Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Jak přemýšlí a pracuje investor Jan Urban

Rozhovor

Zdroj fotky: Archiv Jana Urbana

Je tady třetí díl série rozhovorů se zajímavými osobnostmi o tom, jak přemýšlí a pracují. V prvním díle jsme si mohli přečíst odpovědi zakladatele Socialsharks Petra Andrýska, ve druhém šéfa expanze a facility Alza.cz Jana Moudříka. A dnes vás čeká investor Jan Urban.

Každý z nás měl jako malý nějaký sen. Měl jsi svoje vlastní vysněná povolání a cíle, kterých jsi chtěl jednou v životě dosáhnout. Odpovídá tvému dětskému snu to, čemu se dneska věnuješ?

První, na co si skutečně vzpomínám, je, že jsem se chtěl živit programováním. To, když jsem asi ve 14 letech dostal svůj první počítač – 64bitový Amstrad. S programováním jsem skončil assemblerem asi ve svých 18 letech. Na dřívější klukovské sny (kosmonaut, popelář atp.) si vůbec nevzpomínám.

Investor Jan Urban jako dítě. | Zdroj fotky: Archiv Jana Urbana (a jeho rodičů :-))

Kdy pociťuješ vůbec největší uspokojení ze své práce?

Největší uspokojení zažívám, když reální zákazníci, kteří za náš produkt platí, doporučí dalšího platícího zákazníka (nebo dají sami od sebe 5* slovní hodnocení aplikaci v AppStoru), protože jsou s naším produktem spokojeni. Další nemenší uspokojení mám z toho, že toto mé uspokojení sdílejí i kolegové a partneři ve firmě a pohání je to do další práce.

Za den toho nejspíš musíš stihnout hodně. Navíc život není jen práce. Máš nějak rozvržený svůj denní harmonogram?

Nijak zvlášť, někdy je to při počtu projektů, kterým se věnuji, docela chaos. Snažím se předně „grupovat“ administrativní a kreativní úkoly do nějakých, zpravidla půldenních bloků, abych nemusel pořád přeskakovat. To se snažím dělat i se schůzkami (tj. schůzkový a neschůzkový den), ale protože jich mám docela dost, tak se to úplně nedaří.

Každý den také končím s vyřízenými všemi e-maily (i kdybych z nich měl „jen“ udělat úkol na později), nesnesu bytostně pomyšlení, že mi nějaké „visí“ ve schránce.

Pracuji přes týden, přes víkend se naopak snažím nepracovat – snad s výjimkou neděle večer, kdy už „najíždím“ na pracovní týden, abych byl v pondělí už „rychlý“.

Přes týden vstávám v 5 ráno, čímž si kupuji čas výlučně pro sebe (zbytek rodiny jsou spáči), který využívám pro svou ranní rutinu. O víkendu si přispím cca do 7 hodin. Spát se snažím chodit nejpozději v 11.

Co děláš po ránu? A co snídáš?

Mám svou ranní rutinu: karafa vody s citronem, 10 min. meditace (Headspace), 30 min. cvičení („jóga“ v mém vlastním pojetí), kurz italštiny (Duolingo, Memrise), vitamíny a studená sprcha. Snídám, ale nic zvláštního nebo „jednotného“. Dám si cokoliv od jogurtu, do kterého nasypu müsli, po míchaná vajíčka.

Máš nějaký systém vlastního sebevzdělávání?

Mám cíl se každý den 30 minut vzdělávat, zatím se mi to ale spíš nedaří. Vzdělávání je vše, co mi přináší nové poznatky z jakéhokoliv oboru (kurz italštiny se do toho bohužel už nepočítá).

Zpravidla to „naplním“ podcasty, audioknihami nebo čtením (beletrie se nepočítá). Odborné knihy nejdřív „přečtu“ na Blinkistu a pak si je případně stáhnu do čtečky. V poslední době „sjíždím“ video kurzy na LinkedInu.

TIP: Poslechněte si rady odborníka, jak se efektivně sebevzdělávat

Je nějaká kniha, která tě ve tvém životě i v podnikání posunula nejvíce?

Vzhledem k mému zaměření na startupy a inovace obecně asi „The Lean Startup“ od Erica Riese, „Zero to One“ od Petera Thiela, z posledních třeba „Traction: A Startup Guide to Getting Customers“ od Gabriela Weinberga.

V beletrii se snažím střídat „objem“ (= např. „severské detektivky“) s „kvalitou“ („krásná“ literatura – mám rád třeba moderní americké autory). Měřítkem kvality je asi to, když po knize sáhnu po letech opakovaně (v poslední době třeba John Irving Modlitba za Owena Meanyho nebo Svět podle Garpa, nebo Franz Werfel 40 dní).

Informací se na nás dnes chrlí přehršel. Máš nějaký systém, jak si nově získané poznatky uchováváš i někde jinde, než ve vlastní paměti?

Používám papírové zápisníky (tečkovaný Leuchtturm 2017) – primárně pro poznámky z jednání, ale píšu si tam i svoje postřehy. Když je problém/informace složitější, kreslím si mindmapy (zápisník nebo SimpleMind). K zachycování informací ve strukturované formě používám Evernote. Na úkoly a seznamy (četby, filmů, apek, lokalit…) používám Wunderlist.

