Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Vysoká škola: Co od ní může (ne)podnikatel požadovat a co očekávat?

Každý jedinec vědomě, i když častěji spíš nevědomě, propočítává subjektivní výhodnost svých rozhodnutí. Pokud po střední škole okamžitě skočíte do pracovního procesu či se budete naplno věnovat podnikání, tak se na dlouhou dobu nebo natrvalo odstřihnete od dalšího vzdělávání. Je to hendikepem nebo výhodou?

Před nedávnem uveřejnil zakladatel našeho magazínu Jiří Rostecký článek s názvem Škola vs. Podnikání: Co si zvolit, co upřednostnit a jakou cestou se vydat? Článek se věnuje problematickému rozhodnutí, zda se mladému podnikateli vůbec vyplatí studovat vysokou školu, která je žroutem času a zdrojem velkého množství nepodstatných informací. Pro pochopení autorových východisek a názorů oslovených osobností doporučujeme prostudování článku, který byl zdrojem podnětné diskuze, na níž částečně navážeme. Změníme úhel pohledu a přidáme další otázky a podstatná dilemata.

[poll id=“7″]

Pohled čistě pragmatický

Mladý člověk, který právě úspěšně absolvoval střední školu a jeho maturitní vysvědčení je ještě horké, stojí na určitém životním rozcestí. Může se okamžitě zapojit do pracovního procesu, ať už jako zaměstnanec nebo podnikatel, a stát se ekonomicky nezávislým jednotlivcem. Rodiče a hlavně rodinný rozpočet to ocení a ocení to i stát. Z práce tohoto mladíka či mladé ženy začnou do státní kasy plynout prostředky, které strážce rozpočtu s úsměvem přivítá. Tato osoba je tedy finančně nezávislá (v ideálním případě), oproštěna od povinností, které ji na střední škole znepříjemňovaly život a může se cítit jako skutečně hodnotný a právoplatný člen společnosti.

Jak jsme ale přednesli, tak někde v rozhodování by mělo být obsaženo dilema… Dilema je způsobeno možností pokračování ve studiu a oddálení vstupu do pracovního procesu. Proč by ale o této možnosti vůbec někdo uvažoval? Proč se dobrovolně připravit o ekonomickou nezávislost a oddálit ji o mnoho let?

Odpověď je čistě individuální, ale způsob, kterým k ní dojdeme je vždy stejný. Porovnáváme klady a zápory, tedy náklady a výnosy, které jsou s rozhodnutím spojeny. Jednou z proměnných, která nás může naklonit směrem k rozhodnutí pokračovat ve studiu je fakt, že vysokoškolsky vzdělaní lidé mají stále nejnižší procento nezaměstnanosti a nejvyšší procento uplatnitelnosti na trhu práce. A nic nenasvědčuje tomu, že by se něco mělo na tomto faktu v následujících letech a desetiletích měnit. Je také pravda, že vysokoškolští absolventi mají průměrně nejvyšší nástupní platy a ve svém produktivním věku větší potenciál karierního růstu.

Nyní již začíná být stát na vážkách. Mám podporovat mladé lidi ve studiu, či je tlačit ke vstupu do pracovního procesu co nejdříve? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět později.

Potenciálních proměnných je celá řada a záleží na každém, jak si je poskládá. Je ovšem jisté, že výsledek nikdy nebude 0 nebo 1. Odpovědět rezolutně ano případně ne, by bylo chybou a tento soud by šel snadno vyvrátit.

Idea vysokoškolského vzdělávání

V České republice je stále dominantním prvek veřejné vysoké školství. Každý občan by měl ideálně dostat co nejkvalitnější vzdělání, které dokáže při svých intelektuálních schopnostech vstřebat, a neměl by být omezován žádnými překážkami. V návaznosti na tuto základní premisu je třeba zodpovědět několik zásadních výtek, které se na vysoké školství snáší a často figurují jako hlavní důvody, proč je označováno za zbytečnost, či dokonce přežitek.

Vysokou školu studuje dnes každý a každý ji dodělá

Je pravda, že se politická reprezentace před lety rozhodla vydat směrem částečné masifikace vysokého školství. Obecně je rozšířen názor, že to způsobilo degradaci vysokoškolských titulů a snížení úrovně výuky. Co když ale bylo otevření vysokých škol většímu počtu studentů tím nejlepším, co se nám mohlo stát? V dlouhodobém horizontu dojde k zvýšení celkové vzdělanosti obyvatelstva, což se významně projeví jak na ekonomických, tak i společenských faktorech. Studenti odborných středních škol a gymnázií v naprosté většině případů netuší, jakým směrem se bude ubírat jejich profesní kariéra, když si na tyto školy podávají přihlášky. To ale neplatí u vysokých škol. I jeden rok studia na vysoké škole na oboru, který si člověk zvolil dle svých preferencí, schopností, vizí a pokud budeme opravdu idealističtí, tak i snů, ho dokáže obohatit o více než čtyři roky studia.

