Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Miroslav Uďan: Snažím se lidem, kteří mají sen osamostatnit se, co nejvíce pomoci

mirlav-udan-velkyO e-shopových systémech jsme napsali již mnoho a řada článků nás teprve čeká. Miroslav Uďan však není jen reprezentantem Shoptetu, je to i člověk, který začínal na zelené louce a který je dnes inspirací pro nejednoho podnikatele. V posledních týdnech se také proslavil dosažením svého osobního cílu – zhubnout, dostat se do formy a být fit. Jakým způsobem Miroslav cílů dosahuje, a to jak osobních, tak podnikatelských?

Miroslave, vy jste pracoval osm let v T-Mobilu, co vám tato práce dala do podnikání?
Pokud to shrnu, tak asi to nejzásadnější, co mi práce ve velké korporaci dala, je to, že přesně vím, které věci ve své firmě nechci nikdy mít (smích). Hlavními nešvary jsou apatičtí zaměstnanci bez motivace, kteří nepřichází s novými nápady a nezajímá je dění ve firmě, šéfové týmů, které zajímá jen výše jejich rozpočtu a počet podřízených. Dále to pak jsou zbytečné porady, reporty, výkazy, přehlížení potřeb zákazníků a mohl bych pokračovat.

Samozřejmě, že všechno nebylo jen zlé, na tu dobu vzpomínám rád, hodně jsem se toho naučil a potkal jsem zajímavé a inspirativní lidi.

Jak jste tedy na základě těchto zkušeností přizpůsobil práci ve své vlastní firmě?
Pokud to jde, tak nemáme zbytečné či zdlouhavé meetingy a řešíme věci přes e-maily. Snažím se povzbuzovat v lidech proaktivitu a zapojovat je do rozvoje naší služby. Je pro mě také důležité jim naslouchat a případně jim pomáhat řešit i jejich nepracovní problémy. No a v neposlední řadě mám vypěstovaný velmi dobrý čuch na flákače (smích).

Na svých stránkách píšete, že už nikdy nechcete psát životopis. Znamená to, že jste jich tehdy musel posílat hodně?
Abych to uvedl na pravou míru, tak jsem životopis posílal jen jednou v životě, a to bylo těsně po vojně. Chtěl jsem tím vyjádřit, že už nechci být zaměstnanec a naopak bych rád zaměstnával ostatní. Posílání životopisů by mi v současné době asi žádnou práci nepřineslo, z pozice head hunterů jsem prakticky nezaměstnatelný.

Proč?
Znám to i z vlastního pohledu – když si pročítám CV a tam vidím, že v minulosti už kandidát sám podnikal, tak je mi jasné, že riziko toho, že se rozhodne zkusit znovu podnikat, je vysoké a já bych mohl o takového člověka rychle zase přijít.

A proč jste se později rozhodl podnikat?
Na internetu jsem se pohyboval už od svých 16 let, rozjel několik projektů, ale vždy se jednalo o neziskové záležitosti. Bavilo mě něco vytvářet, propojovat lidi a sdílet informace. Až později jsem si uvědomil, že bych za tu námahu mohl i něco mít. To byl ten první impulz.

Co bylo tehdy tou první odměnou? Za co jste ji získal?
Byly to tuším affiliate bannery od Xzone a pozice od AdSense na mé herní stránce, které jsem na ni po pár letech provozu (bohužel už dost pozdě po období největší slávy, kdy byl traffic i pětinásobný) nasadil. Tehdy jsem si teprve uvědomil, že to, co pro mě byla zatím jen zábava, může být zdrojem pěkných příjmů.

Každopádně nikdy mě nelákala cesta různých MFA webů a různého podvádění lidí, ať už to bylo jakkoliv košer po právní stránce.

mirlav-udan-3

Zdroj fotky: Archiv Miroslava Uďana

Vystudoval jste hotelovou školu, ačkoliv dnes existuje mnoho škol zaměřených na podnikání. Jak je pro člověka, který vystudoval něco poměrně vzdáleného, těžké s podnikáním začít? Co dnes vůbec říkáte na všechny ty školy, které se na podnikání zaměřují?
Upřímně, volbu školy jsem si docela dlouho vyčítal, ale to už nezměním. Navíc jsem přesvědčen, že jen málokterá škola dokáže reálně připravit člověka na život. Tedy tak, aby získané dovednosti mohl okamžitě použít v praxi. Bohužel se ve školách stále učí věci, které jsou na hony vzdálené realitě a tomu, co firmy reálně potřebují. Myslím si, že cílem vzdělávání by mělo být naučit studenty pracovat s informacemi, aby je uměli vyhledávat, propojovat a používat. Problémem je samozřejmě začarovaný kruh, kdy školy nemají peníze na kvalitní a motivované kantory a potřebné pomůcky. Zákonitě pak zaostávají za reálným světem, který se neustále mění.

Abych nebyl jen kritický, tak musím vyzdvihnout projekt Fiktivní firmy, který běží na ekonomických středních školách. Funguje to tak, že na začátku si studenti připraví společnou fiktivní firmu a produkt, který bude vyrábět. S tím pak v jednotlivých předmětech pracují, učí se na konkrétních příkladech, jak se pracuje se zaměstnanci, vystavují faktury, píší anglické obchodní dopisy, dělají marketing a prodávají zboží dalším fiktivním firmám. Shoptet tento projekt aktivně podporuje. Zdarma studentům poskytujeme naše e-shopová řešení. Díky tomu si vyzkouší, jak se obchoduje na internetu a co všechno to obnáší. Myslím, že v podnikání platí, že praxe je více než deset diplomů.

A kdybyste si dnes měl vybrat novou školu, jaká by to byla?
Hodně mě baví marketing a obchod, stejně jako elektrotechnika, takže bych asi zkusil hledat v těchto oborech. Je hloupé, že dítě v 14 letech ještě pořádně nemůže vědět, co ho bude bavit nebo v čem bude vynikat. Stejně tak je velké omezení dostupnost škol v okolí, v případě, že rodiče nemají moc peněz nazbyt.

Dnes je všude kolem mnoho zajímavých zdrojů přínosných informací pro začínající podnikatele. Předpokládám ale, že tomu ve vašich začátcích ještě tak úplně nebylo. Jak jste se vzdělával a co pro vás bylo největší lekcí?
Pokud budu upřímný, tak u mě to byl klasický postup pokus – omyl. Knihy jsou samozřejmě super věc a pomůžou vám rozšířit obzory. Ve chvíli, kdy rady nevyzkoušíte v praxi, tak nikdy nemáte jistotu, že to bude ve vašem případě fungovat. Naopak některé věci, které autoři označují za nesmysly, mohou zase být úspěšné.  

Hodně mi osobně taky pomohlo mentorství našeho investora Ondřeje Tomka, jehož zkušenosti a informace byly pro mě asi tím nejhodnotnějším know-how a já jsem mu za to velmi vděčný.

Málokdo o vás ví, že jste dříve provozoval magazín pro ženy. Proč jste se ho tehdy rozhodl založit?
Bylo to trošku jinak. Nejdříve jsem měl vlastní e-shopy. Prodával jsem přes dropshipping parfémy a kosmetiku, prostě to nejhorší zboží, co jsem si mohl vybrat. Blog, kam mi psaly články tři holčiny, měl fungovat jen jako podpůrný web k těmto e-shopům. Postupem času se magazínu začalo dařit více než e-shopům. Tam jsem poprvé přičichl jak k serióznímu internetovému marketingu, tak k e-commerce.

mirlav-udan-2

Zdroj fotky: Archiv Miroslava Uďana

Svůj vlastní e-shopový systém jste vyvíjel přitom?
Nejsem programátor, sám jsem si systém nevytvářel.  Když jsem si zakládal e-shop, tak jsem na trhu hledal řešení, které by mi nejvíce vyhovovalo. Objevil jsem práci Tomáše Krejčího. Slovo dalo slovo a on mi za nemalý peníz (tehdy ještě Shoptet neexistoval) e-shop na míru udělal.

Během doby, kdy jsem svůj e-shop provozoval, jsme se s Tomášem skamarádili.  Líbil se mi e-shopový systém, se kterým jsem pracoval, a Tomovi přišly zajímavé moje úspěchy v oblasti online marketingu. Také mě už nebavila práce v T-Mobile a Tomáš už nechtěl své e-shopy jen jednorázově prodávat. Takže souhra náhod vedla k tomu, že jsme začali spolupracovat na novém projektu – tak vznikl Shoptet.

Jak vás vůbec napadlo ho vytvořit? Určitě to nebylo snadné…
Cílem bylo vytvořit jednoduchý způsob, jak si rychle a levně založit vlastní e-shop. Do té doby to bylo vždy otázkou několika týdnů programování a náklady na vytvoření se pohybovaly v desítkách tisíc. Navíc musel člověk počítat i s dalšími poplatky spojenými s údržbou a chodem e-shopu. Díky tomu, že každý projekt měl vlastní vykopírované jádro, nešlo dostávat aktualizace jinak než za další příplatek.

My jsme si řekli, že když už vlastně to e-shopové jádro hotové máme, tak proč to celé nepřipravit jako samostatný projekt, který budeme jednotně nabízet všem. Podobný nápad ale mělo tehdy vícero podnikavců, takže úplně první jsme nebyli.

Co bylo vaším cílem? Co měl Shoptet dokázat?
Chtěl jsem nabídnout to, co jsem vlastně tehdy hledal sám – levnou a rychle dostupnou možnost prodávat zboží online. Když jsem s internetovým obchodem začínal, tak jsem nevěděl, jestli budu mít úspěch. Proto jsem dlouho základní investici do e-shopového řešení ve výši 100 000 Kč zvažoval. Také jsem neměl potřebné informace, jak e-shop efektivně propagovat.

Z toho důvodu se snažím lidem, kteří s e-shopem začínají a mají sen se osamostatnit, co nejvíce pomoci. Vedle jednoduchého intuitivního ovládání nabízíme vlastně všem e-shopařům možnost se vzdělávat v oblasti marketingu. Na našem blogu najdou zajímavé články, které jim pomohou s online obchodem. Také jsme spolu s předními českými odborníky na online marketing připravili jednoduchý přehled jak na e-shop – jmenuje se MujPrvniEshop. Přístup je zcela zdarma a je tam vlastně popsáno jak na to, krok po kroku. 

Abych to shrnul do jedné věty – cílem Shoptetu je pomáhat našim zákazníkům zbohatnout.

Neměl jste obavy z konkurence? Dnes je jí plný trh…
Když jsme začínali, tak těch firem, které nabízely podobné služby, bylo méně. To, co radím všem e-shopařům, je mít vždy něco navíc, čím zaujmou. I v našem oboru to platí. V Čechách máme super IT firmy a nebylo a stále není lehké s nimi udržet krok a zároveň být lepší než oni.

Každopádně díky tomu, že je konkurence tak početná, mohou mít majitelé e-shopů (nejen naši zákazníci) čím dál tím lepší produkty a služby, a to je fajn, ne?

Firmu jste založil společně s Tomášem Krejčím, který má ve firmě 70% podíl. Proč jste firmu nezaložil sám?
Bez vzájemné spolupráce a doplnění našich schopností by asi Shoptet nevznikl. Já bych nezaložil firmu bez Tomášových znalostí a on bez toho, co jsem uměl já. Ani jeden z nás by samostatně asi neuspěl.

Dnes jste tváří Shoptetu vy. Jak na vás působí, že v takové firmě máte „jen“ 30% podíl?
Tady asi nejlépe platí „vystřel a zapomeň“.  Ano, mohl bych dumat nad tím, že jsem mohl být „tvrdší“ a říct si o víc, ale prostě jsem byl přizván do již existujícího základu a na těchto podmínkách jsme se tehdy domluvili. A upřímně – mít 30 % z majoritního hráče na trhu je lepší než nemít nic, ne (smích)?

Takže třeba do budoucna tento podíl nebudete chtít navýšit?
Samozřejmě, že pokud se ta možnost objeví a budou to pro mě zajímavé podmínky, tak ji využiju.

mirlav-udan-1

Zdroj fotky: Archiv Miroslava Uďana

Jak jste si tehdy na začátku s kolegou rozdělili své povinnosti a role ve firmě?
Nebylo to lehké. Logicky měl Tomáš na starost technickou stránku, já pak obchod. Původně jsme si mysleli, že budeme o všem rozhodovat společně, což byla velká chyba. Proto všem, kteří nyní plánují společný podnik, radím, aby si velmi dobře a co nejkonkrétněji na začátku rozdělili pravomoci a pole zodpovědnosti. Jinak mohou nastat velmi nepříjemná nedorozumění a komplikace.

Lidé se postupem času vyvíjí a získávají zkušenosti, což se nemůže samozřejmě dít souběžně. Jak firma roste, tak roste i množství informací, které je třeba zpracovávat a následně rozhodovat o krocích, které z tohoto sběru informací vychází.

U nás jsme asi po roce došli k závěru, že podobná diarchie je dlouhodobě neudržitelná a že si prostě musíme zvolit jednoho šéfa, který bude mít právo veta.

Já jsem velmi rád, že jsme k tomuto kroku došli tak brzo – „šéfovství“ přešlo na mě a Tomáš respektoval jak moje rozhodnutí, která nemusela být vždy shodná s jeho přáním, tak to, že jsem ho úkoloval. Velmi si toho cením.

Když se koukám kolem sebe, tak většina firem, která přežije první kritický rok, se rozpadne čistě kvůli neshodám mezi společníky a jejich vnímání dalšího směřování.

Co těmi neshodami konkrétně myslíte?
Tak určitě nemůžu znát nejčastější důvody, ale domnívám se, že většinou to je neshoda v tom, jakým směrem se má firma vydávat, rozdílný způsob v přístupu k řešení konfliktních situací, míře pracovního nasazení společníků, může tam být samozřejmě i problém v zasahování do kompetencí druhého společníka. No a v neposlední řadě to jsou samozřejmě peníze a jejich management.

Jak tomu tedy mohou začínající firmy předcházet?
Co nejvíc upřímně si o tom hned na začátku promluvit, čím dřív si o tom otevřeně promluvíte, tím líp, nejste na rande, abyste si něco nalhávali. I když se vám to bude zdát jako absurdní věc, nebo zbytečně brzká, nebojte se a pobavte se o tom, jaké bude mít kdo kompetence, za co bude zodpovídat a do čeho mu ten druhý nebude mluvit. Jakým způsobem se budou přerozdělovávat peníze a dividendy. Jaký má jednotlivý ze společníků s firmou záměry, jestli se buduje firma kvůli exitu, nebo budete budovat generační impérium a jestli vám tyto plány navzájem sedí. Připravte si základní byznys plán, ať vidíte, jestli vaše plány dávají na papíře alespoň nějaký smysl (a ano, realita bude za pár měsíců jinde, budete tedy spíš věštit z koule, ale už ten samotný proces přípravy BP vás posune dál).

A co je nejdůležitější, tak by se měl ze společníků vybrat jeden hlavní šéf (ať už se jmenuje CEO, či jakkoliv jinak), který bude mít právo veta a bude moct mít hlavní rozhodující slovo, tak aby nebyl nucený dělat kompromisy (kterým nevěří), jen aby zachoval u ostatních zdání, že se můžou taky nějak zapojit do vývoje firmy. Měli by se domluvit na pravidelném reportování tohoto CEO (např. jednou za rok /půl roku), ale s tím, že bude zodpovědný za plnění hlavního cíle (který si vždy předem stanoví), že si nebude muset obhajovat dílčí neúspěchy, ale až finální plnění/neplnění plánovaných cílů.

Existují mezi vámi dvěma nějaké dohody, jak a v čem se dále respektujete a podobně?
Vyplynulo to z toho, co jsem psal výše. Jen nyní bych k tomu přistoupil mnohem dříve, o spoustě věcí jsme se báli spolu promluvit, aby se ten druhý neurazil, a až pak jsme zjistili, že to byla úplně zbytečná starost.

Společně podnikáte už od roku 2009, kdy Shoptet vznikl. Jak za tu dobu podnikání ve dvou hodnotíte? Jaké má klady a jaké zápory?
Velká výhoda v naší spolupráci je v tom, že jsme oba hodně pragmatičtí lidé, takže neshod bylo opravdu minimálně, de facto nikdy jsme se nijak nepohádali, maximálně jsme se déle přeli o to, kdo má pravdu. Jak jsem ale psal, měl jsem ve výběru společníka ve firmě asi štěstí, vídám kolem sebe většinou opačné situace.

Jaké?
Několik mých přátel se po rozjezdu byznysu s dalším společníkem rozhodli činnost ukončit už během pár měsíců, kdy se z předchozích přátel stali zavilí nepřátelé, hádající se kvůli domnělým křivdám a nevyjasněným finančním závazkům.

shoptet

Zdroj fotky: Archiv Miroslava Uďana

Jak se firma rozvíjela? Jaký byl její první rok?
Mám někde schovaný náš byznys plán, který jsme si na začátku sepsali. Plán byl na čtvrt A4. Na obraty, které jsme plánovali do dvou let, jsme dosáhli během tří měsíců.

Byli jsme tehdy hodně naivní, a to ve všech směrech. Musím zpětně říci, že to bylo asi v těch začátcích super. Mohli jsme vše objevovat a budovat od začátku. Nic nás neomezovalo – prostě bylo vše čistě na nás, jak úspěchy, tak neúspěchy.

V čem jste třeba byli naivní?
Mysleli jsme si, že za pár měsíců vybudujeme jen ve dvou lidech plně automatizovaný online byznys, který bude fungovat sám o sobě a my budeme sedět v gauči a užívat si peněz naskakujících na účtu.

Vše bylo samozřejmě jinak, ale nelituji ani jednoho dne a jsem rád i za všechny negativní zkušenosti, protože i ty nás posunuly dále.

Bylo pro vás těžké najít první klienty?
Kupodivu ani moc ne – do roka jsme měli prvních 300 uživatelů. Teď stejně jako tehdy platí, že nemálo nových klientů získáváme přes reference stávajících spokojených uživatelů. Nikdy jsme neměli žádné obchodníky, maximálně jsme jeli PPC kampaně.

Jak v tom spokojené uživatele motivujete?
Absolutní prioritu má pro nás na jedné straně kvalita našeho programu, to aby byl jednoduchý, srozumitelný a přitom umožňoval vše to, co naši klienti opravdu potřebují, a na druhé straně je to rychlost a kvalita zákaznické péče.

Nejsou to pro nás jen prázdné fráze – vše, co děláme, ať už se jedná o kteréhokoliv z našich kolegů, děláme proto, abychom tyto dva faktory každý den o chlup zlepšili. No a nyní například, v době, kdy u konkurence trvá vyřízení požadavků klientů běžně i několik týdnů, máme my 80 % požadavků vyřešených do 24 hodin, do 48 pak cca 95 %.

No a nějakým způsobem to jako celek asi funguje a naši klienti to vidí a doporučují nás, za což jsme moc vděční a snažíme se jim to neustále vracet způsoby, jaké jsou nám dostupné.

Tehdy jste ale museli být v podstatě zelenáči, co začali budovat vlastní systém na zelené louce. Nepřistupovali k vám tak i klienti?
Snažili jsme se to hodně maskovat, ale nakonec jsme zjistili, že to ani nebylo nutné. Klienti byli tehdy i teď suproví a hodně věcí, o kterých jsme si mysleli, že pro ně budou zásadní (např. že jsme neměli žádné luxusní kanceláře), neřešili. Dle mého většina lidí, kteří vidí upřímné zapálení pro věc a snahu služby vylepšovat, dokáže souběžně spoustu věcí odpustit nebo přehlédnout.

Matně si vybavuji např. asi 150 nevyřízených e-mailů na podpoře po asi prvních 4 měsících provozu, kdy jsme si mysleli, že nás musí každou chvilku klienti sežrat (smích). To byly docela krušné chvilky na zvládnutí krizového managementu.

A to vše jste tehdy řešili sami, nebo jste už měli zaměstnance?
Sami, neměli jsme peníze, ani abychom si vypláceli nějaké velké výplaty, žili jsme z úspor a zrušených stavebních spoření. Takže žádné víkendy, běžně jsme pracovali do 11 do večera. I když teď si uvědomuji, že toto nasazení mám od té doby skoro pořád… první dovolenou jsem měl po 4 letech práce minulý rok (smích).

Kdy jste si mohli zaměstnat první zaměstnance?
Po cca půl roce jsme měli první kodérku, která začala pomáhat Tomášovi se supportem – nyní je nás 16.

Zažila vaše firma nějaký obrat, intenzivní krok, který ji posunul hodně dopředu?
Dle mého to bylo seznámení s Ondrou Tomkem. On nám pomohl – teď budu citovat – „vytáhnout si hlavy z pr*elí“ a začít o našem byznysu přemýšlet trošku jinak.

Kde jste získali peníze na financování nové firmy?
Nikdy jsme žádné peníze z venku nepotřebovali, od začátku jsme byli ziskovým projektem a růst firmy jsme financovali z organického nárůstu klientů.

Mluvil jste o investorovi…
Ano, v tomto případě šlo v první řadě o investici v úrovni know-how. Ondra má opci na nákup podílu u nás ve firmě, ještě ale nebyla potřeba ji využívat jen proto, abychom tyto peníze měli. Ondra nám pomáhá i přesto v maximální míře.

A po jak dlouhé době vás dokázala firma uživit?
Ze začátku jsme se oba museli hodně uskromnit, ale ani teď nějak moc nehýříme penězi na osobní spotřebu, např. já stále ještě jezdím MHD a firemní auta kupuji zaměstnancům. Vše jde zpátky do rozvoje a růstu firmy. Například jsme expandovali do Brazílie nebo jsme se přestěhovali do nových prostor, které pomáhala zařídit designérka tak, aby se v práci cítili všichni dobře.

miroslav-udan-4

Zdroj fotky: Archiv Miroslava Uďana

Proč zrovna Brazílie?
Tato otázka byla v posledním roce tak častá, že jsem na ni odpověděl na svém blogu, tak snad nevadí, pokud si takto udělám backlink – na oplátku bude odpověď alespoň delší a výživnější.

Co je pro vás při řízení firmy nejdůležitější?
Vedle pozitivních finančních ukazatelů a spokojených klientů mi záleží především na tom, abychom já i mí zaměstnanci chodili do práce rádi. Nelze ji brát jen jako nutné zlo, jak si vydělat peníze, a ztracený čas. Chci, abychom měli všichni radost ze společných úspěchů a z toho, co tvoříme. Také vědomí, že naše práce pomáhá reálně ovlivňovat životy druhých, je pro nás všechny velkou motivací. To je k nezaplacení.

Dosáhnout ale podobného stavu u všech zaměstnanců nemusí být lehké. Jak to děláte?
Je to dáno jak tím, že k nim přistupuji jako ke kolegům, ne k podřízeným a umožňuji jim se opravdu hodně zapojovat do toho, jakým směrem se bude naše služba ubírat, tak tím, že reálně vidí úspěchy našich zákazníků, ať už tomu je na osobních schůzkách, nebo když se o nich někde dočtou.

Kam byste se chtěl dále posunout?
Máme teď velké plány. Připravujeme expanze na další trhy a navíc i zajímavé inovace našeho produktu. Takže nevíme, kam dřív skočit.

V posledních týdnech jste se proslavil svým příběhem o tom, jak jste zhubnul a dostal se do větší formy. Jak vám to pomohlo v podnikání? Myslíte si, že životní styl s podnikáním souvisí?
Upřímně jsem ani netušil, co vše ta jedna fotka na Facebooku způsobí. Takový trošku časově náročnější linkbuilding (smích). 

A co se týče vaší otázky, tak podnikání určitě ovlivní váš způsob života. Jak jsem začal podnikat, měl jsem mnohem méně času na sport, jedl jsem hůř, a to vše se za pár let samozřejmě i podepsalo na fyzické schránce a následně i na psychice, kdy jsem byl čím dál tím více unavený a bez energie. Tak jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat a za 3 měsíce jsem byl o 16 kilo lehčí (smích).

shoptet-kancelare

Kanceláře Shoptetu. Zdroj fotky: Archiv Miroslava Uďana

Můžete nám prozradit, jak se dnes stravujete, jak často sportujete a jaký vůbec máte den?
Není to žádná magie, je to spíš o pevné vůli a vytrvalosti. Každé ráno si dávám půl hodiny na rotopedu (stíhám vždy jeden díl nějakého seriálu), tak 3–4× týdně pak večer do posilovny.

V jídelníčku se snažím vynechávat sacharidy a obiloviny a naopak jsem zvýšil poměr ovoce a zeleniny. No a jíst pravidelně 5× denně, aby tělo nedostávalo zbytečné jednorázové velké kalorické bomby.

Byl to pro vás zajisté velký cíl a vy jste ho opět dosáhl stejně jako vybudování velké firmy. Co je při dosahování takových cílů nejdůležitější?
Vždy je asi důležité mít ten cíl dobře definovaný a zároveň i cestu, jak se k němu dostat, a průběžně, realisticky tuto cestu upravovat, dle aktuálních podmínek. No a hlavně vytrvat ve svém konání.

A jaký je váš další cíl?
Mám vedle svého stolu doma vytisknutou svoji oblíbenou báseň od Rudyarda Kiplinga – Když. Vždy čas od času k ní přejdu očima a připomenu si ji. Mým osobním cílem, ať už to bude znít jako jakkoliv velké klišé, je žít takový život, abych nemusel litovat žádného ze svých rozhodnutí, ať už dobrých, nebo špatných, protože vím, že jsem udělal maximum pro to, abych se sám cítil být opravdovým mužem.

Pro odběratele našeho newsletteru Miroslav připravil 10 % slevu na první 3 měsíce provozování e-shopu od Shoptetu. Neváhejte a přihlaste se, příští týden odesíláme.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu