Křišťálová Lupa 2016
Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Milan Krček: Cesta k cíli nemusí být jednoduchá, ale měla by odrážet naše hodnoty a dávat nám smysl

milan-krcek-velkyMilan Krček je dalším z profesionálních koučů, který nás zaujal a jehož služby mohou leckomu pomoci. Zabývá se osobním růstem, firemním koučinkem a zejména problematikou dosahování cílů. Několik let se pohyboval ve světě obchodu a vedl prodejní tým. Je držitelem odborných akreditací ICF a ACSTH a prozradil nám, co udělat pro to, abychom dosáhli svých cílů a byli úspěšní nejen v podnikání.

Pane Krčku, v celém našem rozhovoru se bavme zejména o podnikání. Čím může být kouč pro podnikatele přínosný?
Především, je třeba si vyjasnit pozici kouče ve vzájemném vztahu s klientem. Kouč by neměl být poradcem, konzultantem ani mentorem, tedy neměl by být tím, kdo řekne, jaké cíle jsou správné. Kouč nedává rady ani nehodnotí povahu a zaměření cíle. Je spíše průvodcem, sparing partnerem, tím kdo vám pomáhá vyjasnit si vaše záměry a najít způsoby a možnosti, jak dosáhnout toho, co chcete.

Kouč zodpovídá za proces, kdy si na vše přirozeně „přicházíte“ sám, objevujete doposud skryté vnitřní i vnější zdroje, přebíráte odpovědnost za další kroky a postupy, uvolňujete svůj potenciál. Nemusí to být vždy pohodlné, ale kouč by měl klienta vždy respektovat a „mluvit jeho jazykem“.

Jaké by si měl začínající podnikatel dávat cíle? Postačí třeba cíl „vydělat milion“, nebo pro začátek raději něco jiného?
Cíl „vydělat milion“ je sice dostatečně konkrétní, ale jistě by bylo potřeba doplnit jej o časový horizont, v jakém jej chce klient dosáhnout, a další kritéria, která by vyjasnila, zda je pro klienta v té konkrétní situaci, tím správným a důležitým cílem.

Čím bychom tedy měli začít?
Osobně dávám přednost vyjasnit si v prvním kroku celkový záměr. Záměr je směr, kterým se chceme vydat, míří za horizont jednotlivých cílů, očekávaných kroků a milníků na cestě, vychází přímo z našich vnitřních hodnot a osobnosti. Při objasnění celkového záměru se tedy ptáme: „Co vám to má přinést?“, „Proč chcete zrovna tohle?“. Když znáte celkový záměr – směr , můžete definovat nejen konkrétní cíle, ale i potřebné aktivity, úkoly a postupy k jejich dosažení.

Začněme tedy od konce  jak si správně určit cíl?
Cíl by měl být především konkrétní, jasně definovaný. Cesta k cíli je vždy cestou změny. Změny většinou nemáme příliš rádi, než je zvládneme, stojí nás to často hodně času, energie a někdy i peněz a vztahů s některými lidmi. Musíme tedy očekávat, že se objeví nejen vnější, ale především vnitřní překážky při jeho dosahování.

Cíl by proto měl být pro nás dostatečně velkou výzvou, abychom udrželi zaměření  „tah na branku“ po celou dobu dosahování cíle. Přitom cesta k cíli by vždy měla vycházet ze skutečnosti, být reálnou a zároveň plně realizovatelnou. Potřebujeme cítit všemi smysly, nejen „mít vizi – představu – ideál“, že máme šanci uspět. Často nám napoví tělo, pocity nebo naše vlastní vyjádření a postoje.

Cíl by jistě měl být také jednoznačně měřitelný, abychom mohli sledovat, jak postupujeme. Potřebujeme znát kritéria úspěchu. Dalším důležitým parametrem správně nastaveného cíle je určení termínu jeho dosažení. Měli bychom také uvážit celkový dopad realizace našeho cíle na naše okolí (tedy kolegy, rodinu, přátele, obchodní partnery apod.) tedy brát v potaz, co se změní a zda to opravdu chceme.

Cesta k cíli by jistě měla být také praktická. Bude třeba stanovit množství nových postupů, aktivit, kroků a úkolů, tyto revidovat, upravovat podle toho, co funguje, co nás „odvádí z cesty“ eliminovat nebo delegovat.

Abychom zvýšili šanci uspět, měli bychom také respektovat svou přirozenost, poznat a využít své silné stránky, talenty a přirozené výhody. Neměli bychom také zapomínat na to, že by nás cesta k cíli měla bavit a vnitřně naplňovat. Cesta k cíli nemusí být jednoduchá, ale měla by odrážet naše hodnoty a dávat nám smysl.

Je správné, když jediným cílem podnikatele je zisk?
Zisk je jediným cílem spíše podnikavců než podnikatelů. Dovolím si tedy odhadnout, že jako celkový záměr se při koučování objevuje jen zřídka. Zisk je na druhé straně důležitým kritériem úspěšnosti realizace našeho projektu nebo podnikání. Vyjasnit si tedy naši představu o zisku nám následně může pomoci měřit a průběžně vyhodnocovat náš postup k cíli.

Ve zlomových momentech, kdy se nám třeba nedaří naplňovat původní záměr, nám může pomoci změnit úhel pohledu a obrátit pozornost k tomu, co opravdu funguje a přirozeně přináší zisk.

Je podle vás vhodné rozlišovat cíle firmy a osobní cíle jejího majitele? Nespojuje se to často?
Rozdíly ve stanovení cílů firmy a jednotlivce, byť by byl jejím majitelem, rozhodně existují. Firma může mít za cíle např. dosažení určitého podílu na trhu, růst firmy, snížení nákladů, vývoj nových produktů nebo zmíněnou maximalizaci zisku. Tyto cíle si definuje vedení firmy, případně projektový tým, např. při týmovém koučování. Vždy se jedná o spolupráci týmu lidí, kteří za realizaci zvoleného cíle přebírají odpovědnost.

Naproti tomu při stanovení cíle jednotlivce je důležitá osobní odpovědnost a nejlépe 100% kontrola nad realizací zvolených kroků. Samozřejmě, pracovní i osobní cíle se často prolínají a doplňují. Je dobré uvědomit si, kde jsou nám tato propojení k užitku a kde nás naopak brzdí. Zajímavé může být např. stanovení ročních záměrů – cílů pro jednotlivé role, které v pracovním i osobním životě zastáváme. V tomto pohledu můžeme vidět, co se doplňuje, co nám může pomoci a zda nám ten celkový obrázek dává smysl.

Co máme upřednostňovat? Dlouhodobé, nebo krátkodobé cíle?
Dlouhodobé i krátkodobé cíle jsou pro realizaci našeho záměru důležité. Pokud bych to měl zarámovat konkrétně časově, roční cíle bych nechal v podobě záměru, tedy směru „k čemu, kam se chci dostat“. Dlouhodobé cíle v horizontu čtvrtletí (3 měsíce), krátkodobé cíle pak v jednotkách měsíců, týdnů a dnů.

krcek-2

Foto: Archiv Milana Krčka

Už jsem se setkal s názory, že v podnikání se v podstatě nedá plánovat. Dlouhodobé cíle se často nesplní, protože třeba firma změní svůj koncept, podnikatel se vrhne do nového oboru či prostě jen najde jiné priority. Kdy tedy má cenu dlouhodobě plánovat?
Ano, vše kolem i uvnitř nás se dynamicky mění. Doporučuji proto v prvním kroku definovat náš celkový záměr, pokud bude vycházet z našich životních hodnot a vlastní vnitřní autority, ukáže nám směr, kam chceme opravdu jít.

Je také dobré uvědomit si a jasně nahlédnout aktuální reálný stav, náš výchozí bod. Co k naplnění našeho záměru už máme, co potřebujeme doplnit, zlepšit a co nás brzdí, čeho se potřebujeme zbavit. Cíle, ať už dlouhodobé, nebo krátkodobé, budeme muset občas změnit. Celkový směr, pokud odráží náš záměr, zůstává stejný.

Ale co udělat pro to, abychom z cesty neodbočili?
Měli bychom zůstat oběma nohama na zemi, být co nejvíce praktičtí. Každá cesta k cíli má několik fází a milníků, kde může dojít k odchýlení ze směru, nebo dokonce ukončení našeho snažení. Nejkritičtější fáze je na počátku, kdy si stanovujeme záměry a cíle, a v poslední fázi naší cesty k cíli, tedy při dokončení, vyhodnocení a zvolení strategie pro další pokračování.

Pokud si stanovíme nevhodný cíl, můžeme v dalších fázích zjistit, že jej musíme předefinovat, nebo úplně změnit. Možná znáte rčení: „Mapa není teritorium“, tedy mapa znázorňuje území, kterým ovšem reálně není. Cestování „prstem po mapě“ nás k cíli nedostane. Osobně tedy dávám přednost postupu: dát si směr, kam se chci dostat záměr, zvolit si, kudy půjdu – jednotlivé cíle, první kroky, co udělám, to je práce s „mapou“. Potom je potřeba vyrazit na „území“ – do akce, dívat se kolem sebe, mapovat skutečný terén, začít se orientovat a vyhodnocovat, jestli cesta stále vede tam, kam se chci dostat.

A co když se cestou ztratíme?
V tom případě potřebujeme především „uřídit“ sami sebe. K tomu můžeme využít některý z dnes tolik populárních systémů – GTD, ZTD apod.  nebo v lepším případě opět použít to, co už máme, co nám přirozeně funguje a přináší očekávané výsledky. Zároveň je potřeba efektivně „komunikovat s domorodci“, tedy „naučit se jazyk a způsoby“, jak se na „území“ myslí, mluví a jedná. Kdo někdy cestoval na vlastní pěst, ví, že tohle vám může hodně pomoci a značně urychlit cestu k cíli.

Jak se to dělá? Jak se to lze naučit?
Prostě modelujete to, co vidíte kolem sebe, jste otevřeni objevujícím se příležitostem, jste ochotni něčemu novému se naučit. Učíte se od nejlepších a využíváte přitom to nejlepší, co už máte, umíte a dovedete.

Jak lze měřit postupné zlepšování vlastního výkonu?
Měřítko závisí na povaze a zaměření našeho výkonu, na tom, co chceme zlepšit. Jde o sledování nějaké proměnné, která se na základě kvality našeho výkonu prokazatelně mění.

Opět je zásadní, abychom se zaměřili na zlepšování vlastního výkonu, tedy co mohu udělat-zlepšit já. Je důležité mít 100% kontrolu, nesklouznout ke srovnávání se s ostatními nebo k nereálným představám. Měřítko je ukazatelem stavu, není cílem samo o sobě.

Při zlepšování výkonu obecně nám může paradoxně pomoci zaměřit pozornost od toho, co chci, k tomu, co se skutečně děje. Náš (rodinnou i školní výchovou značně podpořený) smysl pro kritiku a sebekritiku (to dělám špatně… a zase špatně) se tak za chvíli unaví a my se můžeme konečně začít opravdu učit a zlepšovat.

Některé motivační knihy nabádají čtenáře k tomu, aby si své cíle třeba i někam napsali a měli je na očích. Má podobná technika skutečně nějaký vliv na dosažení požadovaných cílů?
To nemohu posoudit, sám jsem tuto techniku nikdy nepoužíval. Ovšem vizuální vjem, práce s obrazy a naší představivostí, má zásadní vliv na naši schopnost stanovit si a dosáhnout konkrétní cíle. Obraz, jak známo, vydá za tisíce slov. Pokud tedy dokážete ve své mysli „uvidět obraz“, konkrétní podobu svého záměru nebo cíle, jste mnohem blíže jeho uskutečnění, než když si jej napíšete na list papíru.

Zajímavé by mohlo být spojit tyto techniky a vytvořit jakýsi meta-tag, který by měl pro vás hodnotu symbolu, zahrnujícího veškeré vjemy související s vizualizací daného cíle.

krcek-1

Foto: Archiv Milana Krčka

Jaké techniky, které znáte, fungují?
Třeba právě jmenovaná vizualizace, je jednou z nejsilnějších technik při definování cíle. Ovšem nejde ani tak o techniku, důležitý je především náš celkový přístup a postoj. Pokud máme celkový záměr propojený s našimi hodnotami, známe svoje silné stránky a talenty a dokážeme je využít k dosažení cíle, pak máme větší šanci uspět.

Jakou bychom měli zvolit strategii pro to, abychom dosáhli všeho, čeho dosáhnout chceme?
Často zapomínáme, že máme vlastní osvědčené postupy, techniky, způsoby, jak dosahujeme toho, co chceme. Stále hledáme nějaký recept na úspěch, saháme po jedné motivační knize za druhou, přitom přehlížíme opravdové dary, které už máme. Měli bychom tedy především poznat a naučit se respektovat a využívat své přirozené výhody, odlišnosti a jedinečnosti. Všímat si toho, co probouzí náš zájem a zvědavost, vidět příležitosti. Začít jednoduše, v malých krocích. Po každém kroku si dát zpětnou vazbu, co jsme chtěli a co se skutečně stalo. Zjistit tak, co nám funguje a co nás naopak brzdí. Být kreativní při hledání řešení a postupů, rozhodní a vytrvalí při jejich realizaci. Odhodlaní věci dotáhnout do konce a uspět.

Jaké jsou nejčastější důvody nedosažení cílů v podnikání?
To bych nerad takto obecně hodnotil, na to nemám dostatek informací. Osobně vidím největší nástrahy v nedostatečném propojení našich záměrů a cílů s našimi bytostnými hodnotami a osobností. Chceme dosahovat cíle, které vlastně nejsou naše, což vede k problémům při jejich realizaci, k nedokončení a následné frustraci z neúspěchu.

V praktické rovině pak jde především o sebe-organizaci, schopnost „uřídit“ sám sebe, práci se zdroji – čas, energie, prostředky , ale zejména efektivní komunikaci a vztahy.

Pokud chcete v podnikání uspět, musíte mít kolem sebe ty správné a schopné lidi. Navíc s nimi musíte efektivně komunikovat, spolupracovat a vytvářet společně tvůrčí prostředí, kde dochází ke správným rozhodnutím.

Často se říká, že stačí věřit a jít si tvrdě za svým. Je to obecná rada na zlato, nebo jen nepřesné klišé?
Řekl bych, že důležitější je něco dělat a podle výsledků se orientovat než věřit, že to dobře dopadne. Důležitější než víra je podle mého sebedůvěra, která se zakládá na zkušenosti. Pokud jde o postoj „jít tvrdě za svým“, podle mého patří do doby dávno minulé. V době sociálních sítí a digitálního propojení světa naopak o úspěchu rozhodují tzv. měkké dovednosti“, především efektivní komunikace, vztahy, adaptabilita, kreativní řešení problémů a inovace.

Každý podnikatel bude muset dříve či později o svých cílech přesvědčit i jiné lidi – například zaměstnance. Co byste takovému člověku doporučil?
Jde právě o zvládnutí tzv. měkkých dovedností“. Podnikatel by měl umět svoje cíle prezentovat, ani ne tak ostatní přesvědčit, jako je zaujmout a pro svůj záměr nadchnout. Ukázat svým lidem, investorům nebo obchodním partnerům, proč je jeho záměr dobrý i pro ně. Taková prezentace, pokud má být úspěšná, musí vzbudit emoce a měla by s posluchači „pohnout“, nejlépe směrem k realizaci vašeho záměru.

Což nás vrací na začátek, pokud máte správně vyjasněný záměr, máte jej propojený s vlastními hodnotami, nebudete se bát prezentovat jej ostatním. Bude to „váš příběh“, který má největší šanci vzbudit emoce a s posluchači pohnout.

Na svých stránkách často píšete o pravidle 20/80. O co se jedná?
Pravidlo 80/20, tzv. Paretův princip, je pravidlem nejmenšího úsilí a nerovnováhy mezi příčinami a výsledky, vstupy a výstupy, úsilím a úspěšností. Počítá s tím, že 80 % výsledků vzniká z pouhých 20 % příčin.

V podnikání byla platnost tohoto pravidla mnohokrát ověřena. Znamená, že s největší pravděpodobností pouhých 20 % produktů vám přináší 80 % zisku. Stejně tak 80 % vašich aktivit vede k pouhým 20 % výsledků. To může být zásadní zjištění pro řízení vašeho podnikání, zacházení se zdroji  pracovním i osobním časem, energií i financemi.

Zjistit, jakých 20 % vám přináší 80 % výsledků, vám pomůže zaměřit pozornost tím správným směrem, k tomu, co přirozeně funguje a má největší šanci uspět. Zájemcům o bližší seznámení s širokým polem využití pravidla 80/20, doporučuji stejnojmennou knihu Richarda Kocha vydanou nakladatelstvím Management Press.

Zaujal mne i termín „vlastní design úspěchu“. Co to znamená?
Každý máme jakési vlastní „vzorce úspěchu“, tedy kombinaci vnějších a vnitřních podmínek, kdy dosahujeme nejlepšího výkonu. Jsme uvolnění, přitom velice soustředění. Tyto stavy si většinou ani neuvědomujeme. Přitom v těchto chvílích dáváme ze sebe to nejlepší, co v nás je, bez zábran a úsilí.

Vytvářet vlastní design úspěchu znamená uvědomit si naše skryté zdroje, talenty a silné stránky, naši jedinečnost, hodnoty a směr, kterým se v životě ubíráme, tyto potom propojit s našimi schopnostmi, dovednostmi a vnějším prostředím. Pokud bychom použili analogii k pravidlu 80/20, objevujeme těch podstatných 20 %, které nám přináší 80 % úspěchu, věnujeme jim více pozornosti a dále je rozvíjíme.

Jak může kouč jako vy pomoci podnikatelům, manažerům a dalším lidem? Jak probíhají vaše konzultace?
Něco jiného je o svých záměrech a cílech přemýšlet, něco jiného je o nich nahlas mluvit a něco úplně jiného je začít je naplňovat a realizovat. Začít spolupracovat s koučem znamená udělat rázný krok od snů, myšlenek a přání k jejich realizaci. Díky koučování začnete o svém tématu nahlas mluvit, vyjasníte si svůj záměr a stanovíte si cíl/cíle, vedoucí k jeho dosažení.

Při koučovacích rozhovorech si uvědomíte způsoby a možnosti, jak dosáhnout toho, co chcete, s využitím zdrojů, které máte k dispozici. Objevíte potřebné aktivity a postupy, které vám pomohou váš záměr uskutečnit. Naplánujete si konkrétní kroky a začnete svůj záměr realizovat. Koučování je oboustranně aktivní, tvůrčí a dynamický proces. Kouč je váš průvodce na cestě k cíli, přičemž směr, tempo a prostředky k jeho dosažení si vždy vybíráte a volíte sami.

Kdybyste měl něco vzkázat začínajícím podnikatelům, co byste jim řekl?
Nebojte se prohrát, neuspět. Nic jako neúspěch ve skutečnosti neexistuje, je jen zpětná vazba. To, co nazýváme neúspěchem, je jen způsob, jak zjistit, že je čas změnit směr. Všímejte si příležitostí. Sledujte to, co vás opravdu nadchne, a pak do toho jděte naplno. Zjistěte, co vám přirozeně funguje, podpořte to a věnujte tomu ještě více pozornosti. Spolupracujte s těmi správnými lidmi. Buďte odvážní a vytrvalí. Úspěch čeká na ty, kteří mají dost odvahy, aby mu šli naproti.

Ať vám vaše podnikání přináší nejen zisk, ale také smysl a radost.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 23 let. Podniká už od střední školy. Hned po ní založil svou první firmu. Nejvíce ho baví tvorba rozhovorů, kterými se snaží na internet přinášet více know-how a inspirace od českých profesionálů a podnikatelů. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 0

    Přidejte vlastní komentář