Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Tomáš Gřešek: Jak v sobě najít vášeň?

RozhovorStyl

Jak najít vášeňV rozhovoru s Pavlem Barnetem z O2 jsme naťukli zajímavé téma – lidskou vášeň. Jedna z otázek, který vám při pohovoru může o uchazeči říct více než cokoliv jiného, zní: „Jaké máš koníčky?“

Podle Pavla je důležité, aby uchazeč nějaké koníčky měl. Pokud se totiž nedokázal v životě pro nic nadchnout, velmi pravděpodobně se ani nenadchne pro práci ve vaší firmě. Právě vášeň je něčím, co může odlišovat ty úspěšné od neúspěšných, přesto mi ale přijde, že spousta lidí kolem nás svou vášeň nikdy nenašla.

Napadlo mne, tomuto tématu na Mladém podnikateli věnovat prostor a probrat ho s Tomášem Gřeškem, který podle svých slov „rád inspiruje lidi na jejich cestě podnikatelským životem“. Je to lektor a kouč zaměřený na strategický rozvoj firem, ale i rozvoj osobností. Uvidíme, zda s ním dokážeme zodpovědět otázku, jak najít svou vášeň.

Tomáši, vidíte nějaký vztah mezi tím, zda lidé mají vlastní koníčky, a jejich potenciálem na pracovním trhu?
Lidé, kteří mají koníčky, mají určitou výhodu nejen na trhu práce. S velkou pravděpodobností lidé, kteří se věnují nějakému koníčku – nějaké zálibě, znají své možnosti – svůj potenciál. Jako koníček dělají to, co je baví, co v nich budí nadšení. Pokud se v práci dokážou nadchnout pro své úkoly tak, jako jsou nadšení pro své koníčky, je to pro obě strany výhra. Lidé se pak ve firmě realizují, pracují s nadšením, chodí s nápady a vytvářejí firemní kulturu založenou na nadšení a spolupráci.

Z praxe ve firmách však znám velmi často případy, kdy majitel nebo management se nezajímá o schopnosti svých zaměstnanců. A lidé, kteří dělají úžasné aktivity ve svém osobním životě, jsou potom v práci průměrní nebo podprůměrní. Chodí do práce jen pro peníze a seberealizují se pomocí svých koníčků.

Tomáš Gřešek

„Lidé, kteří mají koníčky, mají určitou výhodu nejen na trhu práce,“ říká Tomáš Gřešek.

Aby lidé mohli využít svůj potenciál v práci, musí jím management dát prostor pro využití jejich silných stránek – pro jejich seberealizaci při plnění firemních cílů.

Uvedu pozitivní příklad, když management dokáže využít potenciál koníčků svých zaměstnanců ve prospěch celé firmy. Pracuji jako konzultant pro jednu nadnárodní firmu. V rámci workshopů jsme zjistili, že dvě zaměstnankyně této firmy ve svém volném čase hrají divadlo a organizují různé akce. Firma řešila zajištění „vánočního večírku“. V minulých letech tento úkol zajistila „profesionální agentura“. V rámci rozvoje firemní kultury, přišly tyto dvě zaměstnankyně s návrhem, že „vánoční večírek“ zorganizují samy. Vedení firmy jim dalo důvěru a podpořilo je v této aktivitě. Večírku jsme se zúčastnil. Byl jsem nadšený. Večírek byl skvěle připravený. Do celovečerního programu se zapojila velmi aktivně celá řada zaměstnanců. Akce ukázala, že když jsou lidé motivovaní a mají možnost se seberealizovat, tak výborný výsledek je zaručený.

V čem nám tedy koníčky pomáhají?
V první řadě přínosem koníčků je, že děláme to, co nás baví a můžeme se seberealizovat.

Pro řadu lidí je koníček nástroj, pomocí kterého navozují rovnováhu ve svém životě. Někdo to dělá vědomě někdo nevědomě. Řada lidí se „dře“ v práci a aby se „neudřela“, tak svou zátěž kompenzuje pomocí koníčků. Ne všichni si pro kompenzaci pracovní zátěže dokážou vybrat vhodný koníček. Vhodný koníček by měl vycházet z našeho přirozeného potenciálu, měl by svým způsobem kompenzovat pracovní zátěž a měl by nás bavit.

Ideální je dělat i v práci to, co nás baví. Tedy koníček se stane zdrojem peněz. Bohužel dnes řada lidí podlehla módním trendům a zaručeným radám různých „superkoučů“. A myslí si, když budou dělat co je baví, budou bohatí. A výsledek je často jiný. Proč? Ono dělat to, co mě baví, nestačí! Je třeba ve svém koníčku najít i potenciál peněz. Ale to je na jinou diskusi.

