Vít Hofman: Bezpečnost práce z nás dělá vyspělou zemi

Při diskuzi o bezpečnosti práce málokoho napadne, že by ji měli řešit i internetoví podnikatelé. Vždyť přece kancelář není továrna a těžko tam přijdete k nějakému úrazu. Já byl podobného názoru, ale po krátkém povídání s Vítem Hofmanem, který se bezpečností práce profesně zabývá, jsem zcela otočil. Vznikl z toho článek, který doporučuji jako inspiraci každému, pro něhož je toto téma naprosté tabu.

Co všechno se skrývá pod pojmem „bezpečnost práce“?
Bezpečnost práce, přesněji řečeno bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP), jako taková není žádným právním předpisem definována. Předpisy nám pouze říkají, co vše v rámci BOZP musíme plnit.

Do BOZP spadají všechna opatření, která se snaží zamezit vzniku pracovních úrazů, nemocí z povolání nebo i jiných ohrožení životů a zdraví. Mohou to být zejména opatření právní, organizační, technická či technologická. Do BOZP spadají oblasti, jako je zdravotní a odborná způsobilost k práci, pracovní doba, přestávky v práci a doba odpočinku, řízení rizik, bezpečnost strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, kontrolní činnosti a některé další.

Jakých odvětví lidské činnosti se to týká?
BOZP se týká všech právnických osob a všech podnikajících fyzických osob. Není přitom rozhodující obor zaměření. Právní požadavky BOZP se tedy vztahují nejen na výrobní firmy, ale např. i na drobné živnostníky zabývající se administrativními pracemi, a dokonce i např. na různá zájmová sdružení, družstva, nadace, církve apod.

Inzerce

Z hlediska předpisů a rozsahu povinností je rozdíl pouze v tom, zda se jedná o zaměstnavatele či nikoli. Je zřejmé, že právě zaměstnavatel, který uzavřením pracovněprávního vztahu se zaměstnancem nad tímto přebírá značnou část odpovědnosti, bude mít více povinností než živnostník, který zaměstnává pouze sám sebe a rovněž se pouze sám sobě zodpovídá.

Je podle vás tento obor ve společnosti chápán správně a dostatečně jasně?
Nemyslím si. Stále je spousta zaměstnavatelů, kteří BOZP chápou pouze jako „nutné zlo“, a spousta zaměstnanců, pro něž se BOZP stává jen překážkou při práci. Přitom hlavním smyslem BOZP je ochránit životy a zdraví pracovníků. Při správné aplikaci pravidel je tedy BOZP přínosné jak pro zaměstnavatele, tak i pro samotné zaměstnance.

Naši čtenáři podnikají zejména na internetu. Mají svoje e-shopy, prodávají vlastní produkty nebo nabízejí své služby. Jak se to týká jich?
Jak jsem již zmínil. Co do rozsahu povinností je skutečně velký rozdíl mezi zaměstnavatelem a „nezaměstnavatelem“. Zda má podnikatel vlastní či i pronajatou provozovnu nebo zda podniká tzv. z domova, není z hlediska BOZP nijak zvlášť významné. Rámcové předpisy hovoří pouze o pracovišti bez další bližší specifikace.

BOZP tedy zasahuje úplně stejně OSVČ – provozovatele e-shopu jako OSVČ – svářeče. Ještě větší kontrast bude např. v případě dvou společností s ručením omezeným, z nichž jedna je malou kanceláří o dvou zaměstnancích, druhá je výrobním kolosem o několika halách a tisících zaměstnanců. Rámcově jsou však povinnosti BOZP pro obě společnosti totožné. Plnění úkolů BOZP se pouze přizpůsobí činnosti. A toto je právě kámen úrazu, který si spousta podnikatelů tzv. „bezpečných činností“ (např. administrativa) neuvědomuje.

A co ti internetoví podnikatelé?
Ano, i malý živnostník podnikající z domova má jisté povinnosti na úseku BOZP. Zejména jde o povinnosti vztahující se na hodnocení rizik práce a jejich projednání s místně příslušnou krajskou hygienickou stanicí, přijímání opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, kterými mohou být nejčastěji požáry a výbuchy. Důležitá je rovněž prevence rizik práce používáním vhodných osobních ochranných pracovních prostředků, zajištění bezpečného provozu strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, zajištění bezpečného stavu provozovny (kolaudační souhlas, soulad s projektovou dokumentací). V neposlední řadě je také nutné evidovat případné pracovní úrazy.

Hrozí jim při práci také nějaké bezpečnostní riziko?
Pracovní úraz hrozí vždy a při každé práci. Paradoxně mezi nejčastější a často i vážné úrazy patří stále pády, ať už z důvodu zakopnutí, uklouznutí, nebo prostě jen špatného došlápnutí. V kancelářích může být pád způsobem špatným dosednutím na židli, zamotáním se do prodlužovacího kabelu, uklouznutím na propisce nebo zakopnutím o pootevřený šuplík.

Samostatnou skupinu tvoří pády z výšky, nejčastěji ze židlí, méně často ze stolů a jiných předmětů. Žádnou výjimkou také nejsou požáry v kancelářích. Ty jsou často způsobeny vadnými, prachem značně znečištěnými zdroji stolních PC a kouřením. Velké procento všech pracovních úrazů tvoří dopravní nehody, takže i zde je velké riziko.

Co práce vsedě?
Ta je pravděpodobně největším (poměrně velká závažnost a vysoká pravděpodobnost vzniku) bezpečnostním rizikem. Z hlediska fyziologie člověka je sed nepřirozenou polohou. Špatný sed a vůbec špatná ergonomie kancelářského pracoviště může mít za následky celou řadu negativních jevů. Může jít o vznik křečových žil na nohou, vznik syndromu karpálního tunelu a jiných neurologických poškození, poškození zraku, poškození kolenních kloubů až po celkové poškození pohybového aparátu – poškození zejména bederní a krční páteře.

Pokud k takovému poškození dojde, zpravidla se jedná o pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Za pracovní úrazy a nemoci z povolání nese odpovědnost zaměstnavatel, pokud neprokáže, že udělal vše proto, aby takové události předešel. Za porušení hrozí zaměstnavateli sankce až do výše 2 000 000 Kč a podíl na nákladech za léčení úrazem postiženého zaměstnance.

Základní zásady pro eliminaci rizik spojených s prací vsedě jsou:

• správná ergonomická židle (nastavení výšky sedáku, sklonu sedáku, vzdálenosti zádové opěrky, zádová opěrka se přizpůsobuje sedu, opěrka hlavy a opěrky rukou); s výběrem vhodné židle poradí ve specializovaných prodejnách;
• ideální je podložka chodidel, na niž mají zaměstnanci nárok ze zákona;
• dodržovat zásadu zdravého sedu, tzv. zásadu pravých úhlů, kdy pracovník sedí tak, aby měl pokud možno pravý úhel v kotníku, koleni, pase a v loktech; zejména je důležité vyhýbat se sedu tzv. „noha přes nohu“, sedu na kraji sedáku, sedu, kdy je tělo shrbeno dopředu a podepřeno rukama, sedu s trvale vytočenou hlavou do strany;
• dostatečně prostorný pracovní stůl, který umožní vhodné uspořádání pracoviště, zejména dostatečný a vhodný prostor pro myš, aby mohla být splněna podmínka pro pravý úhel v lokti;
• pro trvalou práci počítač s oddělitelnou klávesnicí od monitoru (toto je zákonnou povinností). Není tedy možné pro trvalou práci s PC využívat notebook;
• ergonomická klávesnice (při psaní musí být osa prostředního prstu rovnoběžná s osou předloktí, proto je vhodné používat mírně zahnuté klávesnice);
• nepoužívat podložky klávesnic – tj. klávesnice by měla být vodorovně nebo dokonce mít mezerník výše než funkční klávesy F1 – F12. Při použití podložek jsou ruce zbytečně zalamovány a vzniká nadměrný tlak na nervovou soustavu zápěstí;
• vhodnou ergonomickou myš, která umožní držení obdobné pozice jako u psaní na klávesnici, tj. osa prostředního prstu musí být rovnoběžná s osou předloktí. Myš by neměla být držena stylem, kdy je ruka v zápěstí nadměrně vyhnutá (nahoru, dolů, doleva nebo doprava);
• vhodný monitor dostatečné velikosti, jehož vzdálenost od očí by měla být minimálně 50 cm, ideálně 70 cm; monitor musí být přímo před pracovníkem, nikoli vedle něj, a výškově umístěn tak, aby přibližně jeho horní hrana byla v úrovni očí pracovníka, pokud se dívá přímo před sebe;
• orientace monitoru tak, aby nebyl přímo proti oknu nebo naopak, aby na něj přímo nesvítilo slunce, a pokud možno, aby byly eliminovány všechny nežádoucí odlesky;
• dodržovat bezpečnostní přestávky při práci. Alespoň po každých dvou hodinách práce si na deset minut odpočinout a protáhnout se. Za protažení se nedá považovat cesta na WC a zpět ani příprava teplého nápoje. Nejvhodnější je procvičit a uvolnit své tělo zejména cviky, jako je kroužení hlavy, ramen, kroužení v pase a některé další protahovací cviky. Pro odpočinutí očí je nejvhodnější pohled do zelené přírody.

Problémy spojené s prací vsedě přicházejí většinou pozvolna, ale s jistotou. Nejčastěji se začnou projevovat bolestí hlavy, únavou očí, bolestí v oblasti krku, bederní páteře, v zápěstí a předloktí, někdy i bolestí loktů, kolen nebo kotníků.

Co vše je tedy obecně zaměstnavatel povinen zajistit?
Vznikem pracovního poměru se zaměstnavatel stává odpovědným za zajištění bezpečnosti svého zaměstnance. Nehraje zde roli, zda se jedná o zaměstnance pracujícího na základě DPP, DČP nebo pracovní smlouvy. Dokonce zde ani nehraje roli délka pracovněprávního vztahu. Povinnosti jsou stále stejné. Samozřejmě platí vše dříve uvedené, přiměřeně vztažené na zaměstnance. A přibývá další spousta povinností. Mezi nejznámější povinnosti patří např. zdravotní prohlídky a školení BOZP.

Jednou ze základních povinností každého zaměstnavatele je nepřipustit k práci zaměstnance, který k ní není zdravotně a odborně způsobilý. Každý zaměstnavatel proto dnes musí mít uzavřenou smlouvu s firemním lékařem – poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Aby bylo možné provádět pracovnělékařské prohlídky, musí být všechny práce zaměstnavatele nejdříve zařazeny do kategorií a tato kategorizace odsouhlasena krajskou hygienickou stanicí. Na základě kategorizace je určen obsah a rozsah zdravotních prohlídek a četnost periodických zdravotních prohlídek.

Co se týče školení, zákoník práce hovoří o tzv. školení o právních a ostatních předpisech BOZP. V rámci těchto školení je zaměstnavatel povinen své zaměstnance proškolit o právních a ostatních předpisech, které se vztahují k zaměstnancem vykonávané práci. Právní předpisy jsou celkem zřejmé (zákony, nařízení vlády, vyhlášky). Problém je zpravidla s předpisy ostatními. Ostatním předpisem BOZP je jakýkoliv předpis, který řeší BOZP ve vztahu k práci zaměstnance. Kromě technických norem to je pak především provozní dokumentace (např. návod výrobce k obsluze) k používaným strojům a zařízením, včetně dopravních prostředků nebo bezpečnostní listy k používaným nebezpečným chemickým látkám a směsím. Nebezpečnou látkou je např. i čisticí prostředek na umývání obrazovek. A právě školit zaměstnance z těchto dokumentů se velmi často zapomíná.

Kromě školení je rovněž důležité zaměstnance informovat o identifikovaných nebezpečích a hodnocených rizicích, jakož i o přijatých opatřeních proti jejich působení. Tato povinnost obdobně platí v případech, kdy na jednom pracovišti společně působí zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů. Pokud je tedy zaměstnanec vyslán na pracoviště jiného zaměstnavatele, kde bude plnit své pracovní úkoly společně se zaměstnanci tohoto jiného zaměstnavatele, jsou tito zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a o přijatých opatřeních. Navíc musejí mezi sebou dohodou určit toho z nich, který bude koordinovat BOZP na společném pracovišti.

U zaměstnanců je dále potřeba hlídat a evidovat pracovní dobu a přestávky v práci a provádět pravidelnou kontrolu dodržování povinností na úseku BOZP. Pokud si např. opilý zaměstnanec způsobí úraz, zaměstnavatel se nikdy nezprostí odpovědnosti zcela, pokud neprokáže, že prováděl tzv. prevenci proti alkoholu, např. preventivními dechovými zkouškami. Obdobně v případě osobních ochranných pracovních prostředků. Nestačí prostředky poskytnout. Zaměstnavatel je povinen kontrolovat jejich účinnost a používání. Časté jsou také případy, kdy zaměstnavatel prostředky poskytne, ale již zaměstnance neseznámí s tím, proč, jak a kdy prostředky používat. Nemusí jít přitom nutně o vážné úrazy.

Uvedu příklad s pracovními rukavicemi: Zaměstnanec dostane od zaměstnavatele pracovní rukavice kvůli manipulaci s materiály, které mají ostré hrany. Vše je založeno pouze na ústní dohodě. Dojde k pracovnímu úrazu, pořezání si ruky. K úrazu došlo, protože zaměstnanec nepoužil pracovní rukavice. Jedná se o hlubší ránu vyžadující šití. Do rány se dostane infekce. Pracovní neschopnost zaměstnance, který je navíc jen „brigádníkem“, se protáhne na dva měsíce. V praxi zcela běžný případ. Problém pro zaměstnavatele nastává ve chvíli, kdy není schopen doložit doklady o seznámení zaměstnance s používáním rukavic a doklady o provádění kontrol, zda zaměstnanec rukavice skutečně používá. Část nákladů, a to včetně „nemocenské“, může být přenesena právě na zaměstnavatele. V uvedeném případě může jít o částku přibližně do 50 000 Kč (ušlá mzda, bolestné, náklady na léčení, účelně vynaložené náklady). O mnohem vyšších nákladech by byla řeč v případě úrazů s trvalými následky na zdraví nebo úrazů smrtelných. A to nemluvím o riziku šetření ze strany inspektorátu práce a možném uložení sankce za neplnění povinností.

A co jim hrozí při neplnění těchto úkolů?
Jak jsem již zmiňoval. Neplněním povinností BOZP zejména hrozí, že podnikatel svým lehkomyslným počínáním způsobí újmu na životě či zdraví sobě, svým zaměstnancům nebo i jiným osobám. Zdraví má bohužel každý jen jedno.

Co se týče finančních hrozeb, může být hlavním problémem vznik pracovního úrazu a nemoci z povolání a následný regres ze strany pojišťoven. V případě vážnějších pracovních úrazů zpravidla dochází k šetření úrazu ze strany oblastního inspektorátu práce. Jelikož se jedná o státní kontrolní orgán, tento může podnikateli přímo uložit sankci za neplnění povinností na úseku BOZP. Dle zákona o inspekci práce může být sankce uložena až do výše 2 000 000 Kč. Reálně se sankce pohybují na spodní hranici, ale ono i 100 000 Kč může být hodně přes rozpočet. Nutno podotknout, že oblastní inspektoráty práce provádějí rovněž preventivní kontrolní činnost a kontrolní činnost na udání.

Týká se to i malých firem, které mají třeba jen jednoho zaměstnance?
Samozřejmě. Podmínky jsou nastaveny rovnocenně. Malé firmy nejsou a ani nemůžou být zvýhodněny oproti velkým tím, že by nemusely plnit povinnosti BOZP. Každý jeden život má stejnou hodnotu. Uvedu nejvýznamnější povinnosti, které všichni zaměstnavatelé musejí provádět:

• identifikovat nebezpečí a hodnotit rizika z nich plynoucí a na základě tohoto procesu přijímat opatření;
• zajistit bezpečný stav pracovišť, zejména v souladu s projektovou dokumentací;
• plnit úkoly požární ochrany;
• zařadit práce do kategorií;
• zajistit pracovnělékařské služby, včetně pracovnělékařských prohlídek zaměstnanců;
• dokumentovat plnění úkolů BOZP – vypracovat tzv. dokumentaci BOZP;
• na základě hodnocení rizik poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky;
• zajistit odbornou způsobilost zaměstnanců (školení, informování, zácvik);
• provádět kontroly, revize, údržbu a opravy strojů, technického zařízení, přístrojů a nářadí;
• provádět preventivní kontrolní činnost, zda jsou dodržovány povinnosti BOZP.

Opět uvedu příklad: Představme si např. kavárnu, která má dvě nadzemní podlaží. Bar je v přízemí, hosté mohou sedět i v patře. Obsluha nese nápoje hostům po schodech nahoru do patra. Při sestupu po schodech zpět k baru se jí zamotá hlava a spadne, čímž si způsobí úraz – pracovní úraz. Zaměstnavatel, ostatně tak jako většina restauratérů, BOZP neřeší. Není tedy schopen doložit platnou pracovnělékařskou prohlídku a tím se zříci odpovědnosti za tento pracovní úraz.

Vy nabízíte školení i pro zaměstnance, kteří odvádějí administrativní nebo třeba vzdělávací činnost. Co takové školení obsahuje a co mohou tito lidé udělat, aby byli v bezpečí?
Provádím pro zaměstnavatele školení o právních a ostatních předpisech BOZP, dle požadavků zákoníku práce. Co takové školení obsahuje, je vždy na dohodě se zaměstnavatelem, protože zaměstnavatel je povinen stanovit obsah školení. Standardem je seznámení zaměstnanců s jejich právy a povinnostmi vyplývajícími z právních předpisů. Dále povinnosti a informace plynoucí z ostatních předpisů, kterými jsou nejčastěji příslušné technické normy a návody k obsluze používaných zařízení. Do školení zpravidla zahrnuji i informace z oblasti ergonomie, u uvedených profesí především ergonomie práce s PC. V případě, kdy zaměstnanci při své činnosti řídí vozidla, jsou obsahem školení i předpisy dopravní. Do školení se vždy snažím zahrnout své poznatky z praxe, informace z šetřených pracovních úrazů a nemocí z povolání a informace o rizicích a přijatých opatřeních.

A co mohou tito zaměstnanci udělat, aby byli v bezpečí? Chovat se zodpovědně a bezpečně. To je základ. Jak jsem již říkal, mezi nejčastější úrazy v kancelářích patří zakopnutí a pády. K těm dochází především z důvodu nepozornosti, nepořádku na pracovišti nebo provádění rizikových činností – lezení po židli, stolu. Mnohé úrazy jsou způsobeny cizím zaviněním – kanadskými žertíky kolegů. Mezi samozřejmost by měla patřit řádná péče o kancelářská zařízení, vybavení a techniku.

Řada z nich má vlastní kanceláře. Co by v nich měli mít, aby případná kontrola proběhla bez problému?
Státní kontrolní orgány, inspektoři práce při kontrolách postupují systematicky. Nejprve si ověří, zda je prostor určen pro danou činnost a obeznámí se s projektovými požadavky, tj. vyžádají si kolaudační rozhodnutí a projektovou dokumentaci. V každé kanceláři jsou elektroinstalace, někdy též plynoinstalace. Dalším bodem tedy bude kontrola provozní dokumentace těchto instalací, zejména výchozí a pravidelné revize, popř. kontroly provozuschopnosti. Kancelář musí být dle projektové dokumentace, konkrétně dle požárně bezpečnostního řešení, vybavena věcnými prostředky požární ochrany (např. přenosné hasicí přístroje) a požárně bezpečnostními zařízeními (např. nástěnné hydranty, nouzová osvětlení, únikové značení). I toto může být předmětem kontroly.

Dalším bodem jsou zpravidla provozovaná zařízení: provozní dokumentace, obeznámení zaměstnanců s jejich obsluhou a provádění pravidelných kontrol a revizí. Teď už může přijít řada na samotné zaměstnance. Ve vztahu k provozovaným zařízením musejí být určeny odpovědné osoby za zajištění jejich bezpečného provozu. Překontroluje se zdravotní a odborná způsobilost, zařazení prací do kategorií, případné poskytování ochranných prostředků, evidence pracovní doby, přestávek, evidence a odškodnění případných pracovních úrazů. Součástí kontroly je samozřejmě též fyzická prohlídka pracoviště, zda nevykazuje zjevné bezpečnostní závady.

Pojďme to vzít prakticky. Mám firmu a doposud jsem BOZP neřešil. Jak mám postupovat a je pozdě začít až teď?
Nikdy není pozdě začít. Bezpečnost se de facto zpětně netrestá. Co tak z praxe vím, zpětně dávají pokuty jen hasiči za nevedení požární knihy. Pokud se nic nestalo, nic se nestalo. Důležité je to, co je teď a co bude zítra.

Pokud se podnikatel rozhodne BOZP řešit, má de facto dvě možnosti:

1. První možností je, že podnikatel nabude dostatečné znalosti oboru nebo dokonce získá odbornou způsobilost, tj. absolvuje některý z kurzů BOZP pro podnikatele nebo kurz a následnou zkoušku odborné způsobilosti v prevenci rizik v oblasti BOZP.
2. Druhou možností je, že se obrátí na odborně způsobilou osobu, která služby pro firmy zajišťuje, nebo takovou osobu zaměstná. V případě, kdy se jedná o zaměstnavatele, který má více než 25 zaměstnanců, musí řešit BOZP prostřednictvím odborně způsobilé osoby vždy, tj. buď získá sám osvědčení, nebo se na tuto osobu obrátí. Jakékoliv jiné postupy jsou nejen nezákonné, ale hlavně neefektivní.

Pak už je to snadné. Buď podnikatel sám ví, co a jak, nebo postupuje dle pokynů odborně způsobilé osoby.

Stále se setkávám s podnikateli, kteří si BOZP řeší svépomocí, tzv. na koleně. Úroveň BOZP je často velmi nízká a taková práce je velmi kontraproduktivní. Uvedu příklad z praxe: Velmi časté je, že podnikatelé bez hlubších znalostí BOZP posílají zaměstnance k lékaři na prohlídku. Za tuto zaplatí např. 500 Kč. Prohlídka je však pro účely BOZP neplatná, jelikož nejsou zařazeny práce do kategorií, není uzavřena smlouva s firemním lékařem a žádost o prohlídku neobsahuje všechny zákonné náležitosti. Oněch 500 Kč jsou pak jen vyhozené peníze. Podobně je to se školením. Spousta podnikatelů si na internetu stáhne vzorovou osnovu školení a dle této proškolí zaměstnance. Osnova je však vzorová a neobsahuje všechny právní a ostatní předpisy, které se vztahují ke konkrétní práci zaměstnance, takže i takové školení, byť je pro zaměstnance prakticky přínosné, je z hlediska předpisů neplatné.

Na internetu jsem našel několik online školení. Pomohou mi a mám na ně přihlásit i své zaměstnance?
Online školení mají zpravidla jednu společnou vlastnost. Uvádí zaměstnavatele  – nevím, zda záměrně  – v omyl. Zaměstnavatel si myslí, jak vyzraje na předpisy. Jak za pár stovek zajistí školení zaměstnanců, které navíc provede velmi efektivně a rychle, a jak bude vše v pořádku. Jenže ono to tak docela není pravda.

Zákoník práce totiž nezná pojem školení BOZP ani školení bezpečnosti práce apod. Zákoník práce jasně definuje, že zaměstnavatel musí zaměstnancům zajistit školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce týkající se jimi vykonávané práce a vztahující se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.

Jinak řečeno, online školení zpravidla nejsou školeními ve smyslu zákoníku práce. Jedná se o školení BOZP, určené pro další odborný rozvoj znalostí zaměstnance.

Uvedu opět typický příklad: Pokud firma provozuje dopravní prostředky, např. osobní firemní vozidla, musí povinně vypracovat tzv. místní provozní bezpečnostní předpis pro tyto prostředky. Tento předpis se stává vnitřním předpisem firmy a je součástí ostatních předpisů BOZP. Pak je samozřejmostí, že i tento konkrétní předpis se musí objevit ve školení o právních a ostatních předpisech BOZP. Obdobně např. návod k obsluze rychlovarné konvice.

Nechci školení BOZP online zatracovat, ale pro naplnění požadavků zákoníku práce nejsou vůbec vhodná. Doporučil bych je spíše jako podpůrný nástroj pro další vzdělávání zaměstnanců. Lhůty školení o právních předpisech BOZP určuje zaměstnavatel. Není problém tuto lhůtu stanovit např. na 1x za 2 roky. A v mezidobí provádět školení BOZP online.

Při tvorbě obsahu školení, tzv. osnovy školení, skutečně doporučuji spolupracovat s odborně způsobilou osobou, která před vypracováním dokumentů provede fyzickou prohlídku pracovišť.

Jak bych se tedy měl vzdělávat?
V případě skutečně drobných živnostníků postačí, pokud si zajistí v pravidelných intervalech školení od odborně způsobilé osoby v rozsahu několika hodin. V případě větších firem vždy doporučuji, aby zaměstnavatelé a vedoucí zaměstnanci absolvovali některý z kurzů BOZP, jejichž rozsah je několik dnů a jednotlivá témata jsou dopodrobna osvětlena. Přece jen za BOZP odpovídá zaměstnavatel a vedoucí zaměstnanci. Jsou to tedy právě oni, kteří by měli mít dostatečné znalosti oboru.

A mám vzdělávat nějak i zaměstnance? Jak?
Vzdělávání zaměstnanců je určitě velmi důležité a ze zákona i povinné. Z hlediska BOZP je dostatečné, pokud je prováděno pravidelné školení o právních a ostatních předpisech BOZP a informování o rizicích a o přijatých opatřeních. Lhůty těchto školení a informování určuje zaměstnavatel. Je vhodné lhůty stanovit přiměřeně, dle rizikovosti prací. Maximální délku doporučuji volit 1x za 3 roky a v mezidobí provádět např. ověření znalostí a doškolování z případných změn v předpisech a povinnostech nebo o nově přijatých opatřeních či proběhlých pracovních úrazech.

Kdo tato školení bude provádět, je opět na rozhodnutí zaměstnavatele. Osoba školitele by však měla dostatečně znát právní a ostatní předpisy, které jsou obsahem školení.

Nastane podle vaší zkušenosti někdy chvíle, kdy mohu říct, že mám vše v pořádku a BOZP už nemusím řešit?
Nenastane. To můžu říct s jistotou. Protože jak požadavky zákoníku práce, tak i požadavky systémových norem vycházejí ze základního předpokladu, že bezpečnost je potřeba neustále sledovat, vyhodnocovat a zlepšovat. Ona by to pak byla tak trochu i nuda, ne?