Inzerce
svislý 120x600
Inzerce
svislý 125x600
745x100-3.jpg
Menu
Inzerce

Robert Vlach o digitálním nomádství: Prosedět roky v kanclu, to do 21. století nepatří

robert-vlach-velkyS podnikatelským poradcem a provozovatelem serveru navolnenoze.cz Robertem Vlachem jsme už jeden rozhovor vydali. Robert je ale také velkým propagátorem populárního hitu zvaného digitální nomádství. V Česku asi není nikdo, kdo by nám na naše otázky mohl odpovědět kvalifikovaněji a kdo by tuto kombinaci práce a dovolené šířil natolik, že se s ní nedávno dostal i do televize. Co to tedy digitální nomádství je?

Roberte, jak byste definoval digitální nomádství?
Jako spojení práce a cestování, převážně krátkodobé. Ať už formou výpravy, nebo pobytu na jednom místě, v zahraničí či doma v Česku, to není podstatné. Není to ani práce ani dovolená, spíš obojí zároveň. Digitální nomádi jsou nejčastěji nezávislí profesionálové pracující s počítačem a přes internet, ale stále více i zaměstnanci, kteří mají povolenu práci z domova.

Jaké jsou základní výhody podobného způsobu práce?
Zvládnete udělat dost práce, ale výsledný pocit je stejný jako po návratu z dovolené. Poznáte nová místa, lidi a jejich život, přivezete si hromadu nápadů a zážitků. A doma vás nečekají stovky nevyřízených e-mailů. Odpadá pracovní stres před odjezdem i po příletu.

reklama
digitalni-nomadi-1

Nomádi na Ruzyni po příletu z Portugalska / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

Abychom to vše zažili, je ale určitě nutné dobře vybírat destinace, do kterých se vydáme. Nebo ne?
To se týká především exotických destinací. V Evropě je to jednodušší, už ji přece jen víc známe a všechno je tu blízko. Pečlivý výběr s rešerší itineráře bych doporučoval hlavně u cest mimo Evropu. My jsme se třeba spálili s Marokem ‒ Casablanca není pro nomády ideální zimovisko, nedaleké Kanáry jsou mnohem lepší.

V poslední době je tento trend poměrně známý. Cestovat ale mohli podnikatelé při práci i dříve. Co jej tedy tak proslavilo? Proč je to dnes tak sexy?
Máte pravdu, šíří se to jako epidemie! Cestovat jsme mohli i dřív, ale klíčové technologie jako rychlý internet a levný roaming jsou široce dostupné teprve několik let. Nomádský boom ale podle mě pohání ještě něco jiného.

Jedním z největších problémů podnikání na volné noze je nezastupitelnost. Většina freelancerů si nemůže dopřát delší než týdenní dovolenou offline, což je na pořádný relax málo. Nomádství jim tento problém vyřešilo tak, že nemusejí natvrdo vypnout počítač i mobil, jenom se na pár týdnů (či měsíců) přesunou i s prací někam jinam. Výsledek je pocitově stejný jako u dovolené, čemuž neuvěříte, dokud to nezažijete. Odpočinete si a načerpáte nové síly.

Vlastně jde o kontraintuitivní, ale zároveň geniálně prosté řešení letitého problému, s nímž si dřív freelanceři nevěděli rady. Ani já, když jsem psal o našich nomádských zkušenostech poprvé, jsem netušil, že to má takový potenciál. Myslím, že zde máme co do činění se sociální epidemií, o jakých psal Malcolm Gladwell v Bodě zlomu.

Kde tento trend vznikl? Evidentně to není jen česká záležitost…
Podle všeho vznikl spontánně v Evropě a USA s nástupem potřebných technologií. Trvalo ale dlouho, než se mezi freelancery rozšířilo, že taková dovolená-nedovolená může být přínosem. Kategorie „práce“ a „dovolená“ byly vždy v přímé opozici a pro lidi s konvenčním myšlením je těžké si představit, že by šly propojit. Setkal jsem se i s názorem jedné rádoby psycholožky (bez vzdělání), že nomádství je škodlivé. Aniž by s ním měla jedinou osobní zkušenost, pochopitelně. K těm předsudkům se snad ještě dostaneme, je jich hodně. 

Jak rychle se to k nám dostalo? Nejsme tak trochu pozadu?
Pozadu nejsme, spíš naopak. Češi mají tradičně k technologiím a cestování blízko, takže i když nejsme úplnými průkopníky, zpoždění oproti světu je v nástupu nomádství zanedbatelné. 

reklama

Pro koho se podobný způsob života hodí nejvíce?
Především nejde o způsob života, to jen v krajních případech digitálních kočovníků, kteří pracují na cestách dlouhodobě. Pro 99,9 % profesionálů je nomádství prostě jen zajímavá alternativa k běžné dovolené. V tomto smyslu je vhodné pro každého, kdo dělá svou práci primárně na počítači. Avšak není to podmínkou.

Třeba Blanka Milfaitová je slavná tím, že cestuje po světě a vaří vyhlášené marmelády z místních surovin; své nádobíčko si vozí v karavanu. Řada nomádů takto cestuje i s rodinou ‒ českým pionýrem je Víťa Válka.

Pokud jste pohodlní a nechce se vám nic zařizovat, můžete si zamilovat coworcation ‒ spojení coworkingu s rekreačními aktivitami v atraktivních destinacích, příkladem budiž třeba Surf Office na Kanárech se školou surfingu. V současnosti vím o pěti základních kategoriích digitálních nomádů ‒ jednotlivci a páry; zaměstnanci; rodiny; zážitkové coworcation pobyty a nomádské skupiny, jako je ta naše. Na seznamu lidí, které osobně zvu, je 150 profesionálů.

digitalni-nomadi-2

Ondra Švestka: rodinná nomádská dovolená (Kerala, Indie) / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

Jak jste se k tomu všemu dostal vy?
Intuitivně. Na volné noze jsem od 90. let a miluju cestování, takže jsem k tomu dospěl postupně, metodou pokus-omyl. Když jsem pak v roce 2010 narazil na anglický termín digital nomad, začal jsem jej používat i v češtině.

Proč digitální nomádství tak propagujete? Co vás k tomu motivuje?
Propaguji všechny užitečné trendy, které úzce souvisejí s podnikáním na volné noze, což je i tento případ. Podporu nezávislých profesionálů vnímám jako své profesní poslání a baví mě pomáhat takovýmto novinkám na svět. Navíc jsem optimista, pokud jde o budoucnost Česka i Evropy, a nomádství je trend, který s pádem hranic v EU souvisí.

Dnes jste digitální nomád? Kam například cestujete a odkud pracujete?
Ano, shodou okolností jsme zrovna na krátkém nomádském výjezdu v jižní Francii, na zámku Seyre mezi Toulouse a Carcassonem. Kamarádka tady uspořádala soustředění pro 30 jogínek a měla ještě pár volných míst, tak nás pozvala a my na to nadšeně kývli. Místní zámek je neuvěřitelný, jako z pohádky, stačí se podívat na fotky.

Nejvíc máme rádi Francii (loni Nice v Provence), Španělsko (Barcelona, Andaluzie), Portugalsko (Lisabon) a na zimu Kanáry (Las Palmas de Gran Canaria) ‒ to všechno jsou místa, která bych bez zaváhání doporučil i pro několikaměsíční nomádské pobyty.

digitalni-nomadi-3

Chateau de Seyre (Francie) / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

Podle čeho se rozhodujete, kam pojedete?
Pro výběr nemáme zavedená pravidla. Plánování máme všichni v práci až až, takže v tomto ohledu se spíš snažíme nechávat prostor okamžité inspiraci k dobrodružství. Faktem ovšem je, že v zimě to chce jet někam do tepla a přes léto nejlépe k moři. Já osobně to nepotřebuji, ale nomádky na tom obvykle trvají a nakonec jsou za to rádi všichni.

Jak si to vše dokážete zařídit? Co přípravy obnáší?
Základní postup jsem popsal v článku Nomádská dovolená. Je to rychlý a odladěný proces, ale zároveň pouze jeden z mnoha možných. Individuálních nomádů jsou dnes v Česku stovky, možná dokonce tisíce, skupinek jako ta naše desítky a každá si to plánuje i užívá jinak. Tempo novinek a změn je hodně rychlé. Coworcation je loňská novinka a letos už je po světě takových možností nejmíň tucet.

reklama

Je-li v Česku tolik nomádů, zní to tak, že vlastně nejde o žádnou novinku, pouze se v posledních letech více propaguje pojem „digitální nomádství“. Je to tak?
Ne, je to skutečně novinka, ale šíří se rychle. Ještě v roce 2010 jsem znal v Česku jen pár freelancerů, kteří si brali s sebou práci na cesty a přistupovali k tomu, řekněme, profesionálně a zodpovědně.

Je rozdíl sbalit na týden notebook a zajet na týden na konferenci do Londýna s tím, že tam nějakou práci možná udělám; a skutečně se přesunout někam třeba na tři měsíce a zmáknout to natolik dobře, že klienti nezaznamenají žádný rozdíl v kvalitě poskytované služby.

Hodně profesionálů mělo dřív obavy z problémů s klienty, vysokých nákladů, ceny roamingu atd. Postupně se to ale díky osvětě a poklesu cen zlepšuje, nomádů rychle přibývá a to je dobře ‒ prosedět roky v kanclu, to do 21. století nepatří.

Není jednou z největších nevýhod tohoto trendu jeho cenová náročnost? Často je to prezentováno jako cestování po celém světě, což se může prodražit…
Ano, často se o tom tak píše, ale neodpovídá to skutečnosti. Jednak nomádskou dovolenou můžete uspořádat i doma v Česku, třeba v létě někde u vody, a tedy s minimálními náklady. Ale především, když jste na volné noze, tak nemáte žádnou placenou dovolenou. Klasická zájezdová dovolená vás na volné noze stojí kromě vlastní ceny i ušlý zisk ‒ příjem, o který přijdete.

Jinými slovy, pro volnonožce je klasická třítýdenní dovolená poměrně drahá sranda. Oproti tomu na nomádské dovolené většinou vydělají v souladu s Paretovým principem za 20 % času až 80 % běžného příjmu, protože k tomu mají podmínky i motivaci.

Na jednu stranu tedy máte cestovní náklady, ale zároveň i příjem v obvyklé výši, takže nomádská dovolená vás pak vyjde relativně mnohem levněji než ta klasická. A to není jen nějaká moje hypotéza, to jsou tvrdé zkušenosti desítek nomádů, s nimiž jsem cestoval a sdílel zkušenosti.

A vy opravdu dokážete pracovat na dovolené?
Vidíte, pro vás je to také nepřirozené spojení: „pracovat“ na „dovolené“ ‒ ale ona to opravdu klasická dovolená není. Když jste někde měsíc dva, sžijete se s tím místem, žijete víc jako místní lidé a najdete si svůj režim.

Nejsem sám, kdo udělá na nomádské dovolené hromadu práce, souvisí to se změnou prostředí. Třeba Dan Steigerwald, když byl s námi v Lisabonu, naprogramoval po nocích velkou část úspěšné JS knihovny Este. Dělali jsme si z něj legraci, že do toho buší týdny hlava nehlava, ale on se zabejčil a nebýt nomádů, kdo ví, možná by si nikdy nenašel čas to dokončit.

Ale chápu, proč se na to ptáte, ty kategorie práce vs. dovolená přijdou většině lidí neslučitelné. Tedy kromě nomádů. Tímto vás tedy osobně zvu, abyste jel příště s námi a zkusil si to na vlastní kůži.

digitalni-nomadi-4

Nomádský výlet do Port Grimaud (Provence, Francie) / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

To zní lákavě! Vím, že je to soukromá otázka, ale můžete prozradit, na kolik vás třeba vyjde měsíční digitální nomádování?
Sdílený byt v centru většiny evropských metropolí vyjde přes Airbnb či HomeAway kolem 10 tisíc Kč na osobu a měsíc, potraviny zhruba stejně jako doma v Česku, občas si nějaké i vezeme s sebou. Cesta v rámci EU se vejde do pár tisíc, lítáme nízkonákladově. Takže ty základní měsíční náklady jsou zhruba srovnatelné s Prahou. Kromě toho utratíme jen za jídlo v restauracích, pití po kavárnách a barech, nákupy oblečení, dárků a podobně, nejde o horentní částky.

A není to trochu náročné i na psychiku?
Pro vás je dovolená náročná na psychiku (smích)?

Tak dokázat práci skloubit s užíváním si dovolené nemusí být příliš snadné, i když říkáte, že to klasická dovolená není. Jak si své povinnosti přizpůsobujete?
Já osobně nemám s disciplínou problém, umím si stanovit priority a držet se jich. Možná to bude znít divně, ale v zásadě je mi jedno, jestli pracuji doma v Česku, v Barceloně, nebo na francouzském venkově. Je to nejspíš otázka zkušeností a zdravých návyků, jako je strava nebo sport. A samozřejmě s kým cestujete, to je zásadní.

digitalni-nomadi-5

Streets of Lisbon (Portugalsko) / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

Jak jste se stal digitálním nomádem? Určitě to nebylo rozhodnutí ze dne na den…
Zpočátku to byly krátké výjezdy, obvykle na dva týdny, jako běžná dovolená. V současnosti trávíme takto v zahraničí 3 až 4 měsíce v roce. V lednu a únoru, stejně jako o letních prázdninách, mám relativně méně práce, takže si mohu dovolit pracovat ze zahraničí.

Podobně to mají i ti nomádi, kteří jsou jinak prací vázáni na jedno místo ‒ ve slabé sezóně si může dovolit vycestovat téměř každý podnikatel, pokud tomu trochu přizpůsobí časový rozvrh. I člověk, který dělá vyloženě rukama, jako masér nebo řemeslník, může na nomádské dovolené udělat kus koncepční práce, promyslet si plán na další období, nebo jít do sebe a odrazit se k evolučnímu skoku…

Přineslo vám to i nějaká omezení, se kterými jste se musel vyrovnat?
Já jsem opravdu velmi opatrný a obezřetný, pokud jde o podnikání a maximální komfort mých klientů, takže ne, nepřineslo. Jediné omezení je běžná dostupnost ‒ být v pracovních dnech dosažitelný na telefonu, kdyby něco potřebovali.

Jak svých pobytů na cestách využíváte? Asi jenom nepracujete…
Hlavně na ty letní výjezdy nás jezdí docela dost, třeba v Nice jsme měli pronajatý byt pro 12 lidí v 6 ložnicích. Obrovským přínosem takové cesty je pak to, že strávíte několik týdnů s úžasnými lidmi a za tak dlouhou dobu přijde řeč na spoustu intelektuálních témat, zcela neformálně, večer u vína, nebo na pláži. Pro mne osobně to má obrovský přínos a doufám, že i pro ně.

Myslím, že tuhle zkušenost, být se super lidmi delší dobu na jednom místě, zažije většina lidí někde na dětském táboře a pak už nikdy. Takže když se ta skupina profesionálů dobře sejde, je to pro všechny zážitek k nezaplacení.

A pořádají se nějaké hromadné dovolené skupin profesionálů? Jak se k nim přidat, kdyby někdo z našich čtenářů chtěl?
Všechny nomádské skupiny, o kterých v Česku vím, fungují neformálně a přátelsky. Pokud jde o tu naši, nejjednodušší je asi zapojit se do nějakých aktivit kolem portálu Na volné noze, abychom se mohli potkat osobně. Na blind moc nováčky nezveme, nebo jen výjimečně, když třeba někdo odpadne, což bychom určitě avizovali na naší facebookové stránce Digitální nomádi ‒ doporučuji lajkovat a sledovat, dáváme tam momentky z cest i zajímavé novinky.

digitalni-nomadi-6

Nomádi na Kanárech (Las Palmas de Gran Canaria, 2014) / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

Trochu mi i z hlediska příprav přijde, že digitální nomádství je doménou zejména skromných, jak se jim dnes také říká ‒ minimalistických, lidí. Je to tak? Kolik máte na cestách kufrů?
Snad to tak vypadá z některých článků na webu, a někteří tak opravdu i cestují, ale co tak vídám já, většina nomádů cestuje normálně, s plnou polní. Obvykle řešíme, jak se vejít na letišti do váhového limitu, nalehko tedy necestujeme.

Jak se v tom tedy minimalismus projevuje?
Do čeho se minimalismus promítá, je hardware, který s sebou vozíme. Vývojáři mají skoro všichni tenké MacBooky, ostatní mají často nějaký ultrabook a k tomu nejrůznější gadgety: tablety, vlastní routery, VoIP telefony a samozřejmě smartphony. Na centrálním routeru máme běžně připojených až dvacet zařízení a hustý traffic. Předem tedy velice pečlivě zjišťujeme, jakou má vybraná nemovitost internetovou konektivitu a už jsme párkrát majiteli i připláceli za její preventivní posílení.

Existují i sexy vychytávky jako superkompaktní nábytek Nomada a kdovíco ještě, ale já je nekupuju. Do čeho naopak investujeme téměř vždy, je auto z půjčovny kvůli výletům, nákupům a mobilitě, většinou je hledáme přes TravelSupermarket.

digitalni-nomadi-7

Změť drátů a lidských těl (Nice, Francie) / Zdroj fotky: Archiv Roberta Vlacha

Na základě čeho posuzujete, co potřebujete, co si s sebou vezmete a co nikoliv?
Ze zkušeností a z předběžného dotazování pronajímatele. Většina bytů je relativně špatně vybavená na vaření a dlouhodobý pobyt, takže hned po příjezdu jdeme dokoupit drobnosti, které chybí, hlavně drogerii a kuchyňské vybavení jako struhadlo nebo koření. Prodlužovačky, léky, sportovní náčiní a další osobní věci vozíme s sebou. Doma tedy necháváme vše, co se dá na místě snadno a levně koupit. Místa v zavazadlech není nazbyt.

Jednou jsem zaslechl i tezi, že je to jedině pro svobodné a bezdětné…
Ano, to je další předsudek. Děti jezdí s námi, chce to jen vybrat vhodnou nemovitost, aby měli partneři s dítětem soukromí. Jak už jsem zmínil, digitální nomádství se čím dál tím více týká i rodin a těch různých forem neustále přibývá.

Tento měsíc mě třeba zaujali digitální cyklonomádi, což je na první pohled bláznivý nápad, ale pokud jste car-free rodina, tak to dává smysl. Nomádství není doménou bezdětných hipsterů ‒ ti jen mají nejvíc času své zkušenosti sdílet přes blogy a sociální sítě. Nomádství je nepřeberná paleta pokusů či experimentů, jak se dá spojit práce s cestováním, rodiny s dětmi nevyjímaje.

Už jste toho procestoval dost. Kde to bylo nejlepší, kam se máme jet podívat?
Mimo Evropu mě zdaleka nejvíc nadchlo Mexiko, což je životní cestovatelský zážitek, ale spíš na tu dovolenou než na nomádskou výpravu. Na nomádské cesty bych hlavně začátečníkům doporučil jižní a západní Evropu, která je nejen krásná a kulturně bohatá, ale také bezpečná, má levný roaming a minimální časový posun, o levných letenkách a jízdenkách ani nemluvě. Nejraději máme centra velkých měst u moře. Barcelona či Nice je pro začátek tutová volba.

Je něco, co je na tom všem to úplně nejkrásnější? Něco, na co se vždy těšíte nejvíc?
Samozřejmě lidé, jejich kultura a městská či venkovská krajina, kterou uzpůsobili svému obrazu. Miluju evropský kulturní odkaz, všechny ty národy, jejich jazyky, speciality a zvyky. Svět je krásný všude, ale jen tady v Evropě cítím, že jsem doma, i když na cestě.

A kam se chystáte dál?
Výhledově máme v plánu Tenerife, Itálii, Švýcarsko a samozřejmě také místa, kde jsme už byli, máme tam přátele a rádi se za nimi vracíme. Moc děkuji za rozhovor a pevně věřím, že někomu pomůže na nomádskou dovolenou vycestovat. Přeji všem krásné léto a šťastné cesty s notebookem i bez!

Nepropásněte ty nejlepší rozhovory!

Pokud vyplníte náš formulář, budeme vám na email zasílat upozornění na vybrané články, které vydáváme. Kdykoliv se můžete odhlásit. :)