Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Petr Stibor: K čemu by mi byl měsíční plat, když jej mohu dát do nafty, brzd a dalších dílů

Off-line

petr-stibor-velkyO Petrovi napsalo již několik českých médií. Už ve dvaceti letech si totiž pořídil svůj první autobus a dnes má po deseti letech podnikání fungující a rostoucí přepravní firmu StiBus, která kromě autobusové dopravy nabízí i nákladní a odtahové služby.

Petr Stibor je zajímavým příkladem mladého podnikatele, který se za svým snem vydal ještě na škole a kterému se povedlo navázat na úctyhodnou rodinnou tradici, jež začíná už v roce 1927. Jak to dokázal?

Petře, jste mladý podnikatel, proč jste se rozhodl začít podnikat zrovna v oboru dopravních služeb?
Je to reflexe zájmů již z útlého dětství. Už od mala mě to táhlo k dopravě. Nejdříve to byly snad vlaky, pak už autobusy. V první třídě při obligátní otázce „Čím budeš, až budeš velký“, jsem vždy říkal, že řidič autobusu. Takže od těchto raných let si jdu za svým cílem.

Jakým způsobem vás k vašemu podnikání motivovala rodina?
Motivace v naší rodině vychází zejména z historie, resp. tradice, na kterou navazuji, a to na mého pradědu Václava Maška, který začal se svým autobusem podnikat v roce 1927 a ve Mšeně u Mělníka si vybudoval poctivou firmu, kterou vedl až do znárodnění v roce 1949. Potomci pradědy, tedy moje babička a její bratr, se po revoluci k této obživě už nevrátili a zůstali ve svých zaměstnáních.

Histoire Chevrolet QD

Chevrolet QD foto: 1937
Zdroj fotky: Archiv Petra Stibora

Jak moc vám pomohly zkušenosti vaší rodiny? Myslíte si, že byste bez nich dokázal firmu založit?
Moji rodiče pracují v jiném odvětví, které se s dopravou neztotožňuje, nicméně mě vychovávali v ideji, která mi ukázala, že nic není zadarmo a ne vše můžu mít hned. Takže bez podpory rodičů a blízkých by to pochopitelně nešlo.

V kolika letech jste si pořídil první autobus a jak jste si na něj vydělal? Autobus musí být drahý…
Autobus jsem pořizoval jako čerstvě 20letý. Z prvotních plánů, s kterými jsem obcházel banky, sešlo. Zde jsem se setkal se dvěma úhly pohledu  byly banky, kde se mi doslova vysmáli se slovy: „Ve 20 letech dopravu? To je nějaký vtip, ne?“ Dokonce i v mé bance, v Týně, kde jsem si v 15 letech založil studentský účet, mi nevěřili.

S pochopením jsem se setkal až v pobočce stejného ústavu v Českých Budějovicích, kde mi bankéřka věřila a stála za mým záměrem. Svůj nápad jsem zpracoval do podnikatelského záměru, což je velice dobrý materiál, který vám ukáže klady i zápory vaší myšlenky.

Po vyhodnocení analytiky byl záměr shledán jako zajímavý a kvalitně zpracovaný, ale myšlenka projektu jako velice riziková. Na základě tohoto sdělení byl tedy klasický podnikatelský úvěr nemyslitelný. Vzhledem k tomu, že jsem byl stále aktivní student, mi bylo nabídnuto využít bezúčelového studentského úvěru ve výši 500 tisíc Kč. A tím jsem tedy získal prostředky na první autobus – Karosu GT 11.

Nebyl jste z nezájmu bank trochu demotivovaný? Přeci jen, když vám tolik lidí nevěří, musí to na vás nějak působit. Co kdyby vám peníze banky nedaly?
Upřímně ano, v období kdy jsem hledal jiné možnosti, než mi byla nabídnuta možnost studentského úvěru, jsem si říkal, zda to má vůbec cenu. Otázka kdyby je nyní naštěstí zbytečná, nicméně předpokládám, že bych zvolil jiné počáteční vozidlo s minimální hodnotou, ale s o to  větší investicí do oprav a přípravy na provoz.

