Petr Špetla: Kamera mě chytla asi v osmnácti a skloubila všechno, co si od života představuji

Petr Špetla je olomoucký kameraman, který nevyniká z davu do té doby, dokud se nepodíváte na jeho reference. Mezi nimi najdete například celovečerní film Gravitation, několik videoklipů populární Revolty, známá česká motivační videa, videa pro Zlatopramen a mnoho dalšího.

S Petrem se znám, jeho práce se mi líbí, je podle mě kvalitní a zajímavá. Tématu natáčení videí jsme se ještě nevěnovali, a proto mě napadlo Petra vyzpovídat.

Petře, rozhovor s tebou bych rád rozdělil na dvě části. První bude jen o tobě a druhá o tvorbě videí, jejich objednávání a podobně. Nejdříve mi ale řekni, proč ses vůbec začal natáčení videí, reklam, pořadů a mnohému dalšímu věnovat?
Nedovedl jsem si představit, že bych měl typickou práci od devíti do pěti. Kamera mě chytla asi v osmnácti na střední a skloubila všechno, co si od života představuji. Dokážu díky ní oslovit velké množství lidí, předávat informace, myšlenky i estetiku. Neustále se učím něčemu jinému, seznamuju se s novými lidmi, hodně cestuju a poznávám nová místa.

A proč jsi na volné noze?
Je pro mě důležité dělat sám na sebe. Každé moje video buduje dál moji značku. Kdybych byl u společnosti, neměl bych motivaci se vyvíjet a třeba bych i zakrněl. Navíc nesnáším samozvané autority, které o profesi nic neví, ale mají potřebu mít nade vším kontrolu.

Inzerce

Takže přikládáš své osobní značce velkou důležitost? Proč?
Když člověk buduje firmu, která nemá s jeho jménem nic společného, a ta firma pak zkrachuje, přijde o všechno. O to hůř, je-li jen zaměstnanec. Ve chvíli, kdy je všechno spojené s mým jménem, bude moje jméno vždy něco znamenat.

Jak svou značku dále buduješ?
Dávám rozhovory. Vytvářím vlastní obsah a nově budujeme vlastní sportovní motivační portál, který je s tím úzce provázaný.

Je ve vašem oboru velká konkurence? Přijde mi, že kameramanů je docela hodně…
Kamera je komplexní obor skládající se z mnoha řemesel, které člověk musí perfektně ovládat. Dneska má každý, kdo si koupí zrcadlovku, představu, že je rovnou kameraman. Přitom umí jen najít tlačítko record.

Je to celoživotní studium a lidí, kteří se mu rozhodli věnovat, zas tolik není. Pokud klienta ale zajímá jen nízká cena, tak konkurence samozřejmě je.

Jak se snažíš zaujmout a odlišit se? Jak hledáš zákazníky?
Měl jsem to štěstí, že zákazníci si většinou našli mě. Vždycky se snažím odvést stoprocentní práci, pracuju rychle a s klientem diskutuji o jeho rozhodnutích a nápadech. Ze zkušenosti totiž poznám, kdy je nápad blbý, a myslím, že taková diskuze je vždy finálnímu výsledku ku prospěchu.

Takže se nebojíš klientovi sdělit, že jeho nápad je blbý?
Ne. Neumím se přetvařovat a nejsem ani masér ega na zakázku. V první řadě jsem autor. Věřím, že podstatný je výsledek, a klient to na konci ocení.

Pracoval jsi na několika úspěšných projektech. Jak se člověk jako ty může dostat třeba k natáčení pro Revoltu, BigShock a podobně?
Revoltu jsem oslovil sám. Líbila se mi jeho hudba, ale ne jeho klipy. Napsal jsem mu to a po půl roce e-mailování jsme natočili první videoklip. Dneska už jich máme čistě společných sedm a na dalších jsem spolupracoval.

Pro BigShock jsem točil díky předchozí spolupráci se sportovním týmem, o kterém video bylo, tak to bylo i u Zlatopramenu.

V obou případech ses ale musel umět prodat. Jakou volíš na potenciální klienty strategii a jak jim dokazuješ, že jsi to právě ty, koho si mají vybrat?
Když o mně klient neví nic, snažím se mu předvést alternativní video z archivu, které aspoň přibližně odpovídá, tomu, co zadavatel chce. Věřím v upřímnost a v lidský faktor výběru.

Z tvé práce je vidět, že jsi profesionál. Jak ses to všechno naučil?
Četl jsem, sledoval a točil. Mám přečtené desítky knih zahraničních kameramanů. Na filmy, které se mi na první pohled líbí, se potom dívám znovu frame po framu (1 sekunda je rozdělená na 25 filmových políček, pozn. red.). A točil jsem hodně vlastních projektů, než jsem svoje služby někomu nabídl. Díky tomu jsem si nikdy neukousl větší kus, než bych zvládl.

A studoval jsi to třeba i na škole? Pokud ne, dokázal by ses tam naučit všechno tak, jak jsi to dokázal sám?
Ne, nikdy jsem na filmovou školu nechodil, a proto dost dobře nedokážu posoudit, jestli by mě tam naučili všechno, co umím. Prázdná lednička je dost velká motivace.

Co bys doporučil začátečníkům?
Každému, kdo chce začít s kamerou, bych poradil to samé. Učte se na svých projektech, ne na klientech, protože špatná reference se šíří mnohem víc než ta dobrá. Jediná kritika, kterou byste měli poslouchat, je ta vaše. Sami si uvědomujte, kde děláte chyby, a pracujte na nich.

Tomu, kdo chce začít podnikat, bych potom doporučil, aby to neuspěchal a nejdřív si našetřil na kapitál a vytvořil si rezervu na několik měsíců dopředu, protože zakázky za desetitisíce nepřijdou rovnou.

Když jsi u těch peněz, kolik jsi investoval do veškerého vybavení?
Zhruba sto padesát tisíc. Za tu dobu, co se natáčení věnuju, jsem zjistil, jaké vybavení na natáčení potřebuju. Dokonce jsem něco i prodal. Pochopil jsem, že nemá cenu mít nejnovější, nejdražší vybavení. Rentály kamerové techniky v Česku fungují dobře. 

Zaujalo mě, co jsi říkal o kritice. Myslíš si tedy, že kritika diváků pro tebe není vhodná?
Nedokážu oddělit, která je přínosná a která není. Kdybych poslechl jednoho, musel bych poslechnout i druhého, a proto to radši nedělám vůbec. Sám jsem na sebe kritický víc než dost. Takže si na její nedostatek nemůžu stěžovat. Jsem takový Ivan Trojan mezi kameramany. Taky není nikdy spokojený. Mám kolem sebe lidi, jejichž názoru si vážím mnohem víc a vím, že mě jejich kritika někam posune. 

Kolik už jsi natočil videí a která pro tebe představovala největší zkušenost?
Shodou okolností jsem to dneska počítal a je to asi osmdesát čtyři videí. Zlomový pro mě byl krátký filmeček Probouzení, se kterým jsem se hlásil poprvé na filmovku. Poprvé jsem točil na zrcadlovku, poprvé jsem točil něco, co mělo myšlenku, a právě tady jsem přestal jen točit a začal o točení hodně číst.

Zároveň s tím filmem mám spojených hodně historek. Byl leden, půl metru sněhu, mrzlo a políval jsem kamaráda kýblem vody kvůli záběru, který se nakonec vůbec nepoužil.

To ti musel být kamarád vděčný. Kde vůbec veškerý ten komparz bereš? Ve videích je mnoho lidí
U videoklipů si je interpreti většinou zařizují sami. Případně to nechávám na produkční.

Kdo tě z oboru nejvíce inspiruje? Máš nějaký svůj idol?
Roger Deakins, britský kameraman s velkým K. Pětašedasátiletý člověk plný elánu, který dokáže natočit jakýkoliv žánr. Vždy se snaží podpořit vizi režiséra, netočí záběry ve stylu Avengers „koukej, my na to máme“. Desetkrát ho nominovali na Oscara. Natočil třeba Útěk z věznice Shawshank, Fargo, z nejnovějších bondovku Skyfall.

Zaujalo mě, že spolupracuješ s několikačlenným týmem. Jak jsi ho dokázal dát dohromady a k čemu ti je užitečný?
Jsou to šikovní lidé, které jsem většinou poznal při natáčení a se kterými si sednu i lidsky. Když každý dělá to, co umí, výsledek práce je vždycky o to lepší. Jestli je do projektu zapojím, nebo ne, závisí ale na rozpočtu. Třeba poslední klip pro Revoltu jsem nejen točil, ale i svítil, líčil a ve výsledku si v něm i zahrál (viz následující video, pozn. redakce).

Zkusme se vžít do situace podnikatele, který potřebuje natočit pěkné firemní nebo třeba produktové video. Co má udělat, než kontaktuje kameramana?
Nejdřív by si měli ujasnit, proč to video vůbec chtějí točit. Koho chtějí oslovit. Jestli půjde do televize, nebo na internet. Jestli je pro mladé, nebo pro staré a jak má působit.

S tím vším jim samozřejmě můžeme pomoct, ale je fajn, když to člověk ví. Velmi důležité je, aby počet lidí, kteří budou video schvalovat, nebyl přemrštěný. Když se to ve výsledku musí líbit i paní z účtárny, nikdy to pro výsledek není dobré. To máte jako se seriály, ty nejlepší vždycky píše jeden člověk.

Jaký je rozdíl mezi videem na internet a do televize?
Televize je specifické médium, není vhodná pro všechny firmy. Těžko si firma vyrábějící průmyslové textilie zaplatí reklamu v prime time nejsledovanější televize. To by jí bylo k ničemu. Na internetu můžete konkrétně cílit na vámi zvolený okruh uživatelů.

Já jako tvůrce vidím rozdíl jinak žánr od žánru. Je mi jedno, jestli točím videoklip pro televizi nebo internet, pokud se nevrhám na tenký led, kde by nás mohl někdo cenzurovat. Reklamní spoty pro televizi jsou odlišné hlavně ve stopáži. S tím se pak pojí i způsob, jakým vypravujete, není místo na slabší záběry. Všechno musí vypadat skvěle a nablýskaně, protože tak je na to televizní divák posledních šedesát let zvyklý.

Internet je místo, kde se videoreklama znovu zrodila. Právě internet dal videoreklamě spoustu dalších možností, tou nejlákavější je asi interaktivita. Videoreklama teď může být převlečená jako hra, kdy výsledek ovlivňujete vy, jako uživatel. Na internetu taky můžete ukázat všechno podstatné o produktu, aniž byste se ohlížel na stopáž.

Pro mnohé klienty určitě bude problém se scénářem. Třeba nemají představu o tom, co se vlastně ve videu má dít. Jak mají postupovat oni?
Samotný scénář tak podstatný není, důležité je vědět, pro koho to má být. Sejdeme se s klientem, zjistíme, co chce, a na základě toho dáme do kupy pár návrhů. Buď si rovnou jeden vybere, nebo alespoň najdeme cestu, kterou se dál ubírat.

Takže klient musí vědět jen to, kdo bude divákem a co chce videem dokázat? Vy už mu vše napíšete a natočíte?
Ano, když ale ví jen to, musí s námi být ochotný spolupracovat na myšlenkovém porodu celého videa.

Jak ale ručíte za to, že vaše nápady budou skutečně účinné? Třeba když půjde o prodejní video…
Je dokázáno, že video zvyšuje prodejnost o desítky až stovky procent. Kvalitní video na stránkách svědčí o kvalitní firmě.

To přitom nemusí být točené na profesionální techniku. Dobře vypadající jakoby„uživatelské video“ toho kolikrát může prodat víc než načinčané video na filmovou kameru. Záleží na konkrétní situaci. Může to fungovat na prodej longboardů, ale ne když lákáte studenty na svou soukromou střední školu.

Video by každopádně mělo být součástí větší firemní reklamní kampaně. My video natočíme, nestaráme se o jeho distribuci.

A co naopak ti, kteří už jasnou představu mít budou? Jak ji mají zpracovat?
Všechno sepsat, aby se na něco nezapomnělo. Klidně to může být ve Wordu a barevně podtrhané, od klienta se nepředpokládá, že bude umět sepsat technický scénář. Produkce si to předělá sama. Výsledný „profi“ scénář se pak klientovi dá podepsat a může se začít točit.

Dokáže kameraman jejich představu zpracovat skutečně do detailu? Natáčet video určitě není jako psát článek…
Je to úplně stejné, existují tisíce slov a tisíce možných záběrů. Kreslí se storyboard, kde klient vidí záběr scénu za scénou. V prvé řadě už ale klient vidí, jak točím, než si mě objedná.

Pro dobrý pocit ale pomáhá i ukázat mu během natáčení záběry. Dokáže tak video korigovat rovnou za chodu, nebo má klidnější spaní, že je vše tak, jak má být.

Lze si video objednat, aniž bych se s kameramanem musel potkat?
Úplně vhodné to podle mě není. Když se jako klient vidíte na schůzce s kameramanem, odhadnete, jestli je to patlal, nebo práci odvede vždycky. Pro kameramana je to naopak šance pochopit lépe zadání. Osobně trvám na tom, aby se s klientem potkala alespoň produkční.

Jak to vůbec chodí s připomínkováním? Můžeš mi poslat nějakou první verzi a tu následně upravit? U videa to určitě tak snadné nebude…
U menších projektů se rovnou snažím posílat finální verzi. U velkých projektů se klientovi nejdřív posílá hrubý střih. Pouhá skladba záběrů za sebou. Vždy natočíme několik záběrů navíc, pak není problém cokoliv vyměnit. Pokud se to klientovi stejně nelíbí, přetáčí se. Podmínky jsou určené smluvně.

Můžeš ty podmínky trochu přiblížit?
Je to oboustranná ochrana. Máš 8 natáčecích dní a k nim jasný harmonogram. Na pondělí domluvené natáčení na koupališti, zamluvené dráhy, podle předpovědi má být jasno a minulý týden touhle dobou na koupališti zrovna bylo šest set lidí, kteří by krásně dotvořili atmosféru letního dne. V neděli večer se přižene bouřka a pršet přestane až v úterý. Jenže pak už točit nemůžeš, v harmonogramu nemáš kdy. Klient musí doplatit další natáčecí den, protože technika už je zaplacená a rentálu je vcelku jedno, jestli prší, nebo ne.

Jak se vůbec určuje cena takového videa? Co vše při naceňování hraje roli?
Pronájem lokací, techniky, honoráře hercům, dabérům, cestovné, licenční smlouva. Je to velmi individuální.

A můžeš alespoň přiblížit? Klidně uveď konkrétní případy…
Konkrétní být nemůžu. Obecně točím projekty od desíti tisíc po dvě stě tisíc korun.

A s časem je to jak? Kdy bude video hotové?
To záleží na náročnosti videa. Může to trvat dva dny, týden nebo dva měsíce. Záleží i na klientovi a připomínkování. Tady zase platí – čím míň lidí má schvalovací práva, tím líp. Pět lidí se vám týden bude dohadovat o tom, jestli přece jen neměl mít herec radši fialovou košili, nakonec se shodnou, že je to tak v pořádku, ale práce týden stojí.

Na schvalovací procesy firem narážíš často, máš s nimi negativní zkušenosti?
Ano. Video bylo schválené superlativy házejícím marketingovým oddělením, pak to vidělo vedení firmy. To mělo o výsledku úplně jiné představy. Na rozdíl od marketingu bylo mnohem konzervativnější. Kompletně se měnil koncept. V postprodukci. Což je trochu pozdě. Video tím hodně utrpělo a já už jsem s firmou znovu nespolupracoval.

Co jsou takové největší problémy, které s klienty zažíváš?
Často se mi stávalo, že klient vlastně nevěděl, co chce, a zjišťoval to postupně až při postprodukci. A udělejte si pak z pohádky horor, to prostě nejde. Jsou klienti, kteří se snaží tlačit rozpočet pod cenu, a to znamená velké kompromisy, takže se takovým projektům snažím už vyhýbat.

A co všechno jsi tedy schopný klientům zajistit?
Kompletní preprodukci, produkci a postprodukci videa.

Točíš toho opravdu hodně, která videa tě ale baví nejvíce?
Nejvíc mě baví příběhová videa, kde mám volnou ruku.

Máš nějaký plán do budoucna, co bys chtěl natočit?
Plánů mám spoustu, ale momentálně věnuji všechen volný čas celovečernímu debutu – sportovnímu motivačnímu filmu Gravitation.