Jak se počítá daň z příjmu fyzických osob?

Daň z příjmu fyzických osob považujeme za běžnou daň. Ale ne každý ví, jak se vypočítá. V následujícím článku se zaměříme na obecný postup při výpočtu daně z příjmu fyzických osob.

Inzerce

Daňový poplatník

Fyzická osoba, jejíž příjmy jsou předmětem zdanění, se nazývá daňový poplatník. Poplatníky dělíme na daňové rezidenty a daňové nerezidenty. Toto dělení je podstatné pro stanovení rozsahu daňové povinnosti. Daňový rezident zdaňuje příjmy ze zdrojů tuzemských i zahraničních, daňový nerezident pouze příjmy ze zdrojů tuzemských.

Předmět daně

Abychom zjistili, jestli jsme poplatníky, musí být náš příjem předmětem daně z příjmu. Předmětem daně z příjmu (§ 3  ZDP) jsou  příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, z pronájmu a ostatní příjmy. Z těchto příjmů se následně vypočítá základ daně.

Zákon daňovou povinnost různými způsoby omezuje. § 3 odst. 2 ZDP stanovuje příjmy, které předmětem daně nejsou, a § 4 ZDP pak určuje příjmy od daně osvobozené. Pokud vaše příjmy spadají do jedné z těchto dvou kategorií, do základu daně se nezahrnou. Vydělovat se budou také ty, které jsou zdaněné zvláštní daní (tyto příjmy jsou placeny přímo osobou, která je poskytuje).

Základ daně a dílčí základy daně

Když známe předmět daně, musíme dále zjistit její základ. Základ daně je vyjádřením předmětu daně v určitých jednotkách (Kč). Příjem nejdříve zařadíme do příslušné skupiny (dle § 3 ZDP) a vypočítáme neupravený základ daně. Pokud máme příjmů více, hovoříme o dílčích základech daně. Součtem dílčích základů daně získáme opět základ daně.

• U příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků je základem daně superhrubá mzda.
• U ostatních druhů příjmů činí základ daně rozdíl mezi příjmy a prokazatelně vynaloženými výdaji (popřípadě tzv. paušálními výdaji).

Nezdanitelné části a odčitatelné položky

Základ daně může být dále snižován prostřednictvím nezdanitelných částí základu daně a odečitatelných položek. Nezdanitelné části základu daně (§ 15 ZDP) umožňují poplatníkovi odečíst určitou částku ze základu daně. Například lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím, úroků zaplacených ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření nebo hodnotu úroků z hypotečního úvěru.

Položky odečitatelné od základu daně (§ 34 ZDP) mohou dále snížit základ daně o daňovou ztrátu z předchozího zdaňovacího období a náklady na realizaci projektů výzkumu a vývoje.

Takto upravený základ daně se následně zaokrouhlí na celá sta Kč dolů  a zdaní sazbou, která činí 15% dle § 16 ZDP.

Sleva na dani a daňové zvýhodnění

Když vyměříme daň, můžeme její výši dále upravovat slevou na dani a daňovým zvýhodněním. Sleva na dani se může uplatnit například v podobě slevy na poplatníka, slevy na poplatníka, který je držitelem průkazu ZTP/P nebo například jako sleva na studenta. Na daňové zvýhodnění mají poplatníci nárok na každé vyživované dítě, které s ním žije v jedné domácnosti.

Pokud po odečtení těchto částek vyjde minusová hodnota, nazýváme jej daňovým bonusem. V tomto případě poplatník státu neplatí daň žádnou a stát naopak vyplácí tuto sumu poplatníkovi. V ostatních případech a za předpokladu, že poplatník platí zálohy na daň z příjmu, odečtou se zálohy od vypočtené daně a může tak vzniknout daňový přeplatek nebo nedoplatek.