To byl první kousek vaší flotily? Kolik vozů máte dnes?
Ano, první byla Karosa GT 11, přesně ten autobus, který jsem ve 14 letech obcházel na autobusovém nádraží v Českých Budějovicích. Kontaktoval jsem kvůli tomu Karosu, co je to za typ, kolik jich vyrobili, nějaké technické specifikace atd. Tehdy byl modro-bílý. Když se v době vyjednávání úvěru objevil inzerát s modrým GT 11, volba byla jasná, byť to znamenalo mnoho investic do údržby.

Dnes s logem StiBus jezdí 10 autobusů, 4 minibusy, 7 nákladních vozidel, 3 dodávky + vozidla údržby. Vozidla provozujeme v oblastech našeho působení: Týn nad Vltavou, Trhové Sviny, České Budějovice, České Velenice a ve Vodňanech funguje franšíza.
Všechna vozidla patří vaší firmě?
Většina vozidel je majetkem firmy. Vybraná vozidla sloužící jako zálohy máme v dlouhodobém pronájmu.

stibus-3

Zdroj fotky: Archiv Petra Stibora

Jak do svého vozového parku získáváte nové vozy? Podle čeho je vybíráte?
Doprava je pro mě více než koníček, je to rodina  takže naslouchám, sleduji, co je kde nového, co se kde vymýšlí… A z toho vyplývají případné možnosti prodeje vozidel. Vozidla kupujeme ojetá a vybíráme dle stavu, údržby a původu.

Vy nenabízíte jen autobusovou dopravu, ale také nákladní dopravu či odtahovou službu. Co z toho vaši klienti využívají nejvíce?
Odtahová služba je spíše okrajová činnost, vozidla jsou té základní výbavy, takže to je na akce typu odtah na tyči či lehké nehody s malým vozidlem. Nejvíce se využívá autobusová doprava a hned v závěsu následuje ta nákladní.

Nákladní má tu výhodu, že nám celý rok poskytuje stálou práci. Je tedy logické, že přichází období, kdy autobusová doprava převyšuje výkony nákladní (hlavně v létě) a pak zas naopak (na podzim).

Která z těchto služeb je vůbec nejnáročnější na provoz a realizaci? Proč jste nezůstal jen u autobusů?
Rezolutně autobusová doprava, a to zejména z pohledu bezpečnosti. To, že přistavíte starou Karosu, neznamená, že nemusí brzdit atd. Naopak, čím starší vůz, tím potřebuje více údržby, kterou těm vozidlům také pochopitelně dáváme. Zákazníkům tak poskytujeme záruku, že je vozidlo bezpečné. Nákladní dopravu jsme převzali spolu s firmou v Trhových Svinech, kam se posléze přesunulo naše zázemí. Prvotní investice do těchto vozidel převyšovaly naše první odhady.

Kdo je vaším nejčastějším klientem? Všiml jsem si, že ve vašich referencích figurují třeba Armáda ČR, České dráhy, ČEZ, Gambrinus a řada dalších známých značek…
V nákladní dopravě je to jedna spediční firma, v autobusové dopravě se snažíme soustředit na tzv. střední trh, tedy na školství atd. Pro Armádu ČR jsme v roce 2012 zajišťovali dopravu pro velitelství v JČ, pro České Dráhy zajišťujeme náhradní dopravu za zrušené spoje, tzv. výluky, pro ČEZ zajišťujeme dopravu škol do infocentra a několikrát do roka dopravu hostů na JETE a takto bych mohl pokračovat dále. Hlavní myšlenkou je zajistit si stálého zákazníka.

Mají podle vás podobnou filozofii – tedy stálého zákazníka – i ČSAD a jiní konkurenční dopravci? V čem se lišíte?
Určitě je to trend každého podnikání, udržet si svého zákazníka, a pokud se stále vrací, tak tím pádem vzniká skvělá reference, která je neocenitelná. Lišíme se v péči o zákazníky, každého si vážíme a i zakázka v řádech pár kilometrů je pro nás zajímavá a přistupujeme k ní se stejnou péčí jako k těm delším.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zdroj fotky: Archiv Petra Stibora

Vím, že je to otázka, na kterou není příliš slušné se ptát, ale nepřiblížil byste nám obrat svojí firmy?
Obrat se pohybuje v částce cca 12 milionů korun za rok.

To je úctyhodné číslo. Rostete? Jaký obrat jste měli třeba po prvním roce?
Za celý první rok podnikání činil obrat necelé 3 miliony korun.

Vstoupil do vaší firmy nějaký investor, nebo jste si někdy vzal půjčku?
Ne, investice hradíme z vlastní ekonomické aktivity, popřípadě z půjček.

Vzpomínáte, jak dlouho vám trvalo, než se firma stala ziskovou?
To je těžké říct, každý zisk, který firma přinese, se vrací zpět do firmy, ale více méně k nějaké jistotě mě to přivedlo až tak po roce.

Vaše firma vás živí?
Ano, dá se říct, že ano. Žádný plat si sice nedávám, k čemu by mi byl měsíční plat, když jej mohu dát do nafty, brzd a dalších dílů. Nyní už nestuduji, nebylo možné to časově skloubit dohromady, zejména za poslední 2 roky.

Kolik dnes firma zaměstnává lidí? Musíte mít hodně řidičů, techniků a dalších.
Je to kolem 20 lidí. Kolem říkám schválně, protože 12 lidí je v tuto dobu na HPP, zbytek jsou většinou DPP či externí poradci.

Jaká je náplň vaší práce ve firmě? Zastával jste třeba někdy i funkci řidiče? Často se říká, že správný šéf firmy musí vyzkoušet všechno…
Já jsem taková „holka pro všechno“. Jezdím rád a ať je to náklaďák či bus, nemám s tím problém. S tím je pochopitelně spojené mít autobus čistý, jeho údržba atd. Např. když jsem píchl kolo, tak jsem si ho musel také vyměnit, po každé jízdě uklidit bus, vypsat papíry. Nyní bych se chtěl naučit alespoň amatérsky lakovat. Máme mnoho vozidel a já bych jim chtěl pomalu začít dávat jednotný dress-code. A proč za to někde platit, když se to můžu naučit a udělat to sám?

Neměli cestující třeba nějaké pochyby, když řídil tak mladý řidič?
Nedonesly se ke mně žádné, ale je možné, že v prvním okamžiku je to mohlo překvapit, nicméně vždy jsem každého dovezl bezpečně a včas.

Jak vaši zaměstnanci vnímají, že je jejich zaměstnavatel tak mladý?
To je spíš otázka pro ně. Ale myslím si, že pokud mají stálou práci, stálý plat, nějaké zázemí, tak jim asi na věku zaměstnavatele nezáleží.

Do povinností, které ve své funkci máte, určitě spadá i povinnost řešit nepříjemné personální otázky. Ani v takových situacích jste se nesetkal s narážkami na svůj věk, když jste řešil něco s člověkem, který by vám mohl dělat otce?
Co otce, ale i dědu. (smích) Je to kolikrát problém vyčítat něco staršímu, zejména třeba z té řidičské stránky či údržby vozidla. Ale proto i za tím volantem sedím, abych věděl, že to jde, či naopak. Pokud mi pak chlapi tvrdí, že to a to nejde, tak jim můžu pádně argumentovat.

Jak se dá vůbec taková firma rozjet? Musí to být hodně náročné jak finančně, tak i časově a psychicky.
Pokud máte podporu, a tím teď nemyslím tu finanční, tak jdou věci lépe. Přesto to s sebou nese mnoho odříkání a ať se chce, či nechce, musí se z toho stát priorita číslo jedna.

stibus-1

Zdroj fotky: Archiv Petra Stibora

Co je pro spuštění vlastní autobusové dopravy zapotřebí? Jsou tam nutná nějaká povolení, splnění zákonných podmínek a podobně?
Jedná se o koncesovanou živnost. Je třeba splnit veškeré náležitosti pro získání koncese k provozování dopravy. K tomu je tedy  potřeba mít odbornou způsobilost, kterou jsem získával v průběhu celého roku 2010, vždy završenou příslušnou zkouškou.

Když jste do toho tehdy šel, jaký byl váš cíl? Dosáhl jste ho a nebál jste se neúspěchu?
Cíl byl a je vytvořit silnou a stabilní společnost, která bude nabízet autobusovou a nákladní dopravu. V tomto segmentu se nedá říct, že by existovala meta, které dosáhnete a můžete si vydechnout, že jste dosáhl cíle. Funguje tu mnoho faktorů, které ovlivňují růst či stagnaci firmy. Obavy jistě byly, ale znamenalo to mnoho odříkání, aby prioritou byla doprava.

Jak se na vaše poměrně úspěšné podnikání dívají vaši vrstevníci, kamarádi, spolužáci a další?
Vzhledem k tomu, že se jich spousta rozprchla po světě“, tak moc v kontaktu nejsme, ale více méně nemám negativní vazby. Asi tu jsou dvě roviny pohledu ten pěkný, kdy vidíte prezentaci firmy, potkáváte autobusy, náklaďáky… A pak je tu ta druhá stránka, a tu už nepovažuji za tak záviděníhodnou – odpovědnost, výplaty, povinnosti.

Předpokládám, že když jste byl ve škole, měli jste při školních výletech dopravu zadarmo, nebo ne?
V době studia na VŠ nebyly požadavky na dopravu a v době studia gymnázia jsem byl ještě opravdový student středoškolák.

Snažil jste se už na škole být v tomto směru aktivní?
Ano, zajišťoval jsem dopravu, pokud to bylo v kompetenci studentů. Takže poptávání a zjišťování cen jsem většinou dělal já.

Podporovala vás škola ve vašem podnikání?
Na vysoké škole nebyl prostor k podpoře. Gymnázium v Týně, kde jsem studoval 8 let, nyní vozíme jen sporadicky. Nějaký čas jsme byli výhradním dopravcem, ale nyní už ne. Nálada na škole tomu opravdu nepřeje. Dnes mě oprávněně mrzí, že jsem se aktivně podílel na prezentaci této školy a mnoha aktivitách, které jsem dělal ve svém volném čase.

Proč?
Protože jsem začínající spolupráci se školou, kde jsem 8 let studoval, vnímal jako takovou zpátečku, kdy jsem mohl službami, které nabízíme, zjednodušit otázky, které se tam ohledně dopravy řešily, a tak tedy vrátit škole to, co mi za těch 8 let dala. Měli jednoho dopravce, variabilitu vozidel, jeden kontakt na škole, jeden kontakt u nás, dle mého ideální vztah.

Bohužel tato spolupráce byla ze strany některých osob vnímána jako nevhodná a nevýhodná. Číst si pak stížnosti od svých bývalých třídních učitelek, které se oháněly paragrafy, bylo smutné.  

stibus-2

Zdroj fotky: Archiv Petra Stibora

A co město, neuvažoval jste o vzájemné spolupráci?
S městem jsem chtěl navázat spolupráci v prvním roce podnikání skrze projekt městské dopravy, která ve městě chyběla. Připravil jsem projekt, který jsem nabídl městu. Projekt byl zhodnocen jako nereálný a byl zamítnut.

O půl roku později s podobnou myšlenkou přišel majoritní dopravce v jihočeském kraji a projekt se stal skutečností. Dnes tedy funguje po Týně MHD v rámci přejezdů autobusů zajišťujících účelovou dopravu na elektrárnu Temelín.

Dnes podle firemních stránek své služby nabízíte v regionech České Budějovice, Týn nad Vltavou, Trhové Sviny, České Velenice a Vodňany. Přemýšlíte do budoucna o rozšíření? Pokud ne, co vám v tom brání?
Rozšíření se pochopitelně nebráníme a přemýšlíme o dalších aktivitách. Nicméně musíme myslet i na náš rozpočet, který se skládá z klasických komerčních příjmů – nežijeme z dotací.

Myslíte si, že je dnes vedle ČSAD a dalších autodopravců ještě prostor pro novou celorepublikovou konkurenci?
Spíše zde vidím prostor pro vyplnění mezery v případě dopravců – živnostníků, kteří se svým podnikáním končí, ať již z ekonomických důvodů či kvůli odchodu do důchodu.

Když ale tolik živnostníků končí, proč si myslíte, že tam uspějete vy?
V jihočeském kraji je tento prostor minimální, ale znám lokality, kde z titulu spádovosti či tradice je podobných živnostníků více.

Jak vy sám hodnotíte úroveň českých dopravních služeb, ať se bavíme o autobusové dopravě či o čemkoliv jiném?
Díky masivnímu boomu, který v ČR vyvolaly žluté autobusy, se kvalita služeb zvedá. Nicméně, nemyslím si, že vždy, když přijede nový autobus, to automaticky znamená kvalitní službu.

Populárním českým podnikatelem z podobného oboru je Radim Jančura. Ten svou firmu postupně rozšiřuje a kromě autobusové a vlakové dopravy začal nabízet třeba i taxi službu v Praze. Nepřemýšlíte i vy o takovém postupu?
Tak je třeba říct, že možnosti pana Jančury a ty moje, se z finanční stránky liší o několik řádů. Nový projekt je vždy odpovědí na nějaký nedostatek či kvalitu dosavadní služby, takže uvidíme, zda i my přijdeme s něčím novým.

Jak vás vůbec osoba pana Jančury motivuje? Považujete jej nebo někoho jiného za svůj vzor?
Pan Jančura je osoba, které si vážím, a po dvou setkáních, které mi, byť pouze prostřednictvím přednášky, umožnilo studium na ČVUT, ho vnímám jako velice chytrého, cílevědomého, a přesto klidného businessmana. Jako vzor p. Jančuru ale nevnímám, každý máme jiné podmínky.

Na našem magazínu vydáváme rozhovory nejčastěji s internetovými podnikateli. Vy podnikáte zcela offline. Dokázal byste obě tyto formy podnikání nějak porovnat, i když si uvědomuji, že s tím na internetu asi nemáte tolik zkušeností?
Přesně tak, zkušenosti mám zatím jen z tohoto svého oboru. Nicméně se dá říci, že kolegové z on-line businessu mají výhodu v tom, že nemusí investovat do zázemí, stačí jim minimální vstup s maximálním ziskem. Proto, pokud existuje nějaká možnost, která by nabízela nějaký podobný plán, tak ji mohu jen doporučit, nemáte de facto co zkazit.

Myslíte si, že základem úspěchu je maximální znalost svého oboru? Vaše rodina má dlouhou historii…
Ano, vždy a všude platí to, že vyhrává ten, kdo má nejvíce kvalitních informací. Ve svém oboru informace využívám zejména při komunikaci a vyhledávání spolupracovníků v oboru pro vykrytí některých zakázek s plněním v jiných oblastech než působíme.

Je něco dalšího, co považujete za nutnou podmínku pro dosažení úspěchu?
Být ve správný čas na správném místě. Finance, které by se zdály na první pohled důležité, dnes při dodržení základních pravidel můžete dostat na nějaký základní úvěr v peněžním ústavu. Ale dobře je investovat a zhodnotit, je už na souhře mnoha faktorů, ke kterým vám peníze mnohdy nepomůžou.

Co chystáte do budoucna? Bude StiBus jednou největším dopravcem ve střední Evropě?
Do budoucna se chceme soustředit na vytváření dalších tzv. nosných pilířů firmy, mezi které stavím linkovou či jinou pravidelnou dopravu. Spíše než do kvantity bych se chtěl rozšiřovat do kvality. Letos na jaře uvedeme do provozu další autobusy, které již nabízí pohodlí a komfort na jiné úrovni. Tři autobusy máme nově nakoupené, nyní je připravujeme do provozu.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu