Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Martin Lukeš: Podnikání má řadu výhod, i když přináší často menší příjem než zaměstnání

lukesMgr. Ing. Martin Lukeš, Ph.D. toho má za sebou už skutečně hodně. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově a podnikovou ekonomiku a management na VŠE, získal i certifikát v oboru celoživotního vzdělávání v podnikání na Syracuse University. Rovněž je autorem knihy Psychologie podnikání a vede několik kurzů na nejen na toto téma.

Rovněž je spoluzakladatelem soukromé školy da Vinci, která se snaží podporovat zvídavost, sebedůvěru a další důležité podnikatelské charakteristiky dětí. Mohli bychom pokračovat, ale nás zajímá právě ona zmíněná psychologie podnikání, a tak jsme panu Lukeši položili několik otázek, které by vás, naše čtenáře, mohly zajímat.

Váš příběh je fantastický. Po tom všem, čím jste prošel a co jste dokázal, můžete říci, zda je z psychologického hlediska dobré být podnikatelem? Už několikrát jsem se setkal s názory, že to jsou sebestřední, egoističtí náfukové a podobně. Je to pravda?
Osobně považuji oblast podnikání za fascinující. Tím, že podnikání klade před člověka řadu výzev, dokáže jedinec lépe využít svůj potenciál v řadě různých oblastí a rozvinout dovednosti, které by jinak zůstaly nevyužity. Výzkumy na jednu stranu ukazují, že podnikatelé mají v průměru nižší příjmy než zaměstnanci. Na stranu druhou má podnikání řadu psychologických přínosů, jako je možnost být svým vlastním pánem, něčeho dosáhnout, splnit si své sny či přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí. A samozřejmě v případě dosažení úspěchu v podnikání přichází na řadu i finanční benefity – v zásadě bez omezení.

Vy sám jste podnikatel? Pokud ano, v čem podnikáte?
Nepovažuji se přímo za podnikatele, mé hlavní působení je na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ale je pravda, že jsem zapojen do sociálního podnikání, kterým je vedení soukromé Základní a mateřské školy da Vinci. Naším sloganem je „Škola pro zvídavé děti“. Naší vizí je vytvořit školu, ve které budou mít děti možnost poznat a využít svůj přirozený potenciál a vyrůst ve svobodné a zároveň odpovědné jedince, kteří si zvolí svou cestu životem. Pro některé z nich bude touto cestou právě podnikání.

Jak se dá psychologie podnikání studovat? Vysvětlíte mi to jako naprostému laikovi? Jak jste získával nové poznatky? Podle čeho jste napsal svou knihu?
Podnikání a úspěch v něm ovlivňuje řada faktorů, některé z nich nepsychologické povahy. Záleží na předchozích zkušenostech v oboru, zkušenostech se zakládáním firmy, kontaktech na ostatní podnikatele a dalších věcech. Podniká také více mužů, lidí z bohatších domácností a s vyšším vzděláním.

V našich výzkumech se nicméně opakovaně a výrazně potvrdila důležitost faktorů psychologických, například podnikatelské sebedůvěry. To, zda si člověk věří, že na výzvy spojené s podnikáním má, zásadním způsobem ovlivňuje to, jestli se do podnikání pustí. Dobrá zpráva je, že na podnikatelské sebedůvěře je možné pracovat a budovat ji.

Často také slýchám, že podnikatelem se člověk musí narodit. Je tomu tak?
Není. Samozřejmě musí být splněny určité předpoklady. Když se člověk narodí s mentálním postižením, je šance na budoucí úspěch v podnikání blízká nule. Na stranu druhou často považujeme za dané věci, které jsme si osvojili až v průběhu života, zejména během našeho dětství.

Inspirativní je v tomto smyslu pojednání E. H. Eriksona nazvané Osm věků člověka. Tam lze hezky vyčíst, jak utváření naší podnikatelské osobnosti ovlivňuje to, jestli nás rodiče za chyby trestali či ne, jestli nám dali možnost spolurozhodovat o tom, jaké činnosti budeme dělat a podobně. To znamená, jestli si dítě osvojilo, že chybami se člověk učí a že na člověku samém záleží, jak bude schopen kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti.

V čem jsou vůbec podnikatelé jiní než ostatní „normální“ lidé?
Pochopitelně i mezi podnikateli samými existuje spousta rozdílů a každý podnikatel je v něčem specifický. Výzkumy nicméně potvrdily, že podnikatelé si více věří, jsou inovativnější, mají výkonovou motivaci, jsou proaktivní, s interním místem kontroly a jsou schopni přijmout kalkulované riziko.

Rozhodují lidské vlastnosti o úspěchu v podnikání? Jak?
Vliv vlastností člověka na úspěch v podnikání je nepřímý, ale existuje. Zjednodušeně je možno říci, že mé vlastnosti ovlivňují to, jaké cíle a strategie k jejich naplnění si zvolím. Tyto cíle a zvolené strategie pak již mají přímý vliv na úspěch v podnikání.

