Podnikání za První republiky: Ideál nebo mýtus?

Podnikání a hospodářství za První republiky se stává čím dál oblíbenějším tématem hovorů a povzdechů typu: „Jó, za První republiky jsme byli světoví“, „Za První republiky se nekradlo a nepodplácelo“ a podobně. Co je na tom pravdy a bylo podnikání za První republiky skutečně tak růžové?

Inzerce

Jako První republiku označujeme období od vzniku Československa v roce 1918 až do jeho okupace v roce 1938. Dvacet let existence První republiky není dlouhá doba, přesto jej můžeme zhodnotit jako období českých dějin, které bývá nejčastěji připomínáno, komentováno a jaksi obdivováno. Možná vlivem zejména naivních komedií z té doby, historizujících a podobně idealistických filmů a seriálů doby současné a také nostalgie pamětníků máme obvykle za to, že První republika byla jakousi ideální zemí, kde všichni nadšeně táhli za jeden provaz, budovali republiku, kde se úspěšní podnikatelé rodili jako na běžícím pásu a slova jako korupce nebo krádež vůbec nedávala smysl.

Jak se podnikalo za První republiky

Podnikání za První republiky podléhá podobným idealizujícím mýtům jako První republika v čele s tatíčkem Masarykem samotná. Pravdou je, že se již za Rakouska-Uherska v českých zemích čile rozvíjelo hospodářství, nejprve založené na zemědělství, později se přidal i průmysl. Toto vyspělé hospodářství si pak Češi udrželi i po vzniku samostatného státu.

Ekonomická situace tehdy ale také nebyla snadná. Hospodářské krize, které postihly tehdejší Československo, se s dnešními ekonomickými krizemi vůbec nedají srovnat – současné krize jsou proti těm minulým jen pětkrát vyluhovaný čajíček. Když ve třicátých letech udeřila hospodářská krize, lidé to skutečně pocítili – nezřídka trpěli hladem, zimou. Dnešním nářkům na krizi by se patrně jen vysmáli.

O československé ekonomice panuje přesvědčení, že byla velmi otevřená a liberální, což není docela pravda. Tehdejší vláda nastolila silně ochranářskou celní a obchodní politiku, takže se český průmysl musel zčásti věnovat i oblastem, které pro něj neměly význam – třeba výrobě biopaliv – a kvůli vysokým clům nejenže nemohl své zboží exportovat, ale ani importovat suroviny či produkty, které se vyráběly v jiných částech bývalého mocnářství. Na druhé straně český průmysl dusily banky a monopoly, jejichž vliv byl v té době mnohem silnější, než je dnes.

A jak je to s liberálností tehdejšího hospodářství? Liberální hospodářství je takové, které jedince nijak neomezuje v tom, aby si vydělával tím, v čem je nejlepší (čímž stát vlastně produkuje nejvýkonnější pracovníky), nebo tím, co jej nejvíce baví (a stát získává nejspokojenější občany). Překážky, které omezují liberálnost hospodářství, jsou třeba daně, ale i nutnost vlastnit nejrůznější oprávnění, licence či kádrové posudky.

První republika skutečně v tomto ohledu patřila mezi svobodnější ekonomiky. Zároveň ovšem probíhal velký „hon na čarodějnice“ – respektive na Němce a jiné cizince, kteří za První republiky zastávali významné funkce. Z těchto funkcí byli odejiti, čímž si ovšem státní ekonomika pod sebou podřezala větev – tito lidé totiž své funkce zastávali obvykle skutečně z toho důvodu, že byli zkrátka nejlepší, a s jejich odchodem tak československá ekonomika přišla o svou elitu. Majetek Němců byl pak „znárodněn“ a přešel do rukou českých soukromníků.

Čeští podnikatelé se tedy měli v podstatě dobře, mohli svobodně podnikat a navíc měli velkou šanci, že jim stát nadělí nějaký ten dáreček po odejitých Němcích. Tato podnikatelská pohoda byla ovšem poskvrněna právě nelítostným a neetickým chováním k německým podnikatelům. Roku 1920 byl navíc přijat Zákon o podnicích, který zahraničním firmám přikazoval, že pokud chtějí v Československu podnikat, musí si zde zřídit své sídlo. To se řadě firem nevyplatilo, a tak československý trh obešly obloukem. Českoslovenští občané tak přicházeli o zahraniční zaměstnavatele a navíc řada produktů podražila, když československému výrobci odešel konkurent, který mohl cenu produktu poněkud regulovat.

„Tenkrát se nekradlo a nepodvádělo…“

„Tenkrát“ to bylo ve skutečnosti úplně stejné, jako dnes, ne-li horší. V době celosvětové bankovní krize vás snad trochu utěší, že za První republiky byly finanční skandály a špatné investice na denním pořádku. Parlament byl stejně „užvaněný“, jako je ten dnešní, a korupce bujela ve velkém.

Podnikatelé, jako byli Baťa, Preiss nebo Loevenstein, tvořili vlastně jakousi stínovou vládu republiky – takový byl jejich vliv na tehdejší vládu! Jejich vlivu se dnes snad jen přibližují Martin Roman nebo Andrej Babiš, a to ještě mají co dohánět. Prorůstání podnikatelských špiček do politiky bylo snadnější i díky prvorepublikovému veřejnému mínění, které mělo za to, že velmi bohatí lidé budou mít zcela logicky legitimní vliv i v politice – myšlenka dnes již nevídaná. Velcí podnikatelé ovlivňovali dokonce i prezidenta Masaryka a nejvyšší představitele vlády a v podstatě byli nezastavitelní.

Když si to shrneme, musíme realisticky vyhodnotit, že podnikání za První republiky mělo své klady i zápory. Jako čeští podnikatelé jste byli nehorázně protežováni svou vládou, se kterou jste si navíc mohli pohrávat podle vašeho přání, navíc jste při troše štěstí přišli k pěknému majetku po Němcích a prakticky vám nehrozila levnější zahraniční konkurence. Na druhou stranu jste se museli potýkat s vysokými cly a nedostatečným odbytem zboží do zahraničí, nutností vyrábět nepotřebné zboží a silnými ekonomickými krizemi, které zasáhly až do morku kostí.

Ještě byste chtěli podnikat za První republiky?