Jaký je rozdíl mezi myšlením podnikatele a zaměstnance?

Většina populace vidí za úspěšnými lidmi jejich štěstí, vrozené umění mluvit, dobrý vzhled, vystupování, lepší výchovu v dětství a studijní znalosti. Ale není tomu tak. Vše co mají oni, se můžete naučit i vy. Rozdíl je totiž v myšlení podnikatele a řadového zaměstnance.

Změňte sebe, změníte i své bohatství

V první řadě jsou to zvyky. Dopřáváte si v barech dobré pití, v restauracích drahá jídla, jezdíte hodně autem a vybíráte si drahé oblečení? Vezměte si raději jídlo z domova a do práce jeďte busem. Zvyk šetřit je nezbytný, i když zrovna nemáte na co. Ukládejte procenta z vašich příjmů a veďte si samozřejmě vlastní účetnictví. Podnikatel bez vlastního kapitálu je jako jezdec bez koně. Znáte, když vám z peněženky nějak rychle mizí peníze? Můžete si být jistí, že zaznamenáváním vašich výdajů se utrácení zredukuje a zase bude více peněz na spoření.

Dělat více než za kolik vás platí je investice. Víte, proč vám lidé dávají dárky? Protože je chtějí od vás také. Tento princip se používá i v práci. Když má šéf povýšit zaměstnance, vybere si toho nejpilnějšího, který toho pro podnik dělá víc, než by měl a snaží se věci zefektivňovat. V podnikání to platí dvojnásob. Prvních pár měsíců vedení své firmy budete vynakládat maximální úsilí za minimální finanční odměnu pro vás.

„Jó dneska už to nejde. Je jiná doba,“ říkají všichni. Dnes je nejlepší doba za posledních 100 let. Ohlédneme-li se do brzké minulosti, tak vidíme, že za dob Sovětského svazu nešlo podnikat vůbec a během světových válek jen stěží. To, že se nedá už vymyslet nic nového, je hloupost. Doba se mění, jsou jiné trendy, zvyky a kultura. Po revoluci k nám začali expandovat zahraniční byznysmeni chemicky upravované potraviny. Čechům se to zalíbilo, obzvláště když objevili v dnešním rychlém světě instantní jídla. Teď se vše obrací a my máme rádi bio potraviny nejlépe z farmářských trhů. Móda v oblékání se přeci také neustále mění a vrací ke starým trendům.

Inzerce

Ostatní mají více, proto nemám nic

„Lidé okolo mě mají prostě více štěstí,“  také není pravda. Neúspěšní lidé sedí doma a čekají, až jim štěstí padne do klína. Za štěstím se musí jít. Když je muž velmi úspěšný u žen, je to tím, že má štěstí? Musel nejdříve trapně oslovit stovky dívek, než s nimi začal mít to „štěstí“. Stejně tak získání bohatství není samotné štěstí, ale je za ním dlouhá a namáhavá cesta.

Rozdíl mezi člověkem, který si přeje být bohatý, a tím, který touží být bohatý, je ten, že ten první žije běžným životem a čeká, až jeho život něco zásadně změní. Oproti němu druhý již dnes začne vymýšlet jak toho dosáhnout a okamžitě odkládat peníze stranou. Je důležité mít konkrétní dlouhodobý cíl. Když mám být bohatý, tak už vím jaký domek a auto si za 10 let koupím. Když nad tím nebudu přemýšlet teď, tak mě to za 10 let překvapí a zrovna nebudu mít žádné peníze.

Při jednom výběrovém řízení nebyl muž na pozici přijat, protože si ředitel všiml, že má špínu za nehty. Tak jak člověk pečuje o sebe a své zdraví, tak je pečlivý i v práci. Proto jsou tak veliké rozdíly ve vizáži obyčejných a vysoko postavených lidí. Z oblečení věnujte zvláštní pozornost botám. Ty obvykle o člověku prozradí mnoho.

Co to řekl Lenin a jak jsou na tom bohatí?

Studium je jedna z nejdůležitějších věcí. Avšak jen zlomek toho co bychom měli vědět, pochází ze školy. Zaměstnanci lpí na škole, protože ta je dovede přesně tam, kam chtějí. Do zaměstnání. To ale není náš případ. Nechcete-li přemýšlet jako zaměstnanec, hledejte informace i za hranicemi školy. Knihy, přednášky, audio nahrávky, informační weby, diskuzní fóra a samozřejmě promítnout to vše do praxe. Dělejte jen ty věci, které jsou v souladu s vašimi životními hodnotami. Máte-li jako jednu z životních hodnot peníze, pak hledejte způsob jak je získat a neočekávejte, že zbohatnete v zaměstnání. Takže pokud vás ve škole učí něco, co se vám hodí k podnikání a přinese to peníze, je to dobře. Pokud ale člověk studuje jen kvůli titulu, je to jen obyčejný zaměstnanec, který chce s titulem získat lepší místo v práci.

„Narodil jsem se do chudé rodiny a je mi souzeno být chudý“, zní další výmluva prostého člověka. Je to ale pro něj větší motivace začít něco dělat. Člověku z chudších poměrů pak dělá mnohem větší radost, když v prvním měsíci svého podnikání vydělá pár stovek korun, než tomu, kdo je zvyklý je pravidelně dostávat od svých rodičů a neobtěžuje se s nějakým podnikáním ani namáhat. Lidé z bohatších rodin jsou mnohdy tak zvyklí utrácet, že už nedokážou snížit svou životní úroveň na úkor založení vlastní firmy.