Jakub Zajíc a Lukáš Žďárský: Změnili polorozpadlý sklad ve sportovní areál

O malém zázraku na Radlické ulici číslo 125 můžete slyšet a číst čím dál častěji. Události na této adrese skutečně procházejí neuvěřitelným vývojem: z polorozpadlého drážního skladu na Smíchovském nádraží vzniká nový sportovně-kulturní areál. A to vše jen díky dvojici nadšenců, kteří nám poskytli barvitý rozhovor.

Inzerce

Tito dva nadšenci se jmenují Jakub Zajíc a Lukáš Žďárský a jejich společným cílem je přestavět zchátralou budovu skladu nedaleko pražského Andělu na netradiční, otevřené sportovně kulturní centrum. Jejich nadšení již nakazilo mnoho dalších lidí, zároveň ovšem všichni pracanti stojí před dilematem: budova skladu se má v dohledné době zbourat a ustoupit nové zástavbě. I přesto, že je jejich projekt časově omezený, vkládají do něj oba jeho iniciátoři velké naděje a plány. Jaké to jsou?

V jakém stavu byla budova, když jste zahájili práce?
Celá budova byla po kolena plná odpadků a obývaná squattery a narkomany. Neměla dveře ani všechna okna, do střechy zatékalo a celkově to spíš připomínalo stav před spadnutím.

Jak jste ji objevili a proč jste se pro ni rozhodli?
Lukáš: Na Andělu bydlím a kolem téhle budovy jsem nějakou dobu chodil. Jednoho dne jsem se šel podívat dovnitř a pak Kubovi zavolal, že pro nás mám super prostor.

Jakub: Šli jsme se tam společně podívat a oba jsme se shodli, že je to prostor, s kterým se dá ještě něco dělat. Našli jsme si na katastru majitele, sjednali si schůzku a představili mu svůj nápad, co bychom s budovou udělali.

Lukáš: Od začátku jsme oba věděli, že pokud se nám podaří prostor vyklidit a zrekonstruovat, tak tu vznikne něco jedinečného.

Kolik lidí se na rekonstrukci podílí?
Celý projekt táhneme ve dvou, ale spontánně se k nám za tu dobu, co na Radlický děláme, přidalo (ať už na den nebo déle) více než 30 přátel i úplně cizích lidí.

Co zatím bylo na rekonstrukci nejtěžší, nejnáročnější?
Jednoznačně oprava střechy, kterou jsme nechtěli dělat novou, ale cílem bylo využít tu stávající a pouze ji v rámci možností opravit.

Jak vypadá všední den budovatelů z Radlické?
7–8 máme pravidelně trénink jednoho z našich sportů

9–17 kancelářina v našich hlavních zaměstnáních

18–21 pak pracujeme na Radlický

22–02 doháníme pracovní resty nebo nám občas zbyde čas na „kulturu“.

Jaké jsou reakce vašeho okolí?
Převážně nevěřícné, ale zároveň pozitivní. Většina našich přátel si myslí, že jsme se zbláznili, ale když vidí, jak se Radlická posouvá, tak pomalu mění názor.

Budova má být v dohledné době zbořena. Jak to vnímáte? Čeho chcete v takto omezeném čase dosáhnout?
S vědomím, že je to pouze dočasný projekt, jsme do toho šli. Naším cílem je zjistit, jestli jsme schopný takový projekt dotáhnout do konce a zároveň jestli tu existuje komunita, které by se takový koncept líbil. Pokud ano, budeme hledat prostory, kam naše aktivity následně přesuneme.

Co vše areál nabídne návštěvníkům?
Máme 100 m2 tatami, na kterých bude probíhat výuka bojových sportů a jógy. Další část bude určena na různé druhy funkčního tréninku. Plánujeme také předělat výtahovou šachtu na horolezeckou stěnu a vybudovat venkovní překážky pro parkour.

Jak vám mohou zájemci pomoci s rekonstrukcí?
Práce na rekonstrukci už jsou skoro hotové, ale určitě uvítáme pomoc třeba při finálním úklidu nebo opravě fasády. Velké kutily bychom pak využili při budování sociálního zařízení, ať už uvnitř budovy nebo netradičně v kontejnerech či starém autobusu. Každopádně nám udělá radost už jen samotná návštěva, když se na nás lidé přijdou podívat a třeba si i zacvičit.

Co byste doporučili lidem, kteří se vámi nechají inspirovat a vrhnou se do podobného projektu?
Doporučujeme neposlouchat své okolí. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by do toho šel každý. Nám pomáhá naše tvrdohlavost a citát od Patricka Snowa: „Pouze ti kdo vidí neviditelné, dokážou nemožné.“

Doufejme, že právě zapálený tým kolem Radlické 125 bude tím, který dosáhne „nemožných“ zázraků. Jejich snažení můžete sledovat třeba na Facebooku. Anebo se přijďte sami podívat!