Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Jan Tkáč: Startup vytváříme z touhy udělat něco nového a úspěšného

jan-tkac-velkyIng. Jan Tkáč se prezentuje jako vizionář, idea maker, rozbíhač či konzultant. Zaměřuje se na profesionální poradenství pro startupy, je majitelem firmy AVE soft, vývojářem rozsáhlého informačního systému Evolio, zakladatelem jedničky na trhu aukčních portálů nemovitostí Exdražby, dvojnásobným držitelem ocenění Microsoft Awards a předsedou Asociace výrobců IS pro soudní exekutory. A nám odpovídal na to, jak vymyslet a vybudovat úspěšný startup.

Jak byste definoval pojem „startup“?
Řekl bych, že moje definice startupu je: začínající firma s nápadem.

Když děláte startup, snažíte se inovativně vyřešit nějaký problém nebo situaci. Přicházíte s neotřelým řešením a klidně přitom můžete jít proti zavedené firmě, ze které se stal rigidní moloch.

Je pro startup nutná přítomnost investora? Setkal jste se s nějakým startupem, který by investora neměl?
Investor není podmínkou, hlavně do začátku. Když máte v hlavě jen nápad a žádné zkušenosti, tak vám profesionální investor stejně jen poklepe na rameno a řekne: Přijďte, až budete dál.

Z hlediska mé dosavadní zkušenosti by měl jít startup nejprve do některého z akcelerátorů. Dneska jich už máme v ČR tolik, že každý jen trochu použitelný nápad se tam může rozvíjet. V akcelerátoru se lidem v týmu hodně zvedne „startupové vzdělání“, jsou tam mentoři a lidé, kteří se snaží projektu pomoci. Na následné jednání s investorem jste pak mnohem více připraveni a vyhnete se trapasům (nikdy neříkejte větu „Nemáme žádné konkurenty.“).

Investor přináší do firmy peníze na další rozvoj a kontakty – proto ho potřebujete jen tehdy, když máte jasnou představu, co bude dál. K čemu by vám byla investice 10 milionů korun, když se s projektem plácáte na místě a teprve hledáte zákazníka?

Jak a kde investora hledat a jak ho oslovit? Uvedl byste nějaké základní rady?
Projektům z Evropy se obecně doporučuje hledat evropské investory. Investoři z Ameriky mají totiž základní otázku: Proč bych měl riskovat a investovat do projektu evropského, když můžu peníze utopit v amerických startupech? Odpověď musí být o to víc sexy a neodolatelná.

Aktuálně proces investice v Silicon Valley běží tak, že z každých 50 projektů se investuje do 2–3 nejlepších a investiční proces trvá 3–6 měsíců. Takový postup si běžný startup z ČR nemůže dovolit.

A jak tedy investora oslovit?
Tady asi nemám radu odlišnou od toho, co se dozvíte na internetu: nejprve si ujasněte informace o svém projektu – kdo je zákazník, jak je velký trh, jak budete vydělávat peníze, v jakém bodě se nacházíte a co budete dělat dál (timeline). A kdo je vaše konkurence.

Pak to zkuste říct nějaké spřátelené osobě tak, aby se to vešlo do 5 minut. Právě krátká a výstižná řeč o projektu je to, co investor očekává. Musíte také vyzařovat nadšení pro svou myšlenku.

Pak už zbývá vytipovat si investory na základě hledání na internetu. Určitě začněte někým místním – nemá smysl se trmácet přes půl republiky, abyste zjistili, že musíte svou prezentaci kompletně předělat. Teprve na základě prvních reakcí investorů zjistíte, na jaké otázky si připravit odpověď.

Je podle vás v Česku dostatek kapitálu na investování do tuzemských startupů? Liší se nějak zahraniční a český investor? Četl jsem například to, že ten český se bojí tolik riskovat.
Nemůžu se pasovat na experta, protože pro své projekty sám naplňuju roli early investora. Nemusel jsem proto projít mnoha koly pohovorů. Řekl bych, že dneska je už v ČR dost investorů všech možných povah a každý si může najít toho svého.

Z těch několika zkušeností můžu potvrdit, že čeští investoři jsou opatrnější na riziko. Je to důsledkem toho, že si peníze sami tvrdě vydělali, a tak je nechtějí prohnat komínem.

I proto je pro startup důležité zapojit se do standardních postupů, jako účast v akcelerátoru, získat nějakou historii. Když na vás půjde reference poctivých dříčů, kteří jsou ochotni naslouchat, tak máte napůl vyhráno.

A poslední připomínka: český investor má pro vás výhodu rodné řeči – můžete to na něj rozbalit naplno. V angličtině to tak plynulé a květnaté určitě nebude.

Co vše je při výběru investora důležité? Zmiňoval jste třeba povahu, teď jazyk…
Každý investor vám nabízí peníze, takže k nim hledejte přidanou hodnotu. Tu tvoří hlavně kontakty a schopnost přinést něco do projektu, někam ho posunout díky nadhledu, který startupisté mít nemůžou.

Pro úspěšnou spolupráci vám investor musí sedět jako člověk. Když to mezi vámi nebude fungovat, jen těžko pak projektu pomůže. A to nejhorší, co můžete udělat, je řešit vnitřní spory místo posouvání projektu vpřed.

Vy sám do projektu investujete, nabízíte poradenství a podobně?
V poslední době vypomáhám některým týmům jako mentor. Pomáhá mi kombinace zkušenosti z podnikání a zároveň dlouholeté programátorské praxe. Hlavním mým cílem je předat zkušenost tak, aby tým zbytečně neztrácel čas a neřešil některé problémy metodou pokus/omyl.

jan-tkac-2

Zdroj fotky: Archiv Jana Tkáče

Myslíte si, že i u nás mohou vznikat úspěšné globální startupy? Můžeme vymyslet vlastní Facebook?
Určitě! Dobré nápady a myšlenky přece nemají hranice. Těch globálních startupů v ČR přibývá každým rokem.

Hlavně na vysokých školách by se pak mělo více pracovat se studenty na jejich sebevědomí – v dnešní informační době není důvod k ustrašenosti a pocitu, že si máme hrát jen na svém plácku. Musíme v nich vyvolávat ambice překračovat hranice vnější i ty v nás.

Sledujete teď něco nově vznikajícího, co vás zaujalo?
V cizině je hodně vidět informace o Cognitive Security, ale to je teď čerstvé a určitě bychom křivdili spoustě dalších.

Sleduju startupy z oblasti práce s daty a bezpečnosti (osobně mám raději B2B řešení, protože tam je jasnější, jak se budou vydělávat peníze).

Jaký český startup považujete za nejúspěšnější?
Na vrcholovém sportu mi vadí neustálé srovnávání s ostatními a vyhlašování vítězů. Když se na olympiádě sejde 8 nejlepších lyžařů na světě, je opravdu důležité, že jeden z nich dojede sjezd o 0,01 sekundy rychleji?

Proto nemůžu prohlásit nějaký startup za nejúspěšnější. Startup vytváříme z touhy udělat něco nového a úspěšného, posunout hranice. V tom je to podobné jako ve sportu. A i když existuje tabulka výšky investic, tak naštěstí nic neříká o skutečné hodnotě startupů.

Proto se radujme z každého našeho úspěchu a přejme úspěch ostatním. Nemusíme se jako sportovci s obavami dívat na žádnou výsledkovou tabuli.

Dokážete porovnat českou a zahraniční startupovou scénu? Jsou Češi v něčem specifičtí?
Ze všech stran slyším, že české startupy jsou technicky na vysoké úrovni, ale neumí se prodat. Pod to se můžu podepsat.

Čím to podle vás je?
Zrovna včera jsem na to slyšel pěkný komentář. Když Čech přijde za potenciálním partnerem nebo zákazníkem a dostane se mu odmítnutí, tak sklapne a jde jinam. Tady v USA se tím Američan nenechá odradit a zkusí to ještě několikrát, pokaždé trochu jinak.

Zatím nám chybí větší dravost. A když teď večer chodím v San Francisku večer z práce a vidím bezdomovce nocující ve vchodech domů, tak mi dochází, odkud se ta dravost bere. Lidé tady mají mnohem větší motivaci se prosadit a zajistit.

Lze vytvořit startup i v offline prostředí, nebo je to ryze internetová záležitost?
Obávám se, že offline startup by mohl fungovat jen jako projev vzdoru. Jsou lidé, kteří nepoužívají mobil a internet (a je jim dobře), ale standardní člověk je online.

jan-tkac-1

Zdroj fotky: Archiv Jana Tkáče

Co je cílem startupu?
Podle mě je cílem startupu úspěch a ten může být definovaný různě – ziskovostí, počtem uživatelů, exitem.

Rozhodně si myslím, že stavět startup na exit plánu může být pro zakladatele problém. Když je kritériem získat co nejvíc neplatících zákazníků s cílem je co nejdříve někomu prodat, tak to ovlivní mentalitu rozhodování a řešení problémů, které se vyskytnou. Pak se to může zvrtnout ve stavění domečku z karet.

Takže myslet na začátku na exit je špatně?
Některý typ startupu nemůže finančně existovat, pokud ho někdo nedotuje nebo nekoupí.

Jde o postoj zakladatelů – ten obtížně definovatelný vnitřní vztah k projektu. Jestli se s myšlenkou na exit dokážeme do projektu položit stejně, jako by to bylo v případě dlouholetého projektu, ve kterém chceme zůstat a který nás má živit.

Po celém světě a i v Čechách existuje velké množství lidí, co chtějí vlastní startup založit. Je možné na základě vašich zkušeností vyjmenovat alespoň nějaké tipy, kterými by se měli řídit, aby startup úspěšně rozjeli?
Věřit svému nápadu a sobě, ověřit nápad u zákazníků, být otevřený a naslouchat, dát projektu 100 % své pozornosti.

Na čem úspěch startupu závisí? Určitě to není jen jeho obchodní potenciál, ale třeba i zkušenosti a povaha zakladatele.
Vždycky je to kombinace několika faktorů a jedním z nich je štěstí. Ne nadarmo je startupové dění přirovnáváno k inteligentní loterii. I když uděláte všechno správně, tak to prostě nemusí vyjít.

Důležitou vlastností je určitá psychická výdrž – když přijdou těžké časy, tak to musíte ustát.

Sám jsem se setkal již s nápady na startupy, které byly buďto velmi odvážné, nebo trochu bláznivé. Na druhou stranu se ale říká, že i z naprosté blbosti může vzejít úspěšný projekt.

Kde je podle vás ta hranice mezi realizovatelným projektem a čirým bláznovstvím? Jak posoudit reálnost našeho nápadu a neztrácet čas ani peníze?
Asi bych to otočil – než kopírovat zavedené schéma a dělat pětistý publikační systém, tak raději jít do bláznivého nápadu.

Lidé dneska nechtějí jen seriózní produkty. Rádi se baví a nemají rádi všechno obalené do dokonalého marketingu. Kdo by řekl, že desítky milionů stažení bude mít aplikace, která zobrazí světelný meč na displej telefonu a při mávání s ním bude vydávat zvuk?

Jak máme ale při vědomí takovéto banality přemýšlet o potenciálu našeho startupu? Skoro to vypadá, že zkusit se má doslova vše. Je to tak?
Asi bych odpověděl ve stylu Haliny Pavlowské: Nezahazujte bláznivé nápady, dokud je nevyzkoušíte v praxi!

Po jak dlouhé době by měl startup vydělávat, případně splnit vytyčené cíle? Jde mi o to, kdy je ten moment přiznání, že to asi nevyšlo…
Když investujete do projektu hromadu energie, času a svých peněz, tak se prohra přiznává jen těžko. Zvláště, když projekt přežívá v černé nule, ale nikam se nehýbe.

Je to jako rozchod – obvykle to bolí, ale až se z toho oklepete, začínají se znova rozdávat karty. A třeba vám tentokrát padne postupka.

Lidé často řeší mlčenlivost. Jak se vy díváte na prozrazování svých nápadů a záměrů lidem, kteří nemají mlčenlivost podepsanou? Máme se opravdu bát „krádeže“?
Jeden z principů startupu je, že za nějakou myšlenku bojuje tým lidí se zakladateli v čele – to vytváří chemii nutnou pro úspěch. Jen myšlenka nestačí.

Pravděpodobnost, že vám někdo myšlenku ukradne, je poměrně malá. Pravděpodobnost, že se dozvíte něco důležitého pro váš projekt, je naopak vysoká.

Co je lepší? Jít do startupu sám, nebo hledat podobně motivované lidi a vytvořit tým? Je pro startup důležitý kolektiv? A případně, jak kolegy vybírat?
Startup nemůže být založen jen na jednom člověku – v určitém okamžiku je nutné tým vytvářet. Startup bez týmu nikdy nezíská investici ani strategického partnera.

Dobrá rada – nerozdělujte procenta v projektu lehkomyslně. Lidé si je musí zasloužit. Na začátku může být např. příslib: Pojď se mnou dělat na tomto projektu, a když to vydržíš 6 měsíců, tak získáš…

Co v případě, kdy ta procenta byla rozdána špatně? Lze s tím něco dělat?
Jen těžko. A handrkování o procenta nekončí dobře, minimálně odpoutává pozornost od projektu. Proto je důležité postupovat opravdu opatrně a diplomaticky.

Dobrá rada: někteří lidé se umí prodat lépe než zbytek týmu. Dejte si pozor na ty, kteří se prohlašují za nepostradatelné a nárokují si zvláštní podmínky.

Na závěr se zeptám trochu mimo téma, ačkoliv to přesto souvisí. Jak se díváte na trendy, jako je vývoj vlastních aplikací na mobilní zařízení, tvorba šablon na ThemeForest.net a podobně? Jsou to opravdu tak snadné cesty k penězům, nebo proč to dělá tak hodně lidí?
Vždycky se najdou nějaké růstové trendy a není důvod, proč se k nim nepřidat. Velká část informační funkcionality se přesouvá z PC na mobilní zařízení v kombinaci s cloudem a v nejbližších letech to bude pokračovat.

Tvorbu různých šablon a obsahu vnímám jako další kvalitativní krok správným směrem. Dává to šanci lidem opakovaně prodat svoji práci. Na druhou stranu se tím zužuje skupina lidí, kteří na tom profitují. Špičkovým grafikem se nestanete přes noc a kde naberete zakázky, na kterých se to naučíte?

Demokratizace, kterou internet do mnoha oborů přináší, přináší i globální srovnání a konkurenci. Už nestačí být jen průměrný, musíme být opravdu dobří, abychom uspěli.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 24 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu