Tomáš Morávek: Když vyděláváme hodně peněz, většinou tomu musíme něco obětovat

Mgr. Tomáš Morávek je vystudovaný klinický psycholog a zaměřuje se zejména na řešení osobních a pracovních problémů ve vztahu k osobnímu rozvoji. Jeho služeb využívá mimo jiné i bonitní klientela, která má problémy se svým nemalým bohatstvím.

Inzerce

O tomto tématu se před pár dny bavil i v pořadu Show Jana Krause a nebyli bychom to my, abychom mu rovněž nepoložili několik otázek týkajících se nejen vztahu peněz a životního štěstí, ale i osobního rozvoje celkově.

Pane Morávku, souhlasíte s tím, že peníze kazí charakter?
Rozhodně tomu tak nemusí být, nedělal bych z peněz žádného strašáka. Vždyť za určitých předpokladů peníze činí život jednodušším a pohodlnějším. Z pohledu psychologa mě spíše zajímá, jakým způsobem nás peníze ovlivňují, proč pro nás představují takovou hodnotu, jaký mají vztah k pocitu životní spokojenosti a jak mohou ovlivnit naší osobnost.

To jste nakousl zajímavé téma. Proč pro nás mají peníze takovou hodnotu?
Peníze vždy znamenaly větší šanci na přežití, ale také mnohem lepší postavení v sociální hierarchii, snazší přístup k moci a snadnější výběr ženy – partnerky. Vnitřně pak sytí náš pocit důležitosti, sebeúcty a výjimečnosti. A to je silný magnet.

Myslíte si, že peníze mohou mít na člověka negativní účinky? Jaké?
Peníze samy o sobě ne. Ale když vyděláváme hodně peněz, většinou tomu musíme něco obětovat, nejčastěji volný čas nebo blízké vztahy, což s sebou přináší velkou míru stresu. Z hlediska osobnosti to může většinou ovlivnit naše sebehodnocení směrem k určité nadutosti a velikášství. Rovněž to má jistý vliv i na okolí takového bohatého jedince. Závist vztahy zkrátka pokřivuje.

Existuje způsob, jak toto riziko regulovat? Jak zabránit tomu, aby mi peníze ublížily?
Nejlepší cesta podle mě je mít jasně stanovené životní hodnoty. Vědět, co nám přinese skutečné uspokojení. Rozvíjet sám sebe, vnímat životní souvislosti, přemýšlet, ochutnávat a „nehltat“. V tom nám může pomoci nějaký životní mentor, naše zkušenosti, třeba i psycholog, četba a pokora.

Mezi svými klienty potkáváte i ty, které trápí právě příliš naditá peněženka. Jak často takové problémy řešíte? Kdo je typickým klientem?
Většinou mé klienty netrápí naditá peněženka, ale prázdnota v jejich vztazích a určitá krize smyslu života. Tedy dosáhli zisků – mají auto, dům, bohatství –, a přesto nejsou šťastní. Pokud se ptáte na typického klienta, tím je muž či žena se zaměřením na pracovní výkonnost a méně na rozvoj vztahů.

Jaké konkrétní problémy tyto lidi trápí a jak se projevují?
Především jsou osamocení, ačkoli se často pohybují mezi lidmi. Dosáhli téměř všeho, o čem sní většina populace. Přesto se necítí spokojení a naplnění. Mívají depresivní epizody, které rozpouští v alkoholu, ve lpění na kariéře či v moderním požitkářství.

Jaké je nejčastější řešení, které doporučujete?
Nic jednoduchého v rukávu nemám. Kdo očekává rychlé řešení, nemůže uspět. Psychoterapie je proces osobního růstu, který je podmíněn prací na sobě samém. Abych byl více konkrétní, znamená to krok po kroku poznávat, co je pro nás skutečně důležité, jací doopravdy jsme a co nám pomáhá budovat naše vztahy.

Z čeho zmíněné problémy pramení? Je to třeba důsledek různých očekávání, vlastních ideálů a podobně?
Velmi důležitou součásti těchto problémů bývá naše ctižádostivost, potřeba uspět a dosáhnout úspěchu. Peníze bývají vstupenkou do světa úspěšných a obdivovaných lidí. Tyto ambice lze ale těžko nasytit.

Lze říci, že mají bohatí lidé větší problémy v seznamování se?
Paradoxně trochu ano. Bohatství nás činí přitažlivějšími, atraktivnějšími. Ale zároveň je těžké rozpoznat, kdy se ten druhý či ta druhá zamiluje do osobnosti, a ne do kreditky.

Mají s hledáním partnerů větší problémy muži nebo ženy?
Většinou ženy. Bavíme-li se o těch movitých, pak k tomu dochází proto, že všichni přirozeně hledáme partnera s podobnými příjmy. Ale bohatí muži míří na věkově mnohem mladší partnerky. Ženy tak mají menší množinu výběru a ještě navíc se vedle ní může její partner cítit „nesvůj“, je-li v jeho očích příliš soběstačná a úspěšná.

Jak se díváte právě na vztahy, ve kterých je jeden z partnerů mnohem mladší než ten druhý? Je to správné?
Správný nebo nesprávný pohled nechám na hodnocení morálních autorit a na společenském vkusu. Z mého pohledu můžeme sledovat, s jakými potřebami do vztahu oba jednici vstupují, zda např. zástupně nehledají náhradní otcovskou postavu apod. Znám ale několik fungujících vztahů s generačním věkovým rozdílem.

Je možné obecně říci, jak by měl vypadat ideální partner bohatého člověka?
U každého to bude trochu jinak. Obecně ale platí, že podobnosti se přitahují.

Možná banální otázka, ale co má bohatý člověk udělat pro to, aby se cítil šťastný? Existuje nějaký recept na štěstí?
To jistě není otázka banální, ale zásadní. Jaký vědní obor je ale předurčen na to odpovědět? Filosofie, psychologie? Logické by asi bylo zabývat se šťastnými lidmi a ptát se přímo jich na jejich „recept“. Z mého pohledu je důležité rozvíjet a prohlubovat naše bezprostřední vztahy a dělat smysluplnou práci.

Myslíte si, že jsou bohatí lidé méně šťastní než ti ostatní?
Neřekl bych. Ale mají odlišný typ problémů.

Některé jste už zmínil, ale můžete uvést ještě nějaké problémy, kterými se odlišují?
Především touží po neformálních a nezatížených vztazích. Myslím tím nezatížených bohatstvím. Bohatství a moc je afrodiziakum a jak mají takoví lidé poznat a oddělit vztah ostatních k nim a k jejich penězům? Dost často se setkávám s pocity samoty a vnitřního vyprázdnění. Tito lidé si mnohdy mohou dovolit téměř všechno, ale pocitu štěstí to moc nepřispívá.

O dnešní době se říká, že každý chce být boháčem. Souhlasíte s tím a myslíte si, že se za historii lidstva vnímání bohatých a bohatství obecně nějak změnilo?
Myslím si, že se toto vnímání asi příliš nezměnilo. Mít a shromažďovat nějaký majetek je základní lidská potřeba, a to už od nepaměti.

Jedním z dalších snů dnešní doby je zbohatnutí přes noc. Co je pro psychiku člověka lepší? Postupné bohatnutí, nebo zisk velkého množství peněz ze dne na den? Přeci jen, když je to rychlé, musí si člověk rychle zvyknout…
Z mého pohledu je určitě výhodnější postupná cesta k bohatství. Náhlá výhra několika desítek miliónů ve sportce může být velmi riziková, jak z bezpečnostního, tak i psychologického hlediska.

Můžete to trochu rozvést? Jaká rizika hrozí?
Lidé prožijí určitý pozitivní šok. Ti z nich, kteří neumí hospodařit s větším množstvím peněz, nenasytně nakupují majetek a prudce mění dosavadní zvyklosti. Stejně neskromně se můžou chovat i ke svému okolí. Taková situace zvýrazní některé negativní rysy povahy. Lidé je začnou vnímat jako arogantní a nadřazené. Na to je potřeba se připravit nejvíce.

Teď se zeptám opačně. Jak reaguje psychika bohatého člověka na to, když rychle zchudne? Například se dostane do problémů, jeho firma zkrachuje, sám se může dostat do vězení a podobně? Má to na něj nějaký vliv? Jaký?
Takové případy mívají většinou dramatický průběh. Ne náhodou se v takových situacích lidé ocitají na hraně uvažovaní o sebevraždě. Pohádkový život v luxusu vystřídá pocit prohry a životního debaklu. Z takové situace se dostanou lépe jedinci se silným sebevědomím a aktivním přístupem k vlastnímu životu.

Co byste tedy takovým lidem doporučil? Máte nějaké obecné rady?
Hodně může pomoci racionálně hodnotit situaci. Každá taková životní prohra zpočátku velmi bolí. Důležité je nerezignovat a vytrvat v postupné aktivitě. Tedy fázi sebelítosti maximálně zkrátit.

Stále častěji se setkáváme s úspěchem velmi mladých lidí, často teenagerů. Jaký vliv na psychiku mladého člověka ve věku třeba od 15 do 25 let může mít získané bohatství, úspěch, zájem médií apod.?
Mladší lidé jsou více ohroženi určitou osobnostní nezralostí. Úspěch, či dokonce popularita s nimi mohou více zamávat. Setkal jsem se i s tím, že krátkodobě přestali mít kontakt s reálným světem a žili ve světě pozlátek. Ale jsou tu i jedinci, kteří takovou situaci v mladém věku zpracovali mnohem lépe než ti starší. Za vším stojí osobnost jedince.

Kdy je ideální věk na zbohatnutí?
Ten asi nenajdeme. Kdyby šel náš život naprogramovat, zvolil bych si prostředek života.

Proč zrovna prostředek?
Je přeci skvělé žít běžný středostavovský život, celý rok šetřit na průměrnou dovolenou u moře, jednou za sedm let si koupit nové auto, jednou za čas jít do lepší restaurace a setkávat se s lidmi na stejné ekonomické úrovni. Pomáhá to zůstat skromnými a přirozenějšími. A pokud máme tyto hodnoty správně nastavené, můžeme v druhé části života více ocenit a vychutnat si věci spojené s luxusem.

Náš magazín je určen zejména pro mladé podnikatele. Jak se vy díváte na podnikání mladých lidí dejme tomu opět kolem 20. roku života? Může to na ně mít nějaké negativní účinky?
Nebál bych se toho. Podnikatelská aktivita a využívání různých technologických zdrojů je fenomén naší doby. Negativní dopady bych viděl spíše v tom, zda tito mladí podnikatelé stihnou žít a prožít problémy přiměřené jejich věku – zamilovanost, rozchody, přátelství apod.

Jakou roli v problémech vašich klientů hraje workoholismus? Jak předcházet případnému vyhoření?
To je velmi široká a podstatná otázka. Potíže s nadměrným pracovním nasazením mohou být novodobou epidemií. Znát svou motivaci, uvědomovat si své hranice, umět odpočívat a vypnout po práci – to jsou základní ochranné prostředky proti vyhoření.

Můžete na základě své praxe alespoň odhadnout, zda existuje nějaká hranice, kdy už radost z nově nabytých peněz utichá? Třeba sociologové z Princetonské univerzity zjistili, že poté, co člověk zbohatne nad určitou mez, přestanou peníze na jeho psychiku působit. Ta hranice je necelých 1,5 milionu korun ročně (zdroj).
Ano, tento výzkum není ojedinělý a většinou se závěry sbíhají na sumě kolem 120-150 tis. korun měsíčně. Poté již přímá úměra mezi příjmem a životní spokojeností přestává platit.

Jak na bohaté lidi pohlíží okolí? Setkal jste se s takovými problémy?
Do mé ordinace často přicházejí lidé s tím, že je jejich okolí využívá. Jsou bohatí a neumí odmítnout pomoc. Cítí, že jim lidé majetek závidí, či dokonce vyčítají.

Lze tomu nějak předcházet?
Většina z nich se uchýlí k tomu, že se začnou setkávat s podobně příjmově strukturovanou skupinou lidí. Na našich setkáních pracujeme na rozvoji asertivity, aby se například naučili pracovat s manipulací ostatních lidí z okolí.

Kdy nastane nejvyšší čas využít vaše služby?
Služby psychologů je nejlepší využívat, pokud jste se ještě neocitli v úplné životní krizi, ale chcete pracovat na svém osobnostním růstu a na práci s životními hodnotami. Vy jste ale asi měl na mysli, jaké příznaky už jsou varovné a věští nějakou krizi. Dost často to bývají tělesné projevy nepohody, poruchy spánku a neschopnost myslet na běžné věci.

Jak s klienty pracujete? Jak takové konzultace probíhají?
Mým „nástrojem“ je rozhovor a naslouchání, navázání důvěrného vztahu, reflexe a interpretace vyřčeného, podpora v tísni. Z odstupu vypadají setkání s mými klienty jako povídání, ale se smysluplným vyústěním.