Válka na Ukrajině: Postřehy, které mi dělají radost

Jsem ročník 93. Takže absolutně netuším, co je to válka, a nemám právo o ní ani mluvit. Nikdy jsem ji totiž na vlastní kůži nezažil. A i teď ji zažívám jen ze zpráv, když tisíckrát za den čtu o tom, co se děje na Ukrajině.

Dělám ale tento web a jsem v kontaktu s mnoha podnikateli z různých oborů. Vidím mezi nimi naprosté zděšení z přístupu Ruska a obrovskou vlnu solidarity s Ukrajinci. Napadlo mě napsat pár postřehů, které mi i přes všechno to strašné a kruté dělají radost a jsou pro mě připomínkou, že mezi vším tím zlem existuje i něco dobrého.

1. Podnikatelé se navzájem motivují

Sociální sítě nám umožnily navzájem veřejně komunikovat. Ne každý z nás je dokáže využít skutečně produktivně, ale najdou se i tací, kteří na nich umí vytvořit něco úžasného.

Odstartoval to Jan Barta tweetem, že za Pale Fire Capital poslali 22 miliónů korun na pomoc Ukrajině a zajistili 250 lůžek pro její uprchlíky. Brzy na to zareagoval zakladatel Seznam.cz Ivo Lukačovič podporou ve výši 23 miliónů korun, což ale nenechalo chladnou jedničku české e-commerce Alza.cz, která pány přehodila o další milion.

Inzerce

A tak se přidávali další a další podnikatelé a navzájem se předbíhali v tom, kdo Ukrajině pošle víc. Každý si samozřejmě nemůže dovolit tak velké dary, ale přesto věřím, že těchto pár dárců motivovalo spoustu dalších, aby nešetřili. V mém předchozím článku jsem vytvořil sbírku jen několika z nich. Najdete tam firmy, které přispěly desítkami milionů, ale i mnohem menší, které poslaly desítky či stovky tisíc. Největší dar, jaký jsem zatím zaznamenal, je od firem Ondřeje Tomka, a to ve výši 5 miliónů dolarů.

Úspěšných podnikatelů máme v Česku spoustu, ale zdaleka ne každý hecuje ostatní, aby sahali do vlastních peněženek, a sám jim jde příkladem. V zemi, kde ještě stále narazíte na přesvědčení, že podnikatelé jsou podvodníci a nejspíš si všechno jen nakradli, se dostáváme do úplně nové pozice. A já věřím, že ji budeme ještě dále posilovat.

2. Myslíme na lidi

Jsem v kontaktu s mnoha podnikateli a zaměstnanci různých firem. Obrovská část z nich mi přiznává, že se v posledních dnech nedokáže soustředit. Mají neustálou potřebu kontrolovat zprávy a zjišťovat, jak se situace na Ukrajině vyvíjí. Cítí strach a napětí – o to větší, když ruský prezident začne mluvit o jaderných bombách.

Pandemie nám podle mě připomněla, že můžeme od lidí ve firmě chtít vysoké výkony, ale nesmíme zapomenout, že jsou to stále jenom lidé. Vlivem všech okolností jsme začali mnohem více řešit jejich duševní zdraví a to, zda jsou nyní vůbec schopni pracovat.

Válka na Ukrajině je v tomto ohledu další příležitostí ukázat, že o svých zaměstnancích a kolezích jako o lidech také přemýšlíme. Už mám zprávy z řady firem, že dávají lidem volno, posouvají deadliny, ruší zbytečné schůzky a nevyžadují tak vysoký výkon jako obvykle. Neděje se to samozřejmě všude, ale děje se to stále víc.

Vnímám to i mezi freelancery, kteří spolu více sdílí, jak se aktuálně cítí a jak se jim daří pracovat. Jeden z velmi populárních českých freelancerů mi dnes psal, že od čtvrtka nic neudělal. Další zase, že jim práce vůbec nejde. A takových je víc.

Jsme lidé. Především lidé. A přijde mi, že si to i v byznysu, kde se z nás dělají spíš čísla a výplatní pásky, si to uvědomujeme stále víc.

3. Ukrajinci už nejsou jen dělníci

Nalijme si čistého vína. O Ukrajince se většina z nás ještě před týdnem moc nezajímala. Slyšel jsem v minulosti spoustu poznámek, že Ukrajinci jsou přeci ti chlápci na stavbách, ta uklizečka ve firmě nebo ti skladníci, co sem jezdí přes nějakou pracovní agenturu a berou naprostý pakatel.

Teď jim posíláme peníze a nosíme věci na pomoc.

Mám z toho obrovskou radost. Jsem člověk, který rozhodně netyká Vietnamcům ve večerkách jako jiní. Stejně tak nepovažuje Ukrajince jen za dělníky a pomocnou sílu. Naopak, mám mezi nimi své známé a řadu Ukrajinců (stejně jako Rusů) znám i z pražských vysokých škol, na kterých občas přednáším.

Spousta lidí kolem mě se teď začala mnohem více zajímat o to, kdo ti Ukrajinci vlastně jsou. Zjišťují třeba to, že mnozí zde žijí i desítky let – většinu, nebo dokonce celý svůj život. Jejich děti byly kolikrát častěji u zubaře než na Ukrajině. A ačkoliv mají jejich rodiny vždy unikátní příběhy, jsou to opět jenom lidé. Stejně jako my.

A mimochodem… Stejně jako Rusové. Proto jsem moc rád, že kolem sebe vnímám spoustu lidí, kteří neodsuzují jiné jen na základě toho, kde se narodili. Mnoho Rusů je proti válce a přeje si mír. A teď se bojí vyjít ven, aby nenarazili na někoho, komu tahle skutečnost unikla.

4. Více pomáháme

Podnikatelé jsou zpravidla lidé, kteří jsou v něčem nadprůměrně dobří. Mohou to být majitelé firem, kteří zvládají řídit velké projekty, organizovat věci a vytvářet něco nového. Nebo to mohou být třeba freelanceři, kteří excelují v nějaké dovednosti a učí ji ostatní.

Mnozí si za to dokážou říct hezké peníze. Stále více kolem sebe ale vnímám lidi, kteří se rozhodli nejen brát, ale i dávat. Vyhledávají neziskovky a projekty, kterým by mohli svou prací a svými zkušenostmi přispět. Vídám stále více mentorů, i když to třeba dělají jen ve svém volnu po práci. A v souvislosti s Ukrajinou spousta podnikatelů nabídla svou pomoc různým organizacím, případně rovnou samotným uprchlíkům.

Líbí se mi, že přibývá podnikatelů, kteří takto pomáhají a myslí na druhé. Dobročinnost začíná hrát v naší společnosti tak silnou roli, že mi ji v posledních letech zmiňují hosté i ve videorozhovorech, když se bavíme o trhu práce a o tom, podle čeho si kandidáti vybírají své budoucí zaměstnavatele. Je to úžasný trend a věřím, že bude ještě sílit.

Držme si palce

Tohle jsou pozitivní zkušenosti, které si odnáším z toho, co vidím kolem sebe. Budu rád, když mi napíšete ty své do komentáře.

Poslední roky nejsou pro nikoho z nás vůbec jednoduché. Projevy dobrosrdečnosti, odvahy a vzájemné podpory jsou pro mě ale vždy připomínkou, že svět není tak strašný, jak vypadá ze zpráv. A že jsou mezi námi lidé, kteří jsou inspirací a vzorem pro ostatní. Už třeba jen tím, jak se chovají a jaké zastávají hodnoty.

Snad jich bude co nejvíc a snad se situace kolem nás co nejdřív uklidní.

Přeji vám pevné nervy a hodně štěstí.