Můžete naznačit, jaké vlastnosti by úspěšný podnikatel měl či neměl mít?
Mimo vlastnosti výše uvedené bych vyzdvihl několik zásadních dovedností. První z nich je stanovení životaschopného podnikatelského modelu, který zákazníkům poskytne unikátní přidanou hodnotu, za kterou budou ochotni platit. Druhou je poté dovednost přilákat do svého týmu schopné jedince, dát jim vizi a sladit je a motivovat pro její naplňování. Třetí potom nebát se dělat rozhodnutí i v nejisté situaci, neboť ta je v podnikání téměř vždy. A nakonec, dokázat se učit z toho, co se v podnikání děje.

Jaké typy lidí podle vás nemohou podnikání zvládnout?
Podnikání není nejlepší cestou pro každého, pro někoho je daleko lepší být zaměstnancem. Asi bych podnikání nedoporučil především těm, pro které je důležitá jistota a kteří se z každého rizika nervují a stojí je to spoustu energie.

Řada lidí váhá, zda začít podnikat. Co byste jim poradil?
Poradil bych jim, aby to vyzkoušeli. Ale tak, aby případné selhání bylo „levné“. Tzn. začít s podnikáním, kde jsou jen minimální fixní náklady a neúspěch mne nebude tolik bolet. Také nezačínat ve chvíli, kdy splácím vysokou hypotéku a v domácnosti nemáme žádný jiný příjem.

Výzkumy ukazují, že úspěšné firmy nejsou tak často hned těmi prvními, které jedinec založil. Čili nebát se krachu, ale zkoušet různé varianty v podnikání a z nich se učit.

Dokáží lidé, kteří podnikají, v případě neúspěchu vstoupit do zaměstnaneckého procesu? Asi to pro ně nebude tak snadné jako pro ostatní, že?
Pokud si člověk zvykne na svobodu spojenou s podnikáním, může pro něj být pochopitelně obtížnější dokázat se podřídit svému budoucímu nadřízenému. Zrovna tak má řada korporátních pozic omezený rozsah práce, která není tak pestrá jako v případě podnikání.

Na druhou stranu ale existuje řada firem, které podporují podnikavost svých zaměstnanců. I korporace potřebují podnikavé lidi, kteří pro ně budou rozvíjet nové trhy či nové pobočky. Pro člověka to pak může být i určitým vhodným kompromisem – bude moci zůstat podnikavý, ale zároveň s relativní jistotou příjmů. Je nicméně důležité zvolit zaměstnavatele, který na podnikavost a inovace klade velký význam.

Může se podnikání člověku podepsat na psychice? Jak tomu předejít?
Určitě může, podnikání svá rizika bezesporu má. Vyzdvihnout je zapotřebí zejména tzv. work-life balance neboli rovnováhu životních oblastí. Vysoké množství hodin strávených v podnikání může být pro začátky podnikání nezbytné. Trvá-li nicméně po dobu mnoha let, značí to spíš, že podnikatel tento úkol nezvládl. Nedokáže delegovat, omezuje se na svou práci, ztrácí sociální kontakty a odcizuje se své rodině a dětem.

Doporučit lze především mít tato rizika na paměti a již od počátku podnikání si najít čas na své blízké a své koníčky a neodsouvat je na vedlejší kolej. Je smutné, když podnikatel skončí v padesáti letech s podnikáním, manželka se s ním dávno rozvedla, žádné koníčky už nemá, protože na ně předtím neměl čas, a blízcí kamarádi už také zmizeli v minulosti. Pak už může být pozdě litovat.

Řada podnikatelů má ve svém byznyse společníky, třeba ve firmě. Již mnohokrát se však stalo, že právě podnikání ve dvou a více lidech znamenalo rychlý pád, a to kvůli neshodám a změně vztahů. Můžete k tomu něco říci? Není lepší podnikat sám? A jak rozepřím předcházet?
Existují velmi úspěšné firmy vedené jedním podnikatelem, dvojicí podnikatelů i širokým podnikatelským týmem. Z firem jako Microsoft nebo Google by se bez kvalitního týmu nestaly úspěšné korporace, kterými nyní jsou. Metaforicky lze podnikání se společníky přirovnat k manželství a firmu k dítěti. A stejně jako si partnera pro život pečlivě vybíráme, měli bychom si pořádně vybrat i partnera pro podnikání. To se bohužel často neděje, lidé začínají podnikat se svými kamarády, které z pracovního hlediska ani neznají, kteří mají jiná očekávání a přístup k práci.

Prvním krokem je zamyslet se nad tím, jestli společníka vůbec potřebuji. Obecně platí, že čím více zkušeností mám a čím je podnikání jednodušší, tím méně je společník potřeba. Pokud nicméně usoudím, že by byl společník vhodný, je třeba mít na paměti, že existují různá kritéria pro správný výběr. První skupinou kritérií je ta, kde by se společníci měli doplňovat. Měli by mít různé zkušenosti, dovednosti či kontakty a být tak pro sebe navzájem užiteční a vzácní. Na stranu druhou by se měli shodovat v podnikatelské vizi, ambicích, dlouhodobé představě o podnikání a dalších věcech, ve kterých mezi nimi mohou vznikat později konflikty. Zejména tato oblast bývá v začátcích často opomenuta.

Co vize v podnikání? Dávat si je, nedávat? Být hodně či málo ambiciózní?
Vize v podnikání jsou určitě potřeba. Dávají podnikatelskému snažení směr, posunují nás dopředu, motivují a pomáhají rozlišit, co dělat a co nedělat. Vize by měly být přiměřeně ambiciózní. To znamená dosažitelné za předpokladu, že lidé ve firmě budou intenzivně pracovat na jejich naplnění. Vize samozřejmě nejsou neměnné, je třeba je jednou za čas přizpůsobit změněné situaci na trhu či ve firmě.

Dokážete nějak porovnat českého podnikatele s tím zahraničním? Nebo je to všude stejné?
Je těžké paušalizovat, z výzkumu Global Entrepreneurship Monitor nicméně víme, že v České republice podniká relativně málo žen nebo že hlavním motivem je spíše potřeba nezávislosti než vysoký finanční příjem. V něčem též řadě českých podnikatelů chybí určitá globální ambice – chuť zakládat pobočky v zahraničí a být úspěšní ve světě.

Postupně začíná s podnikáním stále více mladých náctiletých lidí. Je pro ně podle vás dobré vše, co podnikání přináší, absolvovat již v tak nízkém věku?
Určitě ano. Platí to, co jsem uvedl výše. Podnikání dokáže rychle rozvinout řadu užitečných dovedností a člověk také rychleji vyspěje. Za určitý vzor u nás je možné považovat Jana Řežába, který jako náctiletý začal s firmou Redboss a nyní rozvíjí jeden z našich nejúspěšnějších startupů Socialbakers.

Na druhou stranu platí, že v náctiletém věku je potřeba dobře vybírat takový obor podnikání, který není náročný na počáteční investice a jehož možný neúspěch mladého člověka zbytečně nezadluží na řadu let dopředu. Doporučit lze třeba knihu Lean Startup, kde je popsáno, jak jde postupnými iteracemi poměrně levně zjišťovat, jaký je zájem zákazníků o naše produkty či služby.

Někteří Češi podnikatele bohužel stále považují za zloděje. Co za tím stojí?
Když se na začátku devadesátých let otevřela možnost podnikat, byl to velký boom. Každý chtěl být podnikatelem a společnost vnímala podnikatele jako někoho, kdo ji povede ke světlejším zítřkům. Nekvalitní legislativa a soudnictví v té době nicméně umožnily podnikavcům využít mezer v zákonech a podnikání získalo negativní nádech.

Ten bohužel vlivem různých afér, spojených převážně s politikou, ekonomikou či zneužíváním dotací, přetrvává. Jen o něco méně než polovina populace u nás souhlasí s tím, že člověk, který úspěšně rozjel novou firmu, má ve společnosti vysoký status. Ve Finsku či Velké Británii je to kolem 90 % populace. Je zapotřebí, aby politici častěji oceňovali roli podnikatelů, média ještě častěji ukazovala pozitivní příklady a také aby se podnikatelé aktivněji zapojili do vzdělávání již na základních a středních školách a mladým lidem se tak přiblížili.

Má podnikatel vstupovat do politiky? Lze podle vás stát řídit jako firmu?
Stát podle mého názoru do značné míry jako firmu řídit lze, zejména ve smyslu efektivity, hlídání nákladů, výběru lidí na základě kompetence a podobně. Na stranu druhou, vstup podnikatele do politiky s sebou rizika bezesporu nese. Berlusconi v Itálii nebo Řebíček u nás nejsou právě dobrým vzorem. Je těžké vyvázat se ze střetu zájmů a jen málokdo se dokáže reálně, nikoli pouze formálně, zbavit své firmy, kterou předtím po mnoho let budoval.

Co byste na závěr poradil všem začínajícím podnikatelům?
Vypůjčím si Masarykův citát: „Nebát se a nekrást“. A také přicházet s podnikatelskými modely, které řeší nějaký skutečný problém potenciálních zákazníků, být otevřený, levně testovat různé produkty a služby a mít chuť se učit.

A kde si můžeme koupit vaši knihu, případně kde zjistíme informace o vašich kurzech či přednáškách?
Z novějších publikací, které by byly vhodné pro začínající podnikatele, mohu doporučit knihu „Entrepreneurship: A Psychological Approach“, kterou jsem společně s dalšími evropskými odborníky v oblasti Psychologie podnikání vydal v nakladatelství Oeconomica v roce 2010.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu