Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Efekt Zeigarnikové aneb Klíč k nastartování vaší produktivity

Produktivita a hospodaření s časem (nebo chcete-li time management) patří mezi velká a populární témata dnešní doby. Kdo by nechtěl zvládat své úkoly lépe, rychleji, radostněji? Patrně jste již na toto téma přelouskali řadu knížek nebo internetových článků a fór; odpověď na vaše problémy však může být ukrytá v hlubinách vašeho vlastního mozku.

Efekt Zeigarnikové je pojmenován podle ruské psycholožky Blumy Zeigarnikové. K objevu, který ji celosvětově proslavil, došlo, jak už to často bývá, náhodou. Během návštěvy restaurace ve Vídni si Bluma Zeigarniková povšimla efektivity, s jakou číšníci obsluhovali své hosty, a neuvěřitelné kapacity jejich paměti – číšníci vždy věděli, jakou objednávku donést ke kterému stolu. Ve chvíli, kdy byla objednávka dokončena, jako by se jim vypařila z hlavy – zkrátka byla okamžitě zapomenuta.

Že končíme? Tak aspoň ještě tenhle dílek…

Později si Zeigarniková ověřila svá pozorování i na dalších, analogických situacích i experimentech. Mezi nejproslulejší patří ten, při němž skupina dvaceti dobrovolníků měla za úkol vykonávat jednoduché úkoly, jako třeba navlékání korálků nebo sestavování skládačky. Některé úkoly byly záměrně, avšak jakoby náhodně přerušeny. Po skončení této fáze se výzkumníci dobrovolníků ptali, které úkoly si zapamatovali. Činnosti, které byly přerušeny, si dobrovolníci zapamatovali dvakrát častěji než ty, na jejichž vykonání měli naprostý klid a zdárně je dokončili.

Bluma Zeigarniková pak na základě tohoto výzkumu došla k jednoduchému závěru, který dnes známe právě pod názvem Efekt Zeigarnikové: totiž že si lidský mozek déle uchová v paměti nedokončené úkoly, zatímco ty, které vnímáme jako hotové, z naší paměti velmi rychle mizí – nemáme důvod na ně dále myslet.

Sami jistě znáte ten nepříjemný pocit, když vás někdo či něco vytrhne od rozdělané práce. Přestože se v daném okamžiku věnujete jiné činnosti, vědomí nedokončeného úkolu vám nedá pokoj, dokud se k práci nevrátíte a nedotáhnete ji do konce. To krásně ilustruje i experiment Kennetha McGrewa, který po téměř šedesáti letech na práci Zeigarnikové navázal. Během experimentu měli dobrovolníci skládat poměrně složitou skládačku. Vždy byli vyrušeni a bylo jim řečeno, že experiment skončil. Přesto 90 % dobrovolníků dále pokračovalo v práci.

Jak lze efekt Zeigarnikové využít?

Jedním z nejstarších typů využití tohoto mechanismu jsou tzv. cliffhangery, tedy napínavá ukončení části knihy nebo seriálu, která mají diváka nebo čtenáře udržet v napětí do dalšího dílu. Dnes prakticky žádný díl seriálů nekončí jinak než děsivým pádem do neznáma či otevřením tajemných dveří. Také kapitoly knih obvykle povzbuzují napětí a „nakusují“ dění dalších částí.

Podstatou efektu Zeigarnikové je totiž velmi jednoduchý fakt: lidé rádi věci dokončují, rádi v nich mají řád. Tento fakt poskytuje cenný a jednoduchý klíč ke zvýšení osobní produktivity: stačí začít.

Jakmile si rozpracujete úkol, efekt Zeigarnikové vám nedovolí na něj zapomenout, dokud jej nedokončíte. Samozřejmě není zcela vhodné začínat náročnou činností, zvolte si jednodušší krok – napište třeba jen nadpis článku nebo oslovení a první větu e-mailu.

Započaté a nedokončené úkoly, které uchováváte v paměti (průměrně nám prý v hlavě „straší“ asi patnáct takových nedořešených problémů), mají dokonce moc zcela narušit vaše soustředění, a to včetně koncentrace na činnosti, které vám jsou nadmíru příjemné, jako jsou například vaše koníčky. Toto napětí lze mírně snížit už tím, že si naplánujete další kroky řešení svého problému. Zbavíte se jej ovšem pouze tak, že zkrátka úkol dokončíte. Tak hurá do toho.

Zdá se vám působení efektu Zeigarnikové až podezřele jednoduché? Vyzkoušejte si ho na vlastní kůži – začněte teď pracovat na důležitém úkolu. Jak se budete cítit, až od něj budete muset odejít? My jsme samozřejmě velmi zvědaví na vaše názory a zkušenosti!

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu