Inspirace pro vaše podnikání a marketing

Matyáš Ostříž: V Marketing and Media clubu chceme lidi naučit hledat i jiné přístupy a pohledy na věc

matyas-ostriz-velkyMatyáš Ostříž je předsedou studentského klubu Vysoké školy ekonomické v Praze s názvem Marketing and Media club. Ten se snaží studenty i širokou veřejnost podporovat ve studiu marketingu, managementu, osobního rozvoje a podnikání obecně. Klub vznikl v roce 2012 a od té doby uspořádal už řadu přednášek, eventů, workshopů a dalšího. Jak tento klub vůbec vznikl?

Matyáši, vy jste předsedou klubu. Co takový předseda dělá a co vše má na starosti?
Především se soustředím na to, aby vše fungovalo jak má – naše eventy, konference, marketingové projekty, které realizujeme pro firmy a podnikatele, a naše on-line prezentace.

A jak vám to jde?
No, už jsem spoustu věcí vyzkoušel, spoustu věcí zkazil a hodně se toho naučil. Byl bych rád, kdyby si ostatní členové klubu taky podobné věci zažili, vyzkoušeli, nadělali své chyby a naučili se něco nového – myslím si, že o tom by měl studentský klub být.

Osobně se chci věnovat především dlouhodobější strategii klubu a realizaci dlouhodobé vize. Zároveň se chci naučit lépe pracovat s lidmi a umět z nich „vytáhnout“ to nejlepší.

Stále jste studentem VŠE. Co se s klubem stane, až už jím nebudete?
Ano. Ještě budu studovat (doufejme) alespoň 3 roky. Co bude potom, zatím nevím. Jsme mladý a dynamický klub a věci se mění dost rychle. Až odejdu, doufám, že bude klub dělat to, co dělá teď – propojovat akademickou studentskou sféru a praxi v oblasti marketingu.

Vy jste klub založil?
Klub založil můj kolega a „spolupachatel“ Vilém Svoboda, který je duchovním otcem klubu a celé myšlenky. Mně se moc líbila a chtěl jsem „přispět svou troškou do mlýna“. Vilém už na VŠE nestuduje a rozjíždí svoje projekty – některé se mnou. V klubu se nadále angažuje a stylizuje se do role „šedé eminence“.

Co vůbec vznik takového klubu zapříčinilo?
Klub vznikl především díky touze skupiny lidí něco spolu vytvářet. Důležité bylo „proč“. To, „co“ to bude, přišlo až později. Všechny nás bavil marketing, a tak vznikl Marketing & Media club.

mmc-3

Jedna z přednášek MMC. Foto: Archiv Matyáše Ostříže

Proklamujete, že máte za cíl studenty vzdělávat zejména v oblasti marketingu. Jste klubem na vysoké škole, která marketing sama vyučuje. Z pohledu člověka, který se nikdy nezúčastnil ani výuky na vaší škole, ani nikdy nebyl ve vašem klubu, se tak nabízí otázka, proč jste vůbec vznikli? Je kvalita školní výuky tak nízká, že jste ji museli doplnit?
Nepoužil bych dobrá vs. špatná – řekněme jiná. Akademická sféra cílí především na teorii. Změnit sylabus předmětu a to, co se v něm probírá, je záležitost na 3 až 5 let. Marketing je v dnešním světě mnohem dynamičtější. Postupy, metody a informace se mění ze dne na den a málokdo to dokáže stíhat. Spousta vyučujících k tomu přistupuje pozitivně a ohýbá výuku tak, aby byla co nejaktuálnější. Ale změnit základní koncept marketingového předmětu je běh na dlouhou trať.

Takže škola nedokáže marketing naučit? Nedokáže se přizpůsobovat novým trendům?
Já osobně si myslím, že marketing se bez praxe naučit nedá. Teorii škola zvládá relativně dobře a přístup k praxi už se taky lepší. Jak říkám, vše záleží na tom, koho učím. Pokud se student chce nějakou podoblast marketingu naučit, škola mu hodně pomůže, ale stejně potřebuje praxi. Naopak pokud o to zájem nemá a studuje z nutnosti, pak ho to nenaučí ani škola, ani nikdo jiný.

Dá se podle vás vůbec podnikání či marketing naučit?
Dá se podle mě zkoušet a zkoušet a zkoušet. Jednou to vyjít musí. Úspěch v jakékoliv oblasti je jen otázkou vytrvalosti. Marketing je moc široký pojem na definování a moc rozsáhlá oblast na naučení. Hard-skills a profesionální znalosti u nás člověk nezíská v takové míře jako jinde. Na to jsou knihy, profesionální semináře a právě škola. U nás student získá praxi.

Jaký je cíl vašeho klubu?
Zejména zprostředkovávat studentům přístup k praxi. Ať už pasivně pořádáním přednášek, workshopů a konferencí, tak i aktivně studenti se mohou podílet na realizaci reálných marketingových projektů ať už pro firmy, podnikatele nebo i v korporátním sektoru. Myslím si, že toto na škole chybí a bylo by to i v případě VŠE dost těžko realizovatelné. Není to ale zásadní vada. VŠE naopak studenty motivuje a podporuje, aby dělali něco navíc, našli si stáž, podíleli se a pracovali na vlastních projektech nebo se podíleli na některém ze studentských klubů.

Co všechno by se u vás měl nový člen naučit?
Naší specialitou je především postoj k dělání věcí. Nemáme rádi kecání, „schůzování“ a chození kolem horké kaše. Chceme vytvářet výsledky. Něco se domluví, pobavíme se o tom a jde se na věc. Počítáme výsledky.

mmc-2

Ano, tato přednáška bude o UX. Foto: Archiv Matyáše Ostříže

Jak se vůbec díváte na otázku, zda škola v dnešní době ještě dokáže naučit? Sami se své členy snažíte seznamovat s praxí, dokáže to i škola?
Jistěže škola dokáže naučit. Jde spíš o osobní přístup studentů – co kdo od studia očekává, to dostane. Pokud mi jde o papír a škola mě moc nebaví, tak se pravděpodobně nic nenaučím. Pokud mě to baví a aktivně vyhledávám možnosti, kde se můžu něco naučit a v něčem posunout, tak se to také stane. Já školu beru jako platformu. Je tu obrovská paleta možností a rozhodně je z čeho vybírat. Zbytek je na studentech.

Řada podnikatelů (mimochodem i já) dala přednost vlastní praxi před školou. Jsme magazín pro mladé podnikatele, co je podle vás pro mladého člověka, který třeba má podnikatelské ambice, lepší volbou? Škola, nebo podnikání?
To je individuální. Já osobně mám školu rád. Dává mi možnosti, které bych bez ní neměl. Od přístupu k zajímavým lidem přes možnost dalšího vzdělání až po daňové úlevy při podnikání. Znám spoustu studentů-podnikatelů, kteří volí tuto možnost. Jsou ale i lidé, pro které je škola spíše na škodu a brzdí je. Záleží jen na tom, co kdo chce a co od školy očekává. Rozhodně si ale myslím, že není na škodu, když to každý, kdo nad školou přemýšlí, třeba na rok vyzkouší.

Myslíte si, že by se aktuální koncept vzdělávání na vysokých, ale klidně i na středních školách měl do budoucna změnit? V posledních letech je stále více kritizován. Čím to podle vás je?
Určitě se musí měnit. Cokoliv, co stagnuje, je ve vztahu k okolí den ode dne horší. Je potřeba dát mnohem větší prostor kreativitě, volnému myšlení a osobnímu přístupu. To už se ale reálně děje. Existuje spousta institucí a organizací, které se vzděláním zabývají a dělají to dobře. Stačí si vybrat. Školství je kapitola sama o sobě, kde to trvá trochu déle. Ale i na školství časem dojde.

Vím, že to není otázka na vás, ale časem? Není právě školství to, u čeho by se mělo začít?
Určitě. Dle mého názoru by prvním krokem mělo být alespoň částečné zpoplatnění školství, aby studovali jen ti, co opravdu chtějí, a aby si možnosti studovat více vážili. Tím, že by do školství teklo více financí, by byla možnost zaplatit kvalitnější vyučující, kteří teď logicky utíkají do komerčního sektoru.

Problém vidím v tom, že současné školství vzdělává lidi podle poptávky firem a ekonomiky a produkuje tak lidi jednoho jako druhého. Školy by měly vycházet z toho, co mají – ze studentů samotných. A ty rozvíjet individuálně podle jejich aktuálních schopností a dovedností. Spousta současných studentů bude za 10 či 20 let pracovat na pozici, která dnes ještě ani neexistuje. Jak to chcete naučit?

Zajímavé myšlenky, ale musím se u některých z nich zastavit. Začněme tím zpoplatněním. Říkáte, že by škola měla být alespoň částečně zpoplatněna proto, aby zamezila studiu těm, kdo studovat nechtějí a studia si neváží. Nebojíte se ale, že tím studium znemožníte i těm, kdo by si ho vážili, ale nemají na něj finanční prostředky? To je typický argument…
Je to typický argument. Samozřejmě by musela být zavedená určitá forma stipendia. Samozřejmostí by mělo být prospěchové stipendium, ale také by mohla být zavedena možnost, že pokud student prokáže, že pochází z rodiny s nejnižšími příjmy, bude mu školné prominuto nebo bude platit minimální poplatky. Další možností jsou studentské půjčky. U nich však podle mě hrozí velké riziko zvýhodnění některých finančních institucí. Určitě existuje cesta, jak tuto situaci zvládnout ke spokojenosti všech, ale nejsem odborník, takže nemůžu říci jak.

Dále mě zaujala vaše premisa o tom, že školství vzdělává na základě poptávky firem. Na jednu stranu říkáte, že školství reaguje pomalu na změny, teď ale podle vás reaguje na tržní situaci, která se přeci stále mění. Můžete to nějak rozvést?
Přesně tak, reaguje na poptávku firem, ale pomalu. Jde spíš o celkové pojetí školství. Školství připravuje studenty na to, že z nich budou zaměstnanci. Musí chodit do školy – do práce. Musí poslouchat autoritu, čili učitele – šéfa v práci. Musí se připravovat na další hodinu – na další den v práci. Musí odvádět dobré výkony, jinak je vyhodí ze školy – z práce. Počítají se výsledky, ne proces. Školství vytváří z lidí ideální zaměstnance, ale už ne ideální, schopné a svobodné jedince.

mmc-1

Ticho pramenící ze samého zaujetí posluchačů. Foto: Archiv Matyáše Ostříže

Poslední věc, na kterou se v souvislosti s vaší původní odpovědí zeptám, je ten individuální přístup. Je tak velká škola, jako je třeba ta vaše, schopna aplikovat individuální přístup ke všem studentům?
Spíše ne, než ano. Respektive, ono by to šlo, ale bylo by to dražší. Klade to větší náročnost na kantory a na kapacity. Jednou z možností je větší množství volitelných a menší množství povinných kurzů, což by však vedlo k rozmělnění jádra daného oboru. Další může klást menší důraz na výsledky testů a větší na proces. Například pracovat na reálných projektech, přečíst několik knih z oboru a napsat na to referát, udělat průzkum určitého tématu a prezentovat ho ostatním spolužákům.

Důležitá je tu podle mě větší volnost a svoboda pro studenty, aby se mohli vzdělávat v oblasti, která je skutečně zajímá, a tudíž je i více baví. Kladlo by to však větší nárok na studenty samotné. Jak už jsem řekl, ten, kdo se chce něco naučit, ten se to naučí. Ti ostatní se jen vezou. Stejně tak to funguje v životě.

Přejděme dál. Umíte si představit, že by školy nabízely vzdělávání stejnou formou jako váš klub? Mohlo by to fungovat?
Ono se to už tak děje. Přednášky a workshopy externistů jsou na VŠE sice spíše výjimkou, ale jsou.  A přibývá jich – v oblasti marketingu vyzdvihnu např. Ing. Markétu Procházkovou Ph.D. a její kurz Marketing malých a středních podniků. Co se týče reálných projektů, tak to se děje také – různé katedry či vedlejší specializace to tak dělají a mají zajímavé výstupy. Jak jsem říkal – výběr tu je, zbytek je na studentech.

A na jiných školách? Děje se to i jinde?
To bohužel netuším. Tolik zase po jiných školách nebrouzdám.

Jakou úlohu by na vysokých školách měly hrát kluby, jako je ten váš? A propos, je jich v Čechách hodně?
Pro školu, jako je VŠE, kde studuje téměř 20 000 studentů, je to skvělý způsob, jak vytvořit malou komunitu lidí, kteří spolu na něčem pracují a něco vytváří. Na VŠE je jich hodně. Více než na jiných školách.

Samozřejmě, že kluby na vysokých školách hrají svou úlohu, jde o to jakou. Je to především o tom, co je cílem toho daného klubu. Může to být dokonce komunita lidí, kteří se znají a dobře se jim spolu pracuje – to škola nemůže poskytnout, pokud si chce zachovat vysoký počet svých studentů.

Mohou takové kluby existovat i na menších školách?
Já si myslím, že ano, ale cíl bude jiný. Potřeba patřit do komunity podle mě není na menších školách tak silná.

matyas-ostriz-2

Matyáš je veskrze veselý člověk. Foto: Archiv Matyáše Ostříže

Podporuje vás nějak škola?

Jistě. Podpora školy zde funguje, ale mohlo by to být určitě lepší. Teď například vypsal rektor VŠE Prof. Ing. Richard Hindls, CSc., dr. h. c. ve spolupráci s Českou spořitelnou grant na podporu studentských zájmových aktivit. Takových věcí je více.

Jak získáváte nové členy? Je dnes těžké oslovit studenty a zapojit je i do nějaké mimoškolní aktivity? Jak je motivujete? Klub je bezplatný?
Naše aktivity jsou čistě dobrovolné. Získat členy je jednoduché. Každý slyší na účast v klubu a řešení nějakých reálných projektů. Získat ale kvalitní a loajální členy, kteří mají čas a skutečně chtějí klubu něco přinést, je opravdový oříšek. Momentálně se snažíme vytvořit spíše menší skupinu, která by ale naopak podávala mnohem větší a kvalitnější výkon. Snažíme se dokonce stavět takové menší bariéry pro vstup. Ti, co jimi projdou, už většinou něco skutečně dělají.

Toto vidím jako jeden z nejtěžších úkolů pro všechny začínající podnikatele. Ne „jak si najít lidi do týmu“, ale „jak najít ty správné lidi a zajistit, aby vydrželi“. Na to podle mě neexistuje žádný jednoduchý recept.

Zpracováváte i projekty pro firmy?
Ano, dělali jsme projekty pro společnosti Novasol, Danone či L’Oréal, pro projekty jako Rozečti.se a Profesi, pro začínající podnik Mediterin a příští semestr plánujeme další. Např. spolupráci s vegetariánským bistrem a restaurací Love KIDÓ. Majitelka Alena Slámová je velice podnikavá a kreativní, myslím, že se na projektu celkem vyřádíme.

Dostat se k projektům není těžké. Stačí „mít koule“ a jít s kůží na trh. Volat, psát, ptát se a být aktivní. Když lidi vidí, že to myslíte vážně, budou rádi spolupracovat.

Četl jsem, že se věnujete i „hlubšímu vzdělávání studentů“. Co si pod tím máme představit?
Každý člověk má potřebu růstu. Některé firmy představují „možnosti kariérního růstu“. Nám se líbí spíše oblast osobního rozvoje. Jde především o to, naučit lidi hledat i jiné přístupy a pohledy na věc. Nejde nám o to, co kdo dělá a jak to dělá, ale co si z toho kdo odnese. Podporujeme naše členy v tvůrčím myšlení a v osobním přístupu k tomu, co dělají. Chceme, aby rostli nejen profesionálně, ale i osobnostně.

Existujete od září 2012. Máte za tu dobu nějaké zajímavé statistiky?
Máme toho za sebou dost, ale cítíme se, jako bychom byli pořád na začátku. Je toho pořád ještě tolik, co chceme udělat. Za 3 semestry jsme zorganizovali více než 15 přednášek a workshopů, 5 celodenních konferencí a téměř 10 marketingových projektů. Na facebooku nás sleduje více než 1 000 lidí, což taky považuji za úspěch.

Jak studenti pokračují ve spolupráci s vaším klubem či s jeho členy po dokončení školy? Máte nějakou zpětnou vazbu, dokázal klub navázat spolupráce i mimo školu?
Naši členové nejsou jen z VŠE. Jsou tu i lidi z Karlovky, ČVUT nebo soukromých univerzit. Naši komunitu tvoří i lidé, kteří už se na dění v klubu aktivně nepodílejí, ale spolupracují s námi i nadále. Ať už jde o konzultantskou či poradenskou činnost, nebo výpomoc na některém z našich eventů

Jaké máte vlastní projekty? Chystáte nějaké?
To jsou především naše konference. Co plánujeme rozjet, je tvorba a sdílení vlastního obsahu – blog s články o marketingu, rozhovory s lidmi z marketingové branže a videozáznamy z našich eventů.

Kdo například byl mezi vašimi přednášejícími? Jak je získáváte? Čím je motivujete, aby u vás přednášeli?
Našim přednášejícím jsme nesmírně zavázáni, máme je rádi a hýčkáme si je. Bez nich by to nebylo ono. Opět je to otázka toho, nemít strach. Oslovit můžeme kohokoliv, na koho seženeme kontakt. Pak už je to na něm / na ní, zda chce přijít. Kdo by ale nechtěl přijít sdílet své zkušenosti a příběh se skupinou mladých lidí, kteří si přišli vyslechnout, co jim chcete říct? To už je lákadlo samo o sobě.

vse-kolaz

Řada 1: Petr Svejkovsky, Martin Mišík, Martin Lupa, Honza Podzimek, Pavel Ungr, Lucie Palkosková, Ondrej Cingl, Robert Němec, David Kocna, Petr Kadlec, Michal Hanoušek
Řada 2: Tomáš Lukavec, Michael Repetný, Marek Prchal, Petr Novák, Luděk Vostrý, Pavlina Louzenska, Matouš Hutník, Jan Kvasnička, Jenda Perla, Martin Podaril, Michal Henych
Řada 3: Pavel Kotyza, Denisa Kasl Kollmannová, Luboš Louženský, Jan Mexo Rehak, Adam Svejkovsky, Janka Chudlíková, Hanka Ondrušková, Lucie Van Koten, Filip Podstavec, Roman Hřebecký, Wolfgang Quilitz

Jak se chystáte klub do budoucna rozvíjet? Máte nějaké plány?
Těch je tolik, že se mi je nechce ani všechny jmenovat. Uvidíme, co se realizuje dřív a co později. Cíl a vize jsou ale stejné. Nejaktuálnější cíl je asi tvorba vlastního obsahu.

Budu rád, když se o nás budete zajímat a sledovat nás. Třeba vás ještě něčím překvapíme.

Okomentovat článek

Sdílejte článek přátelům:

Autor: Jiří Rostecký

Jirkovi je 23 let. Podniká už od střední školy. Hned po ní založil svou první firmu. Nejvíce ho baví tvorba rozhovorů, kterými se snaží na internet přinášet více know-how a inspirace od českých profesionálů a podnikatelů. Píše blog o podnikání na internetu.

Komentáře čtenářů: 3

  1. Anatoly

    -

    Zajimavy projekt :-) akorat se mi Jirko zda ze jsi az trochu posedly obvinivat skoly za jejich neuspechy, nebo to jen vypada v rozhovoru. Trochu me to uz rusilo behem paty otazky (utok na skolu) muj nazor muze byt podobny jak Tvuj, ale z clanku me zajimalo predevsim jestli se muzu ja jako nestudent ale mlady clovek, pridat na akci a pracovat s tymem. Nebo treba jim nechat zpracovat muj projekt, ktery je opravdu vyzva.. :-D at se dari a to je jen muj kratky feedback, nic ve zlem ;-)

    Odpovědět
    • Jiří Rostecký

      -

      Ahoj, díky za feedback. Otázky tímto směrem podávám záměrně, čtenáři se nás na ně sami často ptají a lidé, jako je Matyáš, patří mezi ty, co mohou odpovědět zajímavě. :-)

      Odpovědět
      • Anatoly

        -

        Teď už chápu, díky za odpověď. :-)

        Odpovědět

Přidejte vlastní komentář