Dominika Špačková: Podporu v podnikání maminek jsem začala dělat proto, abych pomohla řešit zdánlivě neřešitelné situace

Jmenují se maminkatelky. Často pracují z domova, ale mají na rozdíl od jiných jednu povinnost navíc – malé dítě. Maminkatelky jsou totiž ženy na mateřské nebo rodičovské, ženy, které se starají o malé děti a do toho chtějí být aktivní. Jedinou českou poradkyní pro podnikatelky na mateřské je Dominika Špačková, spoluzakladatelka klubu Volnonožci.cz, organizátorka různých setkání a pořadatelka kurzů pro rozjezd podnikání maminkatelek.

Dominiko, čím je maminkatelka odlišná od podnikatelky? Kdo je maminkatelka?
Maminkatelka je především maminka malých dětí do věku 3 let. Pro maminkatelku je velmi důležité, že může pracovat na částečný úvazek a ve zbytku času být tou nejlepší mámou na světě. Podnikatelka – nemá dítě či s ním už netráví většinu času. Maminkatelka – má malé dítě a chce s ním trávit podstatnou část svého volného času.

Toto rozdělení jste vymyslela vy, nebo se všeobecně používá i ve světě?
Spíše jsem jen chtěla vymezit, kdo tedy maminkatelka je.

Nemohu si odpustit jednu velmi vážnou otázku, která mě napadla hned, když jsem se s tímto pojmem setkal poprvé. Existují i tatínkatelé?
Dobrá otázka. Nevím. Musel by to být otec, který je na mateřské nebo rodičovské dovolené. A takových moc není. Děti kariéru muže nikdy neovlivní tolik, co kariéru ženy. Navíc v Čechách se prostě předpokládá, že žena na tři roky přestane pracovat a stará se o děti. Pro ženy, které chtějí pracovat, přibude kromě péče o dítě ještě další problém – sociální vyloučení. S pracujícími maminkami malých dětí se nepočítá.

Inzerce

A pokud narážíte na termín maminkatelka – jde o překlad anglického mompreneur. A protože fandím českému jazyku, chci v Čechách prosadit termín maminkatelka, nikoli například přejaté mamprenérka.

To děláte dobře. Další otázka, která mě napadla a která už je možná trochu troufalejší, a to, zda to má smysl. Přeci jen podnikání je běh na dlouhou trať, ale maminkatelkami jsou často ženy na mateřské. Ta jednou skončí. Dokáže žena za 3 roky vůbec rozjet svoje podnikání?
V krátkosti – ano. Maminkatelky jsou však také ženy, které podnikaly již několik let před tím, než se staly matkami.

A co se týká té doby 3 roky na rozjezd podnikání – je to ideální doba. Robert Vlach, zakladatel portálu www.navolnenoze.cz,tvrdí, že rozjezd podnikání trvá zhruba dva roky a navíc je dobré to dělat pomalu (pozn. redakce: rozhovor s Robertem Vlachem můžete číst zde). Díky zkušenostem vlastním, ale také ze zkušenosti s prací maminkatelek mám stejný názor.

Ty tři roky jsou perfektní doba na to, aby se žena naučila základní podnikatelské dovednosti, pěkně si osahala, jak podnikání funguje, jaké jsou výkyvy, a postupně se přizpůsobila. A pomalu rozvíjející se podnikání dává prostor právě na to, aby žena mohla pracovat na částečný úvazek. Navíc ženy bývají na mateřské i více let, protože mají více dětí.

Vysvětlím, proč se na to ptám. S mou firmou iParťák jsem se už nesčetněkrát setkal právě s ženami na mateřské, co se snažily vydělávat peníze psaním textů, korekturami, překlady a podobně. Skoro všechny ale spojovala velmi nízká kvalita, ačkoliv se jim většinou cenově nedá konkurovat. V konečném důsledku tak na český online trh přinesly nízké ceny za nízkou kvalitu a (paradoxně) poměrně těžkou konkurenci, u níž se řada zákazníků rychle spálí. Ve většině případů to bohužel nelze hodnotit kladně. Vnímáte to stejně?
Říkáte, že se snažily vydělávat. Takže jste je našel někde na serveru www.prace.cz. U profesionálek je to v otázce kvality právě naopak. Díky tomu, že nemají čas nazbyt, pracují velmi efektivně, dodávají kvalitní práci a můžete se na ně spolehnout. Skloubení efektivity a kvality například popisuje Petra Antošová ve svém článku.

