Doporučujeme

Rozhovory o řízení firem prakticky a do hloubky

Získejte praktické tipy pro řízení vaší firmy
Podrobné rozhovory se zkušenými podnikateli
Vytvořte úspěšnou strategii pro váš byznys
Zjistit více

Inzerce

Je mi 30. Co jsem se zatím naučil?

Jiří Rostecký
Já & Brok.

Když jsem byl malý, chtěl jsem být policistou. Miloval jsem Kobru 11, Komisaře Rexe a Kriminálku Miami. Postupem času si mě ale našel jiný osud. Objevil jsem internet a začal tvořit první webové stránky. Byly na nich vtipy, různé historky a spousta obsahu, který měl za cíl čtenáře bavit a inspirovat.

Inzerce

Internet a možnost vytvářet něco užitečného pro ostatní mě fascinovaly. Došlo mi, že na počítači nemusím hrát jen hry a využívat ho pouze k zábavě. Bavilo mě dělat něco, co používali ostatní a i mně to pomáhalo růst.

Četl jsem spoustu knih. O životě, osobním rozvoji, podnikání, psychologii, různé životopisy a mnoho dalšího. Chtěl jsem dokázat něco víc, třeba i vybudovat projekt, který už nebude malý, ale bude mít své místo na internetu a bude pro ostatní užitečný.

Dnes mám za sebou přes 1 100 rozhovorů s úspěšnými podnikateli a osobnostmi z byznysu. Skoro všechny jsem natočil, nastříhal a vydal jako video a audio podcast úplně sám. Až v poslední době kolem sebe stavím tým a učím se delegovat a řídit.

Doporučujeme

Premium rozhovory exkluzivně pro předplatitele

Praktické know-how pro řízení vašeho byznysu. Rady a tipy TOP podnikatelů a manažerů. Podrobné videorozhovory a podcasty.

Zjistit více

12. ledna 2023 jsem oslavil 30. narozeniny.

Před 10 lety jsem si u Johna Vanhary přečetl, že člověk se před třicítkou učí, aby potom mohl své zkušenosti a znalosti využít v praxi. Nevím, jestli je to pravda, ale řadu let jsem měl v pocit, že do třicítky „ještě o tolik nejde“. Je prostor zkoušet, experimentovat, učit se a objevovat, co vlastně chci dělat a v čem se zkusím prosadit.

Pokud to pravidlo skutečně platí, tak mému experimentování odzvonilo.

A ačkoliv dnes cítím, že přestat zkoušet nové věci a hledat nové cesty by člověk neměl nikdy, vybral jsem 10 největších lekcí, které jsem se zatím naučil a se kterými vstupuji do (snad) druhé třetiny mého života.

Tady jsou…

1) Se štěstím je to jinak…

Když čtete knížky o úspěchu a sledujete všechny ty úspěšné lidi (tehdy na začátku ještě nebyl Instagram!), vytvoříte si pohled na štěstí, který má máloco společného s tím, co se odehrává ve vás, ale hodně závisí na všem externím.

Budu šťastný, až si něco koupím, až něco vybuduju, až vydělám hodně peněz, až budu slavný, až budu úspěšný u holek, až najdu tu pravou, až začnu cestovat, až, až, až…

Jednou z nejcennějších lekcí, která mě popravdě doslova rozbrečela, bylo uvědomění, že žádné „až“ nepřijde. Dal jsem si obrovské cíle, ale ani ty největší mi nepřinesly konzistentní a dlouhodobé štěstí, které by vydrželo déle než pár minut, hodin nebo možná dní.

I umístění do žebříčku Forbesu 30 pod 30 jsem oslavoval asi tak pět minut, stejně tak jsem se dokázal cítit na hovno v sebelepším vztahu a zkazit si oslavu největších úspěchů tím, že jsem se prostě nedokázal cítit dobře.

Jiří Rostecký
Autorka fotky: Michaela Vávrová

Vím to dlouho, ale až tak v posledním roce mi to skutečně dochází. Štěstí je pocit, který nevytváří nic externího. Můžete být nešťastní v drahém ferrari i na večeři s nejhezčí holkou na světě, pokud si být šťastní sami nedovolíte. Pokud budete neustále čekat na „až“, pokud jste ze svých snů udělali podmínku a pokud si nevážíte přítomnosti a toho, co právě teď máte, čeká vás nejspíš obrovské zklamání.

Stejně tak čekalo i mě. Třicítku ale překračuju s vědomím, že se štěstím je to jinak a že tady je. Stačí si ho jen vzít.

2) Věř v budoucnost

Začínal jsem jako kluk z obyčejné rodiny, malého města a prostředí, kde mě spolužáci šikanovali a byl jsem outsiderem. Najednou jsem o pár let později seděl před kamerou s úspěšnými osobnostmi a neuměl s nimi ani mluvit. Stres a tlak začátků podnikání mi přivodily zdravotní problémy a já zjistil, co jsou to úzkosti.

Ačkoliv to nebylo vidět, byl jsem velkou část života podělaný.

To nezpůsobilo nic menšího než moji touhu mít vše pod kontrolou. Mít to dokonalé a nedopustit jakoukoliv chybu. Trvalo dlouho, než jsem pochopil, že ono to vždycky nějak dopadne. Každá situace v životě je jenom otázkou, na kterou musíte najít odpověď. Tím, jak se zachováte, co uděláte, jak zareagujete a jak se rozhodnete. Nemá ale smysl hledat odpovědi na všechny otázky, které mohou padnout a které vám ještě nikdo ani nepoložil.

Myslím si, že se člověk musí naučit věřit v budoucnost, která je na jeho straně. Že ho čeká spousta dobrého a že na těžké otázky najde odpověď, i kdyby ho to donutilo naučit se něco nového nebo něco změnit. Důvěra v sebe, ve své schopnosti a přívětivost Universa je ale stejně důležitá jako důvěra v ostatní lidi. Málokdy jsme na to skutečně úplně sami. A těžké chvíle vždy vystřídají zase ty dobré.

Ale bez toho, aniž by přišly i ty těžké, nikdy vlastní sílu neobjevíme a nezískáme příležitost zjistit, co všechno dokážeme. Žádný skutečně silný charakter nestrávil celý život v hedvábí.

3) Udělej každý den o kousek víc

Jedna z nejlepších rad, jakou jsem kdy v životě dostal, zněla velmi jednoduše: „Pokud chceš dokázat víc než ostatní, musíš také dělat víc než ostatní.“ Dostal jsem ji v době, kdy jediný způsob mého vzdělávání bylo chození do školy. Tam jsem si to odseděl, splnil všechny úkoly, prošel zkouškami a tím to skončilo.

Někdo mi ale ukázal, že od sebe mohu chtít víc. Mohu číst knížky, poslouchat přednášky na YouTube, pročítat blogy a pracovat na sobě i po škole. Bylo to v době, kdy zdaleka nebylo tolik vzdělávacího obsahu jako nyní, ale přesto jsem se začal každý den něco učit. Marketing, obchod, psychologii, tvorbu webů, reklamu a mnoho dalšího.

To mi dalo náskok a přineslo spoustu nových příležitostí. Nabídky na seniorní, a dokonce i manažerské pozice jsem dostával už ve věku, kdy většina mých vrstevníků teprve začínala. Nebylo to zadarmo nebo jen tak. Vydřel jsem si to vlastní prací na sobě a nekonečnou zvědavostí, která je nakonec i základem mojí dnešní práce při moderování rozhovorů.

Jiří Rostecký
Se šéfkou CZC.cz Jitkou Dvořákovou na našem E-shop Klubu. | Autorka fotky: Michaela Vávrová

Dodnes jsem vděčný, že jsem tehdy tuto lekci dostal. Mrzí mě, kolik mladých lidí neustále kouká do mobilů, sleduje zábavná videa na sítích, tráví čas nad seriály a hraním her, ale skoro žádný čas nevěnují vlastnímu vzdělávání nad rámec toho, co se učí ve škole. Mají toho mnohem víc než já před 15 lety, kdy jsem začínal, ale málokdy to využívají.

Každý den mohou udělat něco navíc. Malý kousek skládačky, která jim pomůže v životě růst a přispěje k jejich budoucímu úspěchu, ať už bude jakýkoliv. Pokud chceme víc než ostatní, musíme tomu také víc dát. Samo to nevznikne.

4) Nepodceňuj sílu vztahů

V dnešní době je naprosto běžné sdílet svou práci na internetu. Máme na to sociální sítě, kam přidáváme novinky a sdílíme s ostatními, co se u nás děje. Před těmi 15 lety ale takové možnosti nebyly. Mohli jste si tak maximálně založit blog a psát na něj články.

A přesně to jsem udělal. Bylo tady několik podnikatelů, co také blogovali, a mě tím inspirovali.

Začal jsem psát o svých projektech, prvních zkušenostech a o všem, co se mi dařilo i co jsem pokazil. Byl jsem naprostý amatér, takže těch chyb byla celá řada.

Tyto články mi ale přinesly první pozornost. Do éry sociálních sítí jsem tak vstupoval už s prvními fanoušky, kteří mě podporovali, a s mnohými jsem v kontaktu dodnes. Jejich podpora mi umožnila rozjíždět nové nápady rychleji, přitáhnout k sobě zajímavé lidi a říct světu, že je tady nějaký Jirka a že dělá něco, co by vás třeba mohlo zajímat.

Velmi rychle mi došlo, že vztahy jsou nesmírně důležité. Lidé si pamatují, jak jste se k nim zachovali a jací jste. Pamatují si ale i to, zda jste jim přinesli něco dobrého, zda díky vám mohli něco dokázat a zda jste se k nim zachovali fér.

Vztahy jsou velmi nevyzpytatelná záležitost a ne vždy vyjdou podle našich představ. S každým si nesedneme. Přesto se ale k sobě musíme chovat správně, férově a s úctou, protože nikdy nevíme, kdy se opět potkáme a proč nám na sobě bude záležet.

5) Jdi hlouběji, ale ne moc

Díky své práci jsem strávil spoustu času mezi podnikateli. To bývají lidé, kteří jsou silně zaměřeni na výkon, mají tah na branku, jsou racionální a myšlenkami v budoucnosti.

Nejsou ale takoví všichni. Měl jsem možnost strávit spoustu času i mezi těmi, co jsou hodně duchovní, spirituální a někdo by je nazval „ezo“.

Jejich svět je do značné míry jiný než svět ostatních. Vidí a cítí věci, o kterých jiní ani netuší. Pokládají si otázky bez snadných odpovědí a hledají důvody, příčiny a smysl ve svém životě, v různých událostech a sebepoznání.

I díky nim jsem měl možnost prožít zážitky, které se jen těžko popisují slovy.

Možná v budoucnu dojdu k jinému poznání, ale po nějakém čase jsem dospěl k tomu, že má smysl jít sám v sobě hlouběji, ale nesmí se to přehánět. Sebepoznání a pochopení, kdo vlastně jsme, jací jsme, kde je naše síla a jak být skutečně svobodní a šťastní… To všechno je nesmírně důležité. A já věřím tomu, že hodně toho jednotlivce přesahuje a že existují síly, o kterých vám ve škole neřeknou.

Je ale podle mě dost tenká hranice, kdy se z něčeho, co vám mělo přinést svobodu, stane naopak vězení. Kde tato hranice leží, co je hodně a co naopak málo, to netuším. Vím jen to, že jsem se musel v určitou chvíli zastavit a uvědomit si, že další a další poznání jsou sice užitečná, ale mezitím mi utíká čas, ve kterém mohu být šťastný a že tomu vlastně vůbec nic nebrání.

A došlo mi také, že bez občasného smutku nejde ocenit radost a veselí.

Jiří Rostecký
Autorka fotky: Michaela Vávrová

Vím o mnoha mimořádně úspěšných podnikatelích, že se na cestu sebepoznání, duchovna a různých experimentů vydali. Drtivá většina z nich o tom veřejně mlčí. Moc bych si přál, aby své zkušenosti sdíleli s ostatními. Pokud čtou tento článek, tak si mohou být jisti, že jim k tomu rád poskytnu prostor a udělám maximum, aby se cítili dobře a v bezpečí.

Kdo bude chtít naslouchat, ten to udělá. Kdo ne, toho stejně nepřesvědčíte. Ale lidé jako já naslouchat chtějí a mně osobně dost pomohlo, že jsem měl možnost to udělat.

6) Najdi smysl peněz

Je logické, že mě moje práce obklopila lidmi, kteří mají velké finanční cíle. Vzdělávat podnikatele znamená lidi učit mj. vydělávat peníze. Ty jsou nesmírně důležité nejen v podnikání, ale i v životě jako takovém.

Dříve jsem měl tendenci je přeceňovat a vnímat jako něco, čeho člověk musí mít hodně, aby byl šťastný. Pak jsem měl zase období, kdy mi přišlo, že na nich vlastně vůbec nezáleží a že je ani nepotřebujete. Štěstí přeci leží jinde a koupit se nedá.

Dnes cítím, že peníze jsou důležité, umožňují nám dělat věci, řešit efektivněji problémy a koupit si zážitky a čas, energii a pozornost ostatních lidí. Nakonec jsou ale podle mě k ničemu, pokud si je také neumíme užít. Pokud si nedokážeme vychutnat plody vlastní práce a pokud se jen ženeme za ziskem tak moc, že ho ani neoslavíme.

„Peníze byly, jsou a budou,“ říká mi vždycky mamka. Trvalo mi, než jsem to pochopil. Když jsem se ale v prosinci ohlížel za loňským rokem, došlo mi, že největší radost jsem zažíval, když jsem ji mohl udělat někomu dalšímu. Když jsem ho mohl něčím překvapit, vytvořit pro něj hezký zážitek nebo ho podpořit v těžké situaci.

A tam vidím největší smysl peněz, který jsem zatím objevil. Všichni musíme zaplatit složenky a zajistit, aby věci fungovaly. Myslím si ale, že nejsilnější pocit s penězi zažijeme, když jimi dokážeme něčemu nebo někomu přispět či pomoci.

7) Nestaň se otrokem peněz

Všichni se rodíme jako čisté bytosti, které až postupem času objevují, co to znamená žít na tomto světě a podle jakých pravidel tady hrajeme. Peníze neexistují. Jsou to ušmudlané papírky, kterým obětujeme celé životy a jsme kvůli nim schopni i válčit a zabíjet.

Při mé práci jsem poznal spoustu lidí, jejichž život není skutečně o ničem jiném než o penězích. Dříve jsem si myslel, že bohatí lidé už to tak mít nebudou a že penězům budou věnovat jen velmi malé procento svého času. Musel jsem poznat spoustu boháčů, abych zjistil, že se mnoho z nich penězi trápí víc než leckterý chudák a že jich vlastně stále mají málo.

To mě přivedlo k myšlenkám, že peníze jsou skutečně na nic a že nemá smysl je vydělávat a je lepší se zaměřit na něco jiného. Nakonec jsem ale došel k tomu, že to vůbec není o penězích. Ty za to nemohou. Záleží spíš na tom, jaký životní styl si s nimi vytvoříte a kolik si toho na sebe naložíte.

Pokud existují lidé, kteří vydělávají miliony ročně, žijí v luxusu, ale stejně nejsou šťastní a neustále se ženou za penězi, tak jim pravděpodobně nepomůže víc financí. Možná jim ale bude ku prospěchu slevit ve svých nárocích a nechtít toho tolik.

Nejšťastnější bohatí lidé, jaké jsem kdy potkal, nepotřebovali nejdražší auta, největší domy, nejdražší mobily a nechodili v hadrech za stovky tisíc. Měli toho vlastně nakonec docela málo a většinou za mnou přijeli tramvají. Peníze využívali jinak. Tvořili, umožňovali a podporovali. Nebyli otroky svých financí, ale naopak s nimi dokázali žít nezávisle a svobodně.

I to je podle mě schopnost, kterou se člověk musí učit.

8) Dělej to pro sebe

Moje mamka mi vždycky říká, že nemá potřebu s nikým soutěžit ani se srovnávat. Dělá to pro sebe a má radost, když se jí něco povede.

Její myšlení ovlivnilo i moji práci. Možná i vy na některých mých rozhovorech poznáte, kdy mě to bavilo a kdy jsem to dělal tak trochu z donucení. Postupem času se učím pracovat tak, abych v každé činnosti našel něco, co mě baví a nadchne. Samozřejmě to nejde vždycky, ale i když se na něco opravdu netěším, je to vopruz a nejde mi to, zkouším vymyslet, jak to změnit, upravit podmínky nebo co udělat, abych v tom měl víc radosti a nadšení.

Není to rozmar. Vím o sobě, že když mě práce baví a dělám ji rád, dokážu ji udělat mnohem lépe, rychleji a efektivněji než jindy. Moje vnitřní rozpoložení se projeví na celém výsledku a to je samozřejmě důležité.

Jiří Rostecký
Autorka fotky: Michaela Vávrová

Podle mě máme v naší společnosti zakotvené, že „pracovat“ znamená „prostě jít, makat a nekecat“. Myslím si ale, že schopnost pracovat je také dovedností jako cokoliv jiného a že hodně lidí dneska pracovat ve skutečnosti neumí. Výsledkem je, že často potkáváte otrávené lidi a je úplně jedno, jestli je to prodavač v obchodě nebo top manažer v korporátu. Nezáleží na tom, jaké bere peníze a jaké má vzdělání. Otrávený může být stejně.

Sportovci běžně pracují na tom, aby se vnitřně nastavili a podali co nejlepší výkon. Nevím, proč o tom stejně nepřemýšlíme i v práci a místo toho počítáme, kdy už půjdeme domů. Ubíráme tím jenom sami sobě, a přitom nejspíš můžeme vymyslet něco, co nám udělá radost a díky čemu nás bude práce bavit víc.

Moje mamka je prodavačka. Prodává šunku. A pokud v tom dokáže objevit radost ona, musím ji ve své práci najít i já. Tak hledám. A překvapivě to funguje.

9) Vykašli se na sociální sítě

Možná jsem se je nenaučil používat. Možná jsem je nepochopil. Možná to dělám blbě a hodně lidí se mnou nebude souhlasit. Sociální sítě jsou ale podle mě velmi nebezpečné a čas, který na nich trávíme konzumací obsahu, je většinou vyhozený a spotřebovaný mimořádně neefektivním způsobem. A ano, říkám to jako někdo, kdo na sociálních sítích aktivně tvoří.

Co jsou sociální sítě? Jsou to technologie, které dělají maximum, aby vás udržely a nabídly vám takový obsah, který vás vtáhne a nepustí. Jejich používání je zatraceně příjemné, naplňující a zábavné, protože přesně tak jsou naprogramovány a je to jejich cílem.

Co na nich je? Obsah, který je většinou povrchní, jednostranný, hloupý a egoistický. Stejně jako fotky polonahých holek, které v realitě vypadají úplně jinak a jejich životy jsou mnohem prostší, tak i textové příspěvky, videa a různý rádoby odborný obsah jsou jen střípky daleko složitějších a komplexnějších témat, která vyžadují víc než jeden tweet, storýčko nebo párvteřinové video.

Děsí mě, kolik lidí dnes konzumuje převážně takto zdegenerovaný obsah, který se samozřejmě projevuje v tom, jak potom přemýšlí, vidí svět a jak jsou v něm úspěšní.

Obsah na sociálních sítích je pro mě to samé jako fast food. Můžete ho jíst, určitě vás nezabije. V určitém množství ani neškodí. Pokud ale mnohem větší část vaší stravy netvoří zdravé a vyvážené jídlo, pak sami sobě ubližujete. Chyba ale není ve fast foodu. Je ve vás.

Přijdu si, jak kdybych místo třicítky slavil osmdesát, ale ano… Čtěte knihy. Předplaťte si odborná média. Poslouchejte kvalitní podcasty. Vyhledávejte informace a vzdělávejte se. Setkávejte se zkušenějšími lidmi a naslouchejte starším.

Jiří Rostecký
Autorka fotky: Michaela Vávrová

Nic z toho, co je na sociálních sítích, podle mého názoru není vzdělání. Jsou to teasery na něco mnohem složitějšího, co ale nikdy nepochopíte, pokud už za vteřinu budete koukat na něco jiného. A čas, který tomu dáváte, vám nikdo nevrátí a mohli byste ho využít jinak a lépe. Začněte třeba tím, že přestanete sledovat všechny influencery a účty, které nesdílí nijak hodnotný obsah.

Já sítě vypnul úplně. Chodím na ně pouze jako tvůrce a inzerent, protože je využívám k propagaci mé práce, ať už je to poradenství nebo jsou to moje rozhovory, kde s hosty jdeme mnohem víc do hloubky a mluvíme o tématech, která jsou v byznysu důležitá.

Svým způsobem si v tomto bodě protiřečím. Od sítí odrazuji, ale sám na ně přispívám a propaguji na nich mou práci. Vím to, ale bez sítí to dneska nejde (nebo to zatím neumím). Používat sociální sítě pro práci a reklamu je ale něco úplně jiného, než je používat pro sledování stories influencerů, prokrastinaci na scrollování timeline. Zvažte sami, proč na sociálních sítích trávíte tolik času a co vám to reálně přináší…

10) Vytvoř si krásný pocit, že to máš za sebou

Na začátku článku jsem vám vyprávěl o pocitu, který jsem získal na úplném startu mé kariéry. Tehdy jsem potkal tu myšlenku, že do třicítky se má člověk učit, aby po ní měl, co nabídnout a na čem stavět.

Dnes je mi třicet a poprvé v životě zažívám pocit, který na tuto chvíli nejspíš čekal.

Cítím hrdost, vděčnost a radost za to, že jsem do té třicítky mohl udělat něco, co pomáhá firmám a živnostníkům po celém Česku a Slovensku, že mohu přednášet na vysokých školách a sdílet své zkušenosti se studenty, že mohu veřejně vyprávět svůj příběh a předávat to, co jsem zatím zjistil. A že jsem mohl poznat spoustu úžasných lidí, neskutečně moc se toho od nich naučit a vyzkoušet si nespočet různých prací, úkonů, rolí a mnoho dalšího.

Píšu to ne proto, abych se pochlubil (možná malinko, ale fakt z toho mám radost!!!!), ale především proto, že tenhle pocit je lekcí sám o sobě.

Říká mi totiž, že je nakonec jedno, čeho člověk dosáhne, kolik vydělá peněz, jaká dostane ocenění a v čem jezdí do práce. Mnohem důležitější je to, co za ním vlastně zbyde.

Čím přispěje světu.

A pocit, že jste něčím přispěli, nestrávili jste čas na gauči u televize nebo čuměním do aplikací, ale šli jste a zkusili udělat něco pro ostatní… To je pocit, který se nedá popsat, ale může ho zažít každý z nás, i kdyby to měla být maličkost pro naše nejbližší.

Poznal jsem tisíce lidí, z nichž každý pocházel z jiného prostředí. Mnozí se narodili velmi chudí, do neúplných rodin, toxického a nebezpečného prostředí, prošli si šikanou, násilím, nemocemi, psychickými problémy, dluhy a vším dalším. Nikdo by netipoval, že budou o pár let později úspěšní.

A co po tom všem podle mě znamená být úspěšným člověkem?

Pro mě to můžeš být ty. Nebo taky nemusíš. Záleží jenom na tom, jestli se jím rozhodneš být a jestli za tím půjdeš. Jediné, co nesmíš udělat, je utíkat před vlastními strachy a podlehnout jim. Dokud se jim totiž nepostavíš a neuděláš to, co musíš, aby se ti je povedlo překonat, pak nikdy neobjevíš, co v tobě ve skutečnosti je a že zdaleka nejsi jenom to, co si myslíš.

Každého z těch úspěšných lidí, co jsem kdy potkal, něco trápilo. Všichni máme své třinácté komnaty a otázky, na které hledáme odpověď.

Nemá smysl se tomu bránit. Litování nepomůže. Nikdo za nás bordel ve vlastním životě neuklidí. Čím dřív se ale pustíme do práce a uděláme to, co musíme, tím dřív se vydáme na cestu vstříc všemu, po čem toužíme.

Máš to ve svých rukou. A nezáleží na tom, jestli na konci bude firma, bohatství, sláva nebo něco úplně jiného. Podstatné je, aby tam nebyl čas promarněný čekáním na štěstí.

Děkuji za dočtení až sem.

Držím palce!

Třicátník Jirka.

PS: Pokud mě chcete podpořit, vyzkoušejte předplatné. Získáte přístup k mé nejlepší tvorbě, spoustu know-how o řízení firem a podpoříte rozvoj tohoto webu. :)

Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu zde.

jiri-rostecky

Jiří Rostecký

Jirka ve svých 18 letech založil MladýPodnikatel.cz. Posledních 8 let na něj zpovídá úspěšné osobnosti ze světa byznysu a vydává s nimi videorozhovory a podcasty, kterých má za sebou už bezmála 1 200. Jeho posláním je vzdělávat české a slovenské podnikatele, živnostníky, majitele firem a jejich zaměstnance. Pořádá také off-line akce, přednáší na vysokých školách a pomáhá s podnikáním ostatním v rámci konzultací. Časopis Forbes ho zařadil do žebříčku 30 pod 30 a získal řadu dalších ocenění a nominací.

Nenechte si ujít

jirka-rostecky-web

V čem měla Pretty Woman pravdu?

jiri-rostecky-web

Mladí podnikatelé. Tvoří vlastní svět a dávají šanci nápadům

Jiří Rostecký

Prodej firmy: Hlavní důvod, proč se vám nepovede

Právě vyšlo

bednar-dlouhy-web

2 miliardáři, 2 přístupy k řízení firmy. V čem se liší Shipmonk a Kiwi.com? | Jan Bednář a Oliver Dlouhý

Premium
ruslan-skopal-web

Vstup investora do e-shopu. Jak proběhl u Trenýrkárny? | Ruslan Skopal

lukas-hejtmanek-web

200 farmářů v Kambodži. Jak funguje byznys pepře pepperfield? | Lukáš Hejtmánek

Nejoblíbenější

Premium
alex-mlatilik-web

Zľavomatu hrozilo zavření a musel se vybudovat skoro od nuly | Aleš Mlátilík

Premium
petr-ludwig-web

Petr Ludwig: 18 let v byznysu a kampaň s dosahem 1,3 miliardy lidí

Premium
pavel-voparil-web

Zvládání krize v e-commerce. Co pomohlo Bonami? | Pavel Vopařil

Komentáře

Přidej vlastní komentář

Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí s tím související ochrana soukromí a smluvní podmínky společnosti Google.

TOP header

Premium
dalibor-dedek-web

Dalibor Dědek: Jak vybudoval Jablotron?

Premium
margareta-krizova-web

Průvodce začátky podnikání | Margareta Křížová

Premium
martina-svadbikova-web

Firma nezávislá na zakladateli. Jak to udělat? | Martina Svadbíková (Bella Rose)

Premium
ruslan-skopal-web

Marketplaces. Jak na nich prodává Trenýrkárna? | Ruslan Skopal

Inzerce