Celosvětová krize: Jaké jsou její počátky a co vše ji zapříčinilo?

Krize znamená očistu a návrat k běžnému fungování ekonomiky. Ačkoliv je krize situací abnormánlní, její vznik a průběh vždy ekonomice v konečním důsledku pomůže. Navrátí totiž stav do přirozených ekonomických vztahů a pravidel…

Inzerce

Původ celosvětové krize, která zasáhla celý svět a nazývá se „hypoteční“ krizí, je v nadhodnocení možností internetu a nových technologií. Slepá víra v zázrak jménem kabelové připojení vedla k rozkolísání investičních toků a ztrátě volných prostředků investorů.

Počátky krize

První kulminace krize začala v roce 2000. Tehdy se během krátkého období propadly indexy technologického trhu NASDAQ. Z téměř 5.000 bodů se za několik měsíců stalo pouhých 1.200 bodů. Viděno očima investora, hodnota akcií poklesla na čtvrtinu. Dravé technologické firmy do roku 2000 vznikaly jako houby po děšti.

Zatímco v ČR firmy získávají kapitál především z úvěrů, v USA je běžně zvykem získávat prostředky pomocí emisí akcií, tedy investicemi akcionářů. Technologické firmy tak odebraly domácnostem volné prostředky, a ty znehodnotily. Očekávání jasných a téměř bezpracných zisků vystavením webových stránek na internetu nebo vytvořením lokálních sítí se nenaplnila.

Chybný krok FEDu

Regulátor finančního trhu v USA, který je obdobou ČNB v České republice, se rozhodl zasáhnout. Aby podpořil ekonomický růst a povzbudil domácnosti ke spotřebě, drasticky snížil základní úrokovou sazbu z cca 6 % na pouhých 1,5 %. Tím otevřel stavidla poskytování levných úvěrů. Firmy začaly více využívat levných úvěrů k financování a méně si obstarávaly prostředky pomocí investic. To by bylo v pořádku. Ovšem domácnostem se otevřela cesta k levným úvěrům.

Obrovský boom zažily spotřebitelské úvěry, které financovaly nákupy spotřebního zboží. Jak rostla spotřeba, prudce se zvýšil import zboží do ekonomiky USA a v roce 2004 byl deficit zahraničního obchodu přes 600.000.000.000 dolarů. Zboží se dováželo především z Číny.

Nárůst úvěrů

Kupodivu se nárůst schodku zahraničního obchodu neprojevil příliš na inflaci. Kurz dolaru klesl, ale Čína udržovala pevný kurz dolaru jeho fixací. Takto nemohla narůst inflace, která by včas znehodnotila peníze a vyrovnala rozdíl mezi nákupní silou obyvatelstva a skutečným výkonem ekonomiky. Spotřebitelské úvěry tak nedostaly šanci k ozdravnému znehodnocení.

Kolem roku 2004 začal prudce růst objem hypotečních úvěrů. Sazba hypotečního úvěru s fixací od 15 do 30 let se pohybovala kolem 5 % a bez fixace se snížila až na 3,3 – 3,5 %. To vedlo k ohromnému růstu cen nemovitostí a snadné dosažitelnosti jejich financování.

Hypoteční krize

Nízké úroky s fixací umožnily pořizování nemovistostí i domácnostem, které balancovaly na hraně splatitelnosti. Banky vycházely z předpokladu dalšího příznivého vývoje trhu s nemovitostmi. Každoročně stoupal prodej domů a bytů o přibližně 10 %. K tomu následoval růst cen nemovitostí o 10 % ročně. Příjmy domácností by tedy musely růst o 20 % ročně, aby odpovídaly potřebě realitního trhu a jeho financování. Rostly ale pouze o 5 %.

Do roku 2005 se tak postavilo kolem 800.000 nemovitostí v hodnotě kolem 200.000.000.000 dolarů, které by jinak nikdy nevznikly, protože by neměly zájemce nebo by nebyly profinancovány.

Další podíl na hypoteční krizi mělo navyšování cen domů již existujících. Snadná dostupnost hypotečních úvěrů znamenala neodůvodněný nárůst ceny a na trhu tak vznikl přebytek drahých nemovitostí, které jako v případě technologických firem byly o cca 10 % vyšší než reálná hodnota. Tím se odčerpalo dalších přibližně 500.000.000.000 dolarů z peněz investorů.

Zásah FEDu

Regulační orgán si uvědomil tuto situaci a začal zvyšovat základní úrokovou sazbu. Z 1 % ji zvedl do roku 2006 až na 5 %. Důsledek tohoto správného opatření, ale učiněného pozdě, byl dramatický. Poklesl zájem o hypotéky a tím se začala snižovat jejich cena. Domy se přestávaly dobře prodávat a snížil se tak obrat na hypotečním trhu. Domácnosti se dostaly do problémů se splácením, protože jim dramaticky vzrostly úroky z hypotečních úvěrů.

Nyní se domácnosti začaly soustřeďovat na přežití. Některé vzdaly splácení domů a nechaly si je zabavit. Banky dostaly svoje domy, ale prodělaly na nich, protože jejich cena mezitím poklesla až o 30 % v průměru. Zároveň domácnosti přestaly brát spotřebitelské úvěry, a tím došlo ke snížení obratu zboží. Na trhu najednou zmizelo až 700.000.000.000 dolarů.

Bankroty

A nyní dochází k řetězení událostí, které je možné nazvat krizí. Banky, které si samy půjčují peníze, začínají krachovat. Vracejí se jim nemovitosti, které musejí prodat pod cenou a tím ztrácejí kapitál. Stavební firmy musejí omezovat stavby nových domů tak drasticky, že propouštějí zaměstnance a samy končí v úpadku, protože se financovaly z úvěrů. Narůstá prudce počet nezaměstnaných, což vede ke zvýšeným státním výdajům. Vláda zřizuje záchranné instituce k překlenutí vlivu špatných hypoték, ale bublina je příliš velká, aby mohla být „zaplácnuta“ dotací. Fiktivně rozpuštěných až 700 miliard dolarů nyní chybí bankám, akcionářům a domácnostem.

Krize se přesunuje také do Evropy a celého světa, protože aktiva amerických bank drží banky a investoři po celém světě.

Poučení

Každý zásah do ekonomiky je rizikový. Finanční sektor má svoje pravidla. Bohužel často žije jen z předpokladů a očekávání. Cenu akcií firem nebo domů sice stanovuje trh, ale okolnosti prodeje a nákupu mohou být dány umělými opatřeními, která deformují trh.

Podobným příkladem jsou dotace z Evropské unie a deformování trhu dotační politikou. Pro drobného podnikatele je obtížné vyvarovat se důsledkům krizí. Může se domnívat, že výrobky, akcie nebo nemovitosti jsou nadhodnoceny a tudíž by je neměl nakupovat. Tato úvaha by byla velice prozíravou. Na druhou stranu zboží a služby musí nakupovat za tržní ceny. Takže pokud si myslí, že cena za vstupní náklady je vysoká, stejně nemůže nic udělat.

Důsledek globálních rozhodnutí je devastující a není proti němu obrany. V současné době jsou v kurzu třeba nové webové stránky takzvaných affiliate programů. Také se jedná o bublinu. Třeba malou, ale nadhodnocenou. Kolik podnikatelů prodělá na jejich koupi a kolik provizí může třeba pojišťovna nabídnout, aby sama měla zisk? A počet zákazníků není nekonečný.

Krizím se vyhnout nejde. Má smysl rozložit si svoje rizika. Tato poučka je základem finanční stability. Nerady ji slyší vlády, banky a velké firmy. Ale je vždy účinná. Každá vlastní investice, nákup a spotřeba by měla být kryta alespoň z 50 % z vlastních zdrojů a naše příjmy by měly v celkovém součtu přesahovat objem investice o 20 – 30 %. Potom nás krize nikdy nemůže dostihnout. A že je škoda si nekoupit nový notebook, drahé auto nebo pěkný dům? Mnohem horší je o ně přijít.