Pokud ten potenciál ale nevidím, tak mi nezbývá nic jiného, než dál pracovat v tom, co mě nebaví, a koníčkům se věnovat ve volnu…
V podstatě je to tak. Bohužel většina lidí nepochopila příležitost dnešní doby. Dnešní doba přináší řadu příležitosti, o kterých se lidé neučí ve školách. Jsme pod vlivem „průmyslové revoluce“ a vzdělávání založeném na principech Rakousko – Uherské monarchie. V dnešní době není nutná pracovní doba 8 hodin. Technologie velmi zjednodušily a zefektivnily práci. Přichází doba Průmyslu 4.0 a komunitní spolupráce. Lidé by se mohli věnovat více sami sobě a svým koníčkům a pracovat by mohli méně. Podle mě je tato společenská změna nevyhnutná.

Jak byste definoval vášeň?
Pro mě se vášeň rovná chtíč – touha, nadšení něco vytvořit, něco dokázat, něco naplnit.

S vášní je to podobně jako s motivací. Vášeň je vnitřní a vnější. Vnitřní jde z nás, z našeho srdce, z naší podstaty. Je to cesta emocí, které nás vedou na naší cestě životem za naplněním našeho životního cíle. Když jdeme touto cestou, zažijeme „flow“ – náš život je plný vášně, štěstí, radostí a úspěchů. Naše aktivity děláme proto, že nás to baví, že nás to naplňuje.

Vnější vášeň je nám „očkována“ z venku. Jsme nadšení – prožíváme vášeň, protože se to od nás očekává. Uvedu triviální příklad. Vaším koníčkem je sport – například fotbal. Jdete fandit svému klubu. „Vášnivě“ komentujete hru, ale uvnitř se těšíte na pivo, které si dáte s „kamarády“ ve vaší hospůdce. Už nemáte ten srdečný vztah ke klubu, k hráčům, který jste měli, když vám bylo 13. Ty pravá vášeň vyprchala.

Vyprchá každá vášeň?
Vášeň nemusí vyprchat. Když budeme žít svůj život, nebudeme plnit očekávaní druhých a budeme pracovat na naplnění svých snů, tak nám daná vášeň může vydržet celý život. Budeme ji však s velkou pravděpodobností muset přizpůsobit aktuálním podmínkám a vlivům okolí. Když měl někdo před 20 lety vášeň učit, může mít stejnou vášeň i dnes. Jen forma učení může být jiná. Před 20 lety se učilo ve třídách nebo v sálech. A mohli jste ovlivňovat 20, 30, 100 maximálně 1000 lidí v sálu. Dneska díky internetu můžete učit v podstatě neomezené množství lidí a ti lidé mohu být kdekoliv na zeměkouli. Pokud však nepochopíte nové trendy, tak nebudete schopni svou vášeň – učení aplikovat.

Tomáš Gřešek

„Když budeme žít svůj život, nebudeme plnit očekávaní druhých a budeme pracovat na naplnění svých snů, tak nám daná vášeň může vydržet celý život.“

Mají ji dnes lidé?
Nerad generalizuji. Obecně asi platí, že vášeň lidem chybí. Ale je spousta lidí, kteří objevili svou vášeň a žijí svůj život plný vášně. Ono to hodně souvisí s vnitřní a vnější vášní. Zvenčí na nás „útočí“ různé vlivy, které v nás mají vyvolat vášeň. Vášeň pro vítězství vašeho oblíbeného týmu, vášeň pro „nový zákon“, vášeň pro levnější půjčku, vášeň pro megapixelovější smartphone, vášeň pro raw food, vášeň pro zdravější klouby, vášeň pro…

Média, autority, politikové do nás očkují vnější vášně. Potom nejsme schopni najít tu naši opravdovou vášeň a velmi těžko hledáme produkty a služby, které jsou dělány s vášní a nadšením.

Je však řada lidí, kteří dělají každý den svou práci s vášní a žijí každodenní život s vášní a nadšením.

Abychom vášeň v lidech viděli, je třeba chodit s otevřenýma očima a otevřenou myslí.

Vášeň s velkým „V“ jsem viděl při návštěvě koncertu „Blackmore‘s Night“ u 70 letého Blackmora, který 2 hodiny vášnivě křepčil na podiu. Stejnou vášeň jsem viděl u obsluhy parkoviště – 70 letého pána, který s námi vtipkoval a svou práci si užíval a celé naší rodině udělal lepší den.

Takže lidem chybí vášeň kvůli politikům?
V podstatě ano. Současná vládnoucí garnitura potřebuje výkonné a poslušné masy, které si vezmou hypotéku, a pak musí dělat práci, která je nebaví. Z práce se ženou do další práce, aby si mohli koupit větší televizi. V televizi slyší zaručené zprávy od „autorit“ s neodolatelnými nabídkami. Pak nemají možnost rozvíjet svou vášeň. Lidé s vášní jsou politikům a těm, co stojí za politiky, nebezpeční, protože pracují na svých snech, ne na snech politiků.

Proč někteří lidé na otázku, co je jejich vášeň, nedokáží odpovědět?
Těch důvodů asi bude více. Primární je to, že jsme tak vychováváni a vzděláváni. Rodinná výchova je ovlivněna řadou paradigmat – jsou potlačovány naše emoce, pocity. Vzdělávání je zaměřeno na naše racionálno. Jsme „řízeni“ abychom dosahovali výsledků podle představ dominantních „vůdců“ (rodiče, učitelé, manažeři, politici, celebrity).

Jako děti jsme si hráli s vášní a s nadšením. Když jsme byli ponořeni do hry, tak jsme nepociťovali ani hlad a maminka nás mohla volat k jídlu hlasitě, jak chtěla. My jsme ji přes své nadšení neslyšeli. Vášeň má obrovskou výhodu. Když něco děláme s vášní, tak nevnímáme pochybnosti našeho okolí.

Pro mě inspirací, jak využít svou vášeň ve svém životě je Patrik Kee (http://www.patrikkee.cz/). Patrika jsem zažil na různých akcích jako divák. A přestože mám podle učitelů absolutní hudební hluch, jeho vystoupení mě vždy nadchla. Potom jsem Patrika poznal osobně. Poznal jsem jeho osobní příběh, když žil život bez vášně a zejména život podle očekávaní druhých. Když si uvědomil, že jeho vášní je hudba, jeho život se změnil a podle mě změnil i životy mnoha lidem. Šel za svým snem. Na své cestě baví a inspiruje mnoho lidí.

Jak se taková vášeň hledá?
Vášeň velmi úzce souvisí se sny. Hodně lidí přestává sníd a tím ztrací svou vášeň ve svém životě. Většina lidí ztratí svou vášeň postupně. Ani si to neuvědomí. Systém je postupně odpojí od jejich vášně pro plnění jejich snů. To, že přestaneme snít, je klíčová příčina, proč se vášeň z našeho života vytrácí. Sny – vize jsou pro náš život velmi důležité. Pokud máme sny, dokážeme najít a probudit svou vášeň. Je třeba začít opět snít.

Einstein kdysi řekl: „Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane, kam chceš“. Pro cestu z bodu A do bodu B není třeba vášně – to je o rutině. Pokud však máme své představy, sny a vize, tak je můžeme naplnit jen pomocí vášně. Začněte tedy přemýšlet pozitivně a s fantazií. Čím větší emoce, nadšení a vášeň do cesty za sny dáte, tím je větší pravděpodobnost, že se sny stanou vaší realitou. Nehledejte tedy vášeň, ale sněte – probuďte svoji fantazií.

Snít ale mohu celý život. Kdy se můj sen stane skutečností?
Sen se stane skutečností v momentě, když sen začnu realizovat. Sny mohou být nedosažitelné, ale důležité je aktivně vykročit za svými sny. Řada lidí neuspěje – nenaplní své sny, protože jen sní a nic proto nedělá. Se sny je to podobné jako s cíli. Cesta je cíl. Cesta ke snu je vlastně naplnění toho snu. Je to o vědomé cestě – o vědomém žití každého dne, každé minuty, každého okamžiku.

Dneska má ale hodně lidí svoje sny. Jde zrealizovat všechny?
Jenže lidé velmi často o svých snech jen sní a nic pro naplnění snu neudělají. Pak se jim jejich sny nedaří naplnit. Nenaplní se jeden a to je odradí o toho plnit si své další sny.

Nevím jestli jde zrealizovat všechny sny. Ale moje poznání je, že život je o prioritách. A myslím si, že se sny to je podobné. Je třeba si určit priority. Zaměřit se na to, co je pro mě důležité a na takovém snu pracovat. Jakmile jsem s naplněním snu spokojený, mohu pracovat na dalším.

Tady je další úskalí. Když se lidem podaří naplnit jeden sen, velmi často ztratí smysl života, protože na naplnění svého snu pracovali tak tvrdě, že zapomněli na své další sny. A velmi často pak ztratí smysl života a vášeň pro plnění dalších snů. Proto je dobré si sny vizualizovat a sdílet s našimi nejbližšími. To nám pak pomáhá udržovat si vášeň ve svém životě a plnit si další sny.

Souvisí hledání vášně nějak s věkem, nebo ji můžeme najít kdykoliv?
Věk může mít na naši vášeň vliv. Je to ovlivněno naši výchovou, vzděláváním, a zkušenostmi. Podle mě, to více než s věkem, souvisí s naším vnitřním nastavením.

Mladí lidé a lidé středního věku velmi často říkají, že teď nemají čas na své koníčky. Že teď jsou důležitější věci, které se musí udělat. A že koníčkům a snům se budou věnovat až někdy. A většinou to je nikdy. Vášeň se z jejich života vytratí a přestanou se věnovat svým snům a pracují na snech někoho jiného. Do života pak přichází většinou vyhoření, strachy a nemoci.

Jsou i lidé, kteří dělají většinu aktivit (pracovní i osobní) s vášní celý život. Tito lidé září i v 70 letech, tak jako Ritchie Blackmore na koncertě.

Není to ale opět trochu zjednodušené? Znám spoustu lidí, kteří začali realizovat svoje sny, pak ale narazili na tvrdou realitu a nedopadlo to dobře…
To jestli uspějeme nebo neuspějeme závisí na celé řadě různých vlivů. Mít sen, mít vášeň pro naplnění snu, je jen nutná podmínka. To ještě naplnění snu nezaručuje. Existuje spousta knížek, kurzů ve kterých vám autoři popisují zaručené návody na úspěch v životě – na splnění svých snů. A většině lidí to nefunguje. Proč? Proč to někomu funguje a někomu ne?

Nemám na to ani jednoduchou ani zaručenou odpověď. Mohu se podělit jen o svou zkušenost. Jsem šťastný člověk, protože se mi podařilo vždy naplnit to, co jsem chtěl. Nesplnil jsem si všechny své sny. Ale splnil jsem si to, na co jsem se soustředil. Dnešní doba je o volbě priorit. Dnes má každý řadu možností. Nejde řešit všechny, je třeba si zvolit, a pak fokusovat.

U mě to vždy bylo o nějaké vizi – cíli. Ten cíl ve mně musel vzbudit vášeň a nadšení, a to nejen ve mně. Nadšení jsem musel přenést na všechny partnery, kteří se se mnou vydali na cestu. Potom je nutná víra – víra, že sen se může naplnit. To vše musí korelovat s vnitřními hodnotami. Musím sobě i ostatním najít vhodné role, které budou plnit při realizaci daného snu. Aby se podařilo překonat překážky, je nutné mít vyladěné vztahy. Další podmínkou úspěšného naplnění snu je efektivní komunikace. Vhodná komunikace dokáže vyburcovat nadšení a udržet dostatečnou vášeň při realizaci daného snu.

Tomáš Gřešek

„Mladí lidé a lidé středního věku velmi často říkají, že teď nemají čas na své koníčky. Že teď jsou důležitější věci, které se musí udělat. A že koníčkům a snům se budou věnovat až někdy. A většinou to je nikdy.“

Mění se naše vášeň v průběhu života?
Vášeň můžeme ztratit – můžeme vyhořet, zapomeneme na naše sny, zapomeneme si hrát. Vášeň si můžeme udržet celý život. Je to hodně o našem vnímaní světa, o našem přístupu k řešení problémů.

Ztracenou vášeň můžeme najít kdykoliv. Je to o naší vnitřní změně. A vnitřní změna je velmi často vyvolána nějakou mezní životní situací.

Zažijeme například nějakou tragickou událost – ztratíte blízkou osobu a v této souvislosti si uvědomíme, že máme sice život před sebou, ale že nevíme jak dlouho. A záleží jen na nás, jak ten život prožijeme. A opět objevíme vášeň ve svém životě.

Pozitivní impuls k nalezení vášně může být nový vztah, úspěch našeho kamaráda. Velmi často jsou inspirací naše děti. Mně osobně velmi pomáhají probouzet ve mně nové vášně pro plnění mých dětských snů moje děti. Například dcera Míša, když v 15 letech napsala a vydala svou první knihu, mě inspirovala k tomu, abych začal psát – články, e-booky a také knihu.

Jak poznám, že už jsem svou vášeň našel?
Myslím si, že není smyslem hlídat se, jestli mám nebo nemám vášeň. Vášeň je svým způsobem prostředek ke šťastnému životu. Jestli jsem šťastný, tak tam vášeň je.

Můj pocit štěstí ale ovlivňuje hodně věcí, pracovních i osobních…
Ano, na míru pocitu štěstí má vliv – řada faktorů. Dneska se dokonce měří úroveň štěstí. Problematikou štěstí se zabývá i renomovaná agentura Gallup. V ČR se rozjíždí projekt Šťastné Česko.

Atributy štěstí zasahují určitě do těchto oblastí našeho života – spokojenost v práci, spokojenost v osobním životě, spokojenost s místem, kde žiji, spokojenost s vitalitou a finanční spokojenost. Zkuste se po přečtení článku na několik minut ZASTAVIT SE a prociťte svou současnost spokojenost se svým životem a položte otázku kolik Vášně dáváte do svých snů.

Pokračujte: Nejhorší, co člověk může udělat, je snažit se dosáhnout něčeho, v čem nevidí smysl

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu