Rozhovor s Alexandrem Fryčem, podnikatelem a autorem knihy „Můj první byznys“.

Kdyby v celém rozhovoru měla zaznít jediná myšlenka, která by to byla?

Myslím, že z podnikání mají někteří lidé mnohdy zbytečný strach nebo možná zkreslené představy. Neříkám, že je úspěšné podnikání cesta pro každého, ale pokud má někdo v hlavě nápad, měl by to aspoň zkusit. Vždyť do podnikání nemusíte vždy dávat astronomický startovní kapitál, který vás zlikviduje, pokud to třeba nevyjde. Navíc žijeme ve skvělé době, kdy jsou vám informace třeba o tom jak udělat web, jak se prosadit na internetu atd., plně k dispozici. Podnikání nikdy nebylo jednodušší. Ale v tom je možná zároveň problém… Existuje dnes plno „pseudopodnikatelů a tzv. rychlokvašek. Avšak o to je také širší síto, které ty, kteří to nemyslí příliš vážně a nejsou ochotni vydat ze sebe maximum pro svůj byznys, odcedí.

Podnikání tedy podle vás je, nebo není pro každého?

Možnost zkusit to, určitě ano. Úspěšného podnikání však dosáhne jen cca desetina. Ovšem tady je filozofická otázka, co je to úspěch, že ano… Ale pokud má někdo nápad, který je uskutečnitelný a nezkusí to, může to být jedna z věcí, které může třeba ve stáří litovat. Nechci znít příliš morbidně, ale je docela fajn přečíst si nějakou literaturu, která popisuje,
na co lidé myslí před smrtí. Tohle jsou přesně ty věci…

Inzerce

A znovu se vrátím k tomu, co jsem říkal. To, co se do startu vysněného projektu investuje, nemusí být suma, která nás zlikviduje, když to nevyjde. Jsou jiné způsoby. Vabank hrají jen velcí hráči, kteří obvykle vědí, co dělají ale mnohdy také naivní blázni, kterým to třeba „náhodou“ vyjde. Osobně jsem začínal s podnikáním v podstatě od nuly. A to dělám fyzické produkty, držené skladem… Jde to. Své začátky tu rozebírat nechci, to je vcelku dobře popsáno na mém blogu.

A co znamená úspěch pro vás?

Pro mě osobně podnikání jako takové znamená svobodu. Dělat si věci po svém. Nevstávat nikam každý den do rutiny. Z toho bych se zbláznil. Také finanční svoboda je pro mě důležitá. Ale nemyslím tím práci do úmoru s touhou po rychlých milionech atd. To je zbytečný stres. Pokud to někoho baví a je tohle důvod proč podniká, tak mu to přeji. Mě pro klasifikaci úspěchu stačí vědět, že pracuji málo a vydělávám více než spotřebuji. A při tom mám solidní životní standard. Mohu letět 3 x v roce někam, kde je hezky, kvalitně se stravuji, kupuji si, co zrovna potřebuji, sponzoruji své koníčky či vedlejší projekty, podporuji svou rodinu, a ještě zbyde dost na úspory. To mě dělá šťastným. A myslím, že dokud je člověk happy, tak je úspěšný. Souvisí to spolu. Asi se to těžko měří penězi. Za mě – nejcennější komoditou je čas a zdraví. Znám vrcholové manažery, kteří jsou zaměstnanci a vydělávají více než já. Ale jejich dům je prázdný. Od rána do večera dřina do úmoru, ať jsou kačky na leasing a hypotéky. Žena i děti jej vidí jen večer pár hodin, než odpadnou únavou. A je to zaměstnání. Kdykoli jim může přijít zpráva, že už zítra nemusí chodit… Ale když někde řeknou, že vydělávají 300 tisíc měsíčně. Jsou za kingy… Tímto nějak nechci shazovat vrcholové manažery. Určitě si své pozice museli vydřít a zasloužit. Spíše mi to přijde jako dobrý příklad toho, o čem se tu bavíme…

Zmiňujete vedlejší projekty. Jaké třeba?

Myslím si, že je dobré mít jednu hlavní firmu, která generuje peníze a zabezpečuje nás a pak mít jednu firmu pro radost. Neříkám, že ta, co generuje peníze, nemůže být zároveň pro radost, tak to nemyslím. Zkrátka mít jednu firmu, kde nejsme až tak angažování na zisk, ale jde nám o něco více. Taková srdcovka. Protože rád začínám něco nového a baví mě tvořit, mám rovnou dva tyto projekty. Prvním je jamujam.com.

Jedná se o unikátní sociální síť nebo možná lépe řečeno aplikaci, kde se mohou propojovat muzikanti a je jim zatím nevídaným způsobem umožněno tvořit společně hudbu. Je to takový Facebook ale hudební, s nahrávacím rozhraním, kde místo statutů a fotek jídla či jiných nesmyslů, dáváte hudbu, do které se mohou vaši přátelé či fanoušci připojit. Zatím je to v rozvoji. Zhltlo to kolem půl milionu korun z mé kapsy a kdyby nebylo zaangažovaných lidí, kteří tu a tam udělají něco zadarmo nebo za symbolickou cenu, bylo by to mnohem více… Jakmile se to rozpohybuje a dostane mezi lidi, bude to vydělávat. To ano, ale jak se říká nehrotím to. Spíše je to srdcovka a tvořím něco absolutně inovativního.
A v tom se vyžívám. Není to jako dělat třeba tisícátý e-shop s botami…. To by mě nebavilo. No a druhý srdcový projekt je vlastně tohle, o čem se bavíme. A to je můj online program podnikanimkesvobode.cz, s kterým souvisí kniha, kde jsem shrnul 10 let svého podnikání.
Je to takové zadostiučinění mé dekády úspěšného podnikání. Také mám možná pocit, že je třeba splatit nějaký dluh společnosti. A tak jsem se rozhodl touto formou podpořit začínající podnikatele a pomoci jim v pár věcech. Ta kniha je unikát. Není to pouze o osobnostním rozvoji či pozitivním myšlení nebo o tom, jak postavit fungující web. Ano, technické záležitosti o online marketingu tam také hodně popisuji. To s podnikáním 21. století souvisí. Ale hlavně je to konečně kniha prostě o podnikání, a jak to v něm chodí. Popisuji tam vlastní zkušenosti a píšu to volnou formou. Tak, aby to bylo „pobratelné“ pro každého. Ten, kdo bude chtít pomoci více, má možnost vstoupit také do členské sekce, kde ode mne dostane více vedení.

Rád bych se zeptal, komu je Vaše kniha určená? 

Chci se hlavně věnovat začínajícím podnikatelům. Ale jestli podnikatel začíná a chce vedení, protože s tím nemá zkušenosti anebo podniká pět let a nejde mu to, a tudíž také potřebuje aplikovat nové metody a způsoby, které mu mohou pomoci, to je dosti podobná skupina.
Kniha „Můj první byznys“ a celý koncept programu Podnikáním ke svobodě je určen zkrátka každému, kdo se rád vzdělává a roste v podnikatelské oblasti. Věřím, že i ti vysoce kvalifikovaní a úspěšní podnikatelé mohou najít v jakékoli knize nebo naučném videu, třeba jedinou větu, která jim usnadní život. Ale pokud bych to měl vyselektovat na jedinou cílovou skupinu, pak to přinese největší užitek a informační hodnotu lidem, kteří stojí se svým projektem na startu a hledají informace i vedení v otázkách, jak začít podnikat.

Říkáte, že podnikáte úspěšně 10 let. Je to štěstí, talent nebo jste měl nějaké startovní vedení?

I kdybych byl bůhvíjaký talent na podnikání od přírody, tak talent, ať už jakýkoli, je třeba rozvíjet s mentorem či učitelem. Pokud máte talent na klavírní hru, pak je vám v podstatě k ničemu, pokud nemáte klavír doma ke každodennímu cvičení a pokud váš talent ve vás někdo nerozvine a nevede vás. Ano, vedení jsem měl. Mám to veliké štěstí, že jsem hned na startu podnikání potkal skrze tehdejší přítelkyni, svého „bohatého tátu“. Myslím, že klidně mohu říci jeho jméno: Jiří Mazur. Na poli podnikatelské scény je vcelku znám. Nerad bych, aby to pochopil někdo tak, že mě zasponzoroval nebo něco takového. To ne. Spíše mě vedl mentálně. Bylo to vše přirozené a nezištné po večerech u láhve vína a vlastně to dělá do dneška. Jen už se tak moc nevídáme, protože žijeme každý v jiném kraji. Tam, kam směřujete svou pozornost, tím se stáváte a takové lidi přitahujete. A když se stanete podnikatelem na 100 % a zajímáte se o stejné věci, tak si ty správné lidi přitáhnete. Druhý rok podnikání jsem do byznysu zainteresoval svého kamaráda Jiřího Stibora.
Ten mi do teď zabezpečuje, a tím mě také učí, online marketingové záležitosti.

Na každém vzdělávacím semináři, na každé přednášce známé osobnosti z podnikatelského světa, jsem vždy potkal zajímavé lidi a s mnohými jsem již několik let v kontaktu. Nepíšeme si každý den, ale víme o sobě, a když něco nevím, nebo se chci poradit, nebo jsem třeba zrovna v místě jejich bydliště, zkontaktujeme se a třeba zajdeme na oběd. A to je nejlepší škola. Zároveň mít kontakty od lidí, kteří jsou ve svých oborech na špici, považuji za nejlepší bohatství. Pokud bych si měl vybrat 100 tis. Kč, nebo oběd se třemi mými vzory v oboru, co bych asi zvolil? O budování kontaktů a důležitosti vzdělávání píšu dost i ve své knize.

Děkuji velmi za rozhovor a možnost sdílet tyto myšlenky. Nechť jsou inspirací.

Alexandr Fryč