět.

Kdy pociťuješ vůbec největší uspokojení ze své práce?

Asi největší zadostiučinění cítím ve chvíli, když jsou spokojení lidé kolem mě. Když výsledek mé práce pomůže zlepšit práci a život jiným.

Za den toho nejspíš musíš stihnout hodně. Navíc život není jen práce. Máš nějak rozvržený svůj denní harmonogram?

Nemám něco jako standardní den. Každý den mám jiný, v každém dni ke mně přijde mnoho podnětů, které buď řeším nebo neřeším.

Radek Majer | Zdroj fotky: Archiv Radka Majera

Co děláš po ránu? A co snídáš?

Drtivou většinu dnů trávím s rodinou. Takže po probuzení se život točí kolem domácnosti a mých nejbližších. Jelikož je má žena Hanka velmi činorodý člověk, tak jednou z mnoha jejích vášní je i chutná a zdravá kuchyně, která je zaměřena na koncept tzv. BezObalu a ZeroWaste. Logicky se tak zdravá kuchyně dostává na náš jídelní stůl s každým jídlem. Ráno však můj každý den začíná silným Nespressem. A to jak doma, tak i mimo domov. A protože neumím moc odpočívat, tak už během snídaně skládám činnosti, které bych rád v daný den dělal.

Máš nějaký systém vlastního sebevzdělávání?

Jelikož nesledujeme doma televizi, tak mám dosti značné rezervy v aktuálních zprávách. Považuji to však za nesmírně velkou výhodu. Nenechávám se ovlivňovat a vyrušovat zprávami v televizi, rozhlase či na internetu. Zastávám názor, že když se ke mně daná informace má dostat, tak se ke mně nějak dostane.

Co však zcela vědomě konzumuji, jsou informace, které mi pomáhají se orientovat v dnešní aktuální době. Denně poslouchám podcasty (vždy a výhradně v autě, cca 1 hodina denně), denně si během pár minut projedu titulky či perexy několika set zpráv z oblasti ekonomie, techniky, psychologie, new age atd. Mezi nimi však nejsou mainstream zprávy (těm se vyhýbám).

Mám-li po ruce knihu z Melvilu, PeopleCommu či podobného vydavatelství, tak si ji vždy rád přečtu a snažím se obsahu porozumět v kontextu aktuálních reálií kolem sebe.

Co mě však nejvíce vzdělává je diskuze s lidmi kolem mě. Ti mě vždy inspirovali k tomu nejlepšímu, co jsem kdy udělal.

Je nějaká kniha, která tě ve tvém životě i v podnikání posunula nejvíce?

Jelikož se snažím již mnoho let budovat firmy v souladu s principy svobodných a užitečných firem, tak jsem vůbec netušil, že existuje kniha Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe. Mnoho let jsem intuitivně či za přispění různých zdrojů edukoval lidi ve firmách tak, aby si zaváděli samořízení a z toho vyplývající nutnost otevřené zpětné vazby. Někdy to šlo pomalu, někdy moc rychle, ale vždy to vycházelo z přesvědčení, že to musí dávat smysl.

Ale když jsem přečetl Fredericovu knihu, tak tam bylo vše jasně a srozumitelně vysvětleno. Co jsme dlouho vymýšleli a dlouho zaváděli či zkoušeli, na to existoval jednoduchý a přehledný manuál či návod popsaný ve zmiňované knize. Je zajímavé si nakonec uvědomit, že mnohým nezdarům, pokusům a omylům se můžete vyvarovat přečtením jedné knihy.

Druhá kniha, která mě v poslední době oslovila, je od Simona Sinka s názvem Proč. A proč mě oslovila, to se dočtete v této knize.

Informací se na nás dnes chrlí přehršel. Máš nějaký systém, jak si nově získané poznatky uchováváš i někde jinde, než ve vlastní paměti?

Hodně záleží na tom, odkud zajímavou a smysluplnou informaci získám. Pokud ji najdu v knize, hned si přímo do knihy dělám poznámky. Proto knihy, které přečtu vypadají spíše jako jeden velký zápisník. Mě velmi často při čtení knihy napadají paralely a možnosti, jak řešit i věci, které s textem nesouvisí. A proto mé knihy nemohou číst jiní lidé. Vidím to doma, kdy syn má zájem číst některé knihy, které jsem již přečetl, ale je nucen si knihu koupit novou, protože v té původní je mnoho mých poznámek, které ho při čtení vyrušují.

Informace získané z internetu si třídím v Evernote. A informace získané verbálně se snažím ihned zužitkovat ve formě závěrů či postupu budoucí práce.

A informace získané z podcastů? To jsem dlouho řešil tak, že jsem auto zastavil a psal si poznámky do Evernote. Ale má cesta autem se tak někdy protáhla až na trojnásobek času. Nakonec jsem to vyřešil tak, že mé auto má celkem inteligenci a umí přijímat hlasové poznámky, které nakonec odešle na server, kde si tyto poznámky mohu třídit a pracovat tak opět s Evernote.

Radek Majer | Zdroj fotky: Archiv Radka Majera

Umíš anglicky nebo jiným jazykem? A jak ses to naučil?

Angličtina se se mnou moc nekamarádí. Sice cestuji po světě a nějak se vždy domluvím, ale tento jazyk můj mozek neumí zcela zpracovat. Když jsem byl na škole nutili nás učit se rusky, česky a jeden západní jazyk. Nemám rád, když se vůči mně, ale i jiným, používá slovo have to / muset, a to v jakékoli souvislosti. V mládí jsme doma měli v televizi polské programy, slovenskou televizi, rakouskou televizi a následně se přidaly programy ze satelitu. Což mi dalo nějaké základy a slovanské jazyky ovládám slušně. Takže se nakonec vždy nějak domluvím. Kdo mě chce poslouchat, ten mi rozumí, a koho chci poslouchat, tak mu také rozumím.

Jak vypadá tvoje pracovní prostředí a co všechno potřebuješ pro to, aby se ti dobře pracovalo?

Mám rád klid. V minulosti jsem seděl a pracoval i v nějakých open-space, ale to mi nevyhovovalo. Když už mám koncentrovaně pracovat někde ve sdílené místnosti (open-space, coworking …) tak používám noise-cancelling sluchátka a mám v nich puštěné ticho. Jsou však dny, kdy potřebuji k určité práci podkresovou hudbu, např. smooth jazz nebo tvrdou metalovou muziku.

Obecně je mým pracovním nářadím počítač/notebook, telefon, papír (používám hodně), tužka (více barev) a nesmí chybět mazací nástěnná tabule. Bez tabule bych nemohl existovat, jelikož jsem typ, který si pořád něco čmárá, kreslí a píše. Jelikož ne vždy dobře formuluji své myšlenky verbálně tak, aby mi naslouchající rozuměli, tak hodně kreslím a doprovázím tak svůj výklad obrázky.

Mým pracovním nástrojem je i auto. V autě mě napadají věci, jak něco zlepšit, jak věci přetvářet a měnit atd. Mám rád čas strávený v autě, je velmi tvůrčí.

Z programů a SW mi pomáhají zmiňovaný Evernote, skupina aplikací G suite, SketchUp, kalkulačka, Google Mapy a samozřejmě WebBrowser.

Jak si organizuješ svou práci a priority, kterým se budeš věnovat jako první?

Už jsem zmínil, že každý den mám jiný, ale určitý základní řád mám. Metoda Pomodoro mi ukázala, že není třeba jednu věc dělat příliš dlouho. Pokud nějakou činnost dělám delší dobu, tak vždy 50 min práce a 10 min odpočinek. A jednotlivé dny v týdnu mám rozdělené podle hlavních činností (personálie, exekutiva, strategie, new age, provoz, obchod, produkty/projekty, všehochuť/návštěvy). V těchto časových oknech poté řeším jednotlivou operativu, která se týká daného tématu. Když už v daném tématu není co řešit, tak vymýšlím, jak dané téma zlepšovat.

Jaké nástroje ke své práci používáš a na co?

Pohybuji se v prostředí firem, které fungují na principu svobodných firem. Je pro mě prvořadé, aby lidé kolem mě byli svobodní a měli možnost se vždy ke všemu vyjádřit. Už bych asi neuměl pracovat ve firmě, kde je striktní hierarchická struktura a kde je zaměstnanec vnímán jen jako pracovní nástroj k vydělávání peněz. Obklopuji se lidmi, kteří mají k práci pozitivní postoj a kterým práce přináší radost a smysl. Naopak se vymezuji vůči systémům, kde lidé čekají, až se jim práce přidělí. A proto na otázku odpovídám, že nejlepším nástrojem k práci je pro mě důvěra v jiné lidi, svoboda a selský rozum.

Co hardware? Jaký v průběhu dne používáš nejvíce?

Využívám telefon, notebook – často připojený k externímu monitoru (rozšířená plocha), někdy tablet, auto, autorádio (na podcasty). Co určitě nepoužívám, je televize. Sice ji doma máme, ale vůbec ji nepouštíme. Snad jen na nějaký film jednou či dvakrát za měsíc. Žiji spíše minimalistický život.

Jak se zbavuješ stresu, který na tebe určitě tvoje práce vyvíjí?

Stres eliminuji turistikou. Rádi se ženou poznáváme nové části světa, převážně pěšky. Jednou či dvakrát za rok vyrazíme na autovýlet po Evropě do míst, která nejsou turistická. Mám rád les a sbírání hřibů – to je pro mě největší relax. V minulosti jsem stres kompenzoval jízdou v závodním autě.

Radek Majer | Zdroj fotky: Archiv Radka Majera

Je něco, co se ti ve tvé práci skutečně nepovedlo a dnes toho lituješ?

Lituji toho, že jsem neudělal v minulosti více chyb. Chyby mi pomáhají se posouvat a zlepšovat. Fatální chybu jsem asi neudělal. Nejsem násilník, vrah či psychopat a neubližuji lidem. A když se něco nepovede, tak to beru tak, že tu danou věc je třeba udělat znovu a líp, nebo ji opustit a věnovat se něčemu jinému.

Víc hlav víc ví. Za kým si chodíš pro radu ohledně tvojí práce?

Mým vzorem byl vždy ten, kdo dovedl postavit nějaký podnik a dlouhodobě (více jak 15 či 20 let) ho udržovat a rozvíjet. Nebo lidé, co věci dělali poctivě a s vyšším smyslem, ne jen pro peníze. Nikdy jsem nevzhlížel k business celebritám.

A konkrétně – mým vzorem v dětském věku byl můj děda, následně a dodnes je mým vzorem můj otec, který vždy dělal věci čestně a bez postranních úmyslů. Mým vzorem jsou i má žena a mé děti. Hodně se od nich mám ještě co učit. A v neposlední řadě si velmi vážím svých kolegů.

Cest, po kterých se můžeš do budoucna vydat, je určitě více. Jak se ale rozhoduješ, po které se vydáš?

Můj život a rozhodnutí v něm jsou jedno velké flow. Poznal jsem, že když někdo strašně moc něco chce, tak se k tomu nakonec nedostane. Extrémní úsilí a dřina s sebou přináší vyčerpání, a to vede k tomu, že si výsledku své činnosti neužijete tolik, jak jste si na začátku představovali.

Asi všichni známe přirovnání, že když někdo plave s proudem (s většinou), že výsledek se dostaví snadno a člověku v tom plavání pomáhá proud řeky. Ale jsou i jiní (menšina), kteří plavou proti proudu, stojí je to mnoho sil, často stojí na místě, a přitom na to vydávají extrémně mnoho energie. Já zastávám názor, a je to má životní filozofie, že existuje i třetí cesta – všechno to počínání sledovat ze břehu, kde mě proud vody neovlivňuje a vždy mám možnost se otočit a jít za dalším dobrodružstvím života.

Jaký máš teď největší profesní cíl? A jaký osobní?

Aktuálně pozoruji ty, co plavou proti a po proudu řeky. A jsem přesvědčený, že k nim do vody mě nikdo nedostane. Zásadní plány nemám. Jak už jsem napsal, jsem člověk, který jede na jakési vlně flow. A to, co mi flow přinese, to nemohu a nechci dopředu vědět. Ale těším se na to, co mi flow přinese. Určitě to bude stát za to a bude mě to bavit.

A na závěr jedna otázka na odlehčenou. Kde a jak ses potkal se svým životním partnerem? :-)

Svého životního partnera, jak v životě tak v businessu, jsem potkal, kde jinde, než v práci. Má žena Hanka je obdivuhodný člověk. Podporuje mě a další členy rodiny ve všech našich činnostech. Jsme parťáci jak v životě, tak možná i po něm. Naše časté debaty vždy přinesou něco nového, co nás nabudí do dalšího směřování našich životů.

Pokračujte: Stejné otázky, jiné odpovědi. Rozhovor se šéfkou AAA Auto Karolínou Topolovou

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 25 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    

    Skrýt reklamu