Mít méně – žít více. Příběh Grahama Hilla a jeho velkého bohatství

Inspirativní článek k zamyšlení napsal Graham Hill, profesionál na volné noze a zakladatel několika úspěšných startupů. Graham si vydělal celé jmění prodejem své firmy, a přesto nežije nijak rozhazovačný život – naopak, vlastní zřejmě mnohem méně věcí než vy nebo já. A možná je také mnohem spokojenější.

Inzerce

Graham žije v malém bytě a spí na posteli, která se vyklápí ze zdi. Vlastní celkem šest košil a deset mělkých misek, které používá na jídlo. Nevlastní jediné CD nebo DVD a v současné době u něj doma najdete jen desetinu jeho bývalé knihovny.

Muž přitom není žádný chudák. Na konci devadesátých let úžasně zbohatl, když prodal svůj internetový start-up – vydělal si tolik, že už by patrně do konce svého života nemusel vůbec pracovat. Na začátku podlehl pozlátku života bohatých lidí, během dalších patnácti let ale zjistil, že jej bydlení ve velkém domě přecpaném věcmi jen vyčerpává – patnáct let mu trvalo, než zjistil, že hmotné předměty nikoho neučiní šťastným, spíš naopak.

Začalo to domem, autem a nákupčím

Vše začalo v roce 1998, kdy Graham se svým partnerem prodali svou společnost pro internetové poradenství Sitewerks. Graham neuvěřitelně zbohatl. Koupil si čtyřpodlažní historický dům v luxusní čtvrti, neméně luxusní pohovky, sluneční brýle za 300 dolarů a desítky dalších vymožeností. A samozřejmě auto – Volvo s dálkovým startérem.

Protože v tu dobu Graham hodně pracoval, najal si člověka jménem Seven, který o sobě tvrdil, že byl asistentem celebrity Courtney Love. Tento muž pak navštěvoval luxusní obchody s elektronikou i nábytkem a fotil vše, co by mohlo Grahamovi připadat zajímavé – s jeho souhlasem pak danou věc koupil.

Brzy přišlo otupení. Nákupní horečka se stala normálním stavem, takže koupě nového skvělého telefonu ani ničeho jiného  již v Grahamovi nevzbuzovala žádné emoce. Graham se brzy začal zamýšlet nad tím, jak je možné, že se jako boháč necítí o nic lépe – naopak je mnohem úzkostnější.

Věci? Jen komplikují život, říká Graham Hill

Jeho život byl náhle extrémně komplikovaný, Bylo potřeba sekat trávníky, čistit odpady, vysávat podlahy, pečovat o spolubydlící (protože bylo zvláštní bydlet v tak velkém domě sám), starat se o auto. Starat se o to, aby nákupní asistent Seven měl pořád co na práci. Graham popisuje, jak se jeho dům a všechno vybavení stalo jeho novými zaměstnavateli v práci, o kterou nikdy nežádal.

Situace se i nadále zhoršovala. Graham se kvůli práci přestěhoval do New Yorku, kde si pronajal velký byt. Byt však bylo třeba vybavit, a protože byl tak velký, bylo také potřeba do něj najít spolubydlící… A kolotoč stresu se roztočil znovu, na vyšší obrátky. Graham se nyní musel starat o dva náročné domovy – se vším stresem, který to přinášelo.

My lidé jsme velmi vázáni na věci, které vlastníme. Průzkumy provedené ve Spojených státech poukazují na vysokou hladinu stresu, kterou zažívají ženy při úklidu a manipulaci s věcmi v domácnosti. 75 % Američanů nemůže zaparkovat své auto v garáži, protože je přeplněná jinými věcmi. Velikost průměrného amerického bydlení se stále zvětšuje, zatímco počet osob žijících v takové domácnosti naopak klesá. To znamená, že každý člověk potřebuje pro sebe stále více místa – ale na co?

Skladujeme již nepotřebné věci, místo abychom je vyhodili. Přitom však vyhazujeme 40 % jídla, které koupíme. Současný svět je typický masivní konzumací, která má své dopady na naše životy i prostředí kolem nás. Konzumní společnost se stále vyššími nároky vyčerpává omezené zdroje Země a vede ji tak k neodvratnému kolapsu.

Přináší nám tato neomezená konzumace zboží aspoň větší pocit štěstí?

Další výzkumy ukazují, že zatímco míra konzumace zboží vzrůstá, subjektivní pocit štěstí nikoliv. Věci nám přinášejí spíše stres spojený s péčí o ně, a nikoliv tolik žádané uvolnění.

Zvrat jménem Olga

Vraťme se ale ke Grahamovi. Zlom v jeho životě nastal, když potkal Olgu, krásku z Andorry. Zamiloval se do ní a odstěhoval se za ní do Barcelony, kde spolu žili v miniaturním bytě. Když si uvědomili, že je ve Španělsku nic nedrží, sbalili si doslova svých „pár švestek“ a odstěhovali se do Bangkoku, pak do Buenos Aires a nakonec do Toronta, samozřejmě s mnoha menšími zastávkami po cestě.

Graham na svých cestách stále pracoval a založil řadu úspěšných start-upů. Jeho vztah s Olgou skončil, nicméně jeho pohled na život se definitivně změnil. Žil nenáročně a cestoval nalehko. A věřte, že mu nechyběl ani velký dům, ani skvělé auto.

Muž píše, že my všichni intuitivně víme, že nejlepší věci v našem životě vůbec nejsou věcmi. Ačkoliv má vystudovaný produktový design a o předměty kolem sebe se zajímá, uvědomuje si, že od určitého bodu začnou hmotné věci vytlačovat naše emocionální potřeby, které měly původně podpořit. „Předměty kolem nás,“ píše Graham, „zabírají nejen fyzický, ale i mentální prostor.“

Nyní se Graham zabývá vývojem promyšlených malých domů, které podporují lidské žití, podobně jako jeho malý, skládací byt. V něm mimochodem Graham rád pořádá party pro dvanáct lidí. Svůj nový domov popisuje jako ekonomicky nenáročný a funkční. Tvůrce projektu Treehugger.com zmiňuje fakt, že díky svému úspornému žití nezanechává na Zemi větší ekologickou stopu, než je nezbytně nutné.

Graham bydlí v malém. A žije velký život.

A co vy?

Zdroj: http://www.nytimes.com/2013/03/10/opinion/sunday/living-with-less-a-lot-less.html