Tomáš Dočkal: Když něco děláte naplno, není možné neuspět. Dokonce ani v textilním průmyslu

Tomáš Dočkal je z Brna a už od svých 16 let se věnuje návrhářství a krejčovství. Dnes je mu 22 let a podniká v textilním a reklamním odvětví. Zejména zajišťuje přímou výrobu pro módní značky Dotchi,  Max & Marks a krejčovství Natali. Rovněž je členem Národní Komory Módy. Zaujalo nás, že tak mladý člověk už buduje svoji vlastní módní značku, a neváhali jsme mu položit několik zajímavých otázek.

Inzerce

Je značka Dotchi vašim živobytím?
Jelikož v podnikání nestačí vydělat peníze jen na základní věci, ale je nutné neustále do podniku investovat, a to čím dál více, tak si dosud zajišťuji i jiné zdroje příjmů.

Co vše „Dotchi“ znamená?                                                                     
Značka Dotchi je zároveň mou přezdívkou, získal jsem ji v době, kdy jsem jezdil BMX Freestyle. Vznikla zkomoleninou slova Ritchey, jež je značkou komponentů jízdních kol. Přezdívka se uchytila a do pár týdnů nezbylo moc lidí, kteří by mě oslovovali mým pravým jménem.

Je to jen módní značka?
Je to především módní značka, ale beru ji také jako symbol vytrvalosti a toho, že když něco děláte naplno, není možné neuspět. Myslím si, že tak to vidí i někteří mí klienti, a právě proto si vybírají značku Dotchi. O tom nejvíce vypovídá i samotný počátek značky.

Kdy jste značku založil? Při studiu?
Paradoxně jsem v prvních dvou letech studia chtěl ze školy odejít, protože mi studium moc nešlo a nebavilo mě, doslova jsem prolézal. Profesoři mě měli za někoho, kdo nejspíš dříve nebo později odpadne. Potom se vše díky prvním zajímavým projektům, ke kterým jsem byl pozván svými kamarády, změnilo. Známky se mi začaly lepšit, protože se změnil můj postoj ke škole, ale hlavně se pro mě změnil její smysl v rámci oboru. Nicméně postoj profesorů a spolužáků zůstal. Tajil jsem, že po škole veškerý volný čas věnuji své značce.

Proto, když na to po čase náhodou přišla má spolužačka, se to po škole samozřejmě rychle rozšířilo a pro všechny to byla velká rána, že ten budiž k ničemu je vlastně majitelem módní značky, kterou respektují jako plnohodnotnou už stovky spokojených klientů a v Brně se už dokonce zapsala do podvědomí spousty lidí.

Kde všude se vaše oblečení prodává?
Oblečení prodáváme přímo, a to v prostorách brněnského krejčovství. Část modelů dále prodáváme prostřednictvím internetového obchodu a také za využití distribučních serverů, jako je například fler.cz nebo ceske-produkty.cz

Jak dostáváte své zboží k zákazníkům?
Největší počet klientů získáváme díky osobnímu doporučení jejich přátel a mému osobním styku s lidmi. Svou roli, především u mimobrněnských klientů, hrají také internetoví distributoři. Mediálních reklam dosud nevyužíváme.

V jakých cenových hladinách se pohybujete?
Cenové hladiny jsou velmi rozmanité a záleží především na typu zakázky, náročnosti modelu a nákladech na materiál.

Abych byl přesnější, děláme zakázky 1-2 kusové, které jsou nejčastější, ale také velkokapacitní, například 50 kusové. Výroba i náklady se pak diametrálně liší efektivitou práce i cenou materiálu. Materiály nabízíme v cenových relacích od 200,- Kč, ale v nabídce máme také luxusní materiály s cenou až 15.500,- Kč za metr délky.

Ukázka některých modelů.

Pro koho je značka Dotchi určena?
Zpočátku byly první věci zaměřené spíše na mladé lidi ve věku 15-25 let a ve volnočasovém stylu. Za těch pár posledních let se však koncept značky změnil spíše na společenskou módu a současně máme klienty ve věku od 20 do 55 let z nejrůznějších sociálních sfér. Myslím si, že chtít nosit pěkné a originální oblečení není tak otázkou věku či sociální situace, jak jsem si to myslel zpočátku, ale spíše otázkou priorit. Klienti, kteří ke mně přijdou, totiž nejsou jen obchodní zástupci nebo majitelé firem, ale i například dělníci na stavbě či prodavači v Tescu…

Kolik prodáte kusů oblečení ročně? Můžete nám přiblížit i roční obrat Dotchi?
V prvních dvou letech nepřesahoval počet oblečení 50 kusů ročně. Bylo nutné mít k podnikání i zaměstnání. Koncem tohoto, bez dvou měsíců, pátého roku odhaduji počet kusů na skoro 400.

Roční obrat je interní záležitost, ovšem mohu vám prozradit, že 1 milion zatím nepřesáhneme. Nicméně příští rok bude třeba úspěšnější díky plánovaným projektům. Rozhodně pro to udělám maximum.

Kolik máte zákazníků?
Aktuální počet klientů vám nyní přesně neřeknu, jelikož tyto statistiky dělám zpětně až začátkem nového roku. Z minulého roku vám však mohu prozradit statistiku návratnosti klientů, která je pro mě tou nejdůležitější, jelikož zobrazuje, jak jsou naši klienti s oblečením od nás spokojeni. Více než jednou za dobu existence firmy u nás nakoupilo 55,1 % z toho 30,6 % dokonce více než 3krát. Co jistě také stojí za zmínku, je počet reklamací.  Za skoro 5 let byly vyřízeny 3 reklamace. Od začátku roku 2013 značka nabízí záruku 3 let, místo klasických 2. Naše výrobky jsou totiž nezpochybnitelně vysoké kvality.

Máte nějaké populární klienty?
Vyloženě mediálně populární klienty dosud nemám, ale mám spoustu klientů se zajímavými obory zaměstnání, jako například profesoři na vysokých školách, doktoři, zpěváci, politici, hasiči, starostové, majitelé firem, hokejisti a spousta dalších. Také jsem měl zakázky pro firmy a instituce, jako jsou například Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, ODS, OVB a často spolupracuji s velkou reklamní společností Freeboard Europe.

Odkud dovážíte látku? A kde čerpáte inspiraci na nové modely?
Látky odebírám z Itálie a na přání klientů i z Anglie nebo Francie. Z Česka bych odebíral rád, ale vyhovujícího výrobce látek mám pouze pro pleteniny.

S kým spolupracujete?
Spolupracuji převážně s lidmi v oborech z módního průmyslu, kteří jsou pro mé podnikání nezbytní. Patří mezi ně fotografové, vizážisti, kadeřníci, grafici, modelingové agentury, dodavatelé materiálů či jejich obchodní zástupci.

Dokážete dnes či do budoucna konkurovat velkým zavedeným značkám? Myslíte si, že jim nějaká nová značka konkurovat dokáže?
Odhaduji, že do jednoho až dvou roků budu plně konkurence schopný luxusnějším, nejmenovaným krejčovstvím, která se řadí mezi špičky. S jedním z nich v současné době v určitých věcech spolupracuji a s majitelem druhého mám naplánovanou přátelskou schůzku. Vždycky říkám, že konkurenční boje jsou velmi drahá záležitost, naopak fúze velmi výhodná. Raději si dělám přátele než nepřátele.

Co vše je potřebné pro založení vlastní módní značky? Jak ji lze vůbec založit?
Můj názor je, že samotné založení je to nejjednodušší na celém procesu. Nejtěžší je v ČR takovéto značce zajistit samotný chod. V každém podnikání a především v jeho začátcích, kdy začínáte od nuly, je to velmi náročné.

A liší se to nějak ve vašem oboru?
Troufám si říci, že v textilním průmyslu je to ještě náročnější. Přestože Česká republika bývala velmocí módního průmyslu, dnes už to tak bohužel není. Výrobci látek, co u nás fungují, většinou nenabízí kvalitou a vzhledem přijatelné látky a výjimky, které mezi nimi jsou, většinou dodávají materiály pouze velkým odběratelům, což si začínající podnikatel zkrátka nemůže dovolit.

Řešením pro mě tedy bylo pouze vyhledání kontaktů na dovozce látek ze zahraničí, konkrétně z Itálie. Dále se však snažím zajistit odběr od značkových výrobců látek, protože si uvědomuji důležitost výběru z širší škály látek pro mé klienty.

Dalším problémem postupem času (opět vzhledem k situaci v textilním průmyslu) bylo najít schopnou krejčovou na šití oděvů (prvního 3,5 roku jsem musel zvládat zhotovení oděvů vesměs jen sám, což by dnes, vzhledem k růstu značky, nebylo reálné. Obor krejčí/švadlena byl během několika minulých let na většině škol v ČR zrušen a lidí, kteří mají v tomto oboru praxi a zároveň v něm chtějí dále pracovat, je po čertech málo. V současné době mám krejčovou, jež má spoustu zkušeností a let v oboru v Polsku, na Ukrajině a v Česku. Tuhle bitvu jsem prozatím také vyhrál, i když si uvědomuji, že za nějaký čas mě to bude čekat znovu, a to při rozšiřování výroby.

Poslední věcí, která byla nezbytně potřebná, bylo zařídit vyhovující prostory. V prvních letech mě moji klienti navštěvovali přímo u mě v bytě, kam chodili především kvůli individuálnímu přístupu a dobře odvedené práci. Když se však snažíte nabízet výjimečné služby, měly by dle mého být nadstandartní ve všech aspektech, i co se týká prostředí.  

Jak vás napadlo svou značku založit? Proč jste třeba nezačal pracovat pro nějakou již zavedenou?
Nápad založit vlastní módní značku přišel během studia na střední škole. Pod obchodní značkou Dotchi působím od roku 2010, ovšem navrhování a šití jsem se začal věnovat v roce 2009, kdy jsem začal nabízet svým přátelům zakázkové šití, například košil nebo kalhot. Hlavním zlomem bylo oslovení k realizaci šatů na kadeřnickou soutěž a následující oslovení modelingové agentury k ušití společenských šatů pro módní focení na zámku hraběnky Denisy Belcredi. Pak už jsem zkrátka pocítil kouzlo a prestiž tohoto oboru a chtěl jsem mít značku, pod kterou by se má díla mohla šířit mezi lidi a přinášet mi klienty.

Takto vypadají prostory, v nichž vznikají nová díla Dotchi.

Kolik lidí pod Dotchi pracuje?
V současné době jsme na hlavní práci se značkou spojenou pouze dva. Má velmi šikovná krejčová Nataliia Tazvan a já. Dále však externě spolupracuji s osmi neméně důležitými lidmi.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Mám spoustu plánů, některé jsou v ČR naprosto výjimečné, a proto bych o nich nerad mluvil před jejich realizací.

O čem však, co se týče krejčovství, mluvit mohu, tak o svém plánu rozšířit dodavatele látek, knoflíků aj. Zvýšit komfort prostředí prostor a rozjet pro krejčovství Dotchi větší marketingové akce, a to převážně v Brně. Značka Dotchi by měla postupem času zůstat pouze zakázkovou značkou.

Dále mám v plánu založit novou značku, která ponese název Thomas Vedere. Půjde o značku konfekční. Primárně bude zaměřena opět na pánskou společenskou módu. Tato značka bude materiály i zhotovením podobná Dotchi, ovšem díky efektivnější výrobě a odpadnutí času např. při osobních schůzkách, zkouškách či shánění konkrétních materiálů, jako je tomu u zakázkové výroby, bude značka Thomas Vedere značně levnější. S touto značkou bych chtěl následně expandovat do zahraničí.

Na čem však trvám, je, že výroba – i přes nelehké podmínky – zůstane v České republice.

Jak se podle vás módní průmysl vyvíjí? Jste s jeho vývojem spokojen?
Lidé stále preferují spíše monopolní módní značky, protože žijí v omylu, že zakázkové šití je jen pro ty nejbohatší, jak tomu bylo kdysi, a po nových značkách se moc nedívají. Myslím si ale, že díky síle internetu a sociálních sítí se to bude měnit a menší značky budou získávat čím dál více místa na trhu. Což je dobře, protože lidé by měli mít možnost vybrat si oblečení, které jim nejlépe sedne, jak vzhledem, tak střihem.

Neřekl bych, že jsem nespokojen s módním průmyslem. Co se týče módních návrhářů, tak máme stále velmi schopné a talentované lidi, konkurence schopné a na světové úrovni.

Co se však týká textilního průmyslu jako takového, z toho je mi občas smutno. Přijde mi velká škoda, že Česká Republika, bývalá velmoc ve světě jak v textilním, tak i módním průmyslu, dovolila takovou destrukci celého průmyslu. Nedávám to rozhodně za vinu firmám jako takovým, ale politikům, kteří dovolili privatizace textilních podniků, které byly následně vytunelovány, a povolili masivní import, především z Číny a Vietnamu, na což české výroby nemohly pružně reagovat a konkurovat jejich nízkým cenám.