Muhammad Yunus: Příběh muže, který půjčoval chudým lidem a dokázal, že i z malých investic lze udělat velký zisk

Muhammad Yunus  je bangladéšským bankéřem, ekonomem a držitelem Nobelovy ceny za mír. Začínal jako profesor ekonomie. Během této doby ho napadl koncept „mikro-půjček“ (poskytování drobných půjček chudým podnikatelům, kteří jsou málo finančně zajištěni na to, aby získali úvěr tradiční cestou) a „mikro-finančnictví“. Tyto půjčky se staly základním kamenem pro úvěrové bankovnictví.

Inzerce

V roce 2006 Yunus společně s Greeman Bank, kterou založil, získal Nobelovu cenu za mír právě za snahu o zavedení těchto malých půjček. Yunus sám získal také mnoho národních i mezinárodních ocenění, jako je ITU World Information Society Award, Ramon Magsaysay Award, The World Food Prize a The Sydney Peace Prize. Je autorem autobiografie Bankéř chudým (Banker to the Poor) a zakladatelem organizace Grameen Foundation.

Dětství a studia

Narodil se 28. června 1940 (jako třetí dítě z devíti) do muslimské rodiny zlatníka Hazi Dula Mia Shoudagar a  Sufia Khatun ve vesnici Bathua blízko Bangladeše. V roce 1944 se rodina přestěhovala do města Chittagong. Zde začal také chodit do základní školy. V roce 1949 zjistili jeho matce psychickou nemoc, což rodině moc neulehčilo. Později byl přijat na střední školu Chittagong Collegiate School, kterou absolvoval jako 16. z  39 000 studentů ve východním Pakistánu.

Během svých školních let byl velmi aktivním chlapcem. Jako skaut jezdil do západního Pakistánu, Indie (1952) a v roce 1955 se dostal také do Kanady, a to na celosvětový sjezd skautů.  Během cesty domů procestoval celou Evropu a Asii.

Během dalších studijních let našel zálibu v umění a jako amatérský umělec vyhrál cenu za dramatické herectví. V roce 1957 se přihlásil ke studiu ekonomiky na Dhaka University, kde v roce 1960 získal titul bakaláře a o rok později také titul magisterský.

Počátky kariéry

Po dokončení vysoké školy pracoval jako výzkumný asistent profesorů Nurul Islama a Rehman Sobhana na Úřadě pro hospodářství a výzkum. Později v roce 1961 se stal profesorem ekonomie na Chittagong College. V roce 1965 mu Fullbrightova nadace  nabídla mezinárodní stipendium ke studiu ve Spojených státech, kde také v roce 1971 dokončil doktorské studium ekonomie na Vanderbilt University. V letech 1969 – 1972 působil jako asistující profesor ekonomie na Middle Tennessee State University.

Během bangladéšské války za svobodu (26. 3. 1971 – 3. 12. 1971) Yunus, spolu s dalšími bangladéšskými občany žijícími ve Státech, založil občanské sdružení na podporu osvobození jejich země.

Boj o liberalizaci

Po válce se vrátil zpět do Bangladéše, kde byl jmenován do vládní „plánovací komise“ vedenou  Nurul Islamem. Tato práce pro něj byla nudnou, a proto rezignoval a stal se vedoucím katedry ekonomie na Chittagong University.

Období hladomoru v r. 1974 jej přivedlo na myšlenku zavedení sociálně ekonomického programu pro chudé, který by byl založen na „mikro-půjčkách“ poskytovaných chudým lidem. První půjčku udělal sám Yunus, kdy půjčil 27 USD ženám ve vesnici Jobra, které se zabývaly výrobou bambusového nábytku. Protože banky mají přísná pravidla pro půjčování peněz, neměly šanci získat půjčku, a proto se obracely na lichváře. Těm ale vracely obrovské úroky, které byly ve výši téměř celého výdělku. Yunusův sociálně ekonomický program, který měl velký úspěch, později podpořila i vláda.

Po zkušenosti z vesnice Jobra si Yunus uvědomil, že založení instituce, která by půjčovala právě chudým, je velmi potřebné, protože tradiční banky na takovéto půjčky nikdy nepřistoupí pro jejich velké riziko splácení. Yunus ale věřil, že i chudí mají možnost splácet peníze, a proto mohou být „mikro-úvěry“ dobrým modelem pro bussines.

V prosinci roku 1976 se Yunusovi podařilo pro lidi z vesnice Jobra získat vládní půjčku z banky Janata Bank. Dále pak jeho instituce pokračovala v práci na zajištění úvěrů od jiných bank, kterými pak mohli chudí lidé finančně podpořit své další projekty.

Grameen Bank

V roce 1982 měla instituce již 28 000 členů. 1. října 1983 se z pilotního projektu stala plnohodnotná banka Grameen Bank (Vesnická banka), která se specializovala na půjčky pro chudé Bangladéšany, převážně ženy. Yunus  a jeho kolegové se potýkali s levicovými radikály, kteří vyhrožovali ženám, že pokud si půjčí od této banky, zostudí tím své muslimské kořeny. Půjčky jsou zaměřovány na ženy, protože se u nich předpokládá větší zodpovědnost při splácení kvůli zaopatření a zajištění rodiny. Také to ale odráží fakt, že ženy jsou zasaženy chudobou častěji než muži.

V roce 2007 přesáhla výše úvěrů částku 6.38 miliard USD, kterou Grameen Bank vydala 7.4 miliónu dlužníkům. K zajištění splácení vymyslela banka systém „skupin solidarity“. Tyto malé skupiny lidí se každý týden scházejí k uzavírání obchodů s bankou a vzájemně se podporují ve svém úsilí v oblasti ekonomického růstu a prosperity.

S postupným ekonomickým růstem přidala banka k „mikro-půjčkám“ také další typy úvěrů: na bydlení, zavlažovací systémy, rybolov aj…

Politika a odchod z banky

Na konci roku 2006 se Yunus rozhodl politicky se angažovat. Jeho snem byla demokratická strana, která by mohla změnit politické klima v celé zemi. V únoru 2007 napsal veřejnosti dopis, který rozeslal také mimo hranice země. Dopis byl uveřejněn v bangladéšském deníku Daily Star. Prosil v něm, aby sami lidé vzali věci a rozhodování do svých rukou. Jako občané mohou rozhodnout a zhodnotit záměry jeho politické strany, dát mu důvěru a možnost vybudovat novou vládu a vytvořit jiný, lepší Bangladéš.

Doufal, že se mu do dalších voleb podaří získat 300 kandidátů k naplnění parlamentu. To se mu ale nepodařilo, a tak o rok později z politiky odešel.

Únor 2011 s sebou přinesl odvolání z vedení banky. Důvodem údajně bylo dosažení věku 70 let a 10 let překročení stanovené věkové výše na postu v řídící funkci. I několikanásobné odvolávání se k vrchnímu soudu v Dháce a k nejvyššímu soudu nepomohlo a Yunus musel odstoupit. Byl kritizován premiérkou Sheikh Hasina, že jeho „mikro-úvěry“ mají příliš velké úroky a tím „vysávají krev“ z chudých klientů.

Celý jeho život je jedním neuvěřitelným příběhem a důkazem toho, že když člověk chce a má dobrý nápad založený na faktech, může dosáhnout velkých cílů. Nenechal problémy, které viděl okolo, jen tak. Rozhodl se, že bude hledat řešení, a tak půjčil jen pár dolarů, které otevřely cestu k dalším půjčkám miliónům lidí, kterým to pomohlo vylepšit jejich život. Tak vznikla největší banka Bangladéše.  I přesto, že netušil, jak se některé věci dělají, učením za pochodu vybudoval ekonomický základ miliónům lidí, a ovlivnil tak i ekonomiku ve vyspělých zemích, které napodobily jeho systém mikro-půjček. 23 zemí po celém světě, včetně Spojených státu, pochopilo, že i z malých investic jdou udělat velké věci.

Sám Yunus říká, že není mašinou na peníze, ale člověkem, který chce pomoct. A když má tu možnost, proč to neudělat? Půjčil pár lidem na telefon a k tomu přibyli další a další a v dnešní době je jeho firma největším mobilním operátorem v zemi, ale on si nenechal nic z toho, čeho dosáhl, aby se stal miliardářem. Žije skromný život a stále hledá cesty, jak pomáhat.

Pár rad, jak najít to, co našel on:

1. Hledejte řešení problému a vyřešte ho.
2. Nebojte se, dělejte a dokončujte věci, o kterých jste neměli ani tušení, že je budete jednou dělat.
3. Zaměřte se na věci, které přinesou štěstí a užitek ostatním.
4. Začněte s řešením problému klidně sami a klidně jen pro jednoho člověka. Když to bude fungovat, máte konečně semínko. To je nejdůležitější. Pak už budete jenom zasévat. Postupně to mohou být i milióny lidí, kteří budou těžit z vaší práce. Budete se divit, kolik lidí se k vám přidá, protože budou věřit vaší myšlence.
5. Vytvořte si svá pravidla, svoje teorie.
6. Nebuďte zatíženi představami jiných, dělejte věci jinak než ostatní.
7. Buďte vynalézaví, aktivní, změňte svět.

Zdroje: Wikimedia (obrázek), Wikipedia, MuhammadYunus.org, NobelPrize.org + vlastní