Petr Moučka: Snažte se podnikání udržet pod kontrolou a nechat ho, ať si na sebe samo vydělá

Petr Moučka se proslavil zejména svým systémem reálné sebeobrany Sorudo. Nepomáhá však lidem jen v tom, jak bránit sebe a své okolí před útočníky, ale i s rozvojem vlastního podnikání, budování firmy a strategickým plánováním. Jako specialistu a úspěšného podnikatele jsem se ho tedy rozhodl vyzpovídat.

Petře, často se říká, že málokterá firma přežije 2 roky své existence. Je to podle vás pravda?
Nejde o to,  jestli je to pravda nebo ne. Obecná statistika je zavádějící. Jak to chcete počítat, když někdo založí firmu a zkrachuje řekněme 5x a jiný ji založí jednou a nezkrachuje vůbec? Já bych se toho tolik nebál.

Čím to ale je, když se to tak často říká?
To nedokážu říct. Sám jsem firmu neztratil a zároveň se nepohybuji mezi těmi, kteří ano. Ti, kteří si mě „kupují“  jako poradce, mají většinou už zaběhlé živnosti nebo podniky a chtějí je ještě více rozhýbat nebo naopak opravit to, co se jim nedaří.

Pravdou je, že během prvních 2 let lidem často dojdou finance nebo entuziasmus. Zjistí, že to není až tak jednoduché a že musí dosahovat výsledků – jinak se nikam nepohnou. Potom si najmou poradce – otázka je, co se s tím dá v dané chvíli ještě dělat.

Inzerce

Jak tomu tedy předcházet?
Peníze jsou něco jako míza ve stromě – když dojde, strom umře. Proto je velmi důležité nehrát hru nad svoje možnosti – dobře promyslet, kdy do čeho investuji a jestli si to můžu dovolit. Nemít v tomto až příliš růžové brýle a počítat i s tím, že to nemusí vyjít a často nevyjde hned na poprvé.

Máte nějaký tip pro tyto lidi, aby neztratili finance ani entuziasmus?
Snažte se podnikání udržet pod kontrolou a nechat ho, ať si na sebe samo vydělá. Nic nedotujte, až teprve když to vydělává, posuňte se dál – tzn. jsem-li zaměstnaný, podnikám jen jako koníček, dokud to nevyroste tak, že už mne to uživí. Prostě nepouštím se do toho jen proto, abych to dělal „naplno“. Dost možná na to ještě nemám dost zkušeností a znalostí. I když už podnikám a zaměstnání je pro mne z mnoha důvodů neakceptovatelné, snažím se držet při zemi. Nenajímám lidi, dokud mě to opravdu nepálí. Nekupuju vybavení prodejen nebo kanceláří, nejdu do kamnenných prodejen, dokud jsem to nezkusil prodávat přes e-shopy atp.

U entuziasmu je to jiné, tady se snažte zapisovat si každý drobný úspěch a užívat si ho. Uvědomovat si, že pokud bych nepodnikal, neměl bych z toho tu radost, nepřinesl bych lidem něco nového, jiného a zároveň bych neměl ani zdaleka takovou svobodu. Obzvlášť důležité je založit si něco jako zeď úspěchů, kam píšete věci, na které jste opravdu hrdí. To se hodí ve chvíli, kdy přijdou nějaké ty nezdary. I s těmi se snažte počítat – nikdy to nejde jen nahoru – kdyby to tak nebylo – tak bychom si ty vzestupy zdaleka tolik neužívali.

Jak dlouho to tedy trvá, než úspěšnou firmu vybudujeme?
Záleží na tom, co považujeme za úspěšnou firmu. Jestli je měřítko ziskovost, smysl nebo to, že je podnik (projekt/firma) zautomatizován tak, že do jeho chodu prakticky nemusím zasahovat.

Klidně jednotlivé možnosti rozveďte…
Smysl a radost je podmíněná tím,  jak vás práce baví a co to přináší dalším lidem, potažmo společnosti. Časově se úspěch definuje hned při vymýšlení vize a záměru firmy. Moc hezky o tom mluví Petr Ludwig v Prokrastinaci – jako o Egu 2.0.

Automatizace, a tudíž i možnost udržet si nadhled a svobodu ve firmě a zároveň množství času na sebe, je daná efektivními procesy a akcentem na optimalizaci. Zde záleží na složitosti celého procesu. U nás se to teprve teď jasně ukotvuje a už na tom pracujeme několik let.

Úspěch v ziskovosti – ta je daná vaším měřítkem. S čím jste spokojený, co vám stačí k životu  anebo kam až chcete expandovat a růst – tzn. na co budete potřebovat finance.

A lze tedy odhadnout, jak dlouho to vše trvá?
Naplánovat „fungující“ úspěch se dá od 3 měsíců po 2 roky. Hodně záleží na tom, kolik času tomu dotyčný věnuje. Jestli je to pro něj srdcovka, které se věnuje naplno, nebo jen příprava na budoucnost, kterou si dělá po večerech a po práci.

Hrozně moc záleží na zkušenostech a na tom,  jaké má zdroje (finanční i lidské).  Ale i to se dá dnes snadno outsourcovat a i s tím se dá v plánu počítat. Často potřebujete udělat jen několik zásadních kroků a celá firma funguje. Mě platí za to, abych jim řekl, které to v jejich případě jsou.

O jaké kroky jde?
To je u každé firmy jiné a nedá se to snadno paušalizovat.

Řekl jste, že to trvá 3 měsíce až 2 roky. Potom už jsou šance nulové? A kde jste vzal tato čísla?
Ne, to vůbec ne – znám podnikatele, kteří se v tom „plácali“ roky, aby nasbírali zkušenosti a mohli se poučit, a až potom se jim to doopravdy rozjelo. Vzpomeňme například Edisona, který vynalezl žárovku až po tisícím pokusu a byl to už několikátý vynález, který učinil, ale který ho opravdu proslavil.

To, o čem mluvím já, je bežný časový rámec, na který plánujeme projekty tak, aby fungovaly. Byl tam nějaký čas na vyhodnocování výsledků, optimalizaci a hledání lepších řešení.

Pohybujete se mezi majiteli mnoha firem, takže dokážete říct, jak dlouho to nejčastěji trvalo jim?
Co jsem tak vysondoval, tak něco mezi 2–5 lety. Ale i tady je to firma od firmy a majitel od majitele jiné.

Vy jste úspěšnou ziskovou firmu vybudoval. Jaké byly vaše první dva roky?
No, už máme něco za sebou, ale jsme přesto  pořád na začátku – máme totiž velké zahraniční ambice. Jako živnostník jsem se zaměřoval na B2C, o firmě se dá mluvit až ve chvíli, kdy jsme svou pozornost přesměrovali na B2B klientelu.

Opravdu hodně jsme ladili produkty pro firmy a zhruba po dvou letech jsme je vychytali tak, že jsme si mohli dovolit dát zákazníkům 100% garanci vrácení peněz (a zatím nikdy jsme to nemuseli udělat). 92 % našich klientů neodchází spokojených, ale nadšených.

Takže jste úplně změnili svou strategii? To musí být pro firmu náročné, nebo ne?
Víte, přestože firemní klientela má svá pravidla a specifika, jsou to lidi jako vy nebo já. Je důležité uvědomit si, že nejednám s „firmou Vodafone“, ale s Michalem nebo s Petrem. Klukama, kteří mají své radosti i starosti, a že jim s tím můžu pomoci.

Přešli jste z B2C na B2B. Vím, že to nelze říct obecně, ale jaké zaměření je pro nové firmy lepší?
To opravdu záleží na konkrétních produktech. Konkrétně v sebeobraně a první pomoci bych se do firem nepouštěl, dokud nemám sehraný tým profesionálů, a to jak lektorů, koordinátorů, tak hlavně obchodníků. Firmy často chtějí kurzy v horizontech desítek až stovek lidí proškolit najednou, což ve chvíli, kdy slibujete individuální přístup a skvělou úroveň naučitelnosti, není jednoduché. Na to už byste neměli být jen nějaký „klubík“.

Naopak s materiálem bych šel přednostně do firem a obchodních řetězců, nemá moc smysl vytuněné lékárničky nabízet jednotlivcům. Tady už jde o objemy.

Proč jste u B2C nezůstali?
Šlo o logický krok. Jednou z našich budoucích strategií je nabízet franšízu, a to na klubové úrovni, pro jednotlivce moc dobře nejde. Navíc nám jde o to, jak zachránit co nejvíce lidských životů – a to je přes firmy rozhodně efektivnější.

Můžete nám prozradit, jak se vyvíjel váš zisk? Řada firem ho v prvních letech moc vysoký nemá a najednou udělá něco, co ji posune hodně dopředu. Byl to i váš případ?
U nás byl citelný skok, když jsme firmám jako první začali nabízet kurzy zvládání „Autonehod“ jako smysluplné teambuildingy a kurzy sebeobrany na míru. Jde o unikátní spojení efektivity výuky, zábavnosti a týmové pospolitosti. Hodně na to slyší progresivní firmy, které chápou své zaměstnance jako svou největší devízu.

Další progress byly spolupracující organizace, se kterými jsme se u nás i v zahraničí postupně spojili. Doslechli se, že to děláme dobře, a tak nás oslovili – takhle jsme se dostali např. do Mexika a nedávno i k firmě Grow Job – Petra Ludwiga.

Tuzemský trh vám nestačil? Nebylo zahraničí trochu risk? Jiní lidé, jiné zvyky…

Tak ono to nebyla ani tak věc rozhodnutí. Jednou mi zazvonil telefon a nejvyšší autorita Mexika pro bodyguarding mi nabídla, že by se SORUDO mohlo stát oficiálním policejním systémem a že potřebují pomoct s válkou proti narkomafii. To se neodmítá. (smích)

Faktem je, že jsme aktuálně odškolili skoro 4000 lidí v ČR a jsme si proto dost jistí, že systém, který učíme, velmi dobře funguje na ulici i na silnici. Právě proto mě láká zkoušet to přizpůsobovat na jinou mentalitu a zvyky jiných kultur.

Co je v těch dvou letech, o kterých jste mluvil, nejdůležitější, abychom uspěli?
Především dobrý plán a potom neustálá optimalizace. Správně nastavit cíle, vyhodnotit realitu a upravit plán! A to stále dokola.

Hodně pomůže nadhled. Zbytečně to neprožívat, nezahlcovat se detaily, netříštit svou pozornost na mnoho věcí, ale soustředit se jen na to podstatné. Vždy si řekněte – když tohle vynechám,  bude to ještě fungovat? Je to nejkratší a nejednodušší cesta k cíli? … Jak by to šlo udělat jednodušeji?

Obecně se ze začátku soustřeďte na zisk, a ne na budování značky, super logo nebo úžasné webovky. Taky se nesnažte mířit na příliš mnoho projektů (což byl i náš problém) a nesnažte se všechno dělat sami – jste tam od toho,  abyste firmu řídili, povzbuzovali lidi a radili jim – ne proto,  abyste dělali jejich práci.

Výrazně zvýšíte svoje šance, když si brzy pořídíte schopného poradce, který má tyto oblasti již zvládnuté. Dívejte se na to, jaké má vlastní výsledky, a ne „jen“ zkušenosti. Měl by vést vlastní firmu a měl by už být tam, kam vy chcete dojít.

Na začátku ale přece nedokážete zaplatit tolik lidí, abyste „jen řídili“…
Já je přece nemusím platit. Možná jim můžu nabídnout něco recipročně, možná můžu domluvit podíl na zisku (ideálně přes provize), možná jim stačí nabídnout praxi, možná mají stejný smysl pro pomoc ostatním a je pro ně nejdůležitější dělat smysluplnou práci a hledají svoje vlastní PROČ. Prostě možná je jen potřeba víc přemýšlet, JAK to udělat, a méně, CO dělat.

Po jak dlouhé době jste si mohli dovolit zaměstnat první lidi vy?
Moje firma nemá žádné zaměstnance – má několik spolupodnikatelů ochotných věnovat svůj drahocenný čas jednotné myšlence, vizi, smyslu.

Říkáte, že se nemáme na začátku soustředit na budování značky. Proč ne? Dneska je to trend…
Značka se buduje sama tím, jak se staráte o své zákazníky a jak vás doporučují dál. Vytvořit silný brand je skvělé, ale nejprve musíte mít skvělý produkt. Který je samostatně životaschopný (lidi ho kupují a doporučují). Až na to můžete navázat vytvořením vnitřní identity a vybudováním komunity.

Pokud chcete začít brandem – musíte mít hodně vyjasněné, PROČ děláte to, co děláte, a to se u mnoha produktů nehledá snadno. My máme tu výhodu, že lidský život chápeme jako nejvyšší hodnotu a naše práce je naučit lidi, jak ho zachránit nebo ochránit. Tam se ten smysl hledá mnohem snadněji.

Jak poznáme, že zrovna ten náš nápad má šanci na úspěch?
To zjistíte velmi snadno – nabídnete ho přátelům a známým – pokud se jim líbí, nabídnete ho zákazníkům a trh vám pak sám řekne,  jak moc je o něj zájem a jak se bude prodávat.

Pokud se vašim známým nelíbí (rozumějte – nekoupí ho),  je třeba ptát se, PROČ A CO  bych mohl změnit a zároveň jestli je to produkt právě pro ně (jsou tou správnou cílovou skupinou?).

Potom to opakovat znovu a znovu – dokud ho někdo nekoupí. Tady funguje princip bílých vran – pokud to někdo koupí a zjistíte proč – dá se to zopakovat.

Není ale risk, že naši přátelé a známí od nás koupí všechno? Je to opravdu důvěryhodné meřítko?
Pokud to koupí, nabídnete to i nestranným, pokud ne, je třeba se zamyslet, jestli jsou to správní zákazníci.

Sám jste začínal jako živnostník, až posléze jste založil firmu. Jak se tyto dva typy podnikání liší?
Tak obecně – živnostník je a v podstatě chce být na všechno sám. Nemít odpovědnost za ostatní. Ale i proto nezvládne příliš velké projekty a je jen omezeně nahraditelný. Rozumějte – nemůže si vzít dovolenou, špatně se mu odmítají zakázky, nemá moc času na sebe, příp. na rodinu.

Majitel firmy  to má obráceně – nechce se věnovat všemu, a proto si pořídí lidi, kteří budou dělat určité věci za něj, především ty, co ho nebaví nebo je neumí, a sám se věnuje tomu, co je pro něj opravdu zábavné a umí to!

Platí to tak vždy?
Jak říkám, je to hodně obecné. U obou se najde mnoho výjimek. U obou najdete lidi, kteří budou svobodní, i ty, kteří v tom budou až po uši.

Mnoho živnostníků se založení firmy bojí. Nečastěji je odrazuje administrativa, složitá legislativa a podobně. Jak tyto překážky hodnotíte vy? Je to fakt tak strašné?
Není.

Myslím, že máme obrovské štěstí, že žijeme tam, kde žijeme. Máme obrovskou svobodu v podnikání a z velké většiny příjemné a ochotné úřady, které nám s tím pomáhají. Stačí se nebát zeptat.

Moje firma působí v několika státech, kde připravujeme různé projekty. A mohu vám říci, že jsou to státy, kde to, co platilo včera, už dnes neplatí – právně ani morálně. Např. v Mexiku se s někým domluvíte, že vám ráno otevře tělocvičnu, kam mají na celodenní seminář přijít vaši důležití klienti, a ten člověk tam nepřijde a vy ho pak obtížně sháníte. Prostě se mu nechtělo vstát a přitom to je majitel toho fitka.

Máme obrovskou výhodu, že žijeme tam, kde žijeme, a že zde existují stabilní pravidla podnikání i vysoká míra spolehlivosti lidí.

Vážně? Slýchám často opak… Čím to je?
Jednak asi proto, že mnoho lidí prostě nemá srovnání, a druhak proto, že se necháváme až příliš masírovat různými médii, která nás spolehlivě zásobují negativními vjemy (a ty člověk vnímá 5x silněji než ty pozitivní).

Jak byste ten přechod ze živnostníka na firmu popsal? Co vše se změnilo?
Pro mne prakticky nic – protože jsem už jako živnostník používal asistenty a spíš je manažoval, než fakticky pracoval. Potřeba právnické osoby byla dána spíše tím, že firmy nechtěly jednat s živnostníkem, ale se „zástupcem“ firmy.

Co je podle vás nejčastějším zabijákem firem?
Neefektivní procesy, zbytečné porady, vysoké náklady na hraní si na podnikatele, malá kreativita (myšleno k hledání nových cest v podnikání – ne v oboru), malá míra vzdělávání se v podnikání.

Co tím vzděláváním se myslíte?
Podnikání, řízení lidí, řízení projektů, prodej, marketing, kreativní myšlení, leadership, personalistika, právo, finanční gramotnost … to všechno jsou obory, ve kterých byste se měl stát odborníkem nebo alespoň pokročilým uživatelem.

Jak se vzděláváte vy?
Především přes knížky, semináře a konzultace s dalšími podnikateli. Pěkné přednášky má Grow Job, Volnonožci z Prahy a občas něco z Naučmese.

Často se liší názory na to, zda začít s podnikáním, když už máme nějaké zkušenosti ve svém oboru, nebo zda je sbírat až za chodu. Jak se na to díváte vy a jak by měl podnikatel svůj obor znát?
Radši prodávejte poloviční než polovičatý produkt. Dokud ho ale nenabídnete, tak nezjistíte, co si o něm lidi myslí a co by na něm změnili – tudíž, jak ho dál vylepšovat a přizpůsobovat reálným potřebám zákazníků. Opravdového mistrovství dosáhnete jedině opakováním. To ale neznamená, že váš produkt trh nekoupí už teď.

A co služby?
Tam to platí stejně. Jestli se ještě necítíte na celodenní kurz, který by byl peckový od začátku do konce, nabídněte jen půldenní workshop nebo třeba jen ukázkovou lekci na 2 hod. Ale ať to stojí za to!

Jaké největší rozdíly vidíte mezi firmami, co nabízí produkty, a těmi, co nabízí služby?
V první řadě je to rozdílná marže. U produktů (pokud je nevyrábíte) se pohybujete někde mezi 20–30 %, zato ve velkém objemu. U služeb bývá marže mnohem vyšší, ale jste limitováni kapacitou prostor a množstvím klientů.

Zároveň nabízet služby je náročnější. Je to osobnější. Když klient odmítne nějaké zboží, řeknete si ok, právě teď ho nepotřebuje. Když odmítne službu, je to víc, jako by říkal: nechci tebe. S tím se musíte víc popasovat.

Zabýváte se hodně plánováním. Jak máme budování své firmy plánovat? Na jak dlouho?
Určitě je dobré mít nějakou vizi – kam a kdy chcete dojít – v horizontu let. Velmi obecně, aby vás to nezatěžovalo přílišnými podrobnostmi, které na začátku cesty ani nepotřebujete vědět, potažmo ještě je ani neznáte. Zároveň ale mít jasný cíl na budoucí měsíc, a to částku nebo výsledek projektu. Cíl rozdělit na konkrétní úkoly, které musím udělat, abych došel k cíli. Potom je natermínovat tak, aby to dávalo smysl a dalo se to s přehledem stihnout.

Když máte plán, je to jako jít podle mapy.  Pokud ji nemáte,  nevíte,  kdy k cíli dojdete, jak si rozvrhnout síly (kdy odpočívat a kdy spěchat) ani jestli by nebylo jednodušší překážky obejít. Takhle vás ale může zastavit každý strom v lese!

Nemění se ale řada plánů až za chodu?
Existují 3 druhy informací: fakta (máte ověřené, že to tak je, a opakovaně analyzujete), předpoklady (myslíte si, že to tak je, a často se ukáže, že není) a zbožná přání. (smích)

Teď záleží, na jakých informacích svůj plán stavíte – pokud na faktech a zkušenostech, moc věcí se měnit nebude. Navíc v plánu počítáte s přizpůsobováním po testovací (průzkumové) fázi – tím se později vyhnete spoustě zbytečné práce a chybám.

Klientům poskytujete i jakési hodnocení jejich byznysu. Co vše přitom hodnotíte?
Klienti chtějí rozjet nějaký nový projekt/produkt. Mě si najmou na to,  abych to s nimi prošel a našel možné problémy dřív, než nastanou, a tím jim ušetřil hodně peněz a času. Většinou se zaměříme na plán, výsledky, časy a předpokládané zisky.

Máte tedy nějaký obecný tip, jak zjistit problémy, které mohou nastat?
Na tohle rád používám postup od Ondry Bartoše (ze Dne D). Dejte si na jednu A4ku základní Bussines plán a odpovězte si na následující otázky: Co, Proč, Jak, Pro koho, Kdy a Za kolik budete dělat. To vám alespoň základně ukáže, jestli v plánu nemáte mezery – případně co domyslet.

Kdybyste měl vybrat nejdůležitější krok, který jste jako podnikatel učinil, co by to bylo?
Vy dáváte ale zapeklité otázky! (smích)  To je asi, jako bych se já vás zeptal, co z vašeho života bylo nejdůležitější. Nejde jen o jeden jediný  krok ze všech, které člověk v podnikání udělal. Obtížně se definuje i jen nejdůležitější krok pod konkrétní oblastí.

Ale zkusme to, například v personalistice považuji za nejvýznamnější vzdělávací programy pro naše lidi – tzn. naši manažerskou a lektorskou akademii, která pomáhá našim lidem lépe zvládat jejich úkoly. Mezi produkty jsme udělali mnoho důležitých kroků, např. jsme vyvinuli originální lékárničku, speciální programy na zvládání agresivních pacientů (díky nimž mají pacienti i personál lepší život) i naši třídu instruktorů v Mexiku. Velký progres a důležité kroky jsme zaznamenali na poli spolupráce, postupně jsme se totiž navázali na mnoho zajímavých organizací, které nás posunuly dost dopředu – určitě bych vypíchl Volvo Trucks, Safety show  nebo v poslední době GrowJOB Institute, se kterým chystáme opravdu pěkné společné projekty.

Nakonec bych vám chtěl poděkovat za rozhovor a čtenářům popřát mnoho štěstí, energie i radosti z podnikání a z realizace vlastních snů.