Vojtěch Krapítek o svém podnikání: Na začátku to byla hra, kterou jsem si hrál sám

Svůj e-shop Sportex.cz založil jako student prvního ročníku vysoké školy před šesti lety. Letos se jeho obrat odhaduje na 11 milionů korun. Nemá žádné zkušenosti z jiných firem, nikdy nebyl zaměstnán a nedostal žádné finanční investice. Dodnes e-shop provozuje na živnostenský list. Jak to Vojtěch Krapítek dokázal?

Inzerce

Vojtěchu, máš rád sport?
Sportem žiju od mala a i dneska makám 2x denně, hrozně mě to baví. Mám sportovní základní školu a vystudovanou FTVS.

Měl jsem obrovské štěstí na kamarády, které jsem poznal v hospodě při stolním fotbálku. Tenkrát už podnikali nějaký ten rok na internetu, slovo dalo slovo a volba pro sportovní e-shop byla jasná.

Takže nejsi jediným zakladatelem Sportexu? Nebo jak ti pomohli?
Jsem jediným zakladatelem. Když jsem potřeboval nějakou radu, tak jsem se mohl zeptat.

Zakládal jsi ho v roce 2008. Tehdy to určitě muselo být složitější než dnes. Nebo ne?
Ani nebylo, zakládal jsem ho v prvním ročníku na FTVS. Moc jsem nepřemýšlel nad nějakými překážkami. Bral jsem to jako hru, která mě hrozně bavila. Šel jsem na úřad založit si živnostenský list, oběhal finanční úřad, sociálku a pak už bylo potřeba jenom sehnat nějakého poskytovatele e-shopového řešení.

Ze začátku byl trošku problém s dodavateli, ne každý chtěl dodávat e-shopům a ještě k tomu takovému, který neměl na skladové zásoby finance.

Tomu věřím, jak se ti je nakonec povedlo přesvědčit?
Někde jsem uspěl a někde ne. Musel jsem přislíbit dodržování určitých podmínek, cen, obratů, platebních podmínek. Někde jsem neuspěl a prodávat jsem mohl až po pořízení kamenné prodejny.

Jak to bylo tehdy nákladné? Kde jsi na to získal prostředky?
Od 17 let jsem jezdil do Londýna si vydělávat přes prázdniny na stavbách a v restauracích. Tenkrát byla libra za 50 Kč, tak jsem si přivezl 100 tisíc. Když jsem si v obálce přivezl tolik peněz, nevěděl jsem, co s tím. Vrazil jsem to tedy do podnikání.

Už tenkrát jsem udělal hroznou chybu, koupil jsem si e-shopové řešení za 80 tisíc a od prvního dodavatele, co jsem kdy objednával zboží, jsem koupil zboží za 20 tisíc, které jsem vyprodával ještě 3 roky potom. Už jsem neměl žádné finance, a tak když mi přišla objednávka na jiný sortiment, tak jsem pro ten jeden kus letěl osobně.

Je pravdou, že když mě viděli rodiče po roce, jak pořád běhám sem a tam, tak mi k narozeninám dali finanční příspěvek 20 tisíc, abych si ty míče nekoupil jenom jeden, ale dva. To ať mám do skladu a nelítám nadvakrát (rozuměj do pokojíčku).

Zmínil jsi, že jsi na začátku špatně investoval peníze. Proč?
Nenechal jsem si žádnou rezervu a utratil všechny peníze za e-shop.

Jak bys postupoval dnes, kdybys začínal?
Nyní bych si e-shop vzal do pronájmu. Otrkal bych se, zjistil, zdali mě podnikání baví a jestli je v dnešní konkurenci životaschopné. Pak bych začal investovat do vhodnějšího řešení a marketingu.

Tenkrát jsi byl na vysoké škole. Jak jsi to vedle ní zvládal a dostudoval jsi ji vůbec?
No nic lehkého to nebylo. Zvedal jsem telefony při hodinách, často odbíhal na záchod (smích). Když jsem přišel ze školy, řešil jsem maily, balil balíky a pak chodil na poštu.

Po škole jsem bohužel moc za spolužáky nechodil, což je škoda, musel jsem se věnovat zákazníkům a e-shopu. Na druhou stranu toho určitě nelituji, udělal jsem správné rozhodnutí a neměnil bych.

Školu jsem dodělal, mám bakaláře, kdy jsem třetí ročník musel protahovat o rok, abych dopsal bakalářku. Na magistra jsem byl přijat, ale už jsem nešel. Už by se to špatně zvládalo.

Takže jsi upřednostnil podnikání před titulem. Nebojíš se, že bys toho někdy mohl litovat?
Ne, určitě nelituji. Myslím si, že to, co mám, je daleko větší reference pro případného zaměstnavatele než titul. Tím určitě studium nezatracuji, škola mi dala mnoho kontaktů a potvrdila mi můj vztah ke sportu.

Musím však přiznat, že jsem studium trošku využil ve svůj prospěch a také co se týče podpory od rodičů. Kdybych nestudoval, musel bych si shánět zaměstnání a odstěhovat se. Pak už by to bylo těžší začínat s podnikáním.

Co tě tehdy k založení e-shopu motivovalo?
Asi velká zkušenost z Anglie. Dělal jsem tam za barem, v kuchyni, roznášel letáky, uklízel a pomáhal na stavbách mezi Poláky a Ukrajinci. Nadřízení se tam k cizincům moc hezky nechovali a neplatili jim. To mi asi tenkrát dalo impuls, že nechci být zaměstnanec, ale že chci být sám svým pánem.

A jsi jím?
Ano i ne. Pracuji pořád, když přijdu domů z práce, tak buď dodělávám, co jsem za ten den nestihl, nebo se vzdělávám. Víkendy, svátky nevyjímaje. Na druhou stranu když si řeknu, že potřebuji dovolenou, tak si ji udělám, ale je to vždy velký stres před i po dovolené. Na dovolené jsem na mailu i telefonu, takže ani tam se neoprostím od práce. Hlavně dělám, co mě baví, realizuji se v tom, a to je to hlavní.

Nastínil jsi vzdělávání, jak se dnes vzděláváš?
Rád chodím po různých konferencích a seminářích. Hodně čtu a koukám na přednášky, v RSS čtečce mám něco kolem 40 zdrojů, které každé ráno pročítám. Mezi ně patří i MladýPodnikatel.cz a díky mně má nově i responzivní design (smích).

Dneska je obrovská výhoda, že spousty informací a vzdělávání jsou volně přístupné. To nikdy nebylo, a proto bychom si toho měli vážit. O to víc lidí, kteří mají tu odvahu vynášet ven své zkušenosti a ochotu to předávat dál. Díky za ně.

Podnikání ale určitě není jenom růžové. Zejména ze začátku to nemohlo být snadné…
No mně to přijde, že naopak. Předtím to byla hra, kterou jsem si hrál sám. Nyní jsem starší a zodpovědnější. Kola se roztáčejí čím dál rychleji a uhlídat, co kdo dělá, je složitější. Už je zde potřeba delegace práce a přidělování pravomocí. Na zlepšování procesů pracujeme. Je toho víc. Už to není o tom, že vím, co dělá moje pravá a levá ruka, ale mám zodpovědnost i za ostatní.

E-shop je rozhodně velká zodpovědnost. Neměl jsi obavy, že to nezvládneš?
Ne, neměl, byla to hra. Byl jsem student a bydlel jsem u rodičů, nemusel jsem se starat o rodinu, hypotéku či něco podobného. Neměl jsem co ztratit.

Jaké jsi měl tehdy na začátku cíle?
Žádné, nebyl jsem nikdy zaměstnán, neměl jsem zkušenosti, vše jsem se učil za pochodu. Až po dvou letech jsem se dozvěděl, že existuje nějaký byznys plán. Cíl byl jediný, a to aby mě Sportex uživil a abych dělal to, co mě baví.

Povedlo se ti toho dosáhnout?
Ano, podařilo se to, ale člověk nesmí nikdy usnout na vavřínech. Vždy se může něco stát.

Za jak dlouho tě Sportex dokázal uživit?
To nedokážu říci, ale mám pocit, že po 3 letech jsem se trošku uklidnil a začal tomu více věřit, že to má smysl. Už jsem si i dovolil dávat menší plat (smích).

Jak jsi získával své první zákazníky?
Měl jsem na tu dobu poměrně vyspělý e-shop od firmy Netdevelo, se kterou spolupracuji dodnes. Zboží, které jsem prodával, jsem měl nastudované a osobně vyzkoušené. Podle toho vypadaly mé znalosti. Zákazníci velmi dobře poznají, že sortimentu rozumíte a že se snažíte dělat kvalitní práci.

V roce 2008 byla větší nedůvěra v e-shopy, než je nyní, a když si zákazníci chtěli ověřit dostupnost nebo nějakou informaci, tak jsem byl schopen o zboží mluvit „hodiny“. Byl jsem sám, a tak jsem ve firmě věděl všechno a hned.

Takže si myslíš, že osobní přístup a znalost produktu je pro majitele e-shopu nezbytná? Proč?
Záleží na oboru a věci podnikání. Pro nás je to povinnost. Můžete začít bez znalostí a pak si je postupně osvojovat. Já jsem volejbal nikdy nehrál, jsem původně plavec a atlet, začal jsem kvůli Sportexu, když mi profesionální hráči začali chodit do prodejny a bylo mi trapné o tom nic nevědět a nikoho z volejbalu neznat. Tak jsem se přihlásil na volejbal, abych poznal komunitu, co a jak se používá atd.

Získal jsi díky těmto kontaktům i nové zákazníky?
Ano, určitě, spousty mých zákazníků jsou mí spolužáci, kteří dělají trenéry či učitele.

A jak je získáváš dnes? Obsloužili jste jich už přes 20 tisíc.
Dnes je už více způsobů, jak zákazníka získat. Marketingových nástrojů je mnoho, ale základem je a stále bude férový přístup k zákazníkovi. Na tom to celé stojí. Dnes nám na obratu tvoří 60 % vracejících se a 40 % nových zákazníků, a to o něčem svědčí.

Už jsi to zmínil, kde jsi měl tehdy na začátku sklady a kde je máš dnes?
Když jsem začínal, tak jsem měl sklad doma v pokoji. Když mi chodily boxovací pytle a krabice z velkoskladů, tak koberec nebyl moc rád a ani moje zdraví. Rodiče z toho tenkrát také nebyli moc nadšení, ale podporovali mě a za to jsem moc vděčný.

Postupem času jsme se s kamarádem přestěhovali do kancelářských prostor v Nuslích, pak ještě několikrát a nakonec až do současné prodejny na Praze 5, kde je sklad součástí.

Máte kamennou prodejnu. Proč?
Krok to byl logický, donutili mne k tomu zákazníci, kteří velmi často vyžadovali osobní odběry a poradenství při osobním styku. Částečně i dodavatelé, kteří mi nechtěli dodávat bez kamenné prodejny. Viděl jsem v tom velkou příležitost a potencionální růst.

Kdybys měl porovnat výsledky e-shopu a kamenné prodejny, dá se to vůbec srovnávat?
Ano, určitě dá. Dnes máme podíl 39 % prodejů na prodejně a 61 % ve prospěch e-shopu. Poměr objednávek z e-shopu s osobním prodejem bohužel zatím nesledujeme.

Páni, to mi připadá jako docela malý rozdíl. Čekal bych, že e-shop bude mít větší náskok. Čím je to způsobeno?
Chtějí si nechat osobně poradit a věci si reálně vyzkoušet, z čehož mám velkou radost. Bude tam i určitě faktor toho, že chtějí ušetřit za poštovné.

Trošku mě mrzí to, že lidé si zatím nejsou vědomi toho, že jejich čas je také drahý, a vůbec s tím nepočítají. To znamená, že když někdo jede pro zboží z druhého konce republiky kvůli tomu, aby ušetřil za poštovné, tak reálně je ve ztrátě. My však svým zákazníkům umožňujeme si vybrat.

Kolik lidí na tom s tebou pracuje? Máš je zaměstnané?
Jsme na to čtyři. Jsou to brigádníci i zaměstnanci plus k tomu nespočet externistů a konzultantů jako UXák, SEO konzultant, PPCčkař, copywriter, fotografka, analytik a účetní.

Dneska má tvůj e-shop obrat přes 10 milionů. Každý rok narůstá o 50 %. Co je podle tebe hlavní příčinou takového nárůstu?
To bych taky rád věděl (smích). Jak už jsem zmínil, je to především kvalitním servisem. Když už nás někdo objeví, tak nám zůstává věrný. Snažíme se sledovat nové trendy a také to je expanzí do zahraničí.

E-shop máš od roku 2008, věnoval ses mu vždy naplno?
Ano, od počátku do současnosti. Do budoucna neplánuji změnu.

Co je při tvorbě takového e-shopu nejtěžší?
Zvolit kvalitní řešení a strategii, které budou odpovídat představám a očekáváním. Můžete sáhnout buď po individuálně řešeném e-shopu, opensourcu k dispozici zdarma, či po nějakém pronájmu. Vše má své výhody a nevýhody.

Velkým úskalím je, když potřebujete e-shop rozvíjet, ale poskytovatel vám nemůže pomoci či narazíte na jeho mantinely. Vytvořením e-shopu jste na úplném začátku, ale pak ta omáčka okolo je ta nejtěžší cesta.

Co se výběru řešení týče, co bys tedy těm, co o vlastním e-shopu uvažují, doporučil? Podle čeho se mají rozhodovat?
Moc se nerozhodovat. Míň mluvit a víc dělat. Snaha se nepočítá, důležité jsou výsledky.

Odkud získáváš své zboží?
Od dodavatelů, výrobců a velkoobchodů. Něco je z tuzemského trhu a něco je ze zahraničí.

Máš určitě hodně konkurence. Jak k ní přistupuješ?
Velmi pozitivně. Svou konkurenci obdivuji, ale pouze v případě, že dělá kvalitní práci. Velká část naší konkurence nás kopíruje, bedlivě sleduje a jenom se veze. Dříve jsme se s některými i nepohodli. Dnes jsem za to rád. Svědčí to o naší kvalitě a přístupu k práci, konkurenci tím vlastně zaměstnáváme a my se tak soustředíme na rozvoj a růst.

Co mě ale hodně zaujalo, ty svůj e-shop stále provozuješ na živnostenský list? Proč nezaložíš firmu?
Je to dáno historicky. Tento nebo příští rok se asi Sportex převede na společnost. Nikdy mě k tomu nic nenutilo. Ze začátku to bylo kvůli financím, 200 000 Kč na založení společnosti nebylo. Krom daňových optimalizací mě k tomu ani nic nevede (smích). Strach živnostníka z rizika nemám.

Jakým způsobem se chystáš dál rozvíjet? Kde bude Sportex za pět let?
V plánu je dodělat napojení na CRM a ERP systém, který v co nejbližší době dokončíme. Na cestě je již nová verze Sportexu, nové funkce, grafika včetně responzivního designu a vše okolo. Na to se moc těším, ale to až příští rok.

Kde bude Sportex za 5 let? No doufám, že po celé Evropě (smích).