Co nám brání začít? Proč ještě nejsme milionáři?

Mnoho lidí v našem okolí mluví o podnikání, o úžasných nápadech a plánech, jak rozjet byznys. Taky jste si říkali, že je skvělé znát lidi, kteří se zajímají o to samé co vy a dost možná mohou být vašimi partnery při zakládání nové firmy? Omyl! Ti lidé o tom pouze mluví. 95 % lidí se nikdy do ničeho nepustí.

Možná, že si to zatím ani sami neuvědomují. Připadá jim uspokojující přemýšlet nad tím, jak jednou budou mít spoustu peněz, budou samostatní a od všech konečně získají uznání. Aniž by měli jasnou vizi, už o svém byznysu mluví před ostatními, jako by fungoval a vynášel jim velké zisky. Oni si ale pouze vypůjčují uznání a pocit důležitosti z podnikatelské budoucnosti, která s největší pravděpodobností nikdy nenastane.

„Názor většiny je ten nejlepší“

Na jednu stranu nás může těšit, že konkurence je menší, než si myslíme, protože jen skutečně malá část lidí sebere odvahu začít něco dělat. Většinou jde totiž jen o žvanili. Na druhou stranu i my můžeme neuspět, protože zbavit se strachu z podnikání je těžké.

Co nám tedy brání začít? Především je to naše myšlení. Většina lidí jsou zaměstnanci, kteří myslí tak, jak je naučila škola a rodiče. Jsou zvyklí chodit každý den na osm hodin do práce a vyslechnout si kázání od šéfa. Na konci měsíce zaplatí nájem, jídlo, dluhy a jede se od znova.

Inzerce

Pro ně je tento životní styl naprosto normální, protože to viděli u svých rodičů a připravovali je na to i ve škole. Jak už jsem řekl, těchto lidí je většina a názor většiny vždy přehluší menšinu. Znamená to však, že názor většiny je správný? Já si ho tedy do své mysli integrovat nechci.

Více práce = více peněz

Být zaměstnancem má svoje plus a mínus. Stejně i podnikání má svoje plus a mínus. A víte v čem je zásadní rozdíl? V jejich velikosti.

• U zaměstnance jsou malé mínusy: musí každý den vstávat brzy a být v práci do pěti; dovolená jen 4 týdny v roce; malé peníze; nutnost poslouchat rozkazy celý život.
• Má to však i výhody: pevný plat každý měsíc bez rizika; nemusí ho příliš zajímat, jak si firma vede; kdykoliv svou práci může opustit a jít jinam; může v práci otálet a hodinovou mzdu stejnak dostane.
• Vedle toho stojí podnikání, které má stejné množství výhod a nevýhod, akorát jsou o mnoho větší. Nevýhody: riziko podnikání, vše mohu ztratit a být na nule; v začátcích musím pro firmu obětovat vše; jsem závislý na každém zákazníkovi; potenciální konkurence mě může zničit.
• Oproti zaměstnanci je to značná nálož. Ale v momentě, kdy se podniku začne dařit, tak ty výhody za to opravdu stojí: peníze, jaké si zaměstnanec ani nedokáže představit; dovolená kdykoliv budu chtít, moji lidé totiž budou firmu řídit za mě; kromě úřadů nemusíte poslouchat nikoho.

Z toho vyplívá, že dle náročnosti práce získáváme úměrnou odměnu. Člověk je ale od přírody pohodlný a tak si raději vybere málo práce za málo peněz. Je jen na vás, co si vyberete.

Začněte prodávat „byliny“

Jak tedy začít a nesklouznout mezi ty, kteří o tom jen mluví? Musí vás to především bavit. Peníze jsou až na druhém místě. Neberte si velké sousto. V takovém případě je velmi těžké začínat. Klidně naplánujte byznys s datem vzniku a zániku.

Zakladatel obchodního řetězce IKEA Ingvar Kamprad ve svých 13 letech začal sbírat byliny a prodávat je. Nejčastějším zákazníkem byla jeho babička. Avšak už jako malý kluk se naučil principy obchodování. Věděl, že byliny nemůže prodávat věčně, a tak ve svých 17 letech už ve stodole zakládal firmu Ikea.

I vy si najděte svůj obchod s „bylinami“, naučte se základům podnikání a potom si klidně vezměte to velké sousto. Lidé však chtějí všechno hned. Okamžitě mít velkou prestižní firmu, i když vlastně neví, jak začít. Obchodování s „bylinami“ je pro ně příliš nezajímavé, protože by vynášelo jen pár desítek korun a učit se základům podnikání v praxi je nezábavné. Musíte chtít podnikat a pak až peníze. Nikoliv naopak.