7 chyb ve vašich textech, kvůli kterým přicházíte o zákazníky

Jedna chyba může znamenat rozdíl mezi úspěšným prodejem a zmařenou příležitostí. Přitom není tak složité se jí vyhnout.

Inzerce

Tento článek pro vás může být pomocníkem, díky kterému zjistíte, v čem děláte chyby a čím tak odrazujete svoje zákazníky. Staňte se tím, jehož texty budou návštěvníci webů rádi číst a budou se kvůli nim vracet. Pojďme se nyní podívat na přehled nejčastějších prohřešků proti českému pravopisu. U každého z nich naleznete jednoduché vysvětlení, proč je to správně tak, jak je. V rychlosti se tak přiučíte znalostem, které vám pomohou zlepšit úroveň vašeho podnikání.

Píše se tam i nebo y?!

Nemálo se v psaném textu můžeme setkat s chybami v psaní i/y. Čechům dělá problém psát slova, která buďto jinak znějí a jinak se píší, nebo slova, pro která jsme se učili na prvním stupni devítiletky různá pravidla. Příkladem toho může být slovo dobít/dobýt. První z nich, dobít, se správně používá třeba ve větě „Dobil jsem svůj mobilní telefon.“ neboli tam, kde chci uvést, že jsem dodal (třeba) elektrickou energii nebo někoho třeba zabil („Dobil jsem toho zraněného.“). Naopak dobýt bychom použili například ve větě „Dobyl jsem hrad.“, zkrátka v situaci, kdy něco dobudu, získám.

Často se setkáváme i s tím, že nevíme, jestli napsat tip nebo typ. Zdánlivě podobná slova si nejsou vůbec příbuzná a každé má úplně jiný význam. Tip s měkkým i použijeme v případě, že mluvíme o nějakém odhadu či doporučení. Naopak typ se používá například k označení druhu auta či člověka.

Další případy častých chyb

• zbít (někoho) – zbýt (Musí zbýt trochu jídla, jinak budeme o hladu.)
• odbít (odbíjím míč, odbila půlnoc) – odbýt (Odbyl jsem si to nepříjemné setkání hned ráno.)

Bychom X byste, s tím bojuje téměř každý

Sloveso být v podmiňovacím způsobu, to je tvrdý oříšek pro většinu naší populace. V mluvené konverzaci zcela bezmyšlenkovitě používáme tvar „bysme“, přijde nám to přirozené a správný tvar bychom nám leckdy ani nejde přes ústa.

Ve spisovně psaném textu bychom si na to ale měli dávat pozor, protože jedinou možnou a správnou variantou je právě tvar „bychom“.

Stejně tak se s problémem setkáváme, když v podmiňovacím způsobu oslovujeme druhou osobu. Zde často říkáme a bohužel i píšeme tvar „by jste“. Správnou a opět jedinou variantou je ale „byste“. V tomto případě se však zaměňování dá celkem chápat, protože přirozeně nám zní „by jste“ poněkud spisovněji. Ale správně je ten druhý tvar. Jedná se o pravidla, která si zkrátka musíme pamatovat.

Správné časování slovesa být v podmiňovacím tvaru:

Mně nebo mě?

Dalším velice častým nešvarem je špatné skloňování zájmena já, konkrétně jde o případy mě a mně. K těmto dvěma tvarům se opět vztahuje jednoduché pravidlo, které si snadno zapamatujeme. Jestliže tento tvar zájmena já používáme ve větě, před zájmenem se nejdříve zeptáme pádovou otázkou. To proto, že tvar mě se pojí s druhým (koho, čeho) a čtvrtým pádem (koho, co), zatímco tvar mně s pádem třetím (komu, čemu) a šestým (kom, čem). Zeptáme-li se na tuto otázku a pamatujeme si výše zmíněná pravidla, nemůžeme udělat chybu. Pojďme si to ukázat na příkladu. Máme větu „Bavili se o mně.“. Jak vidíte, do věty jsme zvolili tvar „mně“, a to proto, že jsme se zeptali „Bavili se o KOM, ČEM?“ neboli šestou pádovou otázkou, ke které se pojí právě tvar mně.

• 2. pád (koho, čeho) a 4. pád (koho, co) – tvar mě
• 3. pád (komu, čemu) a 6. pád (kom, čem) – tvar mně

Další chytáky?

• svoji (4. pád) – svojí (2., 3., 6. a 7. pád)
• moji (4. pád) – mojí (2., 3., 6. a 7. pád)
• tvoji (4. pád) – tvojí (2., 3., 6. a 7. pád)

Pokud si i nadále nebudete vědět rady, zda napsat krátké nebo dlouhé i, můžete rovněž využít druhé varianty ve tvaru svá, má, tvá:

• svoji = svou (4. a 7. pád), své (2., 3. a 6. pád)
• moji = mou (4. a 7. pád), mé (2., 3. a 6. pád)
• tvoji = tvou (4. a 7. pád), tvé (2., 3. a 6. pád)

(Ne)oblíbené koncovky -ami, -emi

Bojujeme i s koncovkami podstatných jmen při skloňování 7. pádu množného čísla. Často se tak děje například u koncovky podstatného jména v mužském neživotném rodě, jako je hranolek, hrad či drahokam. Tyto chyby se dělají zřejmě proto, že takto se koncovky tvoří u ženského rodu (žena-ženami, vidlička-vidličkami). U mužského rodu je však pravidlo odlišné. Správný tvar mužského rodu v sedmém pádě tedy není hranolkami či drahokami, ale hranolky a drahokamy.

Kde dál?

• bazénama – správně bazény
• prstami, prstama – správně prsty

Avšak i zde existují výjimky. Jedná se o slova označující části lidského (také zvířecího) těla, a to ruce, nohy, oči a uši. Zde totiž platí odlišné pravidlo, kdy se sedmý pád v množném čísle netvoří koncovkou –ami (rukami, nohami, ušimi, očimi), ale koncovkou –ama, tedy rukama, nohama, ušima nebo očima, leč to zní sebevíc nespisovně.

Potom i přídavná jména spojená s těmito slovy se v 7. pádě množného čísla skloňují podle tohoto pravidla: rybíma očima (ALE rybími šupinami) nebo jakýma rukama (ALE jakými čelenkami).

Vyjímka nebo výjimka?

Prvně musíme zmínit, že správný tvar tohoto slova zná (a hlavně používá) jen poměrně malá část naší populace. Špatný tvar tohoto slova – vyjímka se totiž snáze vyslovuje a působí poněkud přirozeněji. Naopak správný tvar – výjimka zní nepřirozeně a špatně nám leze skrz ústa, jen si to sami vyzkoušejte.

U tohoto slova totiž dochází k jevu, který nevídáme příliš často. Konkrétně jde o to, že u specifických sloves se při odvozování prohodí dlouhé í za krátké a naopak se krátká předpona vy změní na vý. Podobně jako u výjimky je to například u výšivky (vyšívat) či výhybky (vyhýbat).

Předpony s a z

S předponami s a z jsme určitě všichni měli problém již ve škole, s mnohými se to však táhne celý život. Kam patří s a kam naopak z? Naštěstí si stačí zapamatovat pár jednoduchých pouček, abyste měli přehled, kam které písmenko patří. Předponu „z“ použijeme třeba tam, kde mluvíme o změně stavu. Jako příklad si můžeme uvést slova ztroskotat, zhlédnout (film, výstavu…dosud jsem to neviděl, ale teď již ano), zblednout, zčervenat, zbohatnout a tak podobně. Dále při tvorbě dokonavého slovesa z nedokonavého, jako je třeba filmovat a zfilmovat (kde je již vše hotovo = dokonáno), ranit–zranit či lámat a zlámat (již je vše zlomené, děj je dokonán). Dále se pak s předponou z setkáváme v případech, které jsou ustálené, a to třeba u slov zkumavka, ztepilý či zpívat.

Předponu „s“ pak použijeme ve chvíli, kdy chceme vyjádřit směr dolů nebo že jsme něco sundali z povrchu pryč. A to třeba u slov spadnout (dolů), setřít (pryč), smýt (pryč) či svléci (dolů). Dále pokud vyjadřujeme sjednocení, například spojit, slétnout, svolat, slepit či skamarádit se, nebo stejně jako u předchozí předpony v ustálených případech, jako skonat, skončit, strávit či stýskat.

Balicí nebo balící, holicí nebo holící?

Otázka, zda psát v takovýchto slovech krátké nebo dlouhé i trápí spoustu lidí, často může pozlobit i profesionály. Pravidlo, kterým bychom se u tohoto měli řídit, je následující: pokud tvoříme účelové přídavné jméno, tedy takové, které vyjadřuje účel nějaké věci (holicí strojek, hasicí přístroj), píše se i před koncovkou –cí krátké. Jestliže ale vyjadřujeme dějové přídavné jméno (například hasící hasič či holič holící zákazníka), je i před koncovkou –cí dlouhé.

• Vyjadřujeme-li účel věci – i před koncovkou -cí je krátké.
• Vyjadřujeme-li děj – i před koncovkou -cí je dlouhé.

Jsou i další záludná slova:

• žehlicí – žehlící
• kropicí – kropící
• honicí – honící
• čisticí – čistící

Vyzkoušejte si své znalosti

Na internetu je možné vyzkoušet nespočet různých pravopisných cvičení a diktátů. My jsme pro vás vybrali tento. Pokud budete mít chvíli, vyzkoušejte si ho a svým výsledkem se nám pochlubte v komentářích. Držíme vám palce!