Velmi nízká cena se často rovná velmi nízká kvalita.

V čem se podle vás maminkatelky mohou uplatnit? Dám typický příklad, s nímž jsem se už osobně setkal několikrát. Učitelka ze základní školy porodí dítě, chce začít podnikat, ale neví jak. Co byste jí poradila?
Učitelka, ať se dá na doučování. Nedává smysl dělat něco jiného. Doučováním si pravděpodobně vydělá dost a nemusí nic řešit.

Pokud chce rozjet například masáže a do školy se už nevracet, tak je to jiné. Ať zkusí nabídnout svoje služby známým nebo například přes portál www.navolnenoze.cz a počká, jestli to začne něco vydělávat. Pak se uvidí. Pokud se nic neděje, tak neprosperující byznys může zaříznout ještě před tím, než investuje rodinné úspory.

Většinou právě tyto ženy nabízí levné služby, často právě s nízkou kvalitou. Věřím ale, že je to problém, s nímž se dá pracovat. Máte pro ně nějaký tip, aby se nestaly právě těmi, co trh spíše ničí, než aby mu pomáhaly a klientům přinášely přidanou hodnotu?
Mícháte dvě skupiny žen – ženy, které se snaží si přivydělávat něčím za pár korun. A ty asi většinou nabízejí levné služby. Maminkatelky jsou profesionálky ve svém oboru.

Já to nemíchám, pouze reflektuji realitu, s níž se často setkávám. Ale abychom si to ujasnili, maminkatelka je tedy podnikatelka na mateřské, která odvádí kvalitní práci. Chápu to správně?
Ano. To je ale všeobecné pro podnikání. Kdo se chce udržet, musí odvádět dobrou práci. Když to nezvládá, tak nemůže podnikat. Je jedno, jestli to je maminkatelka nebo mladý začínající podnikatel.

V čem je pro firmy či živnostníky lepší spolupracovat s maminkatelkami než s někým jiným?
Často narážím v českém prostředí na jednu otázku – žena manažerka a bude lepší než muž? Maminkatelka bude lepší než jiný profesionál? Nechápu, proč pro kvalifikaci ženy nestačí, aby byla stejně dobrá jako muž.

Tím se opět dostáváme k otázce rovnosti mezi muži a ženami – bezdětné ženy do 30 let mají zhruba stejné šance jako muži. Ale jakmile se žena stane maminkou, tak se velká část společnosti k této ženě staví jako ke člověku, který spolu s dítětem porodil i mozek.

U podobně laděných profesionálek jsem si všimla toho, že jsou efektivnější než před dítětem, neprokrastinují, chtějí pracovat a obohacovat svět.

Doposud jsem byl trošku negativní, za což se omlouvám, ale pokusím se to vyrovnat. Znám i řadu žen, kterým se povedlo v podnikání úspěšně pokračovat i po mateřské. Je cílem maminkatelek podnikat i do budoucna, osamostatnit se a žít jinak? A jak toho mohou dosáhnout?
Ať už člověk rozjíždí podnikání při práci, bez práce, nebo s dítětem, nikdy to podle mě není na krátkou dobu. Vždycky je tam dlouhodobý horizont. Tyto ženy se nikdy nechtějí vrátit k původnímu zaměstnavateli, pokud nějakého měly. Případně chtějí dále zůstat hvězdami v oboru, tak jako to bylo před mateřskou.

Pohybujete se mezi maminkatelkami. Můžete našim čtenářům říci nějaké příběhy žen, co se rozhodly podnikat?
Zajímavý je příběh například Petry Antošové, která po porodu syna přešla z neziskového sektoru na živnostenské podnikání. Nabízí svoje služby dál neziskovkám, ale pracuje sama na sebe. Úspěšná byla jako zaměstnanec, úspěšná je i jako živnostník. Dnes je však spokojenější, než když byla zaměstnaná.

Pavlína Mertová založila po prvním roce na rodičovské dovolené první pražské coworkingové centrum – Atelier Pexeso, který funguje už dva roky. Jde v podstatě o rodinné coworkingové centrum, kde vám děti hlídají božské chůvy. Je to ráj na zemi pro pracující maminky.

A začalo to jednoduše – Pavlína chtěla šít a různě tvořit, ale s malým dítětem, které se snaží strčit prsty do šicího stroje… A tak vymyslela coworking s hlídáním. Rozjela a daří se. Dnes její tak úspěšný koncept už kopírují další – mumraj nebo babyoffice.

Pořádáte různá školení, srazy, kurzy a další. Co je jejich náplní? Jak vůbec vypadá komunita maminkatelek?
Zkoušela jsem rozjet podobný klub, jako je klub volnonozci.cz, ale fungovalo to jinak. Chodily dvě skupiny maminek – ty, které tím řešily sociální izolaci a chtěly se vypovídat, a ty, které se chtěly hodně posunout ve svém podnikání. A nedařilo se mi najít rovnováhu. Dost možná to bylo také tím, že volnonožci vznikly ze skupiny přátel v mém obýváku a maminkatelky jsem se pokoušela organizovat jaksi seshora a sama.

Teď dávám dohromady skupinu maminkatelek, které chtějí podporovat další podnikající maminky, a teprve pak rozjedeme skutečný klub. Budoucí zájemkyně se mohou zatím zaregistrovat na www.maminkatelky.cz a až to spustíme, dáme vědět.

Dejte, rádi o tom napíšeme. Na portálu na navolnenoze.cz píšete: „Klasický 8hodinový úvazek představuje mnohem větší zátěž než drobné profesní podnikání. […] Stejné množství energie nasměrované do podnikání či jeho rozjezdu je v každém ohledu lepší volbou.“ Je podle vás podnikání pro každou maminku? Pro koho ano a pro koho ne?
Víte, přes 60 % žen, se kterými pracuji, jsou samoživitelky. Často nemají jinou možnost. Mají roční dítě. V Čechách téměř neexistují miniškolky nebo jesle. A když už jsou, mají absurdní otevírací dobu – 8 hodin. Když ale musíte strávit 8 hodin v zaměstnání, tak vám 8hodinová otevírací doba jeslí nebo školky nestačí. Takže krom jeslí za 10 000 doplácíte další 2–3 000 na chůvu, která dítě do školky či jeslí odvede.

Pokud jsou to samoživitelky, na začátku kombinují více způsobů  obživy – například pokud mají vlastní nemovitost, tak přes airbnb pronajímají část nemovitosti nebo celou a po nocích, a když jim někdo hlídá, dělají jinou práci.

Je to dřina. To jistě. Je to náročné, ale lepší než se dostat na ulici. Podporu v podnikání maminek jsem nezačala dělat kvůli tomu, aby ženy byly trendy a in, ale kvůli tomu, abych jim pomohla řešit zdánlivě neřešitelné situace.

Zmínila jste zajímavý problém se školkami. Pokusí se ho vaše komunita nějak vyřešit?
Ano. Jednak podporou stávajících coworkingových center, a podporou maminek v tom, aby vytvářely hlídací skupinky a buď si společně zaplatily chůvu, nebo naopak hlídaly děti ostatním maminkám.

Rovněž na stránkách píšete: „Dítě také postupně přivyká tomu, že maminka má něco na práci a nechce být nějakou dobu rušena.“ Je tedy podnikání matky pro třeba roční dítě přívětivé? Jak? A jak to, že se matka věnuje rozjezdu podnikání, který může být velmi náročný, pomalý a depresivní, hodnotí psychologové? Konzultujete to s nimi?
Tady nesmíte zaměňovat živnostenské podnikání a firemní podnikání. Já velmi důrazně maminky varuji před tím, aby investovaly velké peníze do podniků. Podporuji je právě v nízkorizikovém rozjezdu. Pokud si například uděláte profil na www.navolnenoze.cz a dostanete méně zakázek, než jste očekával, tak se nic neděje – nemáte dluhy a jedete dál.

Normální je pro rozjezd podnikání mít nějaký vedlejší úvazek. Začínat pomalu. Nehonit to. Pokud je žena na rodičovské, tak určitý finanční polštář v podobě sociálních dávek má. A nemusí si platit vysoké zálohy za zdravotní a sociální. Takže na mateřské/rodičovské odpadne určitý tlak z nutnosti vydělat na zálohy.

A pak je tu pomalý rozjezd. Když jsem o něm poprvé slyšela, vůbec jsem nedokázala pochopit, natož docenit jeho význam… Až poté, co za sebou mám pomalý rozjezd s mnoha chybami, které jsem nasekala, jsem pochopila proč. Kdybych nasekala stejné chyby ve velkém, tak by to bylo fatální. Když jsem je nasekala v malém, mohla jsem se z nich poučit.

Takže dlouhý a pomalý rozjezd při mateřské je ideální. Pomalu zvládnete podnikatelskou abecedu, protože pracovat sám na sebe je stejná dovednost jako cokoli jiného. Musíte se ji naučit.

Dovolím si vás citovat ještě do třetice všeho dobrého, píšete: „Některé maminkatelky, s nimiž jsem mluvila, také uvedly, že v určité fázi jim došly síly. Většinou proto, že mateřství považovaly za nejdůležitější, a když k němu ještě přidaly práci, zapomněly na přiměřený odpočinek. Role matky byla pro ně tak naplňující, že své vlastní potřeby jednoduše podcenily.“ Můžete nám podobné případy přiblížit? A jak se jim lze vyhnout?
Myslím, že si touto fází projde většina podnikajících nebo pracujících maminek. Péče o malé dítě do dvou let je velmi vysilující – první rok se spousta žen nevyspí, několikrát v noci kojí, dítě potřebuje neustálou péči, ženy nestíhají ani jíst, a tak je vyčerpání nasnadě. A právě pokud k tomu přidáte práci, a dělají ji ženy ve chvílích, kdy dítě spí, tak se vyčerpají. Pro mnoho maminek je těžké srovnat se s tím, že mají mít hlídání. Bez hlídání se neobejdou. A některé to pochopí až poté, co se vyčerpaly.

Jediné, co můžu doporučit, je hned na začátku si zajistit hlídání na práci a hlídání na rande s partnerem. Prostě se srovnat s tím, že i přes nezastupitelnou roli, kterou má matka v životě dítěte, nemusí a vlastně ani nesmí žena všechno obětovat svému dítěti. Musí mít prostor pro sebe.

Když jsem se několika žen ptal na to, proč nezkusí podnikat, často jako hlavní překážku jmenovaly finance. Je pravda, že do podnikání je často třeba investovat, ať už do propagace, vlastní webové prezentace atd. Setkáváte se s tím? A jak jim doporučujete, aby to řešily?
Ve skutečnosti nejsou finance problémem téměř nikdy. Na podnikání v malém potřebujete vynalézavost. Hledat cesty, jak vydělávat, ne způsoby, jak dát peníze do reklamy. O šikovných lidech se šíří reklama sama. Třeba Petra Antošová, o které jsem před chvílí mluvila, dělala v neziskovém sektoru, byla běžný zaměstnanec. Po porodu se musela živit, a protože dobré jméno už měla, jen pokračovala v trochu pozměněné formě v tom, co dělá. A investovala něco do reklamy? Ne.

Když začínáte, tak si můžete udělat různé typy prezentací zdarma. Vlastní webovky si člověk může udělat na WordPressu zdarma a zaplatí si jen hosting. Nejlepší řešení je ale vlastní doména v kombinaci s prezentací na portále navolnenoze.cz. Protože odtamtud prostě klienti chodí.

Můžete pro jistotu rozvést, jak má žena, co nemá finance na vlastní propagaci a co nikdy nepodnikala a je vlastně neznámá, získat první klienty?
A to jsme právě u té podnikatelské části podnikání. Nejenže by měl člověk umět nějaké řemeslo, musí se umět propagovat. Jak a kde se propagovat, záleží na profesi a oboru.

Zdarma a dobrý způsob je říci všem známým, že teď dělám sama na sebe a sháním zakázky. Ať dají vědět, pokud se něco namane. Funguje to výborně. Jen se nesmí zapomenout na to, dejte vědět, pokud se něco namane. A kamarádi rádi pomůžou.

Jak hodnotíte různé genderové předsudky? Osobně mohu ze zkušenosti říci, že se mi v mnoha ohledech pracovalo lépe se ženami než s muži. Řada lidí ale tvrdí opak…
Tohle je téma, o kterém v poslední době hodně přemýšlím. Předsudky v Čechách jsou velké. To, že mě doma vychovali k samostatnosti a že si svoji kariéru umím zařídit, je jedna věc. Pak je tu věc druhá a tou je společenské nastavení. Nikdo v Čechách nepředpokládá, že žena by mohla chtít pracovat, i když je na mateřské. Protože by poškodila dítě. Matka a dítě patří k sobě! Jen sobecké matky pracují. Ty, které nemají rády svoje děti.

A pak tlak z druhé strany – když maminka zůstane na mateřské řadu let, tak skutečně ztrácí přehled. Ale to ji společnost hodnotí zase jako nudnou a nezajímavou. A po takto dlouhé dovolené ji moc nechtějí do firmy zpátky.

Zlatá střední cesta? Ví o ní někdo?

V posledních letech se řeší různé kvóty pro zvýšení počtu žen ve vedení firem, například v Německu se tamní největší politické strany shodly na navýšení podílu žen v dozorčích radách na 30 %, a to do roku 2016. V Norsku chtějí dokonce 40 %. Je to podle vás ta správná cesta i pro nás? Proč? A proč podle vás není více podnikatelek, manažerek, ředitelek atd.? À propos, podle průzkumu Recruit CZ jen ve 12 % českých firem získaly ženy alespoň 50% zastoupení ve vedení. Co to o nás vypovídá?

Na mateřské se ze mě stala feministka. Ano, dříve jsem si říkala, žena má být doma s dětmi, věnovat se plynutí a domácnosti. Ono to ale začne být nuda. Zvlášť když někdo dělá zajímavou práci ještě před mateřskou.

Kvóty samozřejmě mohou být zneužity. Mohou mít negativní dopad. Ale když se něco uzákoní, tak se s tím společnost vyrovná. Kvóty mohou pomoci v tom, že ženy i ženy matky dostanou stejnou šanci jako muži. Firmy budou pak nuceny zřídit flexibilnější úvazky, pomoci s firemními školkami.

A za nějakých 30 let se už nebudeme divit, že žena s malými dětmi je ve vedení firmy.

Pro zajímavost, jak byste hodnotila ženu, která se do své funkce dostala na základě nějakého nařízení a ne díky své vlastní píli a snaze?
V Čechách to není o píli a snaze. Když se v běžné firmě ptáte, jestli by mělo být více žen ve vedení, dostanete odpověď – a jsou ty ženy lepší než muži?

Hm, zajímavé. Za takovou otázkou se skrývá veliké nebezpečí – žena, aby mohla být povýšená, musí dokázat, že bude lepší než všichni muži. Ono nestačí, aby byla stejně dobrá. Wow.

Jak říkám, sama mnohá nařízení nemám ráda. Vím, že se ale bude díky tomu nařízení prosazovat do funkcí více žen. A když bude ve firmě někdo dávat ženě vyšší funkci, věřím, že vybere takovou, která svoji práci zvládne.

Na závěr se vás zeptám už na jediné, co plánujete do budoucna a jak se chystáte maminkatelskou komunitu rozvíjet?
Teď je nejdůležitější vytvořit tým maminek, které budou podporovat ostatní maminky v podnikání. A pokud se mi podaří přesvědčit nějaké investory nebo dárce, tak bych rozjela další coworking s hlídáním.

Co se týká mého podnikání, tak www.dominika.cz nedávno prodělala redesign a pořád mám spuštěnou betaverzi, ke které je spousta dodělávek. Navíc mám v zásobě hezkou řádku článků, které chci napsat a vydat.

Přes jaro a léto se hodně budu věnovat individuálnímu poradenství formou tzv. podnikatelských procházek, které jsou specifické tím, že poradenství probíhá venku v přírodě, kde děti běhají a maminky pracují. Výhodné je to pro ty maminky, které buď nemají hlídání, nebo si nemohou dovolit zaplatit moji běžnou hodinovou sazbu. A navíc jsem si všimla, že na takové procházce to lidem více myslí.