Jak se dokážeme popasovat s druhou částí výtky, že každý vysokou školu dodělá? Zde musíme předpokládat, že systém je nastaven dle kritérií, která neumožní dostudovat studentům, kteří na studium jednoduše nestačí. Spílání nad degradací vysokoškolských titulů je ale liché. Pokud se přirozený vývoj bude ubírat směrem, kdy se bakalářský titul stane téměř nutnou nadstavbou středoškolského vzdělání, tak se s tímto faktem hravě společnost vyrovná. Zaměstnanci budou jednoduše vybíráni dle upravených kritérií (bude se více hledět na místo studia, reálnou praxi atd.) a zároveň budeme žít ve společnosti, kde je vyšší forma vzdělání přístupná široké veřejnosti. Budeme více Finskem, nežli Tureckem. Což je pozitivní.

Byla by chyba nezmínit fakt, že velmi destabilizujícím prvkem se mohou stát soukromé vysoké školy, což je ovšem tématem na samostatný článek, diskuzi a publikaci o deseti svazcích.

Vysoká škola je o memorování zbytečností

Pouštíme se na tenký led, když srovnáváme obory humanitní, technické či přírodní vědy, ale pokusíme se o to. Již od dob antiky bylo vzdělávání o diskuzi. Nalezení vlastního názoru v konfrontaci s ostatními studenty a myšlenkami, které byly vysloveny stovky let v minulosti. Vytvořil se kolektiv spojený stejnými zájmy a cíli. Proč si většina vysokoškolských studentů pamatuje své spolužáky, ale vyučující nikoliv? Posun v jejich vědomostech a často i povaze je způsoben právě kolektivem, ve kterém po určitý čas žijí a jsou jím ovlivňováni. Vysoká škola má naučit kritickému myšlení a otevřenosti k často velmi protichůdným názorům. Což platilo v minulosti, platí to dnes a doufejme, že bude platit i za dalších tisíc let.

Samozřejmě existují vysokoškolské obory, které jsou založeny na memorování určitých znalostí. Kdo ale určuje, že se jedná o zbytečnost? Zbytečností to může nazvat nezasvěcený pozorovatel či student, který svůj studijní obor zvolil špatně. Bakalářský stupeň studia je úvodem do vysokoškolského prostředí, odděluje lepší studenty od horších a velmi obecně seznamuje s oborem, který jsme se rozhodli studovat. V dalších stupních studia dochází k profesionalizaci a individualizaci zaměření. Pro mladého podnikatele může tedy být vysokoškolské studium odrazovým můstkem pro profesionalizaci v jeho oboru, kterou následně zúročí ve svém podnikání. Položme si tedy stejnou otázku ještě jednou. Kdo určí, co je zbytečností? Pro podnikatele v oblasti internetového prodeje spotřební elektroniky bude jistě zbytečností memorování informací o počátcích anarchofeminismu ve Spojených státech amerických. Proč si ale tento podnikatel zvolil za svůj obor genderová studia, zůstává záhadou… Možná v této skupině potencionálních zákaznic cítí obchodní příležitost zítřka a je skutečným vizionářem, ale to je otázkou budoucnosti.

Vysokoškolské studium zabere příliš mnoho času a pro podnikání či získání praxe nezbývá čas

Nebudeme si nic nalhávat. Studium na vysoké škole je časově náročné, ale tato náročnost je velmi často zveličována a není založena na reálných podkladech. Vysokoškolské studium zabere v průměru 25 hodin týdně, při prezenčním studiu samozřejmě musíme připočíst čas nutný na samostudium. Mezi obory jsou ovšem zásadní rozdíly a podíváme-li se kupříkladu na ekonomické obory či mnoho humanitních oborů na filosofických fakultách, tak je studium často smrštěno do jednoho či dvou dnů a průměrná časová dotace je výrazně pod průměrem 25 hodin týdně.

Je tedy vysoká škola opravdu takovou překážkou plnohodnotnému nastartování podnikatelské kariéry či k nalezení praxe, která bude skutečně hodnotná? V současnosti je možné dobu studia prodlužovat, upravovat si studijní plán dle individuálních potřeb, studovat dálkově, případně studovat na již zmíněných soukromých vysokých školách, které dokáží vytvořit studijní plán na míru pro každého studenta. V podstatě nic není problémem.

Praxe či pracovní stáže jsou stále frekventovanějším tématem a vysoké školy se snaží na tuto poptávku reagovat. Všechny veřejné vysoké školy mají určité programy, které se snaží pomoci studentům s nalezením vhodné pracovní zkušenosti a i jednotlivé obory stále častěji vysílají své studenty do partnerských firem. Není to pravidlem, ale situace se výrazně zlepšuje.

Velká část vysokoškoláků studuje obory, které jsou v praxi neuplatnitelné, a tedy zbytečné

S touto námitkou se setkáváme opravdu velmi často. Je směřována převážně na studenty humanitních oborů, které jsou často pro veřejnost velmi abstraktní a laikem do praxe těžko umístitelné. Jako příklad si vypůjčím asi nejklasičtější humanitní studijní obor vůbec, tedy filozofii. Proč se proboha ti hloupí středoškolští studenti hlásí na obor, který je po dostudování automaticky pošle do fronty na pracovním úřadě?

Možných odpovědí je hned několik. Studují filozofii pouze synové a dcery z velmi bohatých rodin, a je jim tedy jedno, že nenaleznou uplatnění? Jsou studenti tak špatně informováni a nevědí, že jako filozofové umřou hlady a jen malou útěchou jim bude skvělé vzdělání, které umožňuje nahlížet na tuto pomalou smrt z mnoha úhlů pohledu? Nebo není pravda, že je tento obor zbytečný a neuplatnitelný?

Možná čtenáře překvapíme, ale je úplně jedno, jaká z těchto variant je správná. Po roce 1989 jsme přijali demokracii a kapitalistický tržní systém se všemi jeho klady a zápory (ano magazín o mladých podnikatelích si dovoluje říci, že kapitalismus má i své stinné stránky). Posledních dvacet let se promítlo i do vysokoškolského vzdělávání, kde vládne absolutní svoboda volby.

Studenti, kteří se rozhodnou, že půjdou studovat filozofii, mají na vysokých školách pevně stanovený počet míst, který byl určen kombinací poptávky trhu, poptávky vysokoškolské sféry, poptávky společnosti jako celku a také touhou mladých lidí, kteří ve filozofii vidí svou budoucnost. Některým nezasvěceným pozorovatelům se může zdát, že příliš mnoho lidí studuje humanitní obory, ale vůbec si neuvědomují komplexnost systému, kterým vysoké školství je. Bohužel si to neuvědomuje ani mnoho vrcholných politických představitelů. Silně prosazují podporu technických oborů a omezování prostředků pro školy, které jsou dle jejich soudu zbytečné. Umělý a necitlivý zásah do systému by ho ovšem mohl kompletně destabilizovat. Správnou cestou je přirozené zvýšení poptávky po technických oborech a nikoliv snaha předělat filozofa na vodohospodářského technika.

Významní podnikatelé nemají vysokoškolské vzdělání

Ano opět se jedná o pravdu, která je ale použita nevhodně. Existuje celá řada úspěšných podnikatelů, kteří nemají jednu vysokou školu, ale dvě, nebo dokonce tři. A pokud se podíváme na nejčastěji zmiňovaná jména (Gates, Jobs, Zuckerberg… téměř jako by jiní podnikatelé nebyli), tak zjistíme, že vysokou školu vždy studovali, než došlo k jejich odchodu čistě do světa businessu. Tito velikáni se tedy dle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozhodli ke studiu vysoké školy a nikdo nikdy nevyvrátil, že právě několik let studia bylo hlavním důvodem jejich úspěchu. Na vysoké škole poznali své budoucí kolegy, kteří formovali jejich myšlení a následně i podnikatelskou kariéru.

Kde je tedy pravda?

Jako vždy leží někde uprostřed. Neexistuje důkaz, že studium na vysoké škole je zabijákem podnikatelských ambicí a zároveň nelze polemizovat o skutečnosti, že skloubení práce a školy může být často velmi obtížné. V tomto článku jsme se snažili nastínit realitu dnešních dní, kdy je možné nastavit si optimální poměr mezi studiem a prací. Vysoká škola je obohacující, proč se tedy připravit o příležitost z ní čerpat to nejlepší?

Poslední doporučení, které uzavře tento článek, je… Nikdy neposuzujte vysokou školu dle zkušeností, které máte ze střední školy. Jedná se o dva rozdílné světy, které mají společného opravdu velmi málo.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Adam Pýcha

Adam Pýcha je bývalým redaktorem našeho magazínu a bývalým spolumajitelem naší partnerské společnosti iParťák. Podílel se i na přípravě původního technického zázemí pro natáčení našich videí a jejich postprodukce. Od srpna 2015 s námi již nespolupracuje.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář

    Skrýt reklamu