David Špinar: To všechno, co jsem, jsem díky Hájedničce

Největší česká marketingová agentura H1.cz prodělala za poslední roky mnoho změn. Kromě dvou prodejů před několika týdny své křeslo ředitele společnosti opustil i David Špinar.

Inzerce

Třicetišestiletý byznysmen prošel společnostmi jako Internet Info v pozici projektového manažera či Dobrý web na postu vedoucího projektu. V roce 2005 se však stal spoluzakladatelem H1.cz a odstartoval tak svou novou životní kariéru. Co přitom zažil, nám prozradil v dnešním rozhovoru, který je tu speciálně pro vás!

Pane Špinare, jste spoluzakladatelem nejúspěšnější české online marketingové agentury. Prozraďte našim čtenářům, co stálo za vaším úspěchem? Jak vybudovat tak velkou firmu?
Přišli jsme s osobním zápalem ve správný čas na hladový trh a navíc měli možnost si ho „přiohnout“ k obrazu svému. Zkrátka zlaté časy, které se už opakovat nebudou. A samozřejmě spoustu štěstí. Zejména na skvělé kolegy a skvělé klienty.

Co těmi zlatými časy myslíte?
Časy, ve kterých se vše daří, protože jsou k tomu objektivně dobré podmínky. Zkrátka, když držíte ty nejlepší karty v ruce a v podstatě nemůžete prohrát.

Proč je vůbec H1 tak úspěšná? V čem je lepší než jiné firmy?
Myslím, že největší díl úspěchu spočíval v naší schopnosti si vybudovat skvělé renomé a známost značky. Přes osobní brand a edukaci trhu jsme dokázali postavit v podstatě celý byznys na příchozích poptávkách a své klienty si tak mohli vybírat.

Další úspěch spočíval v tom, že jsme dokázali překonat ten kritický okamžik růstu a z původně malého „butiku“ udělali velké „nákupní centrum“, aniž to poškodilo naši kvalitu a značku.

Společnost s vámi v roce 2005 zakládal i Marek Prokop, Michal Krutiš a Václav Štrupl, všichni se stejným podílem. Proč jste se jako čtveřice rozhodli založit vlastní agenturu?
Protože jsme spolu předtím působili v Dobrém webu, který jsem s Markem Prokopem zakládal. Znali jsme se a vhodným způsobem se doplňovali svými schopnostmi a dovednostmi. Navíc jsme věděli, že od prvního dne budeme mít práce dost, takže ve čtyřech jsme ji dokázali zvládat.

Proč jste v Dobrém webu nepokračovali?
Protože jsme nechtěli být jen zaměstnanci v jednom z mnoha projektů vydavatelství Internet Info, ale rozjet to na vlastní triko ve větším a samostatně.

Nepředstavovalo pro vás množství společníků i určitou komplikaci? Přece jen se říká, že nejlepší počet společníků je lichý a tři jsou už moc. Souhlasíte s tím?
Ne, je to jen o lidech. My jsme spolu dokázali vždycky dobře vycházet. Od začátku jsme se shodli, že firmu budu řídit já a já budu taky jediný jednatel. Kluci se pak věnovali jiným činnostem. To nám vydrželo až do posledního dne.

Proč jste se zrovna vy stal ředitelem společnosti? Proč to nebyl někdo jiný?
Protože Marka manažerská práce nebaví, raději je zahloubaný do samotné práce. Vašek s Michalem byli zase příliš mladí a chyběly jim zkušenosti. A když jsme spolu předtím pracovali v Dobrém webu, také jsem byl ředitelem já a myslím, že to tak všem vyhovovalo. Dobře jsme si rozdělili práci a povinnosti.

Co byste v tomto ohledu poradil začínajícím podnikatelům? Je například vhodné si povinnosti rozdělit hned na začátku, nebo jste to sami dělali postupně až za běhu?
To záleží, jak se lidé navzájem znají. Pokud jdou do společného byznysu už s předchozí vzájemnou zkušeností, věřím, že je lepší si úlohy rozdělit dopředu. Pokud se poprvé nějak „navážno“ potkají ve firmě, většinou to musí teprve vyplynout.

Jaké jste tehdy měli cíle, když jste se dali dohromady a firmu založili?
Cíle jsme si nijak neformalizovali. Prostě jsme chtěli dělat zajímavou práci pro klienty a hlavně celé to odvětví více rozšiřovat a popularizovat. V té době tu bylo opravdu jen velmi málo agentur a freelancerů, co umělo kvalitně dělat online marketing. A totéž platilo pro klienty, jen málo z nich to umělo dělat nebo v tom vůbec vidět nějakou důležitost. Chtěli jsme to prostě „rozjet“ a samozřejmě být ziskoví.

Rozšiřovat a popularizovat svůj obor ale musí být těžké. Jak jste na to šli a lze to u všech oborů?
Samozřejmě je to obor od oboru. Náš obor je hodně založený na znalostech a zkušenostech, proto je edukace šikovnou zbraní. U jiných oborů může být lepší zcela jiná cesta.

Dosáhli jste všeho, čeho jste dosáhnout chtěli?
Jsem přesvědčený, že ano. Z podkrovní firmičky o čtyřech lidech jsme vybudovali obrovskou firmu se sto lidmi a obratem přes čtvrt miliardy korun. Tu jsme poté prodali. A to dokonce dvakrát.

Dnes se stále mluví o obrovských balících peněz, jež získávají začínající podnikatelé od investorů. Můžete prozradit, s jak velkým kapitálem jste firmu zakládali vy, a jsou vůbec podle vás peníze na začátku důležité?
Pro agenturu zas tak důležité nejsou. Agentura by neměla pálit peníze, není ani moc do čeho. My jsme měli základní vklad 200 tisíc korun. Cca půl roku od startu jsme přivzali angel investora (Centralway Holding), ale pak jsme se s ním po čase zase rozloučili, protože jeho přínos se ukázal být zbytečný, a to pro obě strany.

To je zajímavá zkušenost. Kdy byste tedy investora doporučil a kdy ne?
Investor se hodí, pokud do firmy přinese něco, co firma nezbytně potřebuje a zároveň jí to chybí a bylo by obtížné či nemožné, aby si to rychle a snadno opatřila sama. Někdy je to kapitál na rychlejší růst, jindy nějaké klíčové know-how nebo styky a známosti. Pokud nic takového v dané chvíli firma nepotřebuje, je investor zbytečný až možná přítěží.

Jak jste získali své první klienty?
Myslím, že tehdy výhradně díky osobnímu brandu nás čtyř zakladatelů.

Myslíte si tedy, že byste nedokázali vybudovat tak úspěšnou firmu, kdybyste v oboru už dříve nepracovali a nebyli v něm odborníky?
Agenturu typu H1.cz určitě ne. Ta byla postavená na našich osobních brandech. Ale jiný typ firmy možná ano…

Firma se věnuje online marketingu, oboru, který se neustále mění. Jak jste se mu dokázali pořád přizpůsobovat a reagovat na nové změny?
Protože jsme ten obor milovali a zajímali se o něj proto, že nás bavil a živil. Nebyla to žádná nepříjemná nutnost, byl to styl života – všechny ty blogy, online magazíny, případové studie atp.

H1 je lovebrand. Má velmi silnou značku. Dnes se o brandbuildingu mluví na každém rohu, a tak je otázka nasnadě. Jak jste dokázali vybudovat tak úspěšný brand a co vše za tím stálo?
Myslím, že za tím stojí fakt, že jsme mohli ten trh formovat a být u toho, když se tvořil. Všechna ta edukace trhu, propagace oboru, přednášky, blogy, semináře atp. ve výsledku způsobila to, že H1 je s oborem online marketingu spojena velmi silně. Navíc jsme vždy hodně sázeli na výrazné osobnosti, které firemní značce H1 pomohli a zároveň i ona pomohla jim.

Firma postupem času prodělala velké majetkové změny, v roce 2011 ji nejprve akvírovalo Ataxo. Proč jste se rozhodli firmu prodat, když jste byli jedničkou na trhu?
Popsal jsem to tehdy detailně v otevřeném dopisu zaměstnancům. V podstatě šlo o to, že jsme věřili, že propojením jedničky a dvojky vznikne něco mnohem většího a zajímavějšího, co by ani jednička ani dvojka nedokázala organicky sama udělat.

A proč dvojka koupila jedničku, a ne naopak? Protože dvojka měla díky svému investorovi dostatečný volný kapitál, což my jsme neměli.

Kdy podle vás nastává správný čas na prodej firmy?
To se nedá takhle paušalizovat. Někdy je to potřeba kapitálu, někdy opotřebovanost zakladatele, jindy zas zajímavá synergie mezi kupujícím a prodávajícím. Obecně ale tehdy, když kupující nabídne prodávajícímu takové podmínky, které prodávající akceptuje.

Co se pro vás jako lídra firmy po prvním prodeji změnilo nejvíce?
Musel jsem se kromě Hájedničky začít tak trochu starat i o Ataxo, což jsem neočekával. Ataxo bylo v horší kondici, než jsme si původně mysleli. Čili místo úlevy z exitu spíš ještě více práce.

Jak na takovou změnu reagovali vaši zaměstnanci?
Samozřejmě různě. Někdo odešel, protože nechtěl pracovat ve velké firmě, někdo zůstal, protože právě to mu dávalo větší smysl.

V červenci 2013 se objevila zpráva, že firma je prodána znovu a že se jejím majitelem stala GroupM. Kdybyste dnes s odstupem času mohl posoudit, jak tyto změny firmu ovlivnily, co byste řekl? Byla reakce zaměstnanců na druhou změnu majitele stejná?
Dali jsme si záležet, abychom se poučili z té první akvizice, a tak jsme ji mnohem lépe a více komunikovali (i předem) zaměstnancům. Myslím, že reakce lidí byla mnohem více pozitivní, než v tom prvním případě.

Na konci roku 2013 oznámil přední český SEO konzultant Pavel Ungr na svém blogu informaci, že vaši firmu po pěti letech opouští. To udělalo i několik dalších lidí jako například Filip Podstavec nebo Linda Hlaváčová. Proslýchá se navíc, že z H1 v posledních letech odešlo mnoho zkušených specialistů. Je to pravda? A pokud ano, proč tomu podle vás tak je?
Pro mnoho lidí je práce v agentuře úzký kabát a volnonožství je velmi láká. Navíc práce v H1.cz dodává mnoha lidem velké sebevědomí a zákonitě i uznání trhu. Mít H1.cz v životopise se určitě počítá. Jak pro budoucího zaměstnavatele, tak pro klienty.

V agentuře, ze které jsou lidé „vidět ven“, se pak většinou i tito lidé více točí. Agenturní práce je vždy plná stresu a často i balastu, a tak se přechod na stranu klienta nebo na volnou nohu jeví jako super varianta, i když si spíš často říkám, že lidi prostě jen pálí „dobré bydlo“, protože pro spoustu lidí byla Hájednička první pracovní zkušenost, se kterou nemají srovnání.

Takže ano, byli jsme, jsme a budeme takový průtokový ohřívač talentů. To je tak trochu úděl velké agentury.

Přiznám se, že jsem přemýšlel nad tím, jak si vůbec firma v podobném oboru dokáže udržet specialisty, zvláště v době, kdy se stále více popularizuje freelancing? Jak tyto zkušené zaměstnance udržet? Co jim nabídnout?
Volná noha není pro každého. Někdo se pro to vyloženě zrodil, někdo preferuje spolupráci v širších týmech, kde se může věnovat „tomu svému“ a vše ostatní dělají jiní. Navíc, freelancer může pracovat jen pro určitý typ klientů – většinou pro ty malé – což také není cesta pro každého.

Takže, pokud někdo chce být freelancer, nemá cenu proti tomu z pozice zaměstnavatele bojovat, protože je to marný boj. Investovat se nemá do těch, kdo chtějí odejít, ale do těch, co chtějí zůstat.

Jak vůbec vy jako zkušený manažer motivujete a obecně jak pracujete se zaměstnanci?
To byste se měl spíš zeptat lidí, kteří se mnou pracovali. Ale obecně můžu říct, že rád lidem důvěřuju, rád jim dávám prostor a rád s nimi diskutuju. Vždy jsem si udržoval k lidem přátelský a neformální vztah.

Pavel Ungr ve svém článku napsal: „Co si budeme nalhávat, korporátní manýry a procesy mě trochu štvou.“ Myslíte si, že se z H1 stala korporace a že je to důsledek změn ve vlastnické struktuře?
Korporace je stav mysli. V Hájedničce zatím korporace není, byť je jí velice obklopena a musí s ní často bojovat nebo si nacházet své cestičky.

Svou štafetu jste předal Filipu Kahounovi. Co je pro něj tím nejdůležitějším a nejtěžším úkolem ve funkci nového CEO H1?
Samozřejmě si musí získat důvěru lidí v H1.cz a našich kolegů v GroupM. Rozhodně se nemůže nějak snažit mě „nahradit“, protože každý jsme jiný a Filip si určitě najde svoji cestu a bude pro firmu obrovským přínosem.

Jakou máte představu o budoucnosti H1? A sdílí ji s vámi i nový ředitel?
S Filipem jsme rozhodně v souladu, koneckonců proto jsem si ho vybral. Budoucnost vidím zejména ve větším zaměření na online performance marketingu. Už to nebude tolik o konzultacích, ale mnohem víc o byznysu a obchodním přínosu konkrétních marketingových aktivit. Zejména díky spojení skvělého know-how našich lidí s jedinečnou technologií od Quismy věřím, že budoucnost bude skvělá.

Četl jsem Váš rozhovor pro Affiliate Club, kde mi přišlo, že jste možná až rezignoval na budoucnost. To mi ale k ostřílenému byznysmenovi moc nejde. Změnil se nějak váš přístup k životu?
Nejde o rezignaci. Jde o pauzu mezi dvěma kapitolami. Jedna se právě uzavřela, a než začnu investovat čas a úsilí do druhé, odpočívám a nic neplánuji.

A prozradíte nám, co je ta druhá kapitola?
Ještě přesně nevím. Ono se něco vyvrbí, tím jsem si jist.

Firmě jste věnoval devět let života. Co jste se v nich naučil a jak byste je popsal?
Nedokážu říct, co konkrétně jsem se naučil. Firma ovlivnila mě samotného. To všechno, co jsem, jsem díky Hájedničce.

Je nějaký moment, na který vzpomínáte vůbec nejraději?
Těch momentů je strašná spousta. Ale asi na všechny ty krvavý záda (panák griotky a panák vodky vypitý jednou rukou najednou), co jsem mohl vypít se všemi těmi skvělými lidmi za ta léta.

A naopak, je i něco, co byste raději vrátil zpět a udělal jinak?
Ne, takový moment není ani jeden. Udělali jsme spoustu chyb, ale i díky nim jsme mohli být příště lepší a využít je pro svůj prospěch. Takže ne, neměnil bych nic.