Umíš anglicky nebo jiným jazykem? A jak ses to naučil?

Anglicky umím vpodstatě plynně – natolik, že jsem v ní schopen vést obchodní jednání a psát smlouvy. Angličtinu jsem se učil od základní školy. Po „vejšce“ jsem studoval postgraduál v Americe a dokud jsem byl zaměstnancem, tak jedině v amerických firmách, kde byla angličtina „pracovním jazykem.“ Rozumím a domluvím se v základech německy, trochu rozumím (ale nedomluvím se) rusky („gympl“), učím se italsky (zatím základy).

Jak vypadá tvoje pracovní prostředí a co všechno potřebuješ pro to, aby se ti dobře pracovalo?

Jako otec dvou velmi živých a hlasitých dětí jsem schopen soustředit se prakticky kdekoliv, vč. rušné kavárny. Jediné, co nemám rád, je „bordel v zorném poli“ – takže si buď musím uklidit stůl nebo přejdu k jinému – uklizenému. Admin věci rád dělám z „kanceláře“, na kreativní věci chodím rád do kaváren.

Na jednotlivé činnosti se snažím mít „svoje místa“. Nepracuju v posteli – tam se snažím pouze spát.

Pracovní stůl Honzy Urbana.

Co ti nejvíce pomáhá v soustředění se na práci?

Nejlepší je „tvrdý“ termín. Grupování práce do bloků umožňuje dostat se lépe do flow. Ráno pár rychlých splněných úkolů, abych se dostal do tempa. Občas si pustím timer (Toggl), to taky pomáhá „nahodit krok“. Na nepříjemné (= rutinní nebo potenciálně konfliktní) nebo komplexní úkoly se snažím „se vnitřně natěšit“ a „najít jejich hlubší smysl.“ Občas mi pomáhá přecházet mezi úkoly – když se na jednom zaseknu nebo „zpomalím“, přejdu na jiný, a pak se k němu vrátím.

Jak si organizuješ svou práci a priority, kterým se budeš věnovat jako první?

Ráno začnu pár jednoduchými úkoly „na odškrtnutí“. Pak projdu Wunderlist a zaškrtnu si, které úkoly jsou na „dnes“. Pak už se jen přepnu do seznamu „dnes“ a jedu. Když je těch úkolů (opticky) nějak hodně, ještě si k nim dopíšu předpokládáný čas plnění v minutách – to taky dokáže člověka „napejsovat“.

Jaké nástroje ke své práci používáš a na co?

Všechny mailové účty mám svedeny do standardního maileru na Macu a na iPhonu. Zkoušel jsem Spark (a jiné mailery), ale zatím jsem ničemu nepřišel na chuť. Skvělý pro úkoly je Wunderlist s funkčností přeposílání mailů do Wunderlistu.

Mail, který můžu, tak vyřeším „hned“ (do 2 minut), všechny ostatní si přeposílám do Wunderlistu, kde mi z nich vznikají úkoly. Důležitá je pro mě taky funkce sdílení z internetu do seznamů ve Wunderlistu (např. „přečíst později“) a Evernote.

Klíčové na projektech jsou komunikační appky typu WhatsApp nebo Slack a týmově-organizační appky typu Asana, Trello, Basecamp. Na testování mobilních appek pak Beta a TestFlight.

Pro komunikaci dále Skype (výrazně méně než dříve) a nově appky pro videokonference (např. Zoom, ale i jiné).

S dokumenty pomáhají sdílená úložiště (např. Dropbox) nebo přímo sdílení samotných dokumentů = práce nad stejnými dokumenty (Google Docs nebo Sharepoint). Ač zavilý „applista“, na práci s dokumenty používám standardně MS Office (Excel, Word, PowerPoint).  

K „obchodu“ používám LinkedIn, internetový vyhledavač a justice.cz.

Co hardware? Jaký v průběhu dne používáš nejvíce?

Jednoduše vše od Applu: Mac Air, iPhone, iWatch, AirPody (podle mne nejlepší vynález od krájeného chleba), zálohování na AirPort Base… Snad jediné, co od Applu nemám, je Apple TV. Tablet sice mám, ale k práci nepoužívám.

Jak se zbavuješ stresu, který na tebe určitě tvoje práce vyvíjí?

Pomáhá mi jakákoliv fyzická aktivita, včetně třeba rychlé procházky nebo (spíše však výjimečně) úklidu či domácích prací. Funguje i hudba (nijaká zvláštní – prostě „různá různě“).

Poslední dobou se učím být více „mindful“ – stresové situace si uvědomit a nechat je odplynout – k tomu mi slouží meditace (stále se učím). Občas mě odbourají děti nějakou svou hláškou. Mám svoje „mantry“, kterými lezu rodině na nervy – hodně jich čerpám z „Cimrmanů“ (např. „Štěstí je jenom stav mysli, táhni a srůstej…“).

Na lednici máme vylepených asi 50 baťovských hesel (např. „Chtěj – bude!“, „Dnes, ne zítra!“, „Co chceš, můžeš!“, „Odklad – zloděj úspěchu“ atd.). Občas řeším stres bohužel návštěvou lednice – tak aspoň vidím ta baťovská hesla.

Baťova hesla na Honzově lednici.

Je něco, co se ti ve tvé práci skutečně nepovedlo a dnes toho lituješ?

Řadu bitev jsem bojoval naprosto zbytečně (a vyplácal na ně spoustu energie a „vztahů“) a některé jsem naopak nebojoval, ač jsem měl – jsem spíše konsenzuální člověk, některé situace ale jinak než „vyhrocením“ vyřešit nelze.

Pracovní kariéru jsem začal jako „neprůstřelný“ právník, pak jsem přešel do manažerského poradenství, kde se to hrálo spíše na „povrchních 80:20“. Než jsem to pochopil, tak to dost bolelo. Dneska si umím vědomě nasadit oba tyto „klobouky“ a jednou být „neprůstřelným“ právníkem a jindy zase parašutistou, který na situaci hledí z velké výšky a detaily se nezabývá (protože je z té výšky ani nevidí).

Vzpomínám si na začátky spodnikání, kdy jsem byl příliš teoretický až „poučkoidní“ (asi jako právník, ze kterého se stal manažerský poradce) a utíkaly mi nejsilnější zbraně podnikatele: selský rozum a trojčlenka.

Taky si vzpomínám na období, kdy se nám v byznysu dařilo, a tak jsme se „zpovykali“ a začali zbytečně utrácet a dívat se na věci příliš z povzdálí, což se nám pak v „krizi“ vymstilo, a tak jsme zase museli slézt z výšin dolů vyhrnout si rukávy.

Víc hlav víc ví. Za kým si chodíš pro radu ohledně tvojí práce?

Pracovní otázky a problémy většinou řešíme s obchodními partnery (co-foundery) – někdo má na problému „lead“ a ostatní „přidávají“, když se zasekneme, pomáhá si o tom „zabrainstormovat“. Někdy i naopak nechat problém „odležet v podvědomí“. Na zásadní rozhodnutí (zejména „lidská“) pomáhá „24 hodin a 2 dobrá jídla“.

Na „tvrdé“ otázky (informace, znalosti…) se vždy snažím najít toho největšího experta. Na „měkké“ otázky (názory na lidi, řešení potenciálně konfliktních situací…) využívám často svou manželku, která pro to byla obdařena šestým smyslem.

Občas používám „virtuální poradce“ – sám sebe se zeptám, jak by danou situaci řešil např. kamarád, o kterém si myslím, že by na ni byl dobrý. Pomáhá být i „sám sobě poradcem“ – tvářit se, jako bych radil v dané věci někomu jinému.

Cest, po kterých se můžeš do budoucna vydat, je určitě více. Jak se ale rozhoduješ, po které se vydáš?

Dřív jsem býval, co se cílů týče, dost „maňánista“. S přibývajícím věkem se víc snažím mít nějakou „plovoucí“ pracovní osobní vizi a tu přetavovat ve „strategii“. Protože pro realizaci strategie většinou potřebuju nějaké (obchodní) partnery, tak je hledám a ve „vyjednávání“ s nimi realizuji (popř. upravuji) svou strategii a potažmo onu vizi.

Nejzásadnější je ale pro mě svoboda – dělat s lidmi, se kterými chci dělat (ne jen „musím“ dělat), a dělat věci, které mě baví a dávají mi smysl – a nemusí to zrovna být ta nejvýnosnější činnost na světě.

Jaký máš teď největší profesní cíl? A jaký osobní?

Profesní cíl je posunout se o „level výš“, tj. v mém případě přidat jednu „0“ k valuaci svých exitů. Toho chci dosáhnout tak, že se „napákuji“ – jak kapitálově (vytvořením „fondu“, nebo spojením se  s dalšími investory), tak lidsky (vytvoření malého týmu nebo připojení se k týmu již existujícímu).

Krátkodobým osobním cílem je „urvat si“ v každodenním kolotoči více času pro nás s manželkou. Dlouhodobým pak vidět naše děti v životě „udržitelně šťastné“ (ať to pro ně bude znamenat cokoliv) a abychom se s nimi vzájemně neztratili z dohledu.

A na závěr jedna otázka na odlehčenou. Kde a jak ses potkal se svým životním partnerem? :-)

S manželkou (první a jedinou) jsme se potkali před 25 lety v mé i její první práci, což byla americká advokátní kancelář v Praze. Byla to láska na první pohled, která přečkala všech dalších cca 9.000 pohledů, a trvá dodnes.

Poslechněte si rozhovor o byznysu Honzy Urbana:

Najdete jej i v podcastu o podnikání na iTunes, Spotify i Google Podcasts.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 25 let. Hned po střední založil svoji první firmu. Tu v roce 2016 prodal. Od té doby se naplno věnuje Mladému podnikateli. Baví ho poslouchat lidské příběhy, inspirovat ostatní svými videorozhovory a pomáhat lidem v jejich osobním i podnikatelském rozvoji. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    

    Skrýt reklamu