Magdalena Čevelová: Podnikat neznamená vydělávat prachy za cenu vlastního zdraví a mezilidských vztahů

Marketérů je hodně, ale marketingová čarodějnice je jen jedna. Magdalena Čevelová je známá nejen díky své kouzelné přezdívce, ale jako profesionální konzultantka a lektorka. Pomáhá malým firmám a živnostníkům získávat nové zákazníky, uvádět na trh nové produkty, zvyšovat zisky a krom jiného i hledat radost a smysl v podnikání.

Inzerce

Vystudovala psychologii, pedagogiku a marketing, je spoluzakladatelkou klubu Volnonožci.cz a garantem projektu Život nápadů. Na volné noze se pohybuje od roku 2003, předtím vystřídala několik Public Relations agentur. Jaké získala zkušenosti a jak dnes pracuje, jsme se zeptali v našem dalším rozhovoru.

Madlo, vy jste si vybudovala velice zajímavou značku. Řada našich čtenářů vás možná zná spíše jako Marketingovou čarodějnici. Proč jste se rozhodla pro takovou přezdívku a nepropagovala si pouze svoje jméno?
Prvních pět let jsem podnikala pod úplně jinou značkou. V roce 2008 mě Robert Vlach z portálu Na volné noze ponoukl k použití vlastního jména. Oslovila jsem Ondřeje Kafku, jestli by mi nenakreslil maskota. Tak vznikla čarodějnice a s ní i slogan Marketingová kouzla.

Jelikož jsem čarodějnice a mým oborem je marketing, k marketingové čarodějnici už byl jenom krok. Používám to, protože přezdívka docela dobře vystihuje, co dělám. A spolehlivě odradí lidi, kteří mají jiný pohled na svět a jiný žebříček hodnot než já. V poradenské práci by to stejně nefungovalo. Takhle je to aspoň jasné dopředu. Dobře nastavená značka tohle podle mě má umět.

To je zajímavé, jak ale podle názvu „Marketingová čarodějnice“ poznám váš žebříček hodnot?
Věříte na kouzla? Nebo se řídíte jen tím, co lze vědecky dokázat? Občas se s tím potkávám hlavně v komentářích na Facebooku. „S čarodějnicí bych nikdy neřešil své podnikání.“ „S touhle image to vypadá, že neděláte opravdový marketing“ „Ty tarotové karty mě trochu děsí.“ Ta odlišnost je docela zřejmá, nemyslíte?

A nepůsobí to tedy i trochu kontraproduktivně?
Proč? Moje značka v zásadě přitahuje lidi, kteří jsou skutečně mými zákazníky a kterým mám nějakou šanci pomoci. A naopak odradí ty, s nimiž bychom se jen vzájemně okrádali o čas. Takže z pohledu efektivity práce i očekávání a případného zklamání to pořád vnímám jako přínos.

Kdybyste měla obecně všem začínajícím freelancerům doporučit, na co se zaměřit, co by to bylo? Mají budovat přezdívku, jméno, nebo obojí? Je v tom nějaký rozdíl?
Jelikož OSVČ u nás ze zákona podnikají pod svým jménem, určitě jméno. Ale samotné jméno ještě není značka. Je potřeba k tomu přidat nějaký význam, co se má potenciálním zákazníkům vybavit, když se to jméno řekne. K tomu jsou právě dobré přezdívky. Nebo maskot, slogan, brýle, plnovous, tetování nebo zajímavé korále. Jakýkoli typický vizuální detail pomáhá zapamatování.

Máte-li (jako já) nevýrazný obličej, přezdívka usnadňuje zapamatování. A taky láme ledy společenské konverzace. Když chcete nebo potřebujete změnit jméno (třeba po svatbě), přezdívka pomůže změnu překlenout.

V poslední době se o brandingu mluví opravdu hodně. Dokonce se říká, že kvalitní branding může nahradit placenou reklamu. Vnímáte to i vy podobně?
Rozhodně! Zejména to platí u malých firem, živnostníků a volnonožců. Na samotné reklamě podle mě nelze propagaci dlouhodobě stavět. Na brandingu ano.

Svým klientům radíte, jak snižovat náklady na marketing. Souvisí to s brandingem, nebo co jim tedy doporučujete?
Zapamatovatelná osobní či firemní značka určitě pomáhá. Snižování nákladů podle mě souvisí především s uvědoměním, že marketing není jenom reklama. Ale také dobře nastavená cena, zajímavý příběh firmy, spolehlivá distribuce nebo umytá okna v provozovně. Často doporučuji také obsahový marketing, blogy, články, videa, newslettery, sociální média – zkrátka užitečné a zábavné informace pro zákazníky v jakékoli podobě.

Existuje nějaké minimum, kterého by se měly držet všechny malé firmy či živnostníci? Něco, na co se prostě nesmí zapomenout?
Minimum nejspíš ne, každému funguje něco trochu jiného. A já docela ráda hledám individuální řešení. Přesto – poměrně často drobným podnikatelům doporučuji sestavit si marketingový plán. Zejména jeho dvě části – konkrétní cíle a definici zákazníka. Když se plán udělá poctivě, prakticky neznám podnikatele, kterého by někam neposunul.

Vy sama jste se na volnou nohu vydala v roce 2003, předtím jste ale pracovala ve dvou PR agenturách. Jak vám tato zkušenost pomohla?
Hodně jsem se naučila. Hlavně o médiích, marketingových principech a tvorbě strategie. Také jsem měla příležitost spolupracovat se spoustou zajímavých lidí z reklamy a marketingu.

Také jsem si uvědomila, že korporátní sféra dlouhodobě není nic pro mě. Věřím v malé firmy, živnostníky a soukromé podnikání. A práce s nimi mě pořád baví daleko víc než jakákoli velká firma.

Proč už to pro vás nebylo?
Jednak jsem dost solitér. Ráda dělám věci po svém a je docela těžké mě řídit. V tom, co dělám, potřebuju vidět smysl. Když se v malé firmě rozhodnete něco změnit, měřitelné výsledky můžete sledovat už za několik dní. Ve velké to trvá podstatně déle, než změna získá všechna potřebná schválení, často na její realizaci ani nedojde. Nebo už to není aktuální. Malé firmy jsou navíc hodně spojené se svými majiteli, takže je to méně o standardech a pravidlech a více o lidech.

Myslíte si, že je pro konzultanta nutné, aby si prací v nějaké agentuře prošel?
Nutné určitě ne. Ale myslím si, že není dobré vrhat se na konzultantskou dráhu rovnou po škole, bez zkušeností s tím, jak to chodí v praxi. Pár agentur nebo marketingových pozic ve firmách podle mě člověku prokáže stejnou službu.

V dnešní době jsou zejména internetoví konzultanti stále mladší a mladší lidé, kteří ještě tolik zkušeností jako ostřílení profesionálové nemají. Jaké máte zkušenosti s mladými konzultanty a co byste jim doporučila?
Pravda, mezi konzultanty už asi patřím ke starší generaci (smích). Nechci zobecňovat ani moralizovat, mezi konzultanty pod 30 je spousta nadaných a hodně šikovných lidí. Učí se, sledují trendy a nacházejí si vlastní specializaci. A to je super.

Vnímám dvě věci, na které bych doporučila dát trochu pozor. Jedna je nabízet různým klientům stejné řešení stylem one size fits all. Většinou to nefunguje. A druhá myslet si, že když to není on-line, tak to není marketing. I zcela off-line aktivity mají občas čím překvapit.

Vystudovala jste psychologii a pedagogiku. Pomohly vám nějak znalosti z dob studia i v podnikání? Přeci jen psychologie je s marketingem spjatá hodně…
Jak říkáte – marketing je podle mě hlavně psychologie. Jak zákazník uvažuje, jaké má potřeby, co motivuje jeho chování. Škola mě ale přivedla spíš k tomu, jakou literaturu číst a jak o tom přemýšlet. Co mi pomohlo prakticky, byl spíš psychoterapeutický výcvik a různé kurzy. Praktické dovednosti mi hodně usnadňují práci s klienty.

Můžete to nějak rozvést, třeba i na konkrétním příkladu, kdy vám tyto kurzy pomáhají v práci s klienty?
Jsou to hlavně užitečné techniky. Jak vést rozhovor, naslouchat, klást vhodné otázky, koučovat, vcítit se do klienta, využívat vlastní uvědomění, podporovat, kontraktovat, vytvořit bezpečí, pracovat s emocemi, vést řízenou imaginaci nebo dělat experimenty a cvičení.

Na vašem přístupu se mi líbí zejména to, jak propojujete podnikání s jakýmsi duchovnem. Vnímáte jej jako druh duchovní cesty, jak sama na svém webu uvádíte. Můžete nám to nějak vysvětlit?
Pro lidi s podobným přístupem se v USA běžně používá termín „Soulful Entrepreneur“, který se ale do češtiny nedá kloudně přeložit. Jde o to, že podnikání a osobní rozvoj nebo duchovní cesta nemusí být nutně v rozporu. Naopak je možné si nastavit podnikání tak, aby rozvíjelo naše lidské kvality, vedlo nás k sobě, pomáhalo nám růst.

Podnikat podle mě neznamená vydělávat prachy za cenu vlastního zdraví a mezilidských vztahů. Firmu si lze nastavit tak, aby nás práce naplňovala. Nežrala duši, ale přispívala ke spokojenému životu. Podle mě to není ani idealismus, ani laciná esoterika. Prostě brát v úvahu obě stránky života. Uživit se a přitom nestrádat ani po spirituální stránce.

Většina mých klientů v něco věří. A řada z nich s duchovní nebo duševní stránkou člověka nějak pracuje – jako terapeuti, poradci, léčitelé nebo koučové. Tam jsem často tím, kdo připomíná byznysovou stránku věci. Cíle, zisk, obrat, čísla, měřitelné výsledky.

Není ale všechno to, co zmiňujete a co nám pomáhá s naší duchovní stránkou, i otázkou peněz? Tedy například ve firmě delegovat práci na zaměstnance tak, abychom dělali jen to, co nás naplňuje…
Tady připomínáte jeden z největších mýtů, které ohledně naplňující práce panují: že když si najdete práci svých snů, do smrti už nebudete muset dělat nic, co vás netěší. Je to něco jako očekávat, že když si najdete ideální partnerku, budete mít úplně na všechno stejný názor a nikdy se nebudete hádat. Odpusťte, ale to je romantický nesmysl.

Dělat práci, která vás naplňuje, neznamená si z ní vybírat jen ty hezčí kousky. A už vůbec ne proležet celý den na gauči a „meditovat“. Když si otevřete kavárnu, velkou část minimálně prvního roku strávíte mytím nádobí, podlahy a záchodů. Ale s vědomím, že je ta kavárna vaše, se vám i ty záchody myjí lépe a radostněji.

V každém podnikání jsou nějaké takové záchody. Spousta tvrdé a nezáživné práce. Kterou vám ale nevadí dělat, protože v tom vidíte smysl, dosahujete výsledků a plníte si sny.

Rozhoduje v podnikání to, jaká jsme osobnost? Například Michael Poplar-Rostock v časopise Svět průmyslu řekl, že jsou globálně úspěšnější introverti. Jste podobného názoru, vidíte tam nějaké rozdíly?
Osobnost je v podnikání určitě důležitá. Každý z nás s sebou nese jedinečnou sadu talentů, znalostí, dovedností a kvalit. A je skvělé, když tuto unikátní kombinaci dokážeme ve svém podnikání využít.

S introverty a extraverty bych ale byla opatrná. Podle mě se introverze často zaměňuje s plachostí, tichostí nebo společenskou neobratností. Je to ale spíš o tom, odkud čerpáme energii. Jestli nás nabíjí spíš samota a vlastní vnitřní svět (introvert) nebo společnost druhých lidí (extravert).

Podle mě záleží také na oboru podnikání. Daniel H. Pink v knize Prodávat je lidské píše, že pro obchod a prodej jsou nejlepší nevyhraněné typy, tzv. ambiverti. Jiné profese sedí víc introvertům, jiné extravertním lidem. Když to shrnu, řekla bych, že globálně jsou úspěšnější lidé, kteří znají sama sebe a dovedou se svými kvalitami pracovat…

Některý z čtenářů by se možná mohl vylekat, že nemá vhodnou osobnost na to, aby dosáhl v podnikání úspěchu, třeba má problémy v komunikaci s lidmi, je příliš cholerický, nedokáže zvládat stres a podobně. Jak s tím může pracovat?
Nemyslím si, že existuje něco jako vhodná osobnost pro podnikání. Samozřejmě některé věci jsou výhodou, třeba osobní zralost, komunikační schopnosti nebo ochota riskovat. Ale každý talent se dá nějak využít a i zdánlivá slabá stránka se dá často přetavit v silnou.

Věci, které popisujete, mohou podnikání brzdit, ale na všech se dá pracovat. Třeba prostřednictvím kurzů nebo osobního koučinku.

Jak na sobě pracujete vy sama? Četl jsem, že jste absolvovala několik zajímavých kurzů…
Baví mě to, takže ráda a pořád. Chodím na kurzy (aktuálně třeba na výcvik v systemické práci), navštěvuji podnikatelská setkání, přednášky, mastermindingy a networkingy, čtu knihy, sleduji blogy a zajímavé účty na sociálních sítích. Občas využívám poradenské služby nebo koučink.

Na vašich stránkách píšete, že nám pomůžete „zvolit správný předmět podnikání a proměnit naše talenty a touhy na skutečné výdělky“. Podle čeho si podle vás máme předmět podnikání vybírat?
Podle mě je to průsečík mezi tím, co mě baví a co mi jde, a tím, po čem je poptávka. Lidé často vidí jen jednu stranu mince. Buď investují do splnění svého snu bez ohledu na trh, nebo naopak lámou sami sebe přes koleno. Když už ten průsečík najdu, pak je ještě potřeba z něj udělat produkt nebo službu. V čemž podnikatelům většinou také dokážu pomoci.

Jak si vybrat ten správný předmět podnikání prakticky řeším v prvním díle svého videokurzu Kouzelné podnikání (www.kouzelne-podnikani.cz).

Už jsme na to několikrát narazili, ale jakou roli v tom hraje náš talent? Jak jej dokážete u svých klientů odhalit?
Že by kouzlo? (smích) O svých talentech a vlohách má klient většinou přehled sám, stačí se dobře zeptat. Pomoci může i životní historie nebo různé sebepoznávací testy.