Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Mám nápad na projekt, ale na realizaci nestačím. Jak vybrat společníka?

Určitě vám někdy hlavou proletěl nápad na projekt, ale po zjištění rozsahu práce jste stanovili, že na něj sami nestačíte, nebo že na něj nemáte finance. Takové nápady často končí v zapomnění. Jednou z možností realizace je spojit síly s někým dalším a projekt realizovat společně. Jak ale takového člověka vybrat, jak s ním spolupracovat, jak dále projekt rozvíjet?

Tato situace není jednoduchá a lidé nejčastěji dají na prvotní nadšení, podle kterého si společníka vyberou. A právě tento fakt je většinou ten klíčový pro budoucí směr projektu i spolupráci. Nebudeme zde probírat kvality daného člověka, se kterým má být spolupráce navázána, jelikož každý z nás by volil vždy kvalitu před začátečníkem, pokud má projekt fungovat.

Vybrat kamaráda, nebo cizího člověka?

Z vlastní zkušenosti vím, že člověk nejprve zjistí, kdo z kamarádů by se mohl do projektu zapojit. Volba pro kamaráda se zdá být logická, jelikož jej známe a víme, co od něj můžeme očekávat. Opak je ale pravdou. Kamarád může být perfektní kamarád, dobrý rádce a člověk opravdu zručný, ale když spolu dva začnou pracovat, tak se jejich vztah okamžitě mění. Celý vztah projde obrovskou zkouškou trpělivosti, souhry a především důvěry.

Ve většině případů to dopadá tak, že se kamarádi rozkmotří, jejich spolupráce je ukončena a provázená rozbroji. Skončí nejen část života projektu, ale především kamarádství. Abych ale nebyl jen negativní, tak můžu potvrdit, že existují lidé, kteří umí pracovat na daném projektu, a přitom jim zůstane vše z kamarádského vztahu. Je ale otázkou, zda podstupovat to riziko zničení kamarádství, nebo si raději vybrat člověka neznámého.

Jak ale máme věřit někomu, koho neznáme? Jak vědět, že daný člověk nápad neukradne a zda jej to po týdnu práce nepřestane bavit. Jak jej kontrolovat, zda plní svou práci? Je zde mnoho otázek a na většinu z nich je především tato odpověď: informace, zapálení a čas. Pokud chceme pracovat s někým, koho doopravdy neznáme, tak si o tomto člověku musíme nejprve zjistit všechna důležitá fakta, která zjistit jdou. Zde pomohou především reference, klienti a známí. Daný člověk musí být pro projekt zapálen a nebrat jej jen jako jednorázovou zakázku, jelikož on bude stát za jeho neustálým vývojem.  Čas vždy ukáže, zda volba byla tou správnou, nebo nikoli.

Společníka ze své blízkosti, nebo bez rozdílu vzdálenosti?

Další důležitý faktor je vzdálenost. Zda si vybrat někoho, s kým se mohu setkat osobně a často, nebo zda někoho, s kým se pravděpodobně nikdy nesetkám? Již jsem měl tu možnost spolupracovat s člověkem, kterého jsem nikdy neviděl, a spolupráce přesto fungovala přímo ukázkově. Jak je to možné? Na začátku jsme si stanovili přesná pravidla spolupráce, která jsme doložili smlouvou. Každý tedy věděl svou úlohu a co se od něj očekává. Smlouva byla napsána na míru právníkem tak, aby zde bylo myšleno na veškerá úskalí spolupráce (např. neplní svou práci, nekomunikuje, nastala chyba, omezení pravomocí pro jednotlivce atd.). Musím říci, že přístup obou je přesně ten, který projekt potřebuje, a to proces neustálého vývoje, důvěry a komunikace.

Výše uvedený případ není pouze výjimkou, ale podobné spolupráce mohou fungovat a fungují. Není tedy pravidlem, že společník musí být nutně člověk, se kterým se setkáváte osobně. Opět je to založeno na informacích a především na důvěře. V případě, že spolupráce nevyjde, je mnohem snadnější ji ukončit než v případě, že by dotyčný byl váš kamarád.

Velké dilema: Méně zkušený, ale dychtivý, kamarád nebo profesionál?

Těžké rozhodnutí mezi kamarádem, jehož zkušenosti jsou malé, nebo mezi profesionálem z oboru, od kterého přesně víte, co můžete očekávat. Kterého z nich zvolit?

Jelikož jsem zastáncem nejlepší cesty pro projekt, vybral bych si pro spolupráci profesionála. Problematika kamarádství při podnikání tady již byla nakousnuta. V zájmu autora projektu by měl být především samotný projekt. I když už jsem se setkal i s takovými případy, kdy dychtivý a nezkušený kamarád dokázal na sobě zapracovat a byl pro projekt jasným tahounem.

Co z toho plyne?

Především, každý autor projektu má jinou představu o tom, s kým chce spolupracovat. Nelze to tedy přesně „škatulkovat“. Hlavním a zásadním pravidlem by mělo být především bezpečí projektu a definování dané spolupráce smluvně. Dobré slovo a slib bohužel nestačí.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Ing. Jan Kvasnička

Svou pracovní činnost soustředí na UX, použitelnost, zvyšování konverzních poměrů, návrh, tvorbu a testování webových aplikací. Spolupracuje s předními společnostmi především v oblasti ecommerce. Je zastánce a propagátor myšlenky "Nenuťte uživatele přemýšlet". Aktivní blogger, blázen do sportu a stálého vzdělávání.

Komentáře čtenářů: 7

  1. Kalos

    -

    Moje zkušenost je nikdy nepracovat s nikým známým nebo dobrým kamarádem, protože to nekončí jinak než ukončením přátelství. Může to skončit za měsíc za 10 let, ale jednou to vždycky skončí. Vždycky jak v projektu se začnou točit velké prachy, tak ten druhý bude dělat vše proto, aby získal co nejvíce. Takže vždycky dělat projekt jenom sám.

    Odpovědět
    • Jiří Rostecký

      -

      To máte pravdu. Pro mě také dělalo pár známých a dokonce největší kamarád, nedopadlo to dobře a už bych se tomu příště raději vyhnul…

      Odpovědět
      • Ing. Jan Kvasnička

        -

        Právě tohle jsou nejlepší zkušenosti do života pro podnikání (snad nebyly drahé). Spousta lidí tomu nevěří, dokud si to na vlastní kůži nevyzkouší.

        Odpovědět
  2. Karlíto

    -

    Zdravím,
    tento článek mi přesně umožnil pár věcí, jelikož také s jedním kamarádem na něčem spolupracuji a nemám z toho dobrý pocit. Nějakou dobu to fláká a mě už to věčné vymlouvání nebaví.
    Nemáte někdo vzor nějaké té smlouvy:
    – s úkoly
    – s vymezením „úskalí spolupráce (např. neplní svou práci, nekomunikuje, nastala chyba, omezení pravomocí pro jednotlivce atd)“ – jak jste psal
    – odměnou??? :)

    PS: trochu mi vadí, že textarea, do které píši je malá a ani nejde roztáhnout (dolů nebo do strany nebo oboje)

    Odpovědět
    • Petr

      -

      Já bych také rád viděl alespoň nějakou takovou vzorovou smlouvu. Klidně bych za ni i zaplatil menší částku, pořád lepší, než rovnou platit právníka pro základní informace. Nepodělíte se někdo?

      Odpovědět
    • Adam Pýcha

      -

      V ČR je výhodou, že jako smlouva může v dnešní době fungovat vlastně cokoliv, pokud to splňuje základní náležitosti. Smlouva je velmi dispozitivní a může tedy obsahovat v podstatě vše, co potřebujete (upravíte si ji přesně na míru svému podnikání) (může obsahovat vše, pokud to není zákonem zakázané). Ve smlouvě (a mluvíme o písemné formě, ale smlouvou je i ústní dohoda) musí být přesně vymezeny obě strany, o co se jedná, za kolik, jak dlouho, pokuty… (čím je to určitější, tak je to lepší) (pokud bude smlouva obsahovat jakýkoliv vágní výraz, tak je to na škodu). A dispozitivita se ještě navyšuje s novým občanským zákoníkem, který bude v platnosti ani ne za rok.

      Co jsem tím chtěl říci. Nemusíte si platit právníka, pokud si chcete se svým obchodním partnerem rozdělit povinnosti. Ale nezapomínejte, že logicky má na vrh ten, kdo smlouvu sepisuje (nebo to tak bývá ve většině případů) a u této smlouvy by měla být rovnost stran (hypoteticky). Zároveň je chráněna slabší strana, takže ten kdo danému oboru méně rozumí.

      Odpovědět
  3. Pepan Mencl

    -

    Toto je snad jediný článek na toto téma, který jsem na netu našel ;-)

    Odpovědět

Přidejte vlastní komentář

Skrýt reklamu