Více než 1300 videorozhovorů a podcastů o byznysu

Inzerce

Inzerce

Petr Franěk: Objevte, kým jste, poznávejte své teritorium a učte se v něm být co nejlepší

Jiří Rostecký
Před 10 roky

petr-franek-velkyÚspěchu se v obecném pojetí věnuje spousta webů. Jedním z nich je i Filosofie-Úspěchu.cz od Petra Fraňka. Ten má firmu zabývající se nízkonákladovým tiskem, navrhováním tiskovin a specializuje se zejména na zlatotisk, reliéfní tisk a tvarový výsek. Své práce má dostatek a ve volném čase se zajímá právě o témata životního úspěchu nejen v podnikání.

Petře, co je to podle vás úspěch?
„Úspěch“ je podle mě dosti široký pojem. Předpokládám, že čtenáře by asi neuspokojilo, kdybych se vyjádřil třeba ve smyslu, že jde o obyčejnou schopnost přežít. Tu má dnes díky dělbě práce v podstatě každý.

Pokud bychom zaměřili pozornost na téma nejbližší tomuto webu – tedy na podnikání, potom bych označil za úspěch schopnost vnímat skutečné potřeby trhu a zároveň dovednost v jejich uspokojování (s co nejnižšími náklady). Jenže to je také hlavně o přežití.

V osobním životě lze za úspěch považovat například založení funkční rodiny. Je to jeden z mála způsobů, jak otisknout část své existence i do doby, kdy již existovat nebudete, a sice prostřednictvím vašich potomků. Nejde jen o geny, ale především o „memy“, nebo chcete-li „software“.

Inzerce

Není ale úspěch často spojován jen s penězi?
Co jsou peníze? Prostředek směny. Často hledám analogie v biologických systémech. Představím-li si firmu jako strom, potom peníze připomínají jeho mízu. Co se stane, přestane-li míza proudit? Život se zastavuje a nakonec i odumírá.  Aby firma mohla existovat, potřebuje mít dostatečné finanční toky. Zdravá firma získává peníze za své služby či produkty, a tím dostává energii k dalšímu životu.

Dostatek peněz s sebou přináší i dostatek energie na aktivity směřující k dalšímu rozvoji. Peníze jen signalizují, že jste u vydatného zdroje a umíte obsloužit trh. Když jsou peníze, věci a lidé se dostávají do pohybu. Ale platí to i naopak. Když jsou lidé v pohybu, jejich činnosti se transformují i v jinou formu energie – třeba v peníze.

Máte-li na účtu pět milionů korun, co to vlastně znamená? Že máte nahromaděno poměrně dost energie na přežití. Je úspěšnější ten, kdo má té energie deset milionů? A co někdo s miliardou? Může být člověk takto „extrémně úspěšný“ ve všech oblastech života?

Ono vždy záleží na šířce a úhlu pohledu. Čím více parametrů do svých představ o úspěchu zahrnete, tím složitější je vydedukovat, co je to vlastně doopravdy úspěch.

Takže úspěch a peníze přirovnáváte například k fyzické výdrži, ale v trochu jiném slova smyslu?
Peníze přirovnávám spíš k energii. Chcete-li ode mě obecnou definici úspěchu, potom tomu nejblíže je asi slovo přežití. Nejen ve smyslu vyhýbání se destrukci, ale více jako přetrvání a zajištění existence. Je to boj informací o udržení struktury, o vymezení svého teritoria a o dalším utváření informační struktury.

Teď ale co si pod tím představit? Dejme tomu, že bychom sledovali přežití knih. Struktura informací v knihách má svá pravidla, která je dobré respektovat, aby kniha na trhu uspěla. Knihy se vyvíjejí v závislosti na interakcích se čtenáři, ale platí to i naopak (proto ta „interakce“). Především je potřeba, aby docházelo k rezonancím s naší podstatou (hlavně s emočním „ústrojím“). Tam, kde jsou rezonance silné, vzniká potřeba informace předávat dál, a tím se rychle zvyšují šance na přežití (úspěch). 

Úspěch knih závisí na smysluplnosti. Jenže ta se neřídí výlučně logikou (jak se naneštěstí řada lidí domnívá), ale především emocemi. Strategie přežití knih spočívá v co nejsilnějším působení na emoce.

Nebo se podívejte třeba na lesní společenství rostlin. Tam záleží při boji o světlo (o život) především na strategii. Rostliny zaberou každý milimetr prostoru, kam dopadá světlo. Boj se přitom neodehrává jen u země, ale především směrem nahoru. Je zřejmé, že dole by bylo úplně stejně světla jako nahoře. Stačilo by, aby se rostliny domluvily, a nemusely by plýtvat tolik energie na stavbu složitých konstrukcí (kmenů), které jim dávají výhody nad ostatními (alespoň do chvíle, než se kmen při vichřici zlomí). Jenže domluvit by se nikdy nemohly, i kdyby se naučily komunikovat! Vždy se najde někdo, kdo dohody dříve či později poruší a vystrčí lapač světla o trochu výš. 

U tohoto příkladu jsou nejúspěšnější strategie, které udržují systém blízko fyzikálních hranic. Kmen musí být vysoký, aby převýšil ostatní a umožnil listům lapat co nejvíce světla, ale musí vydržet poryvy větru.

Přežití určitě není závislé výlučně na fyzické výdrži; závisí na souboru dovedností a strategií, ale také třeba na náhodě, tj. být ve správný čas na správném místě.

Jakého největšího úspěchu či úspěchů jste dosáhl vy sám?
Pro mě je největší úspěch pokaždé, když překonám sebe sama, a to je možné zažívat i denně. Jenže ani zdaleka se mi to denně nedaří. Člověk je neuvěřitelně složitá konstrukce. Naše vědomé já má na celý systém jen velmi slabé páky. Nemůžete si jednoduše kdykoliv poručit a očekávat, že se poslechnete a vše, co je potřeba, hned vykonáte. Díky vědomé pozornosti však dokážete programovat své návyky (trénovat oblast mozku nazývanou bazální ganglie), a tím ty „páky“ pomalu krok za krokem budovat a udržovat ve funkčním stavu.

Když se vymaníte z pasti srovnávání se s ostatními, máte šanci zažívat silné pocity z dosažení velkého úspěchu hned a ne až někdy za pět, deset nebo dvacet let. Nebaví mě hnát se za iluzemi vykreslenými někde v budoucnosti. Radost z dosažení něčeho navenek většího je sice silná, ale rychle to vyprchá a vy si na dosaženou metu za chvíli zvyknete jako na něco zcela samozřejmého.

Je také dobré mít stále na paměti, že vše je relativní. Co jeden člověk považuje za „velké“, to jiný vnímá jako „nicotné“. Taková a podobná moudra však nelze přijmout čtením. Jediný způsob, jak je dostat pod kůži, je prostřednictvím osobní zkušenosti.

Ale abych uvedl i něco konkrétnějšího – v podnikání za svůj největší úspěch považuji skutečnost, že je naše firma schopná každým rokem uspokojit víc zákazníků a přitom nemusíme přibírat zaměstnance. Snažím se firemní „DNA“ nakódovat tak, aby člověk dělal pokud možno jenom tvůrčí práci. Všechno, co lze zmechanizovat, zautomatizovat (nebo přenést pomocí softwaru na zákazníka), stojí za to zkusit vylepšit. Mám velkou radost z toho, že se mi daří neustále inovovat a být přitom uspokojivě tvořivý. To vnímám jako svůj největší úspěch v podnikání. Je to ta radost z tvoření. 

V osobním životě mi dělá největší radost rodina, takže v této sféře vnímám jako největší úspěch založení rodiny.

Jak a proč se naučit vymanit se ze srovnávání s ostatními?
Srovnávání se s ostatními bývá destruktivní. Chováme se jako stromy. Také chceme dosáhnout co nejvýš, ale často zapomínáme, že naše konstrukce nemusí být pro takové výšky uzpůsobena. Zamyslete se. Co když nemáte předpoklady být sekvoj (Microsoft, Apple apod.), ale místo toho jste se objevili v teritoriu, kde vám nejlépe půjde být „jenom“ bezovým keřem, jabloní nebo tújí. Je skutečně bezový keř nebo túje horší než sekvoj? Proč by se měl keř snažit být nejvyšším stromem na světě? Není lepší, když se snaží být jen sám sebou?

Říkáte, že tato moudra lze nabrat až zkušenostmi. Ty většinou přicházejí věkem. Co ale poradit mladým lidem?
To, že moudra přicházejí s věkem, je poněkud mylný předpoklad. Přichází to jen se zkušenostmi (které zpravidla přibývají s věkem).  Objevte, kým jste, poznávejte své teritorium a učte se v něm být co nejlepší. Moudra jsou nepřenositelná třeba i z toho důvodu, že každé teritorium je jiné a každý je trochu jiný.

Důležité je neuzavírat se ve fiktivním myšlenkovém (nebo virtuálním internetovém) světě, ale namísto toho mít co nejvíc interakcí se světem skutečným. Teprve díky komunikování se skutečným světem začnete nabírat ty pravé zkušenosti. (Svět ne-skutečný jsou například i představy o světě vytvářené za zdmi škol.)

Častá otázka zní, jak úspěchu dosáhnout? Existují nějaké obecné rady, jimiž se řídit?
Přejímat cizí zkušenost se mi po pravdě nedaří nebo alespoň ne do chvíle, než to samé zažiji sám. Obecné rady zde mohu uvést, ale budou s největší pravděpodobností užitečné jen pro ty čtenáře, kteří s tím již přímou zkušenost mají. Budiž, napadají mě dvě věci…

Nikdy neodkládejte úkoly, které mají vysokou prioritu. Pokud je něco z toho těžké vyřešit, většinou pomáhá rozkládat problém na menší celky, které už potom vyřešit lze. Co má vysokou prioritu, vede s největší pravděpodobností k tomu, co označujete za úspěch.

Poznejte své skutečné priority. Mnoha lidem se stává, že se snaží nevědomky uspokojovat priority druhých lidí nebo se ženou za iluzemi. Takto ale úspěchu dosáhnout nelze, protože jde o úspěch druhých lidí nebo o iluzorní úspěch. Musíte nejprve objevit, co znamená úspěch pro jádro vaší bytosti – tedy jen a jen pro vás, ne pro to, co máte nevědomě nabalené na svou skutečnou podstatu.

Jak to myslíte, že se lidé snaží nevědomky uspokojovat priority druhých lidí?
Představte si typickou situaci, kdy rodiče tlačí na svého potomka, aby šel na práva nebo na medicínu. Pokud chce z hloubi své duše něco jiného, ale uvěří, že lepší bude, když se podvolí tlaku okolí, potom bude uspokojovat priority svého okolí (rodičů a obecně lidí, kteří mají pocit, že být právníkem či lékařem je něco víc).

A jak máme objevit úspěch pro jádro své bytosti?
Jedním ze způsobů je pokládat si vhodné otázky a hledat na ně odpovědi. Ptát se můžete například takto: „Jaká pracovní činnost mi dělá největší radost?“
Podstatné je klást otázky sám sobě a ne svému okolí. Objevit sama sebe za vás nikdo nemůže.

Mezi našimi čtenáři jsou zejména podnikatelé. Co byste doporučil jim?
Postřehů z podnikání mám hodně. Pokusím se být co nejstručnější a zmíním jen to, co mě napadne jako první…

Podstatná je volba, v čem podnikat. Nemůžete dělat něco, v co úplně nevěříte nebo do čeho nejste zcela ponořeni, a očekávat, že se v tom stanete nejlepšími. Samozřejmostí je také nutnost nabízet služby nebo produkty, po kterých je dostatečná poptávka.

petr-franek
Zdroj fotky: Archiv Petra Fraňka

Zde se ale nabízí otázka, zda je pro úspěch zapotřebí „stát se nejlepšími“?
To je relativní. Záleží například na tom, odkud získáváte většinu zákazníků. Náš úspěch závisí především na milosrdenství vyhledávačů. Zákazníky získáváme pouze pasivně – sami si nás najdou. Lidé si přitom vybírají z několika málo odkazů, které se objeví na prvních pozicích. Prohlédnou si pár stránek a ty, které je zaujmou nejvíce, začnou prozkoumávat. Závisí-li váš úspěch na vyhledávačích, potom být nejlepší je celkem logický cíl, protože konkurence na internetu je ohromná a potenciálních zákazníků nemusí být potom dost ani na základní přežití firmy.

Je vaše firma nejlepší v oboru?
Není, ale stále se tomu snažíme přiblížit. Je to nekonečný proces. Už jsem vyzkoušel i pasivní přístup k inovacím a po zjištění, jak rychle jde potom všechno takzvaně k šípku, je mi jasné, že bez snahy být nejlepší to prostě nejde. Alespoň ne na volném trhu, kde se může zapojit do hry každý.

Co byste zmínil dál?
Cenu za své výrobky a služby je potřeba dobře zvážit. Nepřijímejte všechny zakázky (namísto přímého odmítnutí je lepší nastavit vysokou cenu) a neustupujte zákazníkům za únosné meze. Potíž je v tom, že časté ústupky vás jednou mohou přivést na mizinu.

Podnikatelé ale zejména ze začátku mají třeba problém se získáváním nových zakázek, což je nutí ústupky dělat…
Na začátku je to celkem běžné a normální. Získáváte díky tomu zkušenosti. Je však potřeba včas s tím přestat. Přetrvává-li problém se získáváním zakázek i po několika letech, je buď potřeba zlepšit propagaci, nabídku a kvalitu služeb, anebo začít podnikat v něčem jiném, pro vás vhodnějším.

Jak to máte vy?
I když jsem byl vždy v plusu, vnímám své ústupky zákazníkům jako velkou ztrátu. Levnými zakázkami lze vyplýtvat mnoho drahocenného času. Když se někomu vaše cena nelíbí, je to jenom jeho problém.

Na co dalšího se zaměřit?
Namísto obšírného bádání nad tím, jak úspěchu dosahují jiní, začněte aktivně jednat. Pokud svoji vyhlédnutou niku ještě moc neznáte, příliš neriskujte. Trh je nutné dobře prozkoumat a otestovat. Spálit se můžete velice rychle.

Jak svou niku poznat nejlépe?
Každý den udělejte alespoň dva kroky vpřed. Objeví-li se potřeba ústupu, proveďte pokud možno pouze jeden krok vzad.

Co čas?
Dosahování úspěchu je z velké části boj s časem. Všechno stojí nějaký čas. Můžete dokázat cokoliv, jen akorát téměř vždy bude někdo šikovnější a rychlejší. Proto abyste uspěli, je potřeba využít každou příležitost k inovacím a k lepšímu využívání času.

Čas je nesmírně vzácná komodita. Máme jej každý jen omezené množství. Vyplatí se investovat do čehokoliv, co šetří váš čas. Získáváte tím prostor pro tvůrčí aktivity, které jsou nezbytné k udržení firmy nahoře.

Nemusím asi ani zmiňovat, že stejně tak je důležité neplýtvat časem na činnosti, které nic nepřinášejí. Jakákoli vaše pracovní aktivita by měla být smysluplná a souviset s prací na firmě.

Jak dlouho to trvá, než úspěchu dosáhneme?
Záleží, o jaký úspěch usilujete. Myslíte-li si, že vás uspokojí až teprve okamžik, kdy budete mít na účtu milion nebo pět milionů korun, případně okamžik, kdy vystoupíte z nového luxusního vozu před svou velkou továrnou na peníze, můžete čekat na takový emocionální zážitek velmi dlouho.

Pokud se naučíte žít v přítomnosti, můžete dosahovat jen o trochu slabších emočních slastí každý den nebo v horším případě jen v takové dny, kdy se do své práce opravdu naplno opřete a na konci dne se ohlédnete za dosaženými výsledky.

Jak se to ale máme naučit?
Domnívám se, že je nejprve potřeba zlepšit svou emoční inteligenci a zároveň začít budovat návyky, které umožňují vnímat sebe sama jakoby zvenčí, okem nezávislého pozorovatele. Dojde potom díky tomu k částečnému odpoutání od  „sociálního naprogramování“. Začnete se víc radovat z přítomnosti než z iluzorní budoucnosti. Na téma žití v přítomnosti existuje řada knih. Mnohé sklouzávají k ezoterice.

Podstatné je, že mohou zlepšit vaši schopnost vnímat přítomnost. Mě do přítomnosti přivedla kniha Moc přítomného okamžiku.

Co vše tuto dobu dosahování úspěchu může ovlivnit?
Především způsob myšlení. Orientujete-li se jenom na vzdálené cíle, budete na úspěch čekat velmi dlouho (nebo se jej nikdy nedočkáte).

Jak to vše souvisí s návyky?
Domnívám se, že návyky jsou vedle šťastné náhody tím hlavním, co rozhoduje o úspěchu. Ale i náhodě můžete předcházet pomocí dobrých návyků.

A jak se jim učit?
Řada lidí má dnes problémy s prokrastinací (chorobné odkládání plnění povinností a úkolů). V tomto směru mohu doporučit knihu Konec prokrastinace (Petr Ludwig). Na poznatcích a postupech uvedených v této knize se dá stavět i při budování užitečných návyků.

Jsou nějaké návyky, které byste doporučil?
Schopnost odolat impulzu – to je snad nejdůležitější návyk, jaký je dnes nutné mít. Ze všech stran se na vás valí všemožné podněty, ale jen mizivé procento jich nějak souvisí s vašimi životními prioritami. Na vás je naučit se podněty filtrovat a ignorovat všechny takové, které pro vás nemohou mít žádný užitek. Naučte se říkat „NE“ a chránit se před rušivými podněty.

O jaké impulzy může jít?
Mohou to být „impulzy“ z Facebooku, z ledničky, z e-mailů, z webových stránek, od sousedů a v neposlední řadě z vaší vlastní hlavy… zkrátka odevšad.

Co udělat pro to, abychom jim odolávali?
Mějte zcela jasno ve svých prioritách. Vedle toho je také dobré naučit se udržet svoji soustředěnost. Jde to trénovat i pomocí různých cvičení (zadejte si na Googlu „cvičebnice koncentrace“). Díky lepší soustředěnosti můžete odolávat nejen vnějším podnětům, ale i těm vnitřním. Cvičení soustředěnosti je ale spíš určené těžším případům, kdy vás vyruší z práce v podstatě už jakýkoliv podnět.

Stále častěji slýchám, že se v Česku úspěch neodpouští. Jak hodnotíte vnímání úspěchu lidí ostatními? Myslíte si, že jsme nepřející národ?
Bavíme-li se o materiálním úspěchu, potom asi ano. S neobjektivními názory, kde to zavání závistí, se někdy setkávám. Problém je v tom, že lidé vidí jen vnější projevy úspěchu, např. dům nebo auto, které bývají často asociovány (nejen bulvárem) s podváděním. Nedokážete-li nějaký jev racionálně vysvětlit (např. „Kde na to soused vzal?“), nemůžete jej nechat bez vysvětlení („Krade!“). Automaticky se vždy nějaké vysvětlení ve vaší hlavě vytvoří. Jen málokdy se vám však poštěstí zahlédnout pravou podstatu.

A naopak, prý považujeme i neúspěch za něco špatného. Ten hodnotíte jak?
Já radši nic nehodnotím. Neúspěch může mít základ v mnohém, například v nešťastné náhodě, v nedostatku zdravého úsudku, zkušeností, znalostí, v nedbalosti, v nízké obecné nebo emoční inteligenci či dokonce v ryzí blbosti.

Pokud lidé ukazují prstem na neúspěšné, může to být třeba i proto, že nemají dostatek sebedůvěry a sami se neúspěchu velmi bojí. Možná se tím snaží odvést pozornost od sebe? Co já vím…

Je podle vás pro dosažení úspěchu vhodné si projít i nějakým tím neúspěchem? Například pro vybudování úspěšné firmy je přínosné zažít i krach?
Vhodné to podle mě není. Vyzkoušet si krach by bylo dobré pomocí hry nebo simulací, a sice nejlépe ve škole. Jenže očekávat od škol, že vás připraví na život, je zatím čirá utopie.

Chybovat je u člověka normální. Já dělám chyby v rozhodování neustále a snažím se propříště z chyb ponaučit a rozhodovat se lépe. U velkých rozhodnutí si však dávám velký pozor. Podstupuji jen takové riziko, které neohrozí naší existenci. Krach ohrožením existence je. Neumím si představit, jaké má člověk ještě možnosti, když například dojde k exekuci a přijdete o střechu nad hlavou. Právní systém by měl sice rozlišovat mezi majetkem firmy a majetkem osobním, ale je tomu tak i ve skutečném světě? Věříte, že jako jednatelé s.r.o. jste chráněni před exekutory? Představte si například, že si půjčíte deset milionů a ručit budete svými nemovitostmi. Trh se neočekávaně změní a firma půjde ke dnu. Jakou zkušenost si odnesete? Ale možná je to jinak. Já s tím žádnou zkušenost neměl a ani takovou nechci mít.

Na svých stránkách píšete, že vám nevadí pracovat 14 a více hodin denně. Jak podle vás úspěch souvisí s tím, kolik času práci obětujeme?
Čím více času obětujete práci na firmě (nikoli ve firmě), tím větší šanci máte na úspěch, jaký od svého snažení očekáváte. Na vás je vytvářet vhodné prostředí, procesy, postupy. To stojí ohromné množství času. Jde o to nakódovat DNA firmy tak, aby bylo možné v krátkém čase nacházet a vyškolit pracovníky, kteří budou zvládat všechny funkce a zároveň budou přinášet dostatečný zisk (nebo alespoň nepřivedou firmu na buben).

Použitelná kniha na toto téma je Podnikatelský mýtus (Michael Gerber). Podle autora by měl podnikatel pracovat především na firmě, tzn. například vytvářet prostředí a systémy, které umožňují zaměstnávat i méně kvalifikované pracovníky. Tím lze zajistit provoz firmy a zároveň udržet náklady na rozumné výši.

Delegování je nutnost. Když na práci neumíte najít pracovníky, potom je ještě možné oddřít všechno sami (což je často bohužel i můj případ). Každopádně když ve své firmě otročím, snažím se zároveň i objevovat nové možnosti, jak inovovat a jak se obejít bez pracovníků. Automatizovat je dnes možné téměř cokoliv, jen je potřeba do toho investovat s rozmyslem. Avšak vzhledem k tomu, jak silně sociálně orientovaný je stávající systém (viz mzdová kalkulačka), se většina takových investic vyplatí.

Lze to tedy shrnout?
Chcete-li být stále v zisku, nechte práci dělat stroje (nebo zákazníky!) a teprve to, co nelze zautomatizovat, přenechejte pracovníkům.

Jak lidi zaměstnáváte vy?
V současné době zaměstnávám pouze na DPP. Snažím se aktivně zajistit, aby každá činnost ve firmě byla snadno a rychle nahraditelná někým jiným.

Dokážete přitom všem pracovat se svou výkonností? Tak velké pracovní vytížení je určitě potřeba nějak podpořit, ne?
V tomto směru jsem ještě nic lepšího kromě spánku neobjevil. Nevím o ničem, co by vám dobilo baterky lépe, než minimálně šest hodin v limbu.

Proč jste se rozhodl budovat web Filosofie-Úspěchu.cz? Co je jeho cílem?
Cílem byla moje snaha zaznamenávat nejpodstatnější myšlenky z knih a své vlastní zkušenosti, a sice tak, abych je mohl snadno a rychle dohledat. Blog je za tímto účelem ideální. Jen jsem ještě navíc očekával, že bude ve větší míře docházet k interakcím se čtenáři, a tím ke zpřesňování zachycených myšlenek. To se neděje možná i z toho důvodu, že o daná témata není mezi lidmi velký zájem. Je to škoda, protože snažit se být úspěšný – například v podnikání – je skvělé.

Podnikání člověka neustále obohacuje o nové zkušenosti a vnitřně naplňuje. Stále musíte řešit nějaké výzvy a překonávat své osobní hranice. Motivační síly, které jsou v roli podnikatele ve hře, jsou většinou síly pozitivní (tedy alespoň když pracujete výhradně s vlastními zdroji financí a ne se zdroji cizími). Stres živnostníka nebo podnikatele je mnohem a mnohem více vzrušením než napětím ze strachu, jako je tomu, když jste zaměstnancem. Ale to jsem trochu odběhl.
Na psaní příspěvků do blogu už nedokážu najít čas. Dost mi to chybí. Každopádně se k tomu chci probít nazpět a své zkušenosti a postřehy opět volně zapisovat.


Celé video najdete zde.

Proč myslíte, že není o tato témata mezi lidmi dostatečný zájem?
Zájem bývá krom jiného stimulovaný potřebami. Změny potřebujeme většinou, jen když jsou opravdu nutné, jinak si v pohodě vystačíme s tím, co je. Cítí lidé nutnost na sobě pracovat? Potřebují vědět, jak člověk funguje a jak své chování ovlivňovat? Zajímají běžného člověka věci okolo podnikání?

Když sleduji své okolí, nabývám dojmu, že potřebu řešit podobné věci nemá nikdo. V případě nespokojenosti s daným stavem si namísto hledání řešení každý vystačí se stěžováním si, kritizováním a jinými formami „žalozpěvů“. Proč? Protože je to ze všeho nejsnazší.

Změní se to?
Proč by mělo, když jsou lidé spokojení s tím, co je? Změny vyžadují zpravidla velké úsilí a člověk se jim brání, jak je to jen možné. Vynaložená práce by musela být vyvážená dostatečně velkým ziskem/užitkem. 

Lidé chtějí především jistotu. Máme to tak natvrdo nakonfigurované v mozku. Relativní jistota je nechat se zaměstnat. Oproti tomu podnikání je docela slušná nejistota. Zaměstnanec se chce osamostatnit, jen když je natolik nespokojený se současným stavem, až získá dostatek odvahy riskovat.

Zájem o tato témata však může vznikat i z potřeby zabavit se. Může to být pro mnohé zajímavý koníček a rozhodně užitečnější než třeba hraní počítačových her nebo sledování filmů. Proto si myslím, že změna směrem k vyššímu zájmu o principy dosahování úspěchu je možná.

Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu zde.

Autor: Jiří Rostecký

Jirka ve svých 18 letech založil MladýPodnikatel.cz. Posledních 8 let na něj zpovídá úspěšné osobnosti ze světa byznysu a vydává s nimi videorozhovory a podcasty, kterých má za sebou už více než 1 300. Jeho posláním je vzdělávat české a slovenské podnikatele, živnostníky, majitele firem a jejich zaměstnance. Pořádá také off-line akce, přednáší na vysokých školách a pomáhá s podnikáním ostatním v rámci konzultací. Časopis Forbes ho zařadil do žebříčku 30 pod 30 a získal řadu dalších ocenění a nominací.

Komentáře

Přidej vlastní komentář

Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí s tím související ochrana soukromí a smluvní podmínky společnosti Google.

Vybraná témata

Nenechte si ujít

petr-macek-web

Vybudoval úspěšný nástroj od nuly a bez investora. Díky čemu Caflou vyrostlo? | Petr Macek

Premium
vladimir-kvas-web

650 milionů ročně. Přesto firma málem zkrachovala | Vladimír Kvaš (Geetoo)

jaroslav-pokorny-web

Jak řídit firmu přes čísla? | Jaroslav Pokorný (ÚČTO.TEAM)

braverman-babinec-web

E-commerce: S čím se nyní potýkají české e-shopy? | Tomáš Braverman a Patrik Babinec

Premium
martin-komarek-web

Sklad pro rychle rostoucí e-shop. Jak ho buduje Grizly.cz? | Martin Komárek

marek-odehnal-web

Jak investuje největší hedge fond světa? | Marek Odehnal

katka-luskova-web

Z korporátu na volnou nohu. Jak rozjet úspěšný byznys? | Jiří Rostecký & Katka Lusková

Premium
gabriela-teissing-web

Expanze do zahraničí za 100 milionů. Jak Creative Dock dobývá svět? | Gabriela Teissing