Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Ivanna Benešová: Začínající režisér si musí jít tvrdě za svým cílem a točit, co nejvíce to jde

Off-line

ivanna-benesova-velkyNa našem magazínu nechceme dávat prostor jen podnikatelům, ale i dalším lidem, kteří mohou naše čtenáře motivovat. Ivanna Benešová mezi ně určitě patří. Je totiž profesionální českou režisérkou a producentkou, která si svou často nekonvenční tvorbou získala pozornost i největších českých médií.

Jejím asi nejznámějším dílem je fiktivní dokument Zneužívaný či Jak se dělá porno. Proslavila se ale i díky videoklipu k písni Alternativa Davida Krause či svým focením pro časopis Playboy. Rozhodli jsme se jí zeptat na to, jak je dnes těžké stát se režisérem, natočit vlastní film a uspět nejen ve filmové branži.

Paní Benešová, jak se v Čechách může člověk stát režisérem? Vím, že existují vysoké školy, ale mít školu určitě nestačí…
Škola člověku dá základní povědomí o tom, jak se dělá film, případně reklama. Ale pokud se této profesi chce člověk skutečně věnovat, znamená to jít si tvrdě za svým cílem a točit, co nejvíce to jde. Hlavně ze začátku, kdy je potřeba získat zkušenosti. Začínající filmař by se neměl ohlížet na to, že točí nebo pomáhá někomu na place zadarmo, protože po boku zkušenějších profesionálů se může mnohému naučit. A dobré zkušenosti mají větší cenu než nějaký honorář.

V momentě, kdy už nějaké zkušenosti máte nasbírané, je základem dobrý scénář a především schopný producent, který na realizaci vašich nápadů dokáže sehnat finanční prostředky a film prodat. Skutečných producentů u nás ale moc není. A to je důvod, proč si mnoho režisérů, včetně mě, hledá sponzory na své projekty samo.

Další cestou je pochopitelně kariéra televizního režiséra, kde se o finance bát nemusíte. Na druhou stranu tak ale nebudete točit své vlastní filmy, nýbrž se podílet na konceptu, který vymyslel už někdo jiný. Já sama pracovala v televizi dva a půl roku a musím říct, že to byla výborná škola.

Je ta cesta nějak odlišná v případě režiséra filmů a třeba režiséra reklam?
Většina současných českých režisérů se živí reklamní tvorbou, protože je to výrazně lépe placené. A navíc výroba reklamy nezabere v průměru dva roky jako celovečerní film. A u reklamy pochopitelně neriskujete, že vám ji filmoví kritici ztrhají a vy se budete po těžké dvouleté práci cítit jako zbitý pes.

Obecně bych řekla, že natočení celovečerního filmu je takový svátek, taková třešnička na dortu, když si režisér chce vedle reklam vytvořit něco pro radost, na čem sice tolik nevydělá, ale zase tím ukojí své umělecké pudy.

Co mám udělat v případě, kdy sám vymyslím scénář k filmu. Jak mám postupovat, aby se objevil na televizních obrazovkách a v kinech?
Pokud chcete realizovat svůj scénář jako televizní film nebo v koprodukci s televizí, pošlete scénář do televize na patřičné oddělení. Adresy většinou najdete na webech. Pak vám nezbývá než doufat, že si váš scénář někdo přečte a že vám někdo odpoví. Ale upřímně řečeno, pokud jste začátečník a nemáte v televizi žádné osobní kontakty, co by za váš scénář lobovaly, je šance na realizaci touto cestou téměř nulová. Však se podívejte kolem sebe. Kolik českých filmařů a scénáristů vytvořilo něco tím stylem, že někam coby neznámý tvůrce poslalo scénář a televizní producent jim napsal: „Je to skvělé, pojďme to natočit, dávám do toho deset mega!“ Takhle to reálně nechodí, i když se všichni tváří, že ta možnost tady je.

Podle mého názoru je mnohem lepší najít si sponzory vlastní cestou. Udělat k filmu promo, perfektní prezentaci a zkrátka to nabídnout sponzorům osobně, případně si najmout zkušeného producenta. A nebát se investovat do začátku nějaké vlastní prostředky. Například žádost o dotaci ze Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie stojí při podání deset tisíc korun. Ale tato investice se, dle mého názoru, vyplatí. Já osobně jsem dotaci tímto stylem dostala na postprodukci filmu Zneužívaný.

ivanna-benesova-1

Zdroj fotky: Archiv Ivanny Benešové

A pokud jde o uvedení filmu do kino distribuce, nejlepší cesta  je oslovení distributorů u nás. Možná se jim bude váš film natolik líbit, že distribuci a propagaci zařídí, možná za to budou chtít zaplatit. Nicméně berte v potaz, že jsou to zkušené firmy, které distribuují mnoho filmů ročně a  zkrátka vědí, co a jak. Takže pokud si distributor řekne o nějaké peníze, neberte to jako podraz. Ona ta propagace něco stojí, tím spíše pokud jste neznámý nebo začínající autor.

Nicméně já osobně jsem si za účelem distribuce založila vlastní distribuční firmu a naučila se pracovat s distribučním systémem, najala jsme si lidi a distribuovali jsme vlastní cestou. I to je cesta, i když poněkud komplikovaná.

Jak moc je dnes složité vybudovat si vlastní kariéru režiséra? Co byste doporučila čtenářům, kteří by se jím chtěli stát?
V první řadě doporučuji jít na školu. Je vcelku jedno, jestli to bude FAMU, filmová škola ve Zlíně nebo FAMO či SVOŠF v Písku. Důležité je vyzkoušet si vysněnou profesi a zjistit, jestli je to skutečně to, co chcete v životě dělat. Protože sen a realita mohou být vždy trochu daleko od sebe. Navíc na filmové škole potkáte spoustu profesionálů v řadách učitelů, kteří vám mohou na začátku hodně pomoci. A někteří starší zkušenější, spolužáci také.

Po profesní stránce je pak důležité takříkajíc najít sám sebe. Zjistit, jaká témata vám sedí, kde se cítíte dobře, jakému žánru se chcete věnovat. A v tom směru se snažit pokračovat.

No a v budoucnu, až vystudujete, to pak bude pořád jen o tom samém – o penězích. Když budete mít sponzora, budete točit. Když nebude sponzor, budete dělat na projektech jiných režisérů asistenta nebo půjdete do televize. Anebo si třeba časem založíte firmu a budete točit reklamy nebo klipy.

Zaslechl jsem, že čeští scenáristé jsou poměrně podceňovaní a příliš se jim nedůvěřuje. Stejně tak se často setkáváme s tím, že režisér je scenáristou v jedné osobě. Je to pravda? Můžete to srovnat například se zahraničím?
Scenáristé jsou dobře placení, pokud pracují na televizních seriálech. Ta práce tam je náročná, musí se psát rychle a není na nic moc času, takže si patřičné ohodnocení své práce zaslouží. Pokud jde o filmové scénáře, je to jiné. Já osobně si scénáře píši sama, alespoň pokud jde o filmy. Když jde o reklamu nebo videoklip, většinou přijde s nápadem zadavatel díla a já v rámci možností požadovanou zápletku modifikuju a píšu scénář. Pochopitelně, někteří klienti mi nechají hodně volnosti a já se na psaní můžu vyřádit. Někdy jsou požadavky ale velmi striktní.

ivanna-benesova-3

Zdroj fotky: Archiv Ivanny Benešové

Vy sama jste populární i díky poměrně kontroverzním dílům. Je v tomto případě složité získat finanční zajištění díla?
Přiznávám, že shánět finanční prostředky na kontroverzní filmy je peklo. Mnoho firem se bojí, že ve spojení s kontroverzním tématem by jejich jméno nemuselo vypadat dobře. Přitom, dle mého názoru, je pořád lepší spojit se s něčím, co je kontroverzní a je to patřičně vidět, než s filmem, který je natolik nudný, že bude pro nudu zapomenut pár dnů po premiéře.

Stejně tak mi přijde ze strany marketingových ředitelů některých firem naprosto hloupé spojení firmy s filmem, který má sice vysokou návštěvnost v kinech, ale ten snímek je natolik hloupý a primitivní, že na něj inteligentnější polovina národa nahlíží negativně. Tím myslím například Babovřesky.

Vy jste dva a půl roku pracovala jako režisérka TV Nova. Dává taková společnost režisérům i nějakou volnost, nebo jim tvorbu diktuje?
Já jsem za svou práci na TV Nova hodně ráda a vděčím jí za mnoho zkušeností. Pochopitelně, že jako režisér nemáte úplně volnou ruku a nemůžete si dělat vyloženě, co chcete. Ale v rámci možností si můžete dovolit i nějaké řekněme experimenty. Já jsem dělala proma na sportovní utkání a nebyl problém realizovat je v netradičních stylech, například Francouzskou fotbalovou ligu ve stylu retro s hudbou „šamsonem“ či třeba upoutávku na utkání NBA, která byla vlastně fiktivním video dopisem od Kobeho Bryanta jeho mamince.

Je vám bližší točení filmů, dokumentů, reklam či něčeho jiného?
Osobně mám nejraději natáčení filmů a celovečerních dokumentů, protože v tomto směru mám větší svobodu. Nesedí mi za krkem klient a neříká, co tam má či nemá být, jako u reklam. U klipů mi zase často volají sami interpreti s tím, že tam chtějí vypadat co nejlépe, více sexy, štíhleji, opáleněji atd. atd. Ale na druhou stranu – miluju tyhle drobné spory a miluju ten pocit, když je klient na konci spokojený a dílo je zveřejněno. Hodně se pak zaměřuji i na reakce okolí, čtu si názory fanoušků u videoklipů, sleduji úspěšnost reklamy.

A jak se stavíte ke kritikům? Zejména kontroverzní díla jich musí mít hodně.
Můj celovečerní film Zneužívaný měl kritiků až nezvykle hodně. Pozorně jsem četla a sledovala všechno, co o tom kdo napsal nebo řekl. Podle mého názoru by se člověk neměl na kritiku dívat jako na něco negativního, ale jako na to, co ho může posunout. Aspoň víte, co příště udělat líp.

V roce 2012 jste se spoluzakládala společnost Orange Production s.r.o., která se zabývá tvorbou reklam a klipů. Co vás motivovalo podobnou agenturu založit?
Agenturu jsme založili, protože jsme si po několika letech spolupráce v téměř neměnném týmu řekli, že když pořád pracujeme spolu, bylo by možná dobré, se nějak pojmenovat a dát našemu týmu značku. Tak jsme to udělali.

Co všechno točíte a pro koho jste už něco vytvářeli?
Točíme reklamy a videoklipy, plus se zaměřujeme i na digitální efekty a trikovou postprodukci. Pracovali jsme pro interprety jako je například Sámer Issa, David Kraus či třeba punkové kapely ZakázanÝ ovoce a ATD.

A co reklamy?
Z reklam se mi hodně líbí naše dílo pro Yourfirm, kde hraje zpěvačka Madalena Joao. Pak jsme točili třeba upoutávku na hudební párty Apokalypsa, která byla v osmi různých jazycích. Z grafických věcí můžete znát třeba upoutávku na www.csfd.cz, která běží v multikinech před každým filmem. A v neposlední řadě bych zmínila také výrobu naučných dvd o druhé světové válce pro účely Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy.

Jak vypadá zadání k natočení vlastní reklamy? Máte naprostou volnost, nebo například dostanete od zadavatele scénář a tím se řídíte?
Klient má většinou myšlenku a klíčová hesla, která musí v reklamě zaznít. Někdy i hrubý nápad, co se bude dít. Jindy nápad vymýšlím já. Nejlepší forma spolupráce je ta, kdy na základě požadavků klienta a jeho finančních možností vytvořím několik návrhů a klient si pak vybere.

ivanna-benesova-2

Zdroj fotky: Archiv Ivanny Benešové

Kde čerpáte inspiraci ke své tvorbě?
Inspiraci beru většinou ze života a z vlastních pocitů. Nechci točit nic o věcech, které mi jsou vzdálené a u kterých se nemohu vcítit do pocitů hlavního hrdiny. To je třeba důvod, proč nechci dělat komedie. Já sama totiž nejsem moc vtipný nebo veselý člověk a nechci riskovat, že by takový můj film byl nudný nebo trapně nevtipný.

Existuje nějaká osoba, která vás ve vaší činnosti nejvíce inspiruje?
Líbí se mi filmy režiséra Gaspara Noé. Měla jsem možnost setkat se i s jeho producenty a musím říct, že to bylo naprosto úžasné setkání, které mi dalo hodně inspirací. Dále obdivuji Toma Tykwera, a to už od doby, kdy natočil film Lola běží o život. Tehdy jsem byla ještě studentkou gymnázia a přemýšlela, jestli se budu věnovat divadelní nebo filmové režii. Lola běží o život byl film, který mě přesvědčil, že film jako médium mě baví mnohem více, protože dává režisérovi mnohem rozsáhlejší možnosti tvorby. Divadlo je omezeno prostorem i možnostmi, co se týká třeba efektů, střihu apod.

Jaké máte plány do budoucna? Chystáte se natočit nějaký nový film či dokument?
Mám v hlavě mnoho plánů, ale jak už jsem řekla, je neskutečný problém sehnat sponzora. Každou chvíli se objeví někdo, kdo vám slíbí peníze a ve skutečnosti je buď ani nemá, anebo si za to řekne o sexuální služby. Takoví pánové mě doslova iritují. Ráda dělám věci profesionálně, a pokud se bavím s někým o obchodních záležitostech, snažím se, aby to u obchodního jednání zůstalo. Navíc, podle mého názoru, musí být přece i pro sponzora mnohem více motivující obdržet reklamu, promo na svůj produkt, potažmo finanční prostředky než služby, které by se dle mého názoru neměly kupovat.

V současné době plánuji jeden hraný film a jeden dokument. Na dokument už nějaké prostředky mám, takže by se mohlo začít natáčet prakticky hned, ale ještě chci chvíli počkat, až budou náklady pokryty kompletně. Nechci nic riskovat. Film Zneužívaný se začal natáčet v době, kdy jsem nevěděla, jestli bude dostatek financí na postprodukci, což pro mě bylo hodně stresující. Tentokrát se chci zbytečným stresům vyhnout a pracovat více v klidu. A hlavně chci být tentokrát v době natáčení jen režisérem a ne sedět ještě na druhé židli – té producentské.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 23 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 1

  1. lucie lorenzo

    -

    skvely rozhovor se zajimavou osobnosti

    Odpovědět

Přidejte vlastní komentář

Skrýt reklamu