Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Damir Špoljarič: Podnikání mě začalo bavit a měl jsem pocit, že mohu něco tvořit

damir-spoljaric-velkyJeho jméno sice moc česky nezní, firmu, kterou založil, ale určitě znáte. VSHosting patří mezi přední hráče ve svém oboru a stará se o více než 2000 serverů. Obrat koncernu je odhadován letos na téměř 100 milionů korun a já se Damira, který ho vybudoval na zelené louce, rozhodl zeptat, jak to dokázal.

Damire, vy jste svou firmu VSHosting zakládal už v 18 letech. Jak vás to tehdy napadlo?
Ve skutečnosti jsem začal již v 17 letech a den po 18. narozeninách jsem si běžel na úřad pro živnostenský list. Žádné velké plánování se tehdy nekonalo. Důvodem byla částečně snaha být více nezávislý na různých brigádách a na kapesném od rodičů. Hlavně mě to ale začalo bavit a měl jsem pocit, že mohu něco tvořit a dělat si to po svém. 

Založit firmu tak mladý není snadné. Určitě jste ještě neměl tolik zkušeností jako ostřílení byznysmeni, nebyla to pro vás trochu nevýhoda?
Tak já se ani dnes nepovažuji za ostříleného byznysmena. Nevýhoda je určitě v tom, že v úplných začátcích člověk až tak moc neřeší věci jako byznys plán, dlouhodobý rozpočet, strategii růstu, řízení rizik a podobně. Postupem času ta potřeba ale vyplynula tak nějak sama. 

Možná by mě to po teoretické stránce naučili na nějaké vysoké škole, já ale stále věřím tomu, že podnikatelská praxe mě toho naučila a stále učí mnohem více.

Proč jste se tehdy vůbec vydal cestou podnikatele a nevěnoval svůj čas spíše studiu jako většina vrstevníků?
Tak já se pokoušel studovat asi měsíc VŠE v Praze. Dodnes jsem ale nepochopil, v čem se skrývá ta údajná výhoda, že mě ve škole naučí to, co tam učí a mnoho let zpátky učili tisíce studentů. Osobně to považuji za zásadní koncepční vadu především státního školství. Mám pocit, že je odtrženo od reality a velice pomalu reaguje na vývoj trhu. 

Někdo mi nedávno říkal, že hlavní výhodu spatřuje v získávání nových kontaktů. Já preferuji takový způsob, že navazuji kontakty s lidmi, jejichž názory a informace a zkušenosti považuji za přínosné – např. majitele velkých mezinárodních firem. 

Je možné, že někdy budu litovat, že jsem vysokou školu neabsolvoval. Naštěstí doby, kdy se kvalita a zkušenosti jedince hodnotily podle toho, zda má titul nebo ne, jsou už snad pár let pryč. A abych nezapomněl, nejsem studijní typ a je otázka, zda bych vůbec byl schopen VŠE vystudovat.

Další nevýhodou nízkého věku je ale i určitá naivita. Nebyl jste i vy na začátku z něčeho trochu překvapený?
Ono je docela dost možné, že jsem i ve svých 26 letech stále naivní. Myslím si třeba pořád, že udělám v podnikání „díru do světa. Dodnes mě překvapuje spousta věcí

Ono se to všechno nabalovalo postupně na sebe klienti, nové technologie, vytváření různých smluv apod. Hodně mě na začátku překvapila komplikovaná byrokracie a jednání s úřady. Spoustu věcí, většinou technických, na kterých naše firma stojí, jsme si byli schopni na začátku řešit ve dvou lidech sami. Na jednání s úřady a vyplňování různých daňových přiznání jsme ale hned potřebovali využít služeb účetní firmy. 

Věřím, že složitá byrokracie spoustu nezkušených, ale potenciálně schopných podnikatelů může od podnikání odradit. Když jsme vstupovali na trh, tak spousta konkurenčních firem fungovala vzájemně na kamarádské bázi. Připadalo mi, že mezi nimi není žádná přirozená rivalita. Důsledkem toho však technologicky stagnovaly, což nám umožnilo se rychleji prosadit. 

Zajímavé byly i reakce některých konkurentů, když jsme začali získávat nové klienty a nezapadali jsme do jejich zažitého pohodového konkurenčního prostředí. Tehdy jsem pochopil, co to znamená, když se řekne, že má někdo ostré lokty.

damir-spoljaric-3

Zdroj fotky: Archiv Damira Spoljariče

Jak vás tyto srážky s realitou změnily? Změnilo se vaše vnímání podnikání?
Nezbylo než začít mít také „ostré lokty“, a to především obchodně. Z původní podoby firmy, která byla na začátku spíš jako zajímavá technologická hračka, se stal jasný cíl být nejlepší a největší

Zásadní změna vnímání tedy byla v tom, že jsem si uvědomil, že podnikání je i o soutěžení s konkurenty, z čehož nicméně těží naši klienti, jelikož díky soutěži se snažíme stále zlepšovat naše služby a vymýšlet nové a užitečné přidané hodnoty našich služeb. 

Postupem času jsem si také firmu začal brát čím dál méně osobně a snažím se při rozhodování postupovat co nejvíce objektivně a strategicky. Na začátku bych si třeba nikdy nepřipustil skutečnost, že bychom firmu někdy v budoucnu třeba prodali, byť to zatím neplánujeme.

Kdybyste tedy začínal znovu s tím, co už víte, co byste udělal jinak?
Myslím si, že bych asi nic neudělal jinak. Neříkám, že všechno, co jsme udělali, bylo správně, ale právě to zkoumání nových věcí a získávání zkušeností je to, co mě hodně baví.

Firmu jste zakládal společně se třemi společníky. Proč ne sám?
Zajímavá otázka. Asi bych si na to sám netroufl, protože obor, který děláme, je velice technologicky a provozně náročný. Tehdy to vyplynulo z okolností. S jedním společníkem jsem byl od svých 15 let v občanském sdružení, které po Praze stavělo neziskové datové sítě v rámci czfreenetu. No a s třetím společníkem jsme se potkali až při realizaci první zakázky, kdy se ukázalo, že je nutné začít systematicky řešit i vývoj interních aplikací nutných k chodu firmy.

vshosting-1

Zdroj fotky: Archiv Damira Spoljariče

Jak to máte nastavené? Přece jen se říká, že už dva společníci jsou moc, natož tři
Máme jasně stanovené kompetence. Zásadní věci konzultujeme a řešíme spolu. Něco je občas potřeba si interně vyříkat, ukazuje se ale, že tři společníci jsou výhoda. Já se například považuji spíš za vizionáře a jiný kolega je zase spíš analytik, který vidí rizika a překážky. Výsledkem je komplexní pohled na různé situace.

Co tedy jako vizionář děláte? Jaká je vaše náplň práce?
To je podobné jako se zeptat někoho na to, jak se stát leadrem (smích). Nepostupuji podle žádného návodu nebo doporučení, ani nevím, zda něco takového existuje. Nejdřív k té vizi. Mít vizi je důležité pro každou firmu. Je nutné vědět, kam má firma směřovat. Bez jasné vize se v tom plácáte a vaše denní pracovní náplň pak už sestává jen výhradně z rutinních činností a snahy přežít. Firma bez vize a jasného směřování pak nepůsobí důvěryhodně ani na klienty nebo pracovníky.

K náplni práce. Snažím se myslet hodně dopředu a především myslet komplexně. Snažím se predikovat chování trhu a požadavky klientů, být napřed, a tím eliminovat možné situace, které by nás mohly v budoucnu zaskočit. Mám jasnou představu, jak bude firma vypadat za rok, dva, pět let, a to i do těch nejmenších detailů. Je to samozřejmě „pouze“ vize. Dalším krokem je udělat všechno proto, aby se tuto vizi podařilo rozklíčovat na jednotlivé činnosti, úkoly a vizi naplnit, což se nám daří právě díky mým kolegům.

Proč jste se tehdy rozhodl zrovna pro tento obor? Určitě není jednoduchý, řeší se v něm složité technologické procesy a mnoho dalšího
A víte, že ani přesně nevím? Ono to vzniklo tak nějak spontánně a nic jiného než „ITjsme pořádně neuměli a v té době jsme se motali právě kolem sítí, což se s naším oborem částečně překrývá

První server jsme umístili za účelem hostování vlastních soukromých stránek a následně jsme si začali hrát s virtualizací. Odtud také název VSHosting virtual server hosting. S oblibou říkám, že jsme hned po Amazonu přišli na trh s cloudem. 

Pak se rozsah služeb rozrostl a zhruba po roce se ustálil na tom, co děláme dnes tedy komplexní provoz serverů pro významné internetové projekty, a to se snažíme neustále zlepšovat.

damir-spoljaric-2

Zdroj fotky: Archiv Damira Spoljariče

Poměrně rychle se vám povedlo prorazit mezi konkurencí a dokonce se dostat na první pozici ve specializovaných fully managed serverech. Jak jste to dokázali?
Někteří konkurenti měli špatnou pověst, jiní neměli kvalitní technologické zázemí a vše spíš „bastlilia jiní zase trpěli výrazným obchodním deficitem. Po zorientování na trhu se tedy jako klíčová ukázala nutnost stát se důvěryhodným poskytovatelem, mít špičkové technologické zázemí a mít obchodní tým s tahem na branku. Tyto priority máme ostatně i dnes. 

Technologické zázemí je naší absolutní prioritou, a jelikož je náš obor technologicky velice náročný a vyžaduje drahé technologie, veškeré zisky používáme už 8 let výhradně na inovace s vírou, že se nám to nakonec celé násobně vrátí. Ukázalo se, že je strategie správná.

Byl to váš cíl už na začátku? Jaké jste měli další cíle?
Určitě nebyl a není náš primární cíl být největší v oboru. To je spíš můj osobní cíl. Asi si tím snažím něco dokázat, ale proč dělat něco s vědomím, že budu druhý nebo desátý. Připadal bych si, že děláme něco špatně. Mým aktuálně největším cílem je prosadit se výrazně na americkém trhu a v dalších státech mimo Evropu.

Dnes máte obrat skoro 100 milionů ročně. To opravdu není málo. Jak rychle váš obrat rostl?
Procentuálně se roste na začátku z malých čísel samozřejmě nejlépe. S růstem obratu je nutné akcelerovat i reálný růst v počtu klientů, aby se zachoval 30–40% meziroční růst.

Jak to ale zajistit?
V první řadě si člověk musí uvědomit, že se nemůže naklonovat a že své obchodní dovednosti musí umět přenést na někoho, kdo ho minimálně stejně dobře nebo ideálně lépe obchodně zastoupí a bude schopen utvářet a školit obchodní tým, který začne následně také prodávat služby.

Abych to k něčemu přirovnal. Viděl jste film Vlk z Wall Street?  Současně s tím je potřeba utvářet jednotnou obchodní strategii a celý prodejní proces zjednodušit a zefektivnit, čímž opět získáte možnost uzavírat více nových obchodů. Abychom procentuální růst zachovali i v budoucnu ideálně ve stejné nebo větší míře, tak jsme se právě rozhodli pokusit se začít fungovat na zahraničních trzích. Ve vzduchu jsou samozřejmě i další prorůstová opatření, například případná budoucí akvizice některé z konkurenčních společností.

vshosting-2

Zdroj fotky: Archiv Damira Spoljariče

Co vás nejvíce nakoplo? Prošli jste nějakou změnou, která zapříčinila rychlý růst obratu?
Naprosto zásadním krokem bylo začít myslet globálně a přestat cílit pouze na Českou republiku. Ukázalo se, že naše služby dokážou klienti ocenit třeba na Slovensku, v Polsku nebo Rusku. 

Vždycky jsem tak trochu opovrhoval různými podnikatelskými setkáními, kde si podnikatelé s relativně malými firmami vzájemně říkali, jak jsou skvělí. Takoví lidé mi nemají co nabídnout a podobná setkání byla ztrátou času. Přínosné se naopak ukázalo jezdit na podobná setkání do zahraničí. Hodina hovoru např. s majitelem 50x větší americké konkurenční firmy mi dala i z hlediska uvažování strašně moc. Každý rok se tak snažím aspoň měsíc trávit v Americe, kam už druhým rokem chystáme naši expanzi.

S jakými problémy jste se při růstu firmy museli setkat?
Problémy či situace, které řešíme, jsou většinou technického charakteru. Většině věcí už dnes ani do hloubky nerozumím. Patří do toho řešení různých technicky složitých věcí a tvorba různých procesů, postupů a metodik. Snažím se být o všem alespoň rámcově informován. 

Současně ale vím, že pokud by byla firma na mně technicky závislá, tak by začala strádat. Je spousta o mnoho chytřejších a zkušenějších odborníků, kterým je nutné takové věci k řešení přenechat.

Kdo všechno u vás hostuje?
Velkých projektů, které svěřily své servery do naší správy, tu jsou stovky, a to nejen z ČR ale právě i ze zahraničí. Za srdeční záležitost, a to nejen proto, že mám rád filmy, považuji např. projekt ČSFD.cz. Byl to tehdy jeden z prvních významných projektů, který nám věřil a přesunul se k nám. Za těch 8 let, co u nás hostuje, významně vyrostl a já jsme rád, že snad trochu i díky VSHostingu. 

Mezi dalšími projekty jsou z velké části zastoupeny e-shopy. Má u nás své servery např. Okay, Hudy, Parfums, insportline, Euronics anebo třeba Megapixel. Velkých e-shopů jsou u nás stovky, takže by se to tu ani nedalo vyjmenovat. Dále jsou u nás například velké portály, zpravodajské servery, banky nebo například rozsáhlé interní systémy nadnárodních firem.

Jak se vám tyto velké projekty povedlo přesvědčit, aby využily právě vaše služby?
No tak ono je to především o tom, že máme chytré klienty, kteří vědí, že kvalitní technické zázemí je naprostý základ. Zakládáme si na dlouhodobé spolupráci a víme, že to, co slíbíme, musíme umět dodržet a garantovat. Firmy, které svůj úspěch zakládají pouze na marketingu a přitom nemají tak dobré technologické zázemí, nemohou nikdy získat velkou míru důvěry.

damir-spoljaric-1

Zdroj fotky: Archiv Damira Spoljariče

Dnes je konkurence ve vašem oboru opravdu tvrdá. Přijde mi ale, že se v něm v poslední době hraje jen na cenu. Čím se snažíte konkurenci předčit vy?
Naštěstí neděláme webhosting, tam je to opravdu zlé. Webhosting dneska dělá stovky firem někde na jednom serveru v garáži. To je ale tím, že je tam malá přidaná hodnota těchto služeb. 

My pomáháme internetovým projektům tím, že poskytujeme serverová zázemí, což je poměrně úzce specializovaná služba, která vyžaduje náročné technologické zázemí a má vysoké náklady na provoz, a to si jednoduše v garáži s těmito parametry nepostavíte. Jako první například budeme vstupovat do největších datových peeringových center na světě, tedy AMS-IX (Amsterdam) a DE-CIX (Frankfurt), což je neuvěřitelně složité

Musí se řešit vše od zajištění fyzické vrstvy, jako jsou routery, pronájem stovek kilometrů optických vláken mezi státy přes domlouvání peeringových spoluprací a přesvědčování velkých nadnárodních telekomunikačních operátorů k úpravě peeringové datové politiky atd. To ale už klient nevidí, ten postřehne jen to, že má super rychlou konektivitu do celého světa.

Chystáte se expandovat do USA. Proč?
I přes velkou penetraci konkurentů v USA se domníváme, že máme šanci se v Americe prosadit. Došli jsme k tomuto závěru průzkumem tamního trhu. 

A máte už nějaké zkušenosti v obchodu s americkými firmami?
Pár desítek klientů z USA u nás své servery hostuje. Jde opět o velké korporace, což jsme považovali za takovou zkoušku ohněm.

V čem se to liší od těch českých?
Výhodou amerických firem je podstatně větší racionalizace spolupráce. Buď s vámi chtějí spolupracovat, nebo ne. Můžete s nimi bavit na rovinu, většinou si na nic nehrají. Při jednáních jsou obecně vstřícnější a mají zájem na tom se vzájemně poznat. Je to o dost odlišné než v České republice nebo třeba na Slovensku.

Kdybyste měl tedy srovnat uvažování českých a amerických podnikatelů, co jsou takové největší rozdíly, s nimiž jste se setkal?
Krom zmíněného racionálnějšího jednání mi připadá, že jsou dost často takoví řekněme akčnější. Je na tom vidět, že jsou zvyklí férově soutěžit a ani by je nenapadlo, že by jim někdo dával nějaké dotace a že oni by místo inovací a prodávání svých služeb a výrobků vyplňovali pro EU nějaké formuláře o dotace, na které musel předtím stát jiným podnikatelům ty peníze vzít. 

Když jsem jim vysvětloval, jak to občas chodí u nás, že už i mladí podnikatelé se spoléhají na dotace, tak na mě koukali, jako kdybych spadl z Marsu. Bylo z toho vidět, že socialismus, který v ČR a celé Evropské unii bohužel tak kvete, jim je cizí.

Proč jsou podle vás dotace tak špatné?
Ano, státní dotace podnikatelům jsou velice špatné, protože jsou z principu nespravedlivé. S nižšími daněmi, bez dotací a s menší byrokracií by se všem podnikalo lépe a těžili by z toho koncoví klienti a spotřebitelé.

Pomáhá podle vás náš stát podnikatelům dostatečně?
Stát by v ideálním případě neměl vůbec řešit, zda někomu má pomáhat nebo ne, a podnikatel by se takovou otázkou také neměl zabývat a měl by se raději místo toho věnovat podnikání. Jakmile stát řeší nějakou pomocpro nějaké podnikatele, tak tím významným způsobem narušuje férovou soutěž

Představte si, že jsou v ulici dva majitelé pekárny, kteří si konkurují, snaží se péct kvalitní a levné pečivo, aby zákazníci chodili pro rohlíky právě k nim, a ne do druhé pekárny v ulici. Najednou jeden z pekařů dostane od státu dotaci na reklamu, nové pece a platy zaměstnanců a může následně neúměrně snížit cenu. Ten druhý, který dotaci nedostal, tak může krám zavřít. 

Paradoxem je, že na to nakonec doplatí koncový zákazník, protože ten jeden pekař, který díky dotaci zůstal sám v ulici a má nyní všechny zákazníky, tak není už nijak motivován, aby dále dodával kvalitní pečivo, nemá s kým soutěžit a postupem času začne zvyšovat ceny. 

Vtipné je i to, že peníze, za které stát zaplatil tu dotaci, musel předtím vzít lidem na daních. Socialismus je prostě nespravedlivý a nejlepší metodou je férová soutěž v přirozeném konkurenčním prostředí

Další věcí jsou daně. Čím větší daně a komplikovanější administrativa s tím spojená, tím větší demotivace pro podnikatele a ubírání prostředků, které by mohli použít například na přijetí nových zaměstnanců.

Myslíte si, že se jako podnikatelé zlepšujeme? Že se zlepšuje české podnikatelské prostředí?
To asi nedokážu jednoznačně posoudit. Občas vidím úspěšného podnikatele, který od nuly vybudoval firmu, sehnal investory a snaží se něco dokázat. Čím dál častěji ale vidím opak. Podnikatelé, kteří se učí vyplňovat tabulky a žádat o dotace, nebo dokonce firmy, které se živí vyplňováním tabulek na dotace. 

Na druhou stranu je pravda, že když někdo dotaci nabízí, nebylo by racionální ji nepřijmout. Viním z této pokřivené podnikatelské kultury politiky, kteří celý ten socialistický systém dotací vymýšlí, nikoliv podnikatele. Češi jsou ale národ plný šikovných a podnikavých lidí, takže nemám obavu, že by se přestali objevovat noví podnikatelé

Mám ale obavy o živnostníky, jako jsou řemeslníci, majitelé malých prodejen a podobně. To jsou také podnikatelé, kteří sice nemají ambice mít třeba globální firmu, chtějí ale jen dělat kvalitně to, co umí, od státu nic nechtějí a ekonomika je na těchto podnikatelích závislá. Politici ale živnostníky chtějí neustále regulovat a stěžovat jim život, což je zásadní chyba. Nejlépe by udělali, kdyby zajistili, aby je stát nechal být.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 1

  1. Radek Kilevník

    -

    Po dlouhé době jsem si tady chtěl nějaký článek přečíst, ale ty banerry na boku to je něco šíleného, u toho se nedá soustředit. Vypadá to tady jako cirkus a ne web

    Odpovědět

Přidejte vlastní komentář

Křišťálová Lupa 2017

Skrýt reklamu