Linkbuilding může být dobrý sluha, ale i velmi zlý pán, říkají přední čeští odborníci

Filip Podstavec se linkbuildingu věnuje už skoro sedm let, každý měsíc v jeho peněžence přistanou desítky tisíc korun od jeho klientů a ke všemu stíhá ještě studovat. Zdeněk Dvořák, na internetu známý především jako Linki, se o zpětných odkazech dozvěděl někdy v roce 2001, za pět let se začal více věnovat optimalizaci pro vyhledávače a od roku 2010 se zabývá především linkbuildingem. Ani u něj to ale není jediná činnost, jíž se věnuje, přestože na ní každý měsíc vydělá rovněž desítky tisíc korun. Pomáhá ale i na sociálních sítích, s tvorbou webových stránek a internetovým marketingem obecně.

Jak se stát linkbuilderem?

„Já mám moc rád internet a vždycky jsem s ním chtěl pracovat, když jsem si na něj na civilní službě v roce 1999 navykl,“ začíná naši diskuzi Zdeněk a dodává, že právě zalíbení v internetu je základním předpokladem každého linkbuildera. Oba dva zpovídané konzultanty v jejich začátcích spojovalo jedno – oba se zajímali o SEO, ne jen o linkbulding. „Já začínal jako SEO konzultant a postupně jsem zjistil, že mě mnohem více baví navazovat vztahy a vymýšlet kreativní postupy, jak získávat odkazy,“ dodává Filip, podle kterého je základním předpokladem schopnost vybírat si kvalitní zdroje informací, zapálení do své práce a pozitivní přístup k novým věcem.

Jak už jsem uvedl na začátku, v Česku máme možná dostatek linkbuilderů, ale zároveň hodně velkou potřebu skutečných profesionálů. Zrovna Filip se Zdeňkem o tom ví své: „Stále hledáme nové posily, je nás málo a potřebujeme pomoct. S většinou začátečníků se ale nedá pracovat. Buď jsou jejich znalosti velmi malé, nebo nemají správný přístup. Jsme jim schopni maximálně pomoci, zaučit je, odmentorovat na zakázkách a seznámit je s praxí, bohužel ale musí chtít.“

Inzerce

Pod úrovní a vulgárně

Vždy, když posuzujeme tržní nabídku, musíme se zamyslet i nad poptávkou. I ta je v Česku značně specifická. Náš trh je malý, uzavřený, není tolik kreativní a zejména je orientovaný na rychlý výsledek. I na to si stěžuje Zdeněk: „Zákazníci často online prostředí a procesům v něm nerozumí, připadá jim to drahé a zdlouhavé. Z toho následně pramení, že kdo chce uspět, musí se snažit dosáhnout cíle co nejdřív a co nejlevnějšími prostředky, což je v případě některých aktivit nemožné. Dlouho to tak šlo, ale cesta zkratek už není tak snadná, pokud chcete mít nějaký web úspěšný dlouhodobě.“

Svou roli v tom hrají i vyhledávače. Jsme jednou z mála zemí na světě, kde Googlu konkuruje lokální vyhledávač. „Český linkbuilding je jiný nejen proto, že máme Seznam.cz, ale i vzhledem k cílové skupině a tak trochu ‚české‘ nátuře. Neradi odkazujeme na cizí obsah, i když je kvalitní, a je těžké se v jakémkoli oboru profilovat, jelikož jsme hodně charakterističtí svými ‚kohoutími zápasy‘ v diskuzích a komentářích. V zahraničí napíšete špatný článek či příspěvek do diskuze a dostanete konstruktivní odpověď plnou zajímavých názorů. V ČR na stejný dotaz dostanete často velmi vulgární odpověď. To vede k tomu, že se lidé bojí psát odborné články a ptát se v diskuzích,“ lituje Filip.

„Velkou chybou je skutečně to, že všechno chceme hned. Mívám často dojem –  podle různých žádostí, co chodí mně nebo klientům –  že se zájemci o získání odkazů na web ani nepodívají, aby se zamysleli, jaká cesta může k odkazu vést. Chtěli by výměnu nebo koupi. Pro spoustu webů ten důvod ale může být jiný,“ kritizuje Zdeněk rychlost a Filip zase nezájem: „Nejčastější chybou je podle mě přímočarost jednání některých linkbuilderů. V emailech se nestarají o to, s kým se budou bavit, ale pouze o zisk odkazu. Nehledí na navázání vztahu a případnou dlouhodobou spolupráci, ale na jednorázové oslovení. V takovém jednání přichází o potenciální partnery a často tím zabijí celou komunikaci. Takový linkbuilder nezískává do budoucna strategické partnery a nenalézá kreativní cesty propagace klienta. Takový linkbuilder se podle mě ani nemůže nazývat linkbuilderem…“

Kromě toho všeho nám chybí zdroje. Na českém internetu najdete tuze málo kvalitních článků o linkbuildingu, a proto specialisté čerpají zejména ze zahraničí. Jak říká Zdeněk: „Odhalovat skvělé know-how nemá cenu, ale být konkrétní v základních věcech, to se u nás moc nenosí. Ani zákazníci svá data nechtějí pouštět a přitom je to taková škoda.“

Nevíme, co si pod linkbuildingem představit

Co je ale možná ještě větší problém, je naše mylná představa o linkbuildingu. Řada poptávajících ve skutečnosti neví, co linkbuilding obnáší a co všechno skrývá. Na to samozřejmě reaguje i druhá strana mince – nabídka, která plodí linkbuildiery, kteří svému oboru kazí jméno. Co to tedy vlastně linkbuilding je?

„Je to jedna z mnoha možných cest, jak přivést návštěvníky na svůj web. K úspěchu často není potřeba příliš, stačí i samotné základy. Výsledky se ale projeví až za několik měsíců a stále se to prodlužuje,“ definuje svou oblast Zdeněk a Filip přidává svoje: „Mně se líbí přirovnání ke katalyzátoru dosahu kvalitního obsahu. Akorát to nevystihuje hromadu činností, které linkbuilder musí zpracovávat, jako třeba nalezitelnost klienta na místech, kde jej potenciální klienti hledají. Je to kontinuální činnost, která provází web od jeho vzniku po jeho konec.“

Vždy je důležité, na jakém trhu se pohybujete, jaký máte produkt a jaké jste si stanovili vize. To vše určuje i výši vaší investice a cestu, po které se vydáte. Poptávky linkbuildingu na dva měsíce už jsou pasé. Není to ani o registraci do katalogů a už vůbec ne o PR webech. Je to obor, kterému se mohou věnovat jen naprostí profesionálové, a pokud jejich práci chcete využít pro svůj prospěch, musíte za ni i náležitě zaplatit a na výsledky si počkat. Takový je linkbulding.

Naštěstí, poptávka po něm je a stále roste. „S linkbuildingem se v posledním roce roztrhl pytel. Firmy do něj investovat dokáží, ale často si pod ním, podobně jako v případě SEO, představují kouzlení s magickou hůlkou, díky které najednou vzniknou odkazy nebo spamování diskuzí a registrace,“ poznamenává Filip a společně se Zdeňkem dodává, že se jen málokterý klient zajímá o to, co bude muset on sám udělat, ať už má velkou či malou firmu. Většinou tedy spolupráce začíná osvětou klienta a vysvětlením, co by od spolupráce měl očekávat a jak by se sám měl angažovat. Často je to šok.

Dá se to dělat i špatně

Linkbuilding je jednou z mála činností, která vám může značně pomoci, ale i velmi ublížit: „Špatně udělaný linkbuilding může mít dlouhodobé negativní dopady na návštěvnost z vyhledávačů. Penalizace, nebo dokonce ban webu klienta znamená v případě globálního postižení signifikantní pokles návštěvnosti, a tak i příjmů,“ varuje Filip. „Dopady mohou být zásadní, váš web prostě nebude k nalezení –  klidně celý, jeho část nebo jen podle určitých vyhledávacích výrazů,“ dodává Zdeněk.

Předcházet tomu lze snadno. Stačí neporušovat pravidla, která si stanoví třeba Google pro práci s odkazy. Především si ale musíte dát pozor na to, jakého linkbuildera si najmete a zda právě on nebude vaším největším problémem. Nabídky na umisťování stránek na různé PR weby, prodeje balíčků odkazů, přeplněné patičky, registrace do katalogů a další podobné nesmysly pro vás nebudou efektivní, dokonce vám mohou i ublížit.

A pokud se tak stane, nesmíte panikařit. Podle obou našich linkbuilderů vždycky existuje cesta, jak z toho ven. „Musíte co nejdříve začít pracovat na odstranění penalizace, což často není otázka jen pár týdnů nebo měsíců. V poslední době jsem se v rámci svého projektu Penalizace.cz setkal s mnoha postiženými stránkami a prozatím pouze s jediným případem, který by nebyl za odkazové portfolio. Což dělá z linkbuildingu dobrého sluhu, ale opravdu velmi zlého pána,“ dodává Filip a já oběma děkuji za skvělý rozhovor.