Marek Maťovka: Na vysoké jsem založil magazín, dnes jich mám 25 a vystavuji faktury

Existuje mnoho tvůrců internetových magazínů, ale málo z nich dosáhne úspěchu. O úspěchu Marka Maťovky si většina z nich může nechat jen zdát. Marek už na vysoké škole založil několik magazínů a dnes se věnuje hlavně rozdělování práce, komunikaci s inzerenty, vystavování faktur a počítání peněz na účtu. Je úspěšný a my jsme se ho zeptali, jak to všechno dokázal.

Inzerce

Marku, ty jsi úspěšný mladý podnikatel. Můžeš nám popsat svou podnikatelskou činnost?
Provozuji internetové magazíny, jako web edownload.cz a další weby. Náplň mé práce spočívá převážně v rozdělování práce a komunikaci s klienty. Vystavuji faktury a sleduji různá čísla.

Co tě z toho baví nejvíce?
Nyní třeba řešíme s programátorem, jak zrychlit zobrazení stránek magazínů v prohlížeči čtenáře, to je pro mě technicky zajímavá činnost. Baví mě taky sledovat přibývající peníze na účtu.

V kolika letech jsi začal a co tě k podnikání motivovalo?
Podnikat jsem začal v prvním ročníku na vysoké škole, to mi bylo 21. Dříve jsem bohužel neměl doma internet. Už tehdy mi bylo jasné, že studovat školu jen kvůli získání titulu, jak to dělá většina studentů, je k ničemu. Navíc mě programování ve škole ani nebavilo.

Takže jsi školu opustil, nebo jsi ji zdárně dokončil? Máš dnes nějaký titul?
Školu jsem dokončil jako bakalář. Magisterský studijní obor už pro mě neměl smysl, protože v té době už jsem se byl schopen slušně uživit. Titul se hodí jen pro profese, kde je jeho nutnost dána zákonem. Důležitější jsou praktické znalosti.

Otázka podnikání a studia byla na našem magazínu už několikrát rozebírána a postoje čtenářů se často velmi lišily. Kdybys dnes mohl vrátit čas, studoval bys vysokou školu znovu, nebo by ses vrhl rovnou do podnikání?
Protože jsem studoval denní studium na vysoké škole, živili mě rodiče a já tak měl dostatek času na rozjezd podnikání a nemusel jsem mít strach o přežití v případě neúspěchu. Začít podnikat při VŠ je podle mě ideální. Člověk ještě obvykle nemá rodinu ani další závazky a jeho životní náklady jsou nízké. Kdybych na VŠ nechodil, musel bych si najít nějaké zaměstnání, abych mohl z něčeho žít. Začít podnikat by tak bylo mnohem složitější.

Pomohla ti škola v podnikání? Byla pro tebe nějak přínosná a dala ti něco, co jsi ve svém podnikání zúročil?
Z hlediska nějakých využitelných znalostí mi škola nepomohla, ale seznámil jsem se se zajímavými lidmi a s některými ještě dnes uzavírám obchody. Největší přínos školy vidím v tom, že mi poskytla kvalitní podmínky pro start mého podnikání.

Vím, že provozuješ několik magazínů, kolik jich je dohromady? A zakládal jsi je všechny najednou nebo postupně?
Mám přibližně 25 magazínů. Buduji je postupně 8 let. Založit najednou takové množství magazínů ani nejde, pokud to nemá být na úkor kvality.

Takže jsi zakládal jeden do roka, do měsíce? Ptám se proto, abych zjistil, za jak dlouho se dá magazín rozjet.
Nezakládal jsem magazíny v nějakém pravidelném intervalu. Někdy jsem založil jeden, někdy dva najednou. Jednou jsem jich třeba koupil hned pět už rozjetých. Rozjezd magazínu může trvat třeba 1-2 roky, ale taky se nemusí podařit nikdy.

Jak to vše zvládáš spravovat?
Důležité je přenést co nejvíce práce na ostatní lidi, kteří pro mě pracují. Taky je třeba mít stanovené jasné priority a dělat v první řadě tu nejdůležitější práci, to je ta, díky které se vydělá nejvíce peněz. Když to je již takto hezky zorganizované, je to časově méně náročné než běžné zaměstnání.

Kolik lidí se na všech magazínech podílí?
Několik desítek.

Sehnat ale kvalitní lidi, kteří budou svou práci dělat dobře, je dnes velmi složité. Jak je hledáš ty?
Dnes už lidi nepotřebuji moc hledat. S programátory spolupracuji dlouhodobě. A výběr nových redaktorů si již řeší sami šéfredaktoři. Dříve jsem to řešil pomocí inzerátů na jobs.cz apod. Jde tam vložit inzerát jako brigáda zadarmo. Vždy se ozve několik desítek lidí. Z toho jsem vyřadil ty, kteří již mají pravopisné chyby v e-mailu nebo v životopise. Ostatním jsem zadal zkušební článek, a pokud dopadl dobře, tak jsem jim dal příležitost pro mě pracovat. Ze sta takto zaměstnaných lidí zůstane dlouhodobě použitelných cca deset redaktorů. Je to dost časově náročné najít opravdu dobré redaktory.

Někdy se zájemce ozve sám prostřednictvím kontaktních údajů u magazínu nebo někdo někoho doporučí. V takovém případě je pravděpodobnost dlouhodobě úspěšné spolupráce vyšší než u těch, co se ozvou na inzerát.

Jak jsi v době, kdy ses tomu věnoval sám, posuzoval kvalitu redaktora? A vůbec, jak vypadá kvalitní článek?
Nepovažuji se za specialistu na kvalitu textu ani nejsem profesionální novinář. Určitou úroveň textu by měl ale umět poznat každý rozumný člověk. Je třeba si pokládat správné otázky. Jaký přínos má článek pro čtenáře? Řeší nějaké jejich problémy? Je dobře čitelný?

Důležitější je pro mě u redaktora odborná úroveň tématu a vcítění se do čtenáře než úroveň článku z hlediska českého jazyka.

Občas jsem si také najal specialistku Míšu Votavovou, která mi udělala detailní rozbor nějakých článků. To potom pomáhá daným redaktorům k zlepšení jejich práce.

Kontroluješ ty sám nějak kvalitu článků? Znám lidi, co provozují magazíny a je jim v podstatě jedno, jak kvalitní či nekvalitní obsah budou nabízet. Jejich středem zájmu je inzerce a nedělá jim problém publikovat články, které čtenářům vůbec nic nedají. Jak to máš ty?
Dnes již články kontroluji jen náhodně. Kvalitu článků kontrolují zejména šéfredaktoři, kterým důvěřuji. Inzerce je důležitá pro provoz webu, ale na celkovém objemu článků se podílí méně než deseti procenty.

Víc než deset procent už je hodně?
Nikde není stanoveno, co je hodně. Snažím se to ale takto mít.

Přizpůsobuješ obsah aktuálním trendům, nebo mohou redaktoři psát, o čem chtějí?
Redaktoři mohou psát jen o tématech, které jim schválí šéfredaktor. Je třeba psát o tom, co zajímá čtenáře. Např. u módních magazínů se píše hodně podle aktuálního ročního období.

Hodně mluvíš o šéfredaktorech. Jaké u tebe mají povinnosti, pravomoci a co musí redaktor udělat, aby se stal šéfredaktorem?
Šéfredaktor je zodpovědný za počet a kvalitu publikovaných článků. Sám si vybírá své lidi do týmu, sám s nimi může ukončit spolupráci. Také vybírá, schvaluje a rozděluje témata pro články.

Pokud je třeba vybrat nového šéfredaktora, tak ho vyberu z redaktorů daného magazínu podle toho, který se mi bude zdát na tuto pozici nejvhodnější. Pokud bude redaktor aktivní a bude svou práci odvádět dobře, je možné, že se jednou stane šéfredaktorem.

Je někdo z tvých redaktorů či šéfredaktorů ve firmě zaměstnán, nebo pro tebe pracují na základě dohod o provedení práce, smluv o dílo a podobně?
Lidé pro mě pracují jen na základě smlouvy o vytvoření díla, popř. dohody o provedení práce. Je to takto mnohem jednodušší a také finančně výhodnější pro obě strany. Navíc si myslím, že je užitečné studenty něco naučit už při studiu nebo udržet v pracovním procesu ženy na mateřské.

Magazíny žijí převážně z inzerce. Jak sháníš nové inzerenty?
Snažíme se odvádět svou práci dobře, ať se inzerenti k nám rádi vrátí a případně nás dále doporučí. Díky dlouhodobé spolupráci máme dnes již docela dostatečné množství inzerentů a pomáhám získat nové inzerenty i několika konkurenčním magazínům. Kromě zaměření na kvalitu webu je třeba mít i aktivní přístup a nebát se zkusit potencionálním inzerentům třeba zavolat.

Takže bys našim čtenářům, co inzerenty hledají, doporučil, aby třeba vytvořili nějakou nabídku, vytipovali si potenciální inzerenty a následně je oslovili? Co takového inzerenta zajímá? Existuje nějaký „recept na úspěch“?
Měli by umět vytvořit takovou nabídku, která by byla zajímavá pro určitého inzerenta. Tyto zkušenosti získají až praxí. Potom můžou třeba zkusit klientovi zavolat, krátce mu produkt představit a požádat o ho zaslání podrobnějších informací na e-mail.

Nemělo by se také zapomínat na vytvoření nabídky přímo na stránkách webu, protože někdy se inzerenti ozvou i sami. Naopak bych určitě nedoporučoval rozesílání nevyžádaných e-mailů, jen vás to může poškodit.

Na firemních stránkách se chlubíš inzerenty, jako je GE Money Bank, UPC Česká republika, a.s. a další. To jsou velké firmy, jak lze přijít k takovým inzerentům?
K takovým inzerentů lze přijít prostřednictvím nějakého mediazastupitelství. Dříve jsme měli výhradní spolupráci na prodej reklamy na edownload.cz se dvěma velkými mediazastupitelstvími, ale nebyl jsem s touto spoluprací spokojen. Často používají bannerové reklamy s platbou za klik. Kvůli špatnému cílení ale vydělají méně než třeba AdSense na stejné pozici.

Takže už taková mediální zastoupení nedoporučuješ, a naopak si inzerenty sháníš sám?
Já mám s nimi sice špatné zkušenosti, ale existují i vydavatelé, kteří jsou s nimi spokojeni. V případě spolupráce s medizastupitelstvím je lepší nevýhradní spolupráce, kdy oni dodají reklamu, jen když se jim ji podaří zajímavě prodat. Potom může mít médium na volných plochách třeba AdSense nebo může samo reklamu prodat jiným inzerentům. Aby médium mohlo s nějakým mediazastupitelstvím spolupracovat musí být pro něj dostatečně zajímavé.

Stále dokola se diskutuje o klesající důležitosti zpětných odkazů. Některé vyhledávače už jim skoro nepřidávají žádnou hodnotu. Pokud tento trend bude pokračovat, nebojíš se ztráty zájmu o inzerci u inzerentů?
Inzerenti by se měli chovat tak, jako by žádné vyhledávače neexistovaly. Weby, které mají dobrý obsah a návštěvnost, se přízně inzerentů bát nemusí.

Co vše zájem inzerenta ovlivňuje?
Je to návštěvnost, téma webu, vzhled webu, kvalita obsahu, známost značky, cena a nabídka inzerce, množství reklamy na webu a některé inzerenty bohužel zajímají i nesmyslné toolbarové ranky.

Jaké typy inzerce lze na magazínu použít? Většina lidí zná jen textovou inzerci, bannerovou reklamu a podobně. Zkoušel jsi třeba něco dalšího?
V magazínu je možné použít všechny druhy internetové reklamy, tj. např. bannery, AdSense, placené články, intextová reklama, rozesílání reklamních sdělení e-mailem, zpětné odkazy.

Když byly magazíny nové, určitě o ně tak velký zájem inzerenti neměli. Jak jsi tehdy postupoval?
V roce 2007, když jsem začínal budovat první magazín, bylo mnohem jednodušší získat návštěvnost z vyhledávačů. Díky tomu mohly být některé magazíny ziskové pomocí AdSense třeba již po několika měsících provozu. Dnes už je to složitější. Přímé inzerenty jsem získával postupně.

Po jak dlouhé době se magazín stane ziskovým? Dokážeš to vzhledem ke svým zkušenostem nějak odhadnout?
Na to se nedá moc konkrétně odpovědět, záleží to na spoustě okolností. Někdy to může být pár měsíců, někdy se to nemusí podařit ani za několik let.

Už na začátku pro tebe pracovali jiní lidé, nebo jsi vše nejdříve zařizoval sám?
První web jsem založil v roce 2006 a bylo to, dnes již docela neaktivní, diskusní fórum o počítačích pcmark.info. Začalo běžet na freehostingu a po půl roce jsem koupil doménu, hosting a pořídil si živnostenský list.

Celkový rozpočet pro rozjezd podnikání byl tedy necelých 2000 Kč. Získal jsem prvního inzerenta, což byl Banan.cz. Tyto první vydělané peníze jsem potom v roce 2007 investoval do rozjezdu prvních magazínů. Prvních několik článků jsem napsal sám, ale brzy jsem našel prvního redaktora a potom jsem již skoro žádné články nepsal. První magazín si vydělal na rozjezd druhého a tak se postupně počet magazínů zvyšoval.

Jak vidíš budoucnost těchto médií? Budou ještě za dva roky či pět deset let magazíny v takové formě, jako jsou ty tvoje nebo ten náš?
To ukáže až budoucnost. Díky neustále vzrůstající konkurenci uspěje v budoucnu jen ten, jehož obsah bude čím dál kvalitnější.

Má dnes cenu budovat nové magazíny? Pokud ano, na co by se jejich tvůrci měli zaměřit?
Pokud by to měl být magazín, jakých jsou dnes již stovky, tak bych to nikomu nedoporučoval. Je s tím hodně práce a s nejistým výsledkem. Zkusit si to ale může každý, když neuspěje, tak většinou už podobnou chybu neudělá. Pokud bude někdo dobrý a bude mít něco unikátního, o co je zájem, a realizuje to v nadprůměrném provedení, může být úspěšný.

Tvoje magazíny nejsou responzivní. Myslíš si, že to není potřeba?
Je to určitě důležité, kromě toho máme taky v magazínech přebytečný levý sloupec. Je to 6 let starý vzhled magazínů a do budoucna určitě plánujeme změnu. Nyní třeba na edownload.cz připravujeme novou responzivní verzi.

Mě třeba zaujalo, že umožňuješ registraci čtenářů. Je tato funkce využívaná a proč by se měli zaregistrovat? Tlačítko je jasně viditelné hned pod hlavním menu.
Není to důležitá funkce a na většině magazínů není ani moc používaná. Asi ji zruším.

Proč tvoje weby neběží na WordPressu? Ten je velmi populární a často využívaný.
WordPress mi nemůže nabídnout přesně to, co potřebuji, anebo by to bylo ještě složitější než mít vlastní systém. Mám administraci upravenou přesně dle mých představ, což mi šetří čas. Mám třeba společnou administraci pro všechny magazíny, díky tomu se nemusím přihlašovat do desítek administrací zvlášť. Každou změnu administrace stačí udělat jen jednou, nemusí to programátor měnit na všech webech, to šetří i peníze. Weby na vlastním systému jdou také mnohem lépe optimalizovat, mohou být rychlejší a méně zatěžovat server.

Jak řešíš obrázky a fotky? Nakupuješ je?
Používáme obrázky zdarma s Creative Commons licencí, to jsou např. obrázky z Wikimedia.org, dále jsme domluveni s několika e-shopy, že můžeme používat fotky z jejich webu.

Chystáš se do budoucna otevírat nějaké nové magazíny?
Ne, protože nové magazín pro mě již nyní představují dlouhou návratnost investice, je s nimi také dost práce a dlouho to trvá. Pro mě je nyní mnohem lepší koupit nějaký již rozjetý magazín. Pokud někomu vydělává nějaký magazín třeba jen 2000 Kč měsíčně, tak ho prodá docela levně. Mně ale ten samý magazín může vydělat několikrát více díky tomu, že mám databázi svých inzerentů, umím provést lepší optimalizaci AdSense apod.

Je na závěr něco, co bys doporučil těm, co už mají vlastní magazín a chtějí, aby byl úspěšný?
Ať se pokusí vcítit do role čtenáře i inzerentů a podle toho vytváří obsah.