Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Martin Perlík: V klubu Volnonožci zastáváme jiné role než v podnikání

martin-perlik-velkyVolnonožci nejsou jen označením pro ty, co podnikají na volné noze, ale i názvem pražského klubu. Ten sdružuje nezávislé profesionály, mezi něž patří například Madla Čevelová, Margit Slimáková a mnoho dalších. Předsedou klubu a hlavním koordinátorem je Martin Perlík. Rozhodl jsem se s ním probrat, co vůbec klub nabízí a zda má smysl.

Martine, ty jsi stavební inženýr, ale podnikáš na volné noze. V roce 2012 ses dokonce probojoval do finále pražského kola Živnostník roku. Jak ses vůbec dostal k freelancerům, mezi nimiž jsou třeba internetoví profesionálové, ale i řada dalších různých profesí?
To, že jsem stavebním inženýrem a podnikám na volné noze, není nic neobvyklého. V mé profesi je to naopak velmi běžné. Do kontaktu s internetovými profesionály jsem se dostal díky školení, které pro podnikatele pořádá Robert Vlach, a postupně se vytvářely další a další vazby.

Spolupracoval jsi s freelancery už před vznikem klubu Volnonožci?
Vezmu to raději úplně od začátku. V roce 2010 jsem získal autorizaci jako stavební inženýr a mohl projektovat stavby sám za sebe, a tím i rozvíjet vlastní podnikání. V té době jsem se zúčastnil školení portálu Na volné noze ve Valticích, kde se sešlo docela hodně Pražáků.

Cestou domů ve vlaku jsme si říkali: „No jo, teď jsme nabušení podnikatelskými informacemi. Ale jak poznáme, k čemu nám to vlastně bylo? Pojďme se za nějaký čas sejít a prodiskutovat, jak jsme se v podnikání posunuli.“

A tak se i stalo. Na setkání, které jsem za pár měsíců svolal, přišla většina pražských účastníků školení, několik kamarádů a také Dominika Špačková. Setkávání nás nadchlo a rozhodli jsme se, že se potkáme znovu. Další akce jsem pořádal spolu s Dominikou v jejím prostorném bytě, a tak začala setkávání lidí, kteří se později začali nazývat Volnonožci.

Komunita se vytvářela postupně, lidé se přidávali, někteří odcházeli a někteří se našich setkání účastní do teď.

A jaké jsou výsledky? Pustilo se nakonec hodně účastníků školení do podnikání a jsou dnes úspěšní?
Většinou jsme podnikání právě rozjížděli a vím, že minimálně v prvním roce všichni podnikali. Jak se lidé na setkáváních obměňovali, většina účastníků, se kterými jsme sraz plánovali, mi zmizela z dohledu. Z těch úspěšných bych zmínil Evu Illésovou.

Řekl jsi, že klub vznikl v roce 2010. Jak se za tu dobu vyvíjel?
Klub se vyvíjel skokově. První skok nastal v okamžiku, kdy jsme přijali pozvání Petra Načeradského a přesunuli se na začátku roku 2012 do Coworkingového centra Desk Room.

Další skok nastal o půl roku později, kdy jsem se chystal na rok do zahraničí a vedení předal realizačnímu týmu vedenému Honzou Bienem. Poslední velký skok probíhá teď. Souvisí s přesunem do větších prostor v Pražské hospodářské komoře a je také trochu spojený i se statusem spolku, kterým jsme se stali na začátku letošního roku. Nutnost stát se organizací jsme odkládali co nejdéle, protože je s tím spojena spousta byrokracie.  

Jakou má klub formu? Vím, že máte třeba výkonný výbor apod.
Fungujeme jako spolek, máme předsedu, místopředsedu a hospodáře, což jsou role z pohledu zákona. Realizační tým Volnonožců jako celek sestává z garantů, kteří mají na starosti různé činnosti.

Kdo klub vede a jak máte rozdělené pravomoci?
Klub vedu já a zásadní rozhodnutí děláme společně, buď se sejdeme, nebo po e-mailu. Za zásadní považujeme například směřování spolku nebo výběr lektorů. Krom toho máme rozdělené zodpovědnosti podle témat.

Například já se starám o koordinaci, Facebook a vizi do budoucna, Honza Bien o web a společně se mnou o vizi volnonožců, Adéla Moravcová se stará o peníze, Katka Palátová o komunikaci s účastníky akcí, Olga Rochowanská o zázemí večerů. Jak vidíš, tak zastáváme trochu jiné role, než jak nás znáš z podnikání.

martin-perlik-4

Na Volnonožcích. / Zdroj fotky: Archiv Martina Perlíka

To máš pravdu. A jak vám to jde, když s tím minimálně z podnikání asi moc zkušeností nemáte?
Někteří z nás ano. Madla Čevelová měla v minulosti agenturu na pořádání kulturních akcí a také o. p. s. – obecně prospěšnou společnost. Já vycházím ze svých zkušeností z Hnutí Brontosaurus, kde jsem byl několik let místopředsedou. A to je velká celorepubliková organizace. Ostatní se do toho postupně dostávají. Přece jen jiné je myslet jako sólista a jiné jako organizace. Ta musí počítat s tím, že se lidé v týmu stále obměňují. V neziskovém sektoru člověk vydrží v neplacené funkci obvykle 3 roky, pak předá své místo dalšímu. A tak je to i u Volnonožců.

Kdo všechno je členem?
Většinu členů jsem ti už vyjmenoval. Systém členství nyní chystáme. Ať už jde o administrativní, nebo morální stránku členství.

Administrativní část je poměrně nudná a je o procesech. Daleko zajímavější je morální část, tedy kodex Volnonožce. Členstvím se volnonožec zavazuje, že se bude řídit kodexem, a ten chceme mít důkladně propracovaný, než ho pustíme ven.

Co v tom kodexu například bude?
Pracovat na svém podnikatelském rozvoji, šířit dobré jméno Volnonožců, zakázky, kde bych nebyl zákazníkovi užitečný, buď vůbec nebrat, nebo přizvat toho, kdo se v dané oblasti vyzná, a další témata.

Proč jste se takový kodex rozhodli udělat?
Jsou to hodnoty, které sami vyznáváme a se kterými jsme Volnonožce založili, a chceme, aby i ostatní, kdo se zapojí, ať už jako pasivní členové, nebo jako garanti, vyznávali stejné podnikatelské hodnoty. Z mých zkušeností, ať už z Hnutí Brontosaurus, nebo i z komory stavebních inženýrů (ČKAIT), jsou takováto pravidla i oporou, pokud chci být ve své oblasti úspěšný.

Jak se chcete postarat o to, aby jej členové opravdu dodržovali?
To je čistě na jejich rozhodnutí. Když si kodex přečtou, tak vidí, mezi jaké lidi jdou, a je na nich, jestli jim tento styl podnikatelského myšlení sedne a chtějí být součástí komunity. Dám příklad z jiné oblasti, z pražského HUBu, tam mají v kuchyňce ceník pití a vedle krabici na peníze. Nejen že ji nikdo neukradne, zároveň to vypadá, že jim důvěra, že každý zaplatí, co vypil, funguje.

Co lze členstvím získat?
Chystáme členské výhody, ať už slevu z ceny našich akcí, tak také účast na akcích určených pouze pro členy Volnonožců. A také pocit, že jsou součástí většího celku. Z mých zkušeností je právě pocit, že někam patřím, často daleko důležitější než členské slevy.

Jak to?
Člověk je společenský tvor a chce někam patřit. Když jsem na volné noze, často pracuji úplně sám, ztrácím jistotu, nemohu se o nikoho opřít, ujistit se, že to, co dělám, dělám dobře. Takto se dostanu do komunity podobně smýšlejících lidí, kteří řeší podobné problémy jako já. Přece jen pohled zaměstnance na práci je jiný než volnonožce.

Samozřejmě existují i coworkingová centra, mastermindové skupiny, think tanky a podobně. Ale cítím, že tohle je něco jiného. Už jen samotnou neziskovostí, tak i myšlenkou. My nejsme firma a rozdíl mezi garantem a členem bude spíše formální, i členové volnonožců mohou pro ostatní uspořádat akci, kterou Volnonožci zastřeší. Tady mohou volnonožci plně využít mé zkušenosti s tisícihlavou neziskovkou, která může svým členům nabídnout jen dobrý pocit, že byli světu něčím užiteční.

Kdybys tedy měl vyzdvihnout největší výhodu členství ve tvém klubu, co by to bylo?
Spíš než můj je to náš klub. A největší výhodou je fakt, že se stanu součástí skupiny, kterou někdo nezaložil za účelem, aby na tom vydělal, takže je to klub každého člena, ne jen garantů.

martin-perlik-3

Večer s Mindlessem. / Zdroj fotky: Archiv Martina Perlíka

 

Jaké aktivity klub pořádá?
V současnosti pořádáme Večery Volnonožců. Večerní setkání, která kombinují přednášku a networking. Večerů se účastní mezi 15 a 50 účastníky. Večer začne propagačním blokem, kde mohou účastníci představit své projekty. Asi jediná příležitost, kdy jsem slyšel po skončení reklamy potlesk. Následuje přednáška, networkingová přestávka a horké křeslo, do kterého přednášející usedne.

Nyní zkoušíme místo jednoho přednášejícího formát panelové diskuse. Uvidíme, jestli se osvědčí.

Kdo na nich například vystupuje?
Pozvání přijali například Marek Prokop, Robert Vlach, Mindless nebo Michaelle Losekoot. Daleko zajímavější než přednáška je často horké křeslo, kde nás host nechá nahlédnout do zákulisí své práce, a to je často nezapomenutelná inspirace.

Jak tyto lidi oslovujete?
Často se s hosty některý člen našeho týmu zná osobně. A pokud ne, tak je oslovíme naslepo s nabídkou účasti na večeru.

My jsme se spolu před pár dny bavili o dalším směřování Volnonožců. Povídal jsi mi něco o možném zpoplatnění členství. Co tedy chystáte?
Ono nejde ani tak o zpoplatnění, ale spíš o zavedení otevřeného členství. Dosud byli členy pouze garanti, kteří večery organizovali. Nyní bude mít tuto možnost kdokoliv.

Myslíš si, že zpoplatnění neodradí nové, ale třeba i stávající členy?
Ne, protože v současnosti běžné členy nemáme.

To je ale trochu slovíčkaření, ne? Před chvílí jsi mi řekl, že jsi už všechny členy vyjmenoval. Tak má tvůj klub nějaké pravidelné návštěvníky, nějakou komunitu, nebo ne?
Uvedu to na pravou míru, máme garanty, kteří nic neplatí a ani nebudou. Ti věnují večerům Volnonožců svůj čas. Teď rozjíždíme otevřené členství, tedy kdokoliv, kdo zaplatí roční poplatek a souhlasí s kodexem, se může stát členem. Pak máme návštěvníky akcí, kteří si zaplatí vstup na akci, a tím jejich závazky končí, část z nich tvoří neformální komunitu volnonožců. To, co teď tvoříme, je formální komunita.

Kolik budou muset členové zaplatit?
Počítáme předběžně s 1000 Kč na rok.

Proč vůbec o zpoplatnění přemýšlíte? Ta částka není tak vysoká, takže zisk to asi nebude…
My jsme nezisková organizace, všechny příjmy máme z večerů a práce, kterou do aktivit Volnonožců dáváme, je neplacená, proto i relativně nízká částka za členství pomůže pokrýt náklady na další rozvoj organizace.

Co pro účastníky zpoplatnění přinese? Co jím získají?
Pro účastníky akcí se nic nezmění. Tím, že se stanou členy, se jim otevřou nové možnosti, o kterých jsem mluvil už dříve.

Jak dnes nové účastníky získáváte? Oslovujete je nějak?
Pro Volnonožce nastala velká změna letos na podzim, přesunuli jsme se do větších prostor, původní měly kapacitu 30 lidí. Nyní jsme v zasedačce Pražské hospodářské komory, kam se vejde 50 lidí. Nezdá se to, ale je to velký rozdíl, 30 míst jsme snadno zaplnili i s minimální propagací. Na větší prostor je třeba hledat další propagační kanály a na tom teď pracujeme.

Jaké kanály už dnes využíváte?
Pro naplnění menších prostor stačil e-mailový newsletter, šeptanda a okrajově Facebook. Zvláště ze začátku nám hodně pomohla Madla Čevelová, coby marketingový poradce doporučovala Volnonožce svým klientům.

Teď je větší motivace k propagaci, a tak se víc zabýváme Facebookem. Krom toho zjišťujeme, jestli je možná spolupráce s jinými organizacemi, například Pražskou hospodářskou komorou.

martin-perlik-2

Zdroj fotky: Archiv Martina Perlíka

Který z nich je nejefektivnější?
Šeptanda.

Chcete být klub, který má třeba jen pár členů, nebo klub s desítkami či stovkami členů?
Připravujeme koncepci tak, aby Volnonožci mohli mít stovky členů. Chceme připravit know-how večerů volnonožců a dát ho k dispozici tak, aby mohly vznikat spolky pod značkou Volnonožců i v jiných městech.

Proč?
Lidé na volné noze pracují sami na sebe, to je výhoda, protože nemají šéfa, který by jim nařizoval, co mají dělat. Nevýhodou ale je, že za nimi není síla, která by se jich zastala v okamžiku, kdy by se dělo něco nad jejich schopnosti. Takovou silou by v budoucnu mohli být Volnonožci.

Co tím něčím nad jejich schopnosti například je?
Příklad z poslední doby, kdy šéf hospodářské komory řekl, že se bude snažit, aby se všichni podnikatelé na volné noze povinně registrovali u komory a platili roční příspěvek. Je to něco, s čím jednotlivec neudělá vůbec nic.   

Jak jim s tím pomůžete?
V takových situacích se můžeme stát partnerem pro jednání, který může lidi na volné noze zastupovat. Velké organizaci se daleko lépe jedná s jinou organizací než s jednotlivci. Vidím to ale jako běh na dlouhou trať. Je to vize na 10 let dopředu. Sami jsme podnikatelé na volné noze a máme vlastní práci, o kterou se musíme starat.

Z toho, cos mi doposud řekl, mě napadá, zda váš klub není postaven hlavně na semknuté komunitě pár lidí, kteří se podporují a navzájem obohacují. Nebojíš se, že s rostoucím počtem členů to tento nádech určité komornosti ztratí?
Tím jsme si ve skutečnosti už prošli. V dobách, kdy jsme se scházeli v bytě, jsme byli taková komunita, ale s otevřením širší veřejnosti, kdy se nás na akcích sejde i 50, už je třeba jiný přístup a komornost zmizela. Menší komorní akce možná obnovíme příští rok a budou otevřené jen členům Volnonožců. To jsou zatím jen ideje a uvidíme, v jaké podobě se nakonec realizují.

Pojďme ale k tobě, čemu se ve své práci věnuješ nejvíce?
Věnuji se hlavně projektování rekonstrukcí rodinných domů a posuzování starších domů před nákupem, nebo když někdo má dům, třeba ho zdědil a teď přemýšlí, co s ním. Cílem posouzení je ušetřit peníze, zvlášť před nákupem to jsou i statisíce korun na neočekávaných výdajích.

Jak se ti daří podnikání ve stavitelství? Tam je určitě velká konkurence.
Stavebnictví stále trápí krize, ale já se částečně pohybuji ve stavebním oboru, který se v Česku rozšiřuje teprve posledních několik let. A tím je inspekce nemovitostí.

Specializuji se na nákup staršího rodinného domu, který vyžaduje rekonstrukci, to se dobře propojuje s mým celkovým zaměřením na rekonstrukce domů, což je také docela úzký obor, obojí mi pomáhá se prosadit mezi ostatními stavaři.

Pomáhá ti v tom i tvoje aktivita na internetu? Píšeš blog, k tomu Volnonožci jsou v online světě hodně známí…
Mými zákazníky nejsou stavební firmy, ale konkrétní majitelé domů, tak tě asi nepřekvapí, že srozumitelně psaný odborný blog je pro mě hlavním zdrojem zakázek. Krom toho se v lednu objeví na pultech knihkupectví má kniha Rekonstrukce domu – 100 tipů, která vychází ze zkušeností z psaní blogu. Tak se mé online aktivity přesunou i na papír.

Vážně? Co od knihy očekáváš?
Že oslovím širší publikum než jen blogem a také, že pomůže plnit mé stavařské poslání. Tím je pomoci udělat první krok do neznáma lidem, kteří se chystají rekonstruovat dům. Vlastní bydlení je pro většinu lidí největší investice v životě a s tím se snažím už řadu let pomáhat, ať osobně, nebo psaním.

martin-perlik-1

Zdroj fotky: Archiv Martina Perlíka

Jak dlouho jsi na ní pracoval a jak ji nakonec vydáváš?
Začal jsem loni v červnu a křest knihy bude v lednu 2015. Tedy skoro rok a tři čtvrtě. Vydává ji nakladatelství Grada. Sami si ji u mě objednali a perfektně mi kápli do noty. Měl jsem při psaní úplně volnou ruku, tak se kniha bude od ostatní odborné literatury hodně lišit.

Co Volnonožci, ty ti pomáhají jak?
Komunita kolem Volnonožců je pro mě takové nefinanční bohatství. Člověku se těžko žije ve vzduchoprázdnu, potřebuje i kontakty a vazby, to znamená, že když hledám kvalitní odborníky z jiných oborů, tak mám kolem sebe lidi, na které se mohu s důvěrou obrátit.

Lidé ve firmách mají kolegy, my máme ostatní volnonožce, se kterými se mohu cítit jako součást společenství. Většina podnikatelských témat jde napříč profesemi, a tak mohu najít inspiraci pro svoji práci i u webmastera nebo účetního. Koneckonců podobně na tom byl Henry Ford před dlouhými 100 lety.

Jak na tom byl?
Henry Ford na počátku 20. století přemýšlel, jak zjednodušit výrobu osobních aut. Každé se totiž montovalo jako originál a mohli si ho dovolit jen ti nejbohatší. Jednou ale viděl na chicagských jatkách, jak těla zvířat putují zavěšená na kolejničkách pod stropem od jednoho pracovníka k druhému. V roce 1913 pak spustil první výrobní linku. Inspirace přišla z jiného oboru, a to ještě k tomu velmi vzdáleného.

Dokáže tedy členství podpořit i podobné profese, jako je ta tvoje?
Znám několik stavařů, kteří jsou uzavřeni v rámci své odbornosti a cokoliv je mimo jejich specializaci, působí velmi dřevně, skoro prehistoricky. A tomu pomůže výměna zkušeností mezi profesemi, která nakonec dokáže zkvalitnit i prezentaci odborné složky podnikání.

Aktualizace po uzávěrce:
Madla Čevelová a Margit Slimáková s organizováním akcí pro klub Volnonožci již skončily. Mají příliš vlastních projektů. Informoval nás o tom